228. Ferdinand I. stanoví na základě snesení sněmovního z r. 1552 řád o kšaftování kněží pod jednou i pod obojí způsobou.
NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1552, 23 ledna. - Opis v archivu státním ve Vídni.
Věrní milí! Jakož Vás všech i jednoho každého zvláště tejna není, jaká jest nám moc sněmem obecným, kterýž při přítomnosti osoby naší královské na hradě Pražském ten pondělí po Novém létě minulém léta tohoto etc padesátého druhého držán byl, od knížete a všech tří stavuov království našeho českého, věrných našich milých, daná, abychom řád kněžstvu pod jednou i pod obojí zpuosobou vyměřiti ráčili, jak by statky své říditi a o nich kšaftovati měli: kdež na takové knížete a stavuov dotčeného království Českého povolení takto dotčenému kněžstvu, jak se při odkazování a kšaftování statků svých zachovati mají, řád ustanovovati a vyměřovati ráčíme. Však toliko těm kněžím pod jednou i pod obojí zpuosobou, kteříž jsou řádně k kněžství od biskupů svěcení došli a kteříž pod poslušenstvím každý svého administrátora a konsistoře stojí a státi, a s nimi se u víře svaté křesťanské srovnávati a jiné pořádky křesťanské a kostelní zachovávati budou, ti budou moci statky své kšaftovati a říditi a to tímto zpuosobem.
V městech, městečkách a ve všech, dožádajíce se dvou nebo tří dobrých, zachovalých a hodnověrných osob duchovních neb světských, kterýmž by se toho svěřiti chtěli a mohli, aby toho přítomny a vědomy byly, což tak zřídí, že v tom vuole jeho jest.
Pakliby který kněz sám chtěl svou rukou kšaft a vuoli svou sepsati a ji svým sekretem, kteréhož by na ten čas užíval neb pečetí svou přirozenou zapečetiti neb nezapečetiti, to aby se stalo; aneb chtěl-li by jinému psáti poručiti a toho města nebo městečka, v kterémž by byl, aby mu to spečetili, žádati, též i ze vsi anebo z pánuov a dobrých lidí, též duchovních nebo světských, jednoho nebo dvou, požádati, aby mu to od nich spečetěno bylo, to bude tolikéž moci učiniti, a hned ten kšaft od poručníkuov k úřadu administrátorskému k potvrzení (jakž od starodávna bývalo) aby odeslán byl. Pakliby za živnosti své sám jej přinesl aneb poslal, aby jemu stvrzen byl, to též učiniti moci bude.
Kteřížto kšaftové tak učinění, mají za pořádné v své mocnosti a stálosti zuostati, kromě těm, kteřížby kněží ženského pohlaví osoby neřádné při sobě měli anebo děti s nimi splodili, ač toho činiti nemají aniž se jim toho propůjčuje, ti toho, zřídil-li by který kněz jim co toho, užiti nemají.
Však při tom každý kněz a farář, kterýž na faře jest, ten má a povinnen bude stavení na farách a dvořích neopouštěti nýbrž podle slušnosti je opatrovati a k spuštění nedopouštěti, jestližeby se pak který farář neb kněz tak nezachoval, ten toliko polovici o statku svém kšaftovati bude moci, a druhá polovice jeho statku má k opravování té fary nebo kostela, kdežby skrze něho k spuštění přišlo, zuostavena býti.
Než kteří kněží nebo faráři žádných duochoduov nebo užitkův v městech z far nemají, toliko určité své vychování odjinud mají, ti far opravovati povinni nebudou, a kolátorové nebo podací far a jiní k tomu náležící, což od starodávna faráři platiti a vydávati mají, to aby vyplňovali a poddané své, i jiné k tomu náležící, aby k skutečnému plnění přidrželi a toho se nezbránili.
Také kdož by koli od far buď louky, dědiny, lesy, potoky, rybníky, desátky, platy odjali nebo odcizovali, to aby zase navrátili a připojili, aby kněz a farář tím lépe a snáze faru opravovati a při té faře státi mohl. A tolikéž při opatrování far nebo kosteluov, kdež by toho starobylý obyčej byl, aby při tom zuostaveni byli.
Protož poroučíme, přístně přikazujíc, všem i jednomu každému, kteréhožby koliv řádu, povýšení byli ze všech stavuov výš psaného království českého, abyste se při tom jistém a skutečném nařízení našem ve všem bez umenšení zachovali, žádných v tom překážek, zmatkuov nečiníce, ani komu jinému činiti dopouštějíce, pod uvarováním hněvu i nemilosti naší královské.
Dán na hradě našem Pražském v sobotu po svatých Fabiánu a Šebestiánu léta etc 52 a království našich římského 22 a jiných 26.