1552. - Nový opis v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Jenerální povinnosti všech jsou tyto:

1. Co se oddávání cizopanských lidí dotýče, aby se toho žádný bez vědomí a jistého po volení vrchnosti, těch osob v stav manželský vstupujících, nedopouštěl, jak zřízení zemské a sněmovní snesení to vyměřuje; jakož za tou příčinou mnozí z kněží před soud zemský citováni byli.

2. Aby jeden druhému do osady nevkračoval, neoddával, nekřtil bez vůle a vědomosti téhož faráře, pod pokutou desíti kop míšeňských, které od pana děkana do konsistoře odvedeny býti mají.

3. Na kázání žádný žádného kněze aby nehaněl, netupil ani posluchačův, než slovo boží v pokoji aby kázal, a při tom jednomyslnost učení aby zachoval, v lásce a milování aby přebývali.

4. V řádích církevních podle konfessí české aby se srovnali, lid ku pokání napomínali a bez admonicí, konfessí a absolucí žádnému velebnou svátostí večeře Páně neposluhovali, nýbrž aby se při témž posluhování srovnali.

5. Jednu formu při křtu svatém aby užívali a pokudž by agenda vydána nebyla, dotud aby se lipskou neb vitemberskou spravovali, jakož pak vedle poručení Jich M. pánův defensorův v brzkých dnech bude sepsána a publikována.

6. Kdyby který pan farář na které faře neměl býti, aby panu děkanovi a seniorům oznámil, anebo žeby který umřel, to neprodleně do konsistoře pan děkan s svými seniory vznésti povinni budou, též kšafty do konsistoře aby odevzdávali, poněvadž páni kolátorové na statky kněžské odúmrtí žádnou mocí, podle artikule 19 v řádích církevních doloženého, sahati nemají; v tom jedna každá vdova a sirotci pozůstalí od konsistoře, pokudž by se jim jaké zkrácení státi chtělo, ochrany požiti mají.

7. Pokudžby který pan farář jaké nedostatky nebo příkoří pro neodvozování desátkův a jiných věcí trpěl, to na konsistoř aby vznášel.

8. Aby jinam vokací mládencuom nedávali, jedině k naší pražské ordinací, a ti vyslaní aby byli mládenci hodni.

9. Žádný pan farář aby se bez vědomí konsistoře, a na něho konfirmací od konsistoře vydané, nezamlouval a stěhovati na žádnou faru nedopouštěl.

10. Máli kdo co proti komu, aby oznámili, že se to porovná i poznamenati ihned dá. Naposledy o tulácích, po domích oddávajících a křtících, kteříby na zlehčení dobrého řádu býti chtěli, časně panu děkanovi a seniorovi aby v známost uvozovali.