239. Vznešení královské na sněm, jenž zahájen byl dne 28 srpna 1554 na hradě Pražském.
MS. v archivu českého místodržitelství.
J. M. římský, uherský a český král, pán náš nejmilostivější, předkem od knížat a stavuov království tohoto Českého, věrných poddaných svých milých, že jsou se k dnešnímu dni a k sněmu obecnímu od J. M. Kr. položenému sjeli a poslušně najíti dali, milostivě přijímati a dál jim oznamovati ráčí: ačkoli J. M. Kr., jsouc knížatóm a stavuom milostí svú královskú nachýlen, pokládáním, a držením sněmuov i outratami zbytečnými vždycky jich šetřiti ráčil, i nyní by to J. M. Kr. rád byl učinil, než z duoležitých a nastalých potřeb království, zemí, J. M. Kr., věrných poddaných milých, i všeho křesťanstva se dotýkajících, nemohl jest J. M. Kr. toho nijakž pominouti, nébrž sněm tento, jakž dotčeno, rozepsati a milostivě držeti.
Jakož knížata a stavové, poddaní J. M. Kr. věrní milí, v dobré a zdravé paměti mají, že jsou roku minulého 1553 na sněmu obecním, kterýž zde na hradě Pražském držán byl, na milostivou žádost J. M. Kr. skrze nejjasnější kníže, pána, Ferdinanda a arcikníže rakouské etc, J. M. Kr. syna najmilejšího, na ně vzloženou pomoc proti Turku, totiž z tisíce kop gr. č. 12 kop gr. č. z sebe, tolikéž i z poddaných svých na dva časy uložené dáti svolili, což J. M. Kr. od knížat a stavuov milostivě a vděčně přijíti ráčil, kterážto pomoc pro zachování a obranu království, zemí à věrných poddaných J. M. Kr. vynaložena jest.
I poněvadž čas toho svolení již vyšel, však potřeba nastalá ještě nepominula, nemohl J. M. Kr., jakž nahoře oznámeno, pominouti, sněmu tohoto obecního položiti, a na ten, jakžkoli jsa jinými znamenitými věcmi velikými zaneprázdněn, osobně přijeti a knížat i stavuov otcovsky a milostivě žádati, aby oni, uváživše vysoce duoležité potřeby, o další skutečnu pomoc se snesli a J. M. Kr. k takové znamenité nastalé potřebě svolili a dali i na to se ohlídli, že J. M. Kr. těchto časuov mimo všecky berně a pomoci J. M. Kr. svolené pro zachování království Uherského a země Sedmihradské znamenitú sumu peněz vynaložiti a proto J. M. vlastní statky a duochody komory rozzastavovati musil, a vždy ještě posavad přes to všecko lidu služebnému za několiko drahně měsícuov služba zaplacena není; kterýž lid válečný pro ochranu a zachování míst hraničných a pomezních proti království Uherskému, zemi Sedmihradské, Charvatské a Slovenské a uvarování vpáduov nenadálých před se držeti a chovati musí, neb dotčenému nepříteli Turku podle povahy jeho ani v čas pokoje a příměří dokonale se věřiti nemuože, aniž se na příměří bezpečiti sluší, v kterémžto času nynějšího příměří J. M. Kr. ročně přes desetkrát sto tisíc zlatých rýnských, což J. M. Kr. dostatečným počtem ukázati muože, vynaložiti se dostane a nad to pak, když válka otevřená jest, jaká mnohem větší a nesčíslná suma peněz vydávati se musí, toho knížata a stavové sami jako rozumní zdravě a bedlivě povážiti mohou.
I poněvadž J. M. Kr. duochody komory své tak vynaložiti a rozzastavovati. ráčil, že J. M. nikterakž již možné není, bez zvláštní pomoci a skutečného přičinění J. M. Kr. věrných poddaných milých, takového velikého nákladu déle na sobě držeti a vlastními duochody svými tomu a tak znamenitému nepříteli odolati a stále takový veliký náklad na válku činiti, jakož pak J. M. Kr. nepochybuje, že jsou knížata a stavové z předešlého sněmovního předložení tomu vyrozuměti mohli, z jakých znamenitých, duoležitých, slušných, pobožných a křesťanských příčin a pro potřebu všeho křesťanstva a zvláště pro zachování J. M. království a věrných poddaných svých i křesťanstva tu zemi pevnú Sedmihradsku v moc svou a do rukou křesťanských dosáhnouti ráčil, kterážto z daru pána Boha všemohúcího, ač s velikým nákladem a vydáváním, chovaje tam na těch místech nemalý počet lidu válečného služebného, až posavad J. M. Kr. v držení a spravování býti ráčí, tak dobře pro zachování království tohoto Českého a zemí k němu příslušejících, jako jiných zemí J. M. Kr.; neb dokudž ta země v moci J. M. Kr. jest, netoliko ostatek království Uherského a J. M. země Rakúské, toto království a markrabství Moravské i knížetství Slezské, ale i všecko křesťanstvo před Turkem v lepším upokojení a bezpečenství státi a trvati mohou. Ješto kdyby dotčená země Sedmihradská, čehož pán Buoh uchovati ráčil, nepříteli Turku v jeho moc se dostala aneb ještě dostati měla, nebylby na tom nasycen, nébrž o to by se pokoušel a usiloval, jakby podle zpuosobu svého tyranského všemu křesťanstvu a zvláště J. M. Kr., zemím těmto okolním příležícím, dále škoditi, je kaziti a hubiti, i sjezdy a vpády nenabyté škody činiti mohl, nemaje za sebou žádného, na koho by péči jměl, na překážce; neb i tomu knížata a stavové bezpochybně srozuměli, kterak jsou mnozí roku pominulého skrze rozličné tajné i zjevné lstivé jednání a ouklady usilovali, chtíce J. M. Kr. o touž zemi Sedmihradskou, a což s oné strany Tisy blíž Varadína v držení ještě býti ráčí, připraviti, a tak dalece již toho byli dovedli, že někteří poddaní J. M. Kr. proti J. M. se pozdvihli, a tudy Turci i ti dva vejvodové moldavský a valašský do Sedmihradské země vojensky vpadli a v některých místech pálením i jinak škody činili; a nad to Petrovič pod zpuosobem, jakoby k ruce králové Janové synu to činil, s nemalým počtem lidu válečného křesťanského i tureckého v tu stranu Tisy, chtíce tu krajinu sobě podmaniti, vtrhl. Skrze kterýžto jeho vpád a předsevzetí i pozdvižení proti J. M. Kr. poddaných okolo Varadína s druhé strany Tisy a v Sedmihradské zemi velikého nebezpečenství a zkázy se obávati bylo potřebí. Což s pomocí pána Boha všemohoucího a J. M. Kr. věrných poddaných přičiněním, však s nemalým nákladem a škodou, rozzastavováním J. M. komory duochoduov, to předjíti a opatřiti ráčil, že takoví oukladové svého pruochodu neměli a ta země, na kteréž, jak dotčeno, královstvím, zemím a poddaným, J. M. Kr. věrným milým, i všemu křesťanstvu mnoho záleží, z rukou J. M. Kr. a křesťanstva odjata není; neb J. M. Kr. tehdáž dvěma stranami proti týmž nepřátelóm lid válečný vypraviti, a s pomocí boží a bedlivostí J. M. s velikým nákladem to zlé předsevzetí jejich obrániti ráčil, že jsou toho podle vuole své vykonati nemohli, nébrž odtáhnouti a utéci z pole musili. Však proto nicméně všelijaké jeho Turka a těch dvou vejvoduov a Petrovičovy ouklady nepřestávají, než tak se k tomu strojí, pokudby jejich tyranské zlé předsevzetí nejednom J. M. Kr., království Uherskému, Sedmihradské zemi, nébrž J. M. Kr., království tomuto Českému a zemím příslušejícím i Rakousóm a všemu křesťanstvu k znamenité a dokonalé zkáze svuoj pruochod jmíti mohlo, což jest J. M. Kr. vše s pomocí pána Boha všemohúcího, nešetříc v tom J. M. nákladu a komory své schuzení, až posavad zvláštní pilností a každého dne jakořka znamenitými náklady na vychování lidu válečného pro tu příčinu a na jiné válečné potřeby, kteréž k tomu náležejí, a stavení míst pomezních, bez kterých býti nemuože, předcházel a předchází, a pokudž najvýše možné jejich takovému zlému, lstivému oukladu vzniku dopouštěti neráčí.
Také před knížaty a stavy J. M. Kr. jakožto poddanými svými věrnými milými i toho tajiti nechce, že J. M. posly své strany jednání o pokoj a příměří k Turku, nepříteli všeho křesťanstva, vypraviti ráčil, kteříž až posavad s nemalým nákladem tam se zdržují, ješto dotčené jednání o pokoj a příměří ještě velmi nejisté jest. A by pak i příměří se stalo, tehdy proto nic méně pomezí, které J. M. s Turkem na puol druhého sta mil pro zachování a uvarování vpáduov a nenadálých sjezduov a škod činění jmíti, držeti a ta pomezní místa lidem válečným osazovati ráčí, na kterýžto lid a zachování pomezí ustavičně veliký znamenitý náklad, jakž svrchu dotčeno, na desetkrát sto tisíc zlatých vynaložiti se musí, kteréžto pomezní opatření a osazování i lidu válečného tam chování, netoliko království Uherskému a J. M. Kr. zemím, ale i tomuto království s zeměmi k němu příslušejícími se k dobrému a bezpečenství děje.
A kdež také knížata a stavové o tom poněkud vědomost jmíti mohou, jakou milostivou náchylnost J. M. Kr. předešle k Albrechtovi, kterýž se markrabím brandenburským jmenuje a do achtu dán jest, i předkóm jeho jmíti ráčil, avšak on opovrhše a zapomenuvše se nad tím nade vším, i také nad smlouvami dědičnými, kteréž mezi tímto královstvím českým a domem brandenburským od starodávna vzdělány jsou, beze vší od J. M. Kr. jemu dané příčiny (drže statky pod léno a manství od J. M. Kr. a tohoto království), zoumyslně jest na J. M. Kr. léna a manství Normberčan válečným zpuosobem sáhl, a při tom také kraj Chebský i město, aby se jemu poddali, listem svým napomínal, a to J. M. Kr. a této koruně odjíti chtěl.
Potom dále jmenovaná léna a statky manské J. M. Kr.,.též válečně přitáhši, popálil, hubil, šacoval, kazil a nekřesťansky s nimi nakládal, i nad to přes pomezí do království Českého sjezdy a vpády činil; a tudy jsa J. M. Kr. přinucen Cheb město lidem válečným osaditi a k tomu nemalý počet lidu jízdného při pomezích držeti ráčil, jakož všickni vuobec o tom dobrou vědomost mají i tomu na nejposlednějším sněmu obecním zde vyrozuměti siřeji mohli.
Kdež pak opět týž Albrecht, nechtěje se upokojiti, před rokem minulým sebrav některý počet lidu válečného, zase na J. M. Kr. a království Českého léna a manství jest sáhl, a co jest roku předešlého zkaziti a pohubiti nemohl, to jest do ostatku naposledy zkazil a zplundroval, a nejsa na tom nasycen toho dalšího oumyslu byl, jakž J. M. Kr. z několika míst za jisté oznámeno a gruntovní výstrahy dávány byly, na mnohých místech jest se slyšeti dal, že se o království České pokusiti a do něho vojensky vtrhnouti chce, jakž pak i na lid jízdný, kterýž J. M. Kr. při pomezích tohoto království jmíti ráčil, sjezdy a vpády činil.
A když týž Albrecht do achtu danej se upokojiti nechtíc předce proti obecnímu od J. M. C. a stavuov svaté říše landfrejdu, řádu a právu nařízenému netoliko na ty dva biskupy bamberského a vircburského, ale také i na Normberčany, J. M. Kr. a království Českého many a poddané, přes všecko jejich slušné a spravedlivé poddávání, válečným zpuosobem a mocí sáhl, jim mečem, pálením, šacováním a plundrováním měst, městeček, zámkuov a vesnic nekřesťansky a prvé od křesťanuov neslýchaným obyčejem a zpuosobem škody činil, spoluměšťany, obyvatele a poddané jich zjímal, s sebou pryč zajal; též na lid jízdný a poddané J. M. Kr., kteréž J. M. Normberčanuom na žádost jich, toliko pro obhajování a ochraňování statkuov pod léno a manství k království Českému náležejících, v zemích J. M. Kr. přijíti povoliti ráčil, lidem svým nenadále udeřil a je rozdvojil, a k tomu s hrúzí a outiskem přivedl, že s velikou škodou a ztrátou koní i zbrojí i rystuňkuov svých domuov se vrátiti museli.
A přes to také protivníky a neposlušné poddané J. M. Kr. vuobec vyhlášené při sobě choval a je proti J. M. ve všem fedroval, v zemích svých přechovával a o jiné tolikéž, aby se jeho přidrželi, také usiloval, a sice všelijaké škodlivé a bouřlivé praktiky a ouklady provozoval a před se bral. I jsa J. M. Kr. od Normberčan, jakožto král římský a český, pán jich lenní, nejednou než častokrát napomínán a poníženě prošen, aby jich retuňkem spěšným opouštěti neráčil, což jest J. M. jakožto pán jich lenní jim slušně a spravedlivě odepříti a jich v tom oslyšeti nemohl, nechtělli jest J. M. Kr., aby léna k koruně této České náležející k odcizení a ku pádu přijíti měla, nébrž z mnohých příčin J. M. tomu vyrozuměti ráčil, jestliby takovému neslušnému markrabovému předsevzetí v čas skutečně bráněno nebylo, že jest království toto české a obyvatelé v něm, nic méně jako i jiné okolní země, kteréž pohubil, takového nebezpečenství a zkázy na sebe očekávati museli.
Neb i to J. M. Kr. při sobě bedlivě s pilností uvažujíc, kterak a pokud J. M. Kr. stavuom svaté říše tím povinnovat a zavázán jest, aby ty, kterýmž se nenáležitě outiskové a bezpráví činí, obhajovati, nad pokojem, řádem a právem ruku svú královskú držeti ráčil; a věda i to J. M. Kr., že jest dotčený markrabě skrze mnohé pilné a bedlivé přátelské jednání, kteréž se mezi ním a Franky dalo, k žádným slušným prostředkem přiveden býti nemohl, nébrž vždy na svém nenáležitém předsevzetí neústupně stál: z těch jiných i mnohých příčin J. M. Kr. za dobré a užitečné uznati ráčil, a toho nikoli pominuti nemohl, nébrž proti němu, ačkoli nerad, jako král český podle erbajnuňkuov neboli dědičných smluv předešlých i nynějších, s radou a jistým vědomím všech tří stavuov království tohoto mezi týmž královstvím a domem saským s někdy osvíceným knížetem panem Mauricem, kurfirštem saským a J. M. panem bratrem nynějším kurfirštem saským, knížetem Augustem, vzdělaných a obnovených, jsouc J. M. Kr. od nadepsaného kurfiršta s pilností napomínán a za pomoc žádán, s tím doložením a oznámením, jaké mnohé a nepřátelské předsevzetí týž markrabě před sebú jmá, a že jest beze všeho vědomí a povolení brannou rukou do zemí J. M. kurfiršta vtrhl a zkrze ně táhl, spolu s týmž kurfirštem saským Mauricem, dobré paměti, se ohraditi a odpověď jemu markrabímu učiniti, i proti němu se válečně strojiti ráčil. Kdež J. M. Kr. nepochybuje, že knížata a stavové i jeden každý obzvláštně J. M. Kr. toho jinak, nežli jak se z duoležitých a nastalých potřeb stalo, vykládati nebudou, a že J. M. Kr. pro zachování J. M. Kr. přípovědí a přiřčení i vzdělaných smluv dědičných nikterakž toho pominouti nemohl.
A tak aby jeho markrabě takové válečné škodlivé předsevzetí, pro kteréž jest od J. M. C, J. M. krále, pána a bratra najmilejšího, skrze soud komorní říšský i potomně tolikéž od J. M. C. skrze listy a mandáty otevřené do achtu dán a vuobec vyhlášen, v říši k přetržení přijíti a toto království a země k němu příslušející před ním a lidem jeho válečným zachovány a bezpečny býti mohly, nechtíce J. M. Kr. na poddané své věrné milé strany téhož markrabového válečného pozdvižení telidáž znovu o pomoc žádosti vzkládati a jich tím obtěžovati, musil jest J. M. Kr. z předešlé svolené pomoci peněžité, aby jednom toto království a země k němu příslušející před zkázou a záhubou zachovány a opatřeny byly, díl peněz těch na ta místa obrátiti a vynaložiti, však na ten zpuosob, co J. M. Kr. z té pomoci a berně nadepsané tu vydati ráčil, že J. M. na záplatu lidu služebnému válečnému v Uhřích takové peníze a záplatu zase místo té pomoci s znamenitou škodou J. M. Kr. pod ourok objednal, jsouce J. M. Kr. té jisté naděje, že knížata a stavové vděčnější toho budou, že J. M. Kr. tím a takovým prostředkem, ačkoli s nemalou těžkostí a škodou J. M. to tak opatřil, a tudy přiřčení a přípovědi své královské i smlouvy dědičné vzdělané někdejšímu kurfirštovi saskému knížeti Mauricímu zdržeti ráčil, nežli o to pro jeho markrabího bouřlivé válečné předsevzetí tehdáž sněm držeti, pomoci a daně znovu proti častopsanému markrabí od knížat a stavuov milostivě a slušně žádati byl jměl.
Kdež z takového nynějšího tohoto milostivého J. M. Kr. předložení a příležitosti času knížata a stavové tomu porozuměti i při sobě zdravě povážiti mohou, že J. M. Kr. bez pomoci a přičinění poddaných J. M., věrných milých, nijakž dále není možné tomu odolati a takové nesnesitedlné břímě strany válečného vydávání na sobě samém držeti a nésti; jakož pak J. M. Kr. při stavích království Uherského i při jiných dědičných J. M. zemích Rakouských tohoto roku znamenitou pomoc znovu obdržeti ráčil, kteréž pro to i také při rozzastavování a vynakládání duochoduov J. M. Kr. vlastních daleko nepostačují, nébrž nad to J. M. Kr. v velké znamenité dluhy se dáti musil.
A protož J. M. Kr. knížat a stavuov milostivě a otcovsky žádati ráčí, že pro uvarování dokonalé záhuby a těžkosti od nepřítele všeho křesťanstva Turka a zachování sebe sami, vlasti své, žen a dítek svých o skutečnu pomoc se snesou a z jednoho tisíce kop gr. č. deset kop gr. do roka sami z sebe i z poddaných svých a k tomu posudní (poněvadž jim to bez zvláštní škody jest) za tři léta z jednoho každého věrtele bílého i ječného piva po šesti gr. bílých J. M. Kr. svolí a vydávati budou, a na sobě jiným zemím k tomuto království příslušejícím, při kterýchž J. M. Kr. tolikéž pomoci žádati úmysl jmíti ráčí, jakž J. M. Kr. o knížatech a stavích nepochybuje, dobrý příklad ukáží.
A J. M. Kr. jim to všem i jednomu každému milostí svú královskú zpomínati, nahrazovati, králem a pánem jich milostivým býti, i dostatečným reversem, že jim takové jich poddané snesení a svolení k újmě jich svobodám býti nemá, opatřiti ráčí.