256. Odpověď obeslaných osob na první předložení královské.
Odpověď obeslaných osob na tento napřed psaný jim od J. M. Kr. podaný spis.
Jakož jest J. M. Kr., pán náš nejmilostivější, ráčil sem do Vídně k osobě své královské některé osoby z knížat, ouředníkuov, soudci zemských i rad J. M. Kr. z království Českého, markrabství Moravského, knížetství Slezských a z markrabství Horních i Dolních Lužic obeslatia: jaké toho příčiny jsou, jim to v spisu podati ráčil a milostivě žádati a poručiti, aby ty všecky věci s pilností přečtly a přehlídly, a své zdání a radu J.M.Kr. oznámily: i na takovém J.M.Kr. milostivém předložení a spisu podání osoby svrchu dotčené s pilností jsou seděly a to všecko po přečtení s bedlivostí mezi sebou uvažovaly, jakéby J. M. Kr. k takové duoležité a veliké věci dobré zdání své ód osob svých toliko oznámiti měly; a po rozvážení všech těch věcí jiného se při nás nenachází, než že J. M. Kr., jakožto křesťansky a spravedlivý král a pán, všech těch cest jest hledati ráčil, kteréž před pánem Bohem i lidmi mají za slušné a spravedlivé držány býti, kteréž kdyby byla králová Izabella i s synem svým rozvážiti chtěla, což všemu křesťanstvu na tom náleží, slušně jest i š synem svým toho od sebe odstrkati a opomítati neměla, nébrž ty prostředky přijíti povinna byla. Ale však poněvadž jest ze všeho toho rozuměti, že netoliko toho přijíti nechce, nébrž že i s synem svým výše a dále, poddavše se císaři tureckému a jeho za pána, dobrodince svého, vyznávaje, J. M. Kr. á zemím J. M. ale i všemu křesťanstvu zle činiti žádostivá jest, z čehož žádná naděje není, aby ona i s synem svým na čem slušném a spravedlivém přestati chtěla, z příčin jistých a v skutku vědomých, poněvadž Petroviče a jiné J. M. Kr. neposlušné k sobě a k synu svému jest přijala, a s pomocí císaře tureckého a jinými v zemi Sedmihradsku proti smlouvě mezi J. M. Kr. a jí učiněnou zase se jest uvázala, poddané J. M. Kr., kteříž se jeho přidrží, vězením i jinými nátiskami nepřátelsky ztěžuje a trápí; nad to výše syn její netoliko pánem Sedmihradské země ale i králem uherským titulem a jinače býti se praví a vyznává, což na mincí zlatých, stříbrných, kteréž bíti dá, zřetedlně se nachází. Z čehož ze všeho vyrozuměti i skutkem poznati jest, že se tu nic jiného neobmýšlí, než aby k témuž království Uherskému ona i s synem svým do času a císař turecký jako vrchní pán na budoucí čas přijíti mohli ke škodě a pádu všeho křesťanstva.
A dále se jest i tomu vyrozumělo, že J. M. Kr. podle poslední smlouvy, s královu Izabellú skrze jisté komisaře učiněnu, tomu všemu jí, králové Izabelle, a synu jejímu, strany postoupení v Slezště knížetství Opolského, Ratiborského, panství Frankštejnského a Minstrberského zadosti učiniti a jí i synu jejímu v moc postoupiti a uvésti, a i dále, kdyby byla takových nenáležitých praktik strany Sedmihradské země před se nebrala, všecko se jest jí i synu jejímu podle té smlouvy J. M. Kr. vykonati podvoliti ráčil: však ona na tom na všem nepřestávší předce jest na svém předsevzetí stála i to vykonala, a podle té smlouvy a jistých v ní výminek syn její majíc J. M. Kr. z týchž knížetství a panství Slezských všecku povinnost vykonati, jako jiná knížata slezská buď z práva anebo z obyčeje podstoupiti se podvolivše, k čemuž jsou stavové království českého na týž zpuosob a ne jinak povolili, tomu se jest zadosti nestalo a nevykonalo, tak jakž pak J. M. Kr. spis nám podaný to v sobě obšírněji obsahuje a zavírá. Neb měloliby se tím déle prodlévati, jest se obávati, aby ona králová Izabella i s synem svým skrze praktiky císaře tureckého, držíc déle ta knížetství a panství v Slezště, něco toho neobmeškala a před se nevzala, z čehož by J. M. Kr. i nám všem těžkost i budoucí nebezpečnost nastati mohla.
A protož naše ponížené zdání jest, aby J. M. Kr. z království Českého a zemí k němu příslušejících znamenité jisté osoby k J. M. králi polskému vypraviti ráčil, a to všecko, což jest se skrze téhož krále polského mezi J. M. a královu Izabellú a synem jejím jednalo, k čemuž se i poddávati ráčil, a co jest se tu J. M. od též královny stalo, vše obšírně králi polskému ku paměti přivésti a J. M. poručiti oznámiti, poněvadž králová Izabella těch knížetství a panství v Slezště postúpiti J. M. Kr. zanedbává, že J. M. Kr. na takové její pruotahy v tom zpuosobu, co ona před sebe bére, dáleji očekávati neráčí, nébrž v táž knížetství, majíc toho slušné a spravedlivé příčiny, zase se dáti uvázati; a po vykonání takového poselství, jestližeby ona sama dobrovolně v moc J. M. Kr. těch knížetství a panství postoupiti a tím prodlévati chtěla, ač neráčilliby bud z téhož poselství a odpovědi krále polského anebo jinač další potřeby znáti na země a poddané své toho vznésti, zase se v táž knížetství uvázati a v poddanost svú přivésti ráčil. Skrze kteréžto poselství J. M. Kr., pán náš nejmilostivější, mimo povinnost přede všemi lidmi povlovnost ukázati i také snad oumyslu krále polského skrze takové k J. M. vyslané vyrozuměti ráčí.
Nicméně i na budoucím říšském sněme, tolikéž ponížené zdání naše jest, aby J. M. Kr. též před stavy svaté římské říše to oznámiti a příčiny slušné a spravedlivé, proč a z kterých příčin táž knížetství a panství Slezské zase jest vzíti ráčil, předložiti, i také co jest se tu od ní a syna jejího J. M. Kr. ba i všemu křesťanstvu na budoucí časy zlého stalo, oznámiti. Však toto naše dobré zdání, kteréž toliko od osob svých na rozkaz a poručení J. M. Kr., pána našeho milostivého, činíme, k dalšímu rozvážení a vuoli J. M. Kr. poddaně i poníženě připouštíme; neb se pána Boha dokládáme, že mimo toto naše zdání při svých sprostných rozumích lepšího najíti nemuožeme.