258. Odpověď "předních osob" na druhé vznešení královské.
MS. v archivu českého místodržitelství.
Odpověď obeslaných osob na napředpsaný spis.
Jakož jest J. M. Kr., pán náš nejmilostivější, nás osoby z království Českého, markrabství Moravského, z knížetství Slezských a obojích markrabství Horních i Dolních Lužic k osobě své královské sem do Vídně obeslati a druhého spisu milostivě podati a v něm některé pilné a znamenité potřeby, netoliko J. M. Kr., ale i všeho křesťanstva se dotejkaící, oznámiti a na to od nás rady a odpovědi, jakožto od poddaných svých, zase sepsané žádati ráčil, jakž to týž spis od J. M. Kr. nám podaný v sobě siřeji ukazuje a zavírá: podle kteréhožto poručení ty obeslané osoby poddaně jsou se tak zachovaly a o to všecko spolu rozmlouvaly, a pokudž se při jich sprostých rozumích, však věrným a dobrým oumyslem, snáší, toto zdání J. M. Kr. od osob svých toliko poníženě dávají, avšak v tom ve všem při další milostivé vůli J. M. Kr. to zůstavujíc; neb pána Boha se dokládajíc, kdyby co při sobě vejše lepšího a užitečnějšího i také k té věci platnějšího najíti a uvážiti mohly, že by to všecko rády, znajíce toho takové potřeby býti, učinily. A protož takové zdání naše ponížené jest, předkem, aby J. M. Kr. sněmy v markrabství Moravském, knížetství Slezkých a v obojích markrabství Lužických, což nejspíše býti může, položiti a rozepsati a na nich to oznámiti a předložiti, strany pomoci Turka, nepřítele všeho křesťanstva, nastávající i také o dluzích, kteréž jest J. M. Kr.
proti témuž nepříteli i jinače vynaložiti a se vzdlužiti ráčil, jakby témuž nepříteli Turku, poněvadž již žádná jiná naděje není, než že on příštího léta osobou a mocí svou proti zemím J. M. Kr. a všemu křesťanstvu se hne a potáhne, odoláno, i také takoví dluhové zaplaceni býti mohli, jakž to J. M. Kr. výslovněji a obšírněji a dobře jak předložiti věděti ráčí; tak aby na ten čas pro takovou nastalou důležitou potřebu všeho křesťanstva osoby z sebe, dadouce jim plnou moc, avšak jedné každé země bez ublížení na jejich svobodách a privilejích, k sněmu valnému do království Českého, kterýž J. M. rozepsati a položiti ráčí, vyslali; na kterémžto sněmu všichni společní stavové království Českého i jiní poslové, s plnou mocí vyslaní, to jednati a ty cesty obmýšleti mají, jaká by pomoc dostatečná proti témuž nepříteli všeho křesťanstvu, Turku, učiněna, i také kterak by dluhové J. M. Kr. zaplaceni býti mohli. Neb obeslané osoby toho při sobě od osob svých ani za dobré uznati nemohou, aby se v jedné každé zemi (poněvadž takové nastalé veliké a důležité potřeby k přetržení a obránění takového tyranského předsevzetí tureckého, čehož Bůh zachovati rač, spěšného opatření potřebují) obzvláštní sněmové držeti měli, zvláště pak pro tuto příčinu, že by skrze nevědomost, jedni o druhých, buďto zavření sněmův i jinak žádná rovnost zachována ani co prospěšného a užitečného v takové náhlé a veliké potřebě zjednáno býti mohlo; též také kdyžby bez společného shledání a jistého zavření a srozumění býti mělo, věděti by se nemohlo, kdyby jaká těžkost na kterou z těch zemí přišla, a ta potřeba, jakž se obávati jest, nastala, jakby jedni druhých podle smlouv vzdělaných a závazkův opouštěti neměli.
A poněvadž pak takové znamenité věci a potřeby toho nastávají, a J. M. Kr. i všem poddaným J. M. na témž sněmu, aby dobře zavřín býti mohl, vysoce náleží: naše ponížené zdání jest, začež poddaně prosíme, aby J. M. Kr. sám osobně na témž sněmu býti ráčil i tolikéž J. M. Kr. synové a dědicové nejmilejší, páni naši milostiví, neb ta naděje jest, že se snad sněm říšský také do toho času vykoná, a pakliby se vykonati nemohl, tehdy J. M. Kr. z Řezna do Prahy daleko jmíti neráčí, což pro túž a tak velikou potřebu třetím anebo čtvrtým dnem ráčil by moci na chvíli mezi poddané své milostivě přijeti, tak aby se týž sněm k dobrému J. M. i všem poddaným J. M. zavříti mohl, a potomně, ač jestližeby potřeba nastala, na týž říšský sněm zase se navrátiti a tam také bohdá šťastně jej ku prospěchu J. M. i všeho křesťanstva zavříti. Však J. M. poníženě prosíme, aby nám toho v zlé anebo za nějakou všetečnost počítati neráčil, že takové vyměřování J. M. činíme, v pravdě dobrým a upřímným oumyslem to se děje, neb se toho obáváme, jestliže J. M. Kr. na témž sněme sám osobně býti neráčí, že by se mohlo velmi málo platného a užitečného co způsobiti a vykonati, jakž pak J. M. Kr. toho všeho od mnoha let, jakým způsobem taková jednání jsou bývala, povědom býti ráčí.
Co se pak více a jiných artikulův, nám v tom spisu od J. M. Kr. poddaných, dotýče, to sme u sebe také s pilností uvažovali, potud pokudž by vůle J. M. Kr. v tom byla, zdání naše jest, aby na ten čas toho všeho pominuto bylo, neb se obáváme, kdyby tak mnoho artikulů pojednou na sněmích vzneseno bylo, aby jedni druhým překážku v jednání neučinili.
A tak jakž předešle i nyní, poněvadž tomu jest rozuměti, že předkem bez pomoci pána Boha všemohoucího a potom jiných křesťanských potentatův J. M. Kr., pán náš, ani my poddaní J. M., takovému ouhlavnímu a mocnému nepříteli odolati nemůžeme, a netoliko naše dobré zdání jest ale od osob svých poníženě žádáme, aby J. M. Kr. toho pomíjeti neráčil a za pomoc podstatnou a radu u J. M. C. a u jiných křesťanských potentatův a stavův svaté říše, s kterýmiž na větším díle krví i jinak spřízněn býti ráčí, poněvadž se tu všeho křesťanstva a víry svaté vysoce dotýče, žádati ráčil.
Tolikéž, poněvadž ta naděje jest, že J. M. Kr. ke králi polskému v krátkých časech, na předešlé ponížené zdání naše, poselství učiniti ráčí, aby i této žádosti a znamenité důležité potřeby předložením se nepomíjelo, a za to, aby V. Kr. M., i nás všech poddaných V. M., pomocí opustiti neráčil, žádalo. A pakliby J. M. král polský na předešlou i nynější J. M. Kr. žádost k žádné pomoci pro příčinu, že s Turkem příměří má, nachýliti se neráčil, ale vždy aby to při J. M. zjednáno bylo, poněvadž proti Turku J. M. Kr. nemálo lehkých koní potřebovati ráčí, kterýchž se již v Uhřích nedostává, aby z království Polského i z jiných zemí J. M., tak jakž slavné paměti král Zikmund, otec J. M., činiti, ku potřebě J. M. Kr. a nám poddaným J. M. proti Turku kozáky i jiné lehké koně ven z země k službě přijímati dopustiti ráčil.
A toto snesení a ponížené zdání, kteréž se na předložení J. M. Kr. dobrým, věrným a upřímným oumyslem stalo, k dalšímu milostivému uvážení J. M. Kr., jako pánu svému milostivému, kterémuž se jako věrní poddaní vždycky poručena činí, připouštějí.