263. Spis od obeslaných do Vídně osob králi naposledy podaný.

MS. v archivu českého místodržitelství.

Najjasnější a nejmilostivější králi! Jakož jste V. Kr. M. tento outerý jminulý i také dne včerejšího nám milostivě předložiti a oznámiti ráčili, co za příčiny a ztížnosti V. Kr. M. míti ráčíte na našem dobrém zdání jednom i druhém, V. Kr. M. v spisu podaném i také jínák oustně obšírnými slovy bohdá věrně a upřímně i poddaně oznámeném, přestati, s tím doložením a zavřením, což jsme dnes i včera V. Kr. M. na takové nám oustní oznámení a předkládání také oustně za odpověď dávali, to abychom v spis uvedouc V. Kr. M. podali, i tím zavírajíc proč a z které příčiny takových spisuov sepsaných od nás žádati ráčíte: i ačkolivěk ta celá vuole i srdce naše jest, jakož i to věrným a upřímným radám, žádného nevymíňujíc ani komu co v tom napřed dávajíc, spravedlivě náleží, podle nejvyšších našich rozumů, kteréž by nám všemohoucí pán Buoh příti ráčil, pamatujíc na povinnosti své, což bychom jednom znali a věděli, žehy předkem pánu Bohu všemohoucímu, V. Kr. M. dědicóm a V. Kr. M. zemím a poddaným a tak všemu křesťanstvu k dobrému a užitečnému bylo, buď oustně neb v spisu, nic v tom sobě neztěžujíc ani se ostýchajíc, věrně rádi bychom potud, pokudž by od osob našich v sprostném rozumu a zdání našem bylo, V. Kr. M. dobré zdání své, kdyby se co výš a více nežli tyto všecky minulé dni. což v spisích i oustně V. Kr. M. oznámeno jest, při nás najíti a vymysliti mohlo, oznámili; ale pána Boha všemohoucího předkem za svědka svého bereme, kterýž všech nás srdce i myšlení věděti ráčí, že mimo předešlé naše, bohdá upřímným a věrným srdcem, jakž napřed dotčeno, dobré zdání a oznámení jiného u sebe najíti nemůžeme, než že nejlípeji jest, by možné bylo, abyste V. Kr. M. sami osobně sněm obecní na hradě Pražském, zpuosobem prvé oznámeným, držeti ráčili a pakliby vždy V. Kr. M. osobně na hrad Pražský k témuž sněmu přijeti moci neráčili, ale skrze Jich M. krále Maximiliána a arciknížete Ferdinanda, pány naše milostivé, od V. Kr. M. k tomu vyslané, aby týž sněm držán byl, a tu aby se na témž sněmu o ty všecky znamenité a nastávající potřeby se vší pilností mluvilo, jednalo a bohdá, cožby nejlepšího býti mohlo, dokonale zavřelo. Než kdež proti poslednímu spisu a dobrému zdání našemu, V. Kr. M. podanému, z příčin některých vždy na tom býti a státi ráčíte, aby stavové království českého, rozvážíc sobě a roz-mluvíc o pomoc takových pilných potřeb nastávajících, k dokonalému jednání a zavírání s plnu mocí sem do Vídně vypravili: i předešle jsme V. Kr. M. ponížené a poddané zdání své v tom obšírně, oustně i v spisu oznámili, že se obáváme, že stavové království Českého i jiní oudové k témuž království příslušející, kteříž na týž sněm s plnu mocí vyslati mají, podle zdání našeho nikterakž k tomu přivedeni nebudu moci býti a z příčin V. Kr. M. oznámených toho neučiní; protož melili byste V. Kr. M. krále Maximiliána a arciknížete Ferdinanda toliko pro ty potřeby na týž sněm do království Českého vypraviti a podle vuole V. Kr. M. toho neobdržeti, jako věrní poddaní, kteříž bychme to věrně neřádi viděli, aby v tom Jich M. oslyšáni býti ráčili, k tomu raditi neumíme. Než mohloliby se i to jak trefiti, poněvadž byste V. Kr. M. pro opatření mnohých věcí i také sněmů držení, předkem v království Uherském a potom v jiných zemích dědičných, V. Kr. M. tak spěšně z Vídně do království Českého vypraviti se moci neráčili, ale když byste V. Kr. M. ty všecky věci zde na míře postaviti a vykonati ráčili, teprva nejposléz, položíc sněm hlavní stavóm království Českého, zemím a ouduom k němu přináležícím, abyste se do království Českého milostivě vypraviti ráčili a tu potom o všecky potřeby aby dostatečně jednáno a zavíráno bylo, a odtud bohdá šťastně i na říšský sněm abyste jeti ráčili.

Neb nejmilostivější králi! ráčíte toho V. Kr. M. sám milostivě dobře povědomi býti, že stavové království Českého, i také jiní oudové k témuž království příslušející, své obzvláštní obyčeje, pořádky v jednáních sněmovních mají, a naposledy což se koli zavře a na místě postaví, to že skrz přiznání a relací dskami tvrdí, i také jaké exekucí anebo těch věcí vykonání se státi mají, vyměřují pokutami i jinak; ješto aby mimo ty obyčeje a pořádky zde v Vídni bez takových starobylých zvyklostí to mělo k dokonalému stvrzení skrz vyslané přivozováno býti, žádná naděje naše není, aby to přátelé naši podniknouti chtěli.

Také, poněvadž se tomu od V. Kr. M. srozumívá, žeby s těžkostí páni uherští i jiní poddaní Y. Kr. M. z dědičných zemí k tomu přivedeni býti mohli, aby do království českého na sněm osoby z sebe vyslali: i nemuožli to býti, od osob našich nechceme dále k tomu nic mluviti, ale toliko abyste ráčili v zemích k království Českému náležitých předkem sněmy, nemeškajíc, aby s plnu mocí do království českého vyslali, položiti, jakž svrchu dotčeno jest. Neb toliko z té příčiny jest naše dobré zdání bylo, kdyžby páni uherští osobu, dvě neb tři, nemohloliby jinač býti, ale jednom pro zprávu dání a učinění i také velikých a nebezpečných potřeb nastávajících předložení, tak jakž jsou nám to i zde oustně oznámili, na sněm do království českého vypravili, žeby stavové, slyšíc to všecko od nich, tím náchylněji k dostatečné pomoci proti Turku, a zvláště vyrozumějíc od nich, jak se předkem sami v tom míti chtěli, se naklonili; však to všecko při další milostivé vuoli a rozvážení V. Kr. M. buď.

A protož V. Kr. M., jako pána svého nejmilostivějšího, jakž prvé tak i nyní, za to poníženě prosíme, poněvadž mimo první i nynější radu nic více u sebe najíti nemuožeme, že to od nás milostivě přijíti ráčíte.

Kopie im Statthalterei-Archiv zu Innsbruck Ferd. 191, 198. - 3. b.

Allerdurchleuchtigister, Grossmächtigister Römischer Kunig, allergnädigister Herr!

Demnach Euer Röm. kun. Mt. an uns den negstverschienen Erchtag, auch gestern gnedigst fürgetragen und zu erkennen geben, was Euer kun. Mt. an unserm zum ersten und andern mal Euer Mt. mündlich gethanen, auch in Schriften übergebenen rathlichen getreuen und unterthenigisten Gutbedunken für Beschwerungen tragen,

mit fernerm befliesslichem Anhang, wir sollten auf dasjenig, was Euer kun. Mt. an uns mündlich geworben und wir darauf Euer kun. Mt. Auch mundlich angezeiget und beantwort, in ein Schrift verfassen und dieselb Euer Mt. zustellen, mit weiterer Vermeidung und Ausfürung, warumb und waser Ursach halber Euer Mt. solliche Schrift fordern und haben wollen.

Und obwohl dits unser ganz herzlicher treuer! Willen und Meinung ist, wie sich auch solches I aufrichtigen getreuen Käthen niemands ausgeschlossen auch jemands wess hierinnen bevorgegeben billich gebührt vermüg unsers höchsten! und pesten Verstands, so uns der Allmechtige verliehen, in Betrachtung unser Pflicht, was wir | nur erkannten und wessten, dass erstlich Gott dem Allmechtigen, folgend Euer kun. Mt., derselben Erben, Landen und Unterthanen, auch der ganzen Christenheit zu Gutem gereichen und nutzlich sein kunte, es sei mundlich oder in Schriften mit gar keiner Beschwerung oder einiges Scheiben, dass wir es für unsere Personen ganz gerne nach unserm einfaltigen Verstand thun und unser räthlich Gutbedunken (da wir es anders und höher | verstunden oder bedenken möchten, dann wir diese Tag Euer Mt. schriftlich übergeben, und mündlich angezeigt) in ander Weg stellen wollten: aber wir nemen den allmechtigen Gott, der unser aller Herz und Gedanken weiss, zum Zeugen, dass wir über obgedacht unser zuvor, ob Gott will, aus! treuem Gemüt und Herzen beschehen räthlich Gutbedunken bei uns nichts anders und bessers befinden mügen, dann dass Euer kun. Mt., ob es anders müglich, den gemeinen Landtag auf Prager Schloss (zuvor angezeigter Massen und Meinung) selbsten personlich gnedigst besuchten, da aber Euer kun. Mt, persondlich, wie gemelt, auf solchen Landtag nicht kummen möchten, doch durch die kun. Wrde. zu Behaim und Erzherzog Ferdinanden, unsere gnedigste Herrn als Euer Mt. Gesandte solchen Landtag halten Hessen, damit auf demselben aller solcher Artikel und furgefallner Gefehrlichkeit und Noth halber mit allen treuen Fleiss gehandelt, underredt und was das aller zutreglichist, bequemist und pest entlieh beschlossen würde. Dann wie Euer kun. Mt. aus etlichen Ursachen über unser letzte übergebene Schrift und j Gutbedunken nach darauf stehen und verharren, dass die Stände des Kunigreichs Böheim nach vorgeender Betrachtung und Envegung der Hilf halber und fürsteenden grossen Noth ihre vollmechtige Gesandten Meher gegen Wien abfertigten, so haben wir doch zuvor Euer kun. Mt. unser gehorsambs räthliches Gutbedunken mit mehr und weiterer Ausführung schriftlich und mundlich unterthenigist vermeldt, dass wir uns gänzlich befaren, gedachte Stände des Königreichs Böheimb, desgleichen auch aus den andern incorporierten Ländern, so also ihre Gevollmechtigte hiehero abfertigen sollten, werden unsers Erachtens, aus denen Euer Mt. vermeldten Ursachen keineswegs darzu nit mügen bewegt oder gebracht werden. Darumben so kunnen wir, obgleich Euer Mt. umb dieser Ursachen willen hochgedachte kun. Wrd. zu Behaim und Erzherzog Ferdinanden Ihr Fr. Dreh, auf den Landtag ins Kunigreich Böheim wollten abfertigen und solches vermüg Euer Mt. gnedigisten Willen und Begern nit erhielten (weliches doch wir als Euer Mt. getreue Diener nicht gern wissen noch sehen wollten) Euer Mt. darzu gar nit rathen. Wofern sich aber also schicken und Euer Mt. zutreglich sein wollte, dieweilen Euer Mt. von wegen Verordnung und Ausrichtung vieler Handlungen, auch Haltung der Landtage im Kunigreich Hungern und andern Euer Mt. Erblanden so eilendt sich in die Cron Behaim nit verfügen kundten, dass Euer Mt. nach Verrichtung zuvor solcher Landtage und Bestellung aller Sachen zum allerletzten in der Cron Behaim einen gemeinen Landtag zusambt allen incorporirten Landern ausschreiben und ansetzten und sich folgend dahin persönlich begeben, damit alda von allen Sachen und Notturften Handlung gepflogen und dieselben beschlossen würden, und sich Euer Mt. alsdann gleich von dannen auf den Reichstag erhieben.

Dann allergnedigster Kunig, Euer kun. Mt. kunnen sich gnedigst wol berichten, dass die Stände der Cron Behaim und die eingeleibten Lander ihre besondere Gebreuch und Ordnung in den Landtagshandlungen haben, was einmal zu End gebracht und beschlossen, das wirdet durch die Bekanntnuss und folgende Relation bei der Landtafel bestettiget. Auch so ist die Execution zu Vollendung der abgehandelten Sachen mit Peen und in ander Weg ausgemessen und versehen, dass also wann durch die Abgesandten alhie zu Wien den obgemelten der Cron Behaim altherkumbenen Gebreuchen zu entgegen die Handlungen sollten zu entlicher Bestettigung kummen, ist keine Hoffnung, dass sich solches unsere Freund understeen oder dasselb vollziehen würden.

Nachdem wir auch von Euer kun. Mt. und aus derselben angezeigten Meinung verstanden, [ dass beschwerlichen die Hungerischen Stände und aus den andern Eurer Mt. Erblanden zu dem i kundten gebracht und vermügt werden, dass sie jihre Gesandten auf den Landtag gen Prag schicken sollten; dieweil nun solches nicht beschehen mag, so kunnen wir vor unser Person (wann nur Euer jkun. Mt. zum furderlichisten in den incorporirten | Landern zu der Cron Behaim gehörig Landtage ansetzten, damit sie ihre gevollmächtigte Abgesandten auf den gemeinen Landtag gegen Prag, wie obgemelt, abfertigen) darzu nichts weiters sagen, dann wir solches allein umb der Ursachen willen in unserm Gutbedunken gemelt. Wann die Hungern ein zwo oder drei Personen aus ihren Mittel (kundte es nicht anders sein) doch von wegen Anzeigung alles Berichts, wie die Sachen allenthalben geschaffen und die grosse Noth verhanden, wie sie uns solches alhie vermeldet, in das Königreich Behaim auf den Landtag abgefertigt wurden, dass wann solches die Stände von ihnen höreten, zu desto besser und stattlicher Hülf wider den Türken bewegt und geneigt wären. Doch stellen wir solches alles zu ferner Euer kun. Mt. gnedigisten Willen und Gefallen.

Und bitten derowegen wie zuvor Eure Rom. kun. Mt. ganz unterthänigst, dieweilen wir über unser zuvormals beschehenes und jetziges räthliches Gutbedunken nichts höhers noch mehrers bei uns befinden mögen, Euer kun. Mt. Geruhen solches von uns gnedigst anzunemen.