1557, 5 dubna. - Opis v arch. města Hory Kutné.

V. M. vysoce urození páni, urození a stateční rytíři, páni nám milostivě a laskavě přízniví! Slovutné a vzáctné poctivosti páni Pražané a páni poslové z měst království Českého! Jakož ste V. M. na nás strany hor J. M. C. na Horách Kutnách dotaz učiniti, a byloli by to nynějších úředníkův jich dílo a spravování k prospěchu a k dobrému těch hor čili ke škodě, na nás, abychom V. M. v tom spravili, podati ráčili: toto V. M. za odpověď dáváme a předkem oznamujem, co se šmelcování a sdělání rud, kyzův a vitruňkův i jich nákladuov dotyce, s užitkemli čili škodou se dělá a šmelcuje, to naší zprávou tak gruntovně vysvětliti nemůžeme, z příčiny této, že předešle vedle starobylého zpuosobu, který se vždy při těchto horách zachovával, koštové a nákladové hutní zřetedlně v rejtuňku vuobec česky, aby všickni rozuměti mohli, vyhlašováni bývali, tak že jeden každý z úředníkuov horních, perkmistrů i jiných horníkův tu přítomných, slyše takové košty, jim vyrozuměti, a byloli jest co na škodu, k tomu se přimluviti, také k nápravě přivésti pomoci mohl.

Ale nyní se toho neděje, nýbrž takové košty německy se spisují a do rejtuňku v těch spisích se podávají, o kterých ani urburéř, perkmistři a nad to vejše my žádné vědomosti nemáme, poněvadž se to tak nepatrně děje a vuobec nevyhlašuje. A nad to pak vejš, že předešlý zpuosob v šmelcování, který za předkuov našich zachován byl, v jiný nám neznámý zpuosob změněn jest, a před námi se, jak oznámeno, tají; ano kverci nejednou žádali, aby jim prubíř na ty 2 d. č., které se každého týhodne z každé kopy jménem kverkuov snímají a dávají, držán byl, toho sou až posavad obdržeti nemohli.

A aby V. M. i to vědomé bylo, že předešle obecní retuňkové a svolení lidu horního často bývalo, před nimiž, když co takového hlavního k rozjímání o hory přišlo a nějací nákladové se činiti jměli, se vznášelo, kdež se jeden každý z nákladníkův a úředníkuov, pokudž tomu rozuměl, svobodně přimlúvati a k vzdělání těchto obojích hor a hutního díla na jich dobré pomysliti mohl: ale nyní takoví retuňkové řídko se kdy dějí a nic se toho vuobec nevznáší, než to se všeckno mezi nynějšími úředníky řídí, zavírá a ustanovuje. Nýbrž i to se oznámiti musí, že na větším díle staří dělníci a úředníci čeští, kteří těchto hor J. M. C. povědomí jsou a k práci jich z mladosti zvykli, z ouřadů svých horních zvláště pak z díla hutního složeni a na jich místa Němci a cizozemci, kteří těchto hor tak povědomí nejsou, zřízeni a postaveni sou.

A tak se tomu rozumí, poněvadž při těch povinnostech, jakožto zde na těch horách zrodilí a dílu hornímu zvyklí, zvláště pak ti, kteří by proti nynějšího hutního díla nesprávě co promluvili, se nezuostavují ani se k těm nepřipouštějí, že se k tomu směřuje, aby nám čím dáleji tím víceji takové jich hutní dílo neznámé, nevědomé a před námi skryté bylo.

A protož z toho V. M. porozuměti ráčíte, že strany tohoto artikule, co se hutního díla a šmelcování, z něhož J. M. C. i nákladníkuom užitky přicházeti mají, dotýče, nemůžem tak gruntovní a zřetedlnou zprávu, dobřeli se čili zle dělá, bez pilného z registr mincovních vyhledání učiniti. Než pokudž z patrných a hmotných věcí uznati a souditi mužem, a z lidu horního naříkání a některých úředníkuov oznámení slyšíme, to V. M. oznámiti chcem.

I předkem to jest vuobec vědomá věc, že těchto nedávno pominulých časuov z daru pána Boha všemohúcího nadělení božského od rud, kyzuov, vitruňkův a šlichův mimo jiná léta do hutí C. M. z obojích hor dosti se dodávalo, ano i podnes z samého Kaňku na 130 hýlův, to jest 1560 c. každého týhodne a někdy vejš do hutí se svozuje, tak že vedle průb každého týhodne na 300 hřiven stříbra a vejše v takovém nadělení božím z obojích hor se nachází a do hutí přichází. K tomu pak i z některých pomocí, které se prvé z mince J. M. C. na některé doly činily, na ten čas sešlo, i všecky milosti, které od starodávna chudým dělníkuom a havířuom každého týhodne, ač dosti skrovné, od J. M. C. se dávaly, skrz tyto úředníky složeny jsou a jménem kverkovského prubíře, jak vejš dotčeno, z každé kopy gr. č. dva peníze se vyrážejí; a často se i to při průbách děje, když kyzové a rudy dobře drží, nebo kdy se prubíři srovnávají, že se podruhé průbuje, a když jest na mále, při tom se zuostavuje.

Ale to všeckno při tomto nynějším díle hutním a nákladích těmto správcuom postačiti nemůže, neb mnohdykráte nákladníkuom a dělníkuom narážky se činí, a když čas přijde k placení, za rudy a kyzy se neplatí. Dluhy se též, na několik tisíc, že peněz v minci nebylo, nadělaly a podnes zaplaceny nejsou, ač sou pak kolivěk nynější úředníci, že všecky takové dluhy z lehčejších a chudších rud a kyzův, které na onen čas ležeti nechali, a co jest bohatšího bylo, šmelcovali, zaplatiti chtí, se slyšeti dali. Jak mnoho pak stříbra z hutí J. M. C. do mince z takového šmelcování přichází, a ráčili J. M. C. z toho jaký užitek a ibršus míti, to se z register mincovních a v puchaltéři J. M. C, na kterých grunt vší této zprávy záleží, vyhledá a najde. A abyste V. M. tím patrněji vyrozuměti mohli, račte poručiti, aby V. M. vejtah toho, co jest v těchto dřív minulých dvou letech stříbra vedle průb v rudách, kyzích, slyších a vitruncích do hutí J. M. C. přišlo, a proti tomu druhý vejtah, co jest v týchž dvou letech stříbra k mincování pravého fainu z hutí do mince přineseno, položen a vydán byl: z toho ráčíte porozuměti kolik set hřiven stříbra v těch dvou toliko létech zmařeno a ztraceno jest, a jaký toho J. M. C. užitek míti ráčí.

K těm pak škodám i toto skrze nynějších úředníkův spravování přistupuje, že pro velké a prvé nebývalé košty a náklady nemůž se žádný užitek takového nadělení božího pocejtiti, nýbrž ten všecken takměř mezi úředníky, služebníky a zbytečné náklady, stavení a jich nerozšafnost rozplyne. Neb úředníkuov mimo starobylý zpuosob nad míru se mnoho nachází, čímž se nemalé platy a stance, a některým i provisi dávají, tak jak se z registr mincovních vyhledati bude moci.

A ti, souc odjinud na tyto hory povoláni, těmto horám málo co neb nic nerozumějí, však mimo domácí zhornilé lidi a těchto hor povědomé se fedrují, živností a stancí se opatrují. Z těch pak úředníkuov některým, kteří tomu málo, nejsouc lesuov ani kraje našeho povědomí, rozumějí, těch lesuov kupování se poroučejí, a tak časem mimo míru lesové draze se kupují, čemuž se i okolní, kteří tomu rozumějí, divili.

Při sekání těch lesuov nepořádně se mají, vysokých pařezů zanechávají, klest a vrchoví téměř k žádnému užitku, mohouce jej na uhlí spáliti, nepřivozují a jiné mnohé škody činí, čemuž se mnozí z okolních pánův diví a J. M. C. v tom litují, vědouce, že jich poddaní jinak rozšafněji a užitečněji s menším nákladem a lesuov kažením uhlí pálí, a také i to malé průtí k užitku přivozují. Ale tito J. M. C. uhlíři to všecko v lesích zanechávají, aneb v hromadách na popel spálí a sobě popel k užitku prodávají, ješto předešle drahnější klesť mezi jiné dříví do milířuov na uhlí pálení se dávala, a což jest drobnějšího bylo, to se na otýpky sdělalo a do hutí C. M. k roštování kyzův místo uhlí pro forotu svezlo, a tak i tudy z koštů na díle strany uhlí scházelo.

Při pálení uhlí též mnohé škody se dějí, milíře nad míru veliké stavějí, kteří mnohokráte zouplna ne k svému užitku ale k zkáze přicházejí, a časem i milíř shoří, což nemůž než s velikou škodou býti; neb i skrze takové nerozšafné dílo okolní lesové na větším díle sou smejčeni, a kdyby to na dlouze býti mělo a dříví se tak nešetřilo, pro samej nedostatek uhlí musely by hory k snížení přijíti. Ačkoli pak od týchž úředníkuov nový opět zpuosob k uhlí pálení při Labi vymyšlen jest, však se o tom zpráva dává, že se i tím pálením na těch špalcích po Labi z královských lesuov puštěných i na milířích veliká škoda J. M. C. děla, a tohoto nedávního času že 18000 špalkův dolů spuštěno a není jich než 12000 nalezeno, a k tomu i některý milíř v nic přišel.

K tomu formanův odjinud mnoho se chová, kteří svými koňmi v ovsích drahotu velkou činí, a někteří vdlužíc se v minci i jinde zutíkají; formanův domácích fedrovati nechtěli, a když se časně uhlím nezásobí a nějaký nedostatek pro zlé cesty se nachází, na domácí, kteříž se jinou živností opatřili, naléhají a jimi dotáhnuti chtí.

Při kyzích a rudách do hutí svezených též se mimo předešlý zpuosob chovají a náklady činí, neb bohatší kyzy na větším díle šmelcují a co lehčejšího zanechávají, a to potom k přebírání a puchování dodávají, na čež znamenitý náklad na přebírání, puchování a od puchérny se činí, ješto to za předešlých hutníkuov nebývalo, ale lehčejší kyzy s masnějšími jsou šmelcovali, a častokráte i lehčejšího klopu přikupovali a těmi šichty sobě pronášeli; nyníčko pak jakési kamení od jinud vápenné za peníze kupují, a vždy více a více koštů přivozují.

A při hnaní stříbra často tak neopatrně se mají, že se jim hať (sic!) zdvihá, a stříbro se tratí a rozstříká; nýbrž i to V. M. se oznamuje, jak zprávu máme, že se nynějšího šmelcování správcové byli uvolili v každé šichtě 24 c. při každé peci sdělati, a na to nespáliti než toliko 3¹/₂ truhly uhlí: ale že nyní při každé šichtě toliko 20 c. na každou pec sadí, a uhlí že po 4¹/₂ truhlách a mnohdykráte vejš dávají, co tu na dvanácti pecích každého dne díla a koštů přibývá, račte to povážiti.

Při průbách mnozí sou lidé mladí a nezkušení, skrze což může se ne jeden omyl zběhnouti, tak dobře J. M. C. ke škodě jako kverkuom; neb i to časem se děje, že jiní, nemajíce na to závazkuov a nejsouce ani prubíři, na průbu z váhy berou, průby tlukou a při tom přísežní prubíři nebývají.

Mnohdykráte i to se děje, že velicí nákladové na některá zbytečná stavení se činí, k kterým se tesařův mnoho přes potřebu chová, jimž se velicí platové dávají a málo časem udělají, a což oni několiko sty udělají, to by jiný mnohem menším nákladem a koštem spravil a udělal; jako na tu huť, která se k hnaní stříbra nad Pachem vystavila, několik tisíc naloženo jest, a jak zpráva se dává že by té mnoho menším nákladem byl udělal.

A také jaký toho nového kunštu při hnaní stříbra pod kloboukem užitek jest, toho se z toho můž poznati, že prvé taková pec 10 kp. gr. č. se spraviti mohla, ješto samej klobouk několika mnohými kopami nespraví, a již teď druhý klobouk v těch málo kolika létech udělati dali.

Za příčinou pak takového nynějšího spravování hutního a přílišných nákladův mnohým se na Horách Kutnách i jinde obývajícím kverkuom a nákladníkuom hor odháňka a odrážka od hor činí, tak že lidé s žádnou takovou chutí a ochotností jak prvé na hory nenakládají, což kdyby to tak dlouho státi a pán Buoh v nadělení svém ruku svou pozavříti ráčil, nemohly by ty hory než k snížení a k úpadu přijíti. Ale poněvadž by pádem těch hor, které několik set let vždy stály a sou tohoto království Českého jakožto přední klínot, i město zahynuti a jiní mnozí okolní i podál města i vesnice utrpěti by musely, a předkové všech tří stavuov i slavné paměti králuov předešlých vždycky obzvláštní zření k těm horám, aby nesešly, míti ráčili: za to V. M. snažně žádáme, že se k J. M. C, pánu, panu našemu nejmilostivějšímu, aby v to nahlídnúti a ty hory před pádem retovati poručiti ráčil, přimluviti ráčíte, tak aby J. M. C. komora na těch horách nepominula a takový klínot všeho tohoto království českého nezahynul, nýbrž abychom i my chudí J. M. poddaní vedle nákladův našich těch darův božských, kterých pán Bůh všemohoucí ještě na těchto horách míti a nám je vždy z milosti poskytnuti ráčí, užiti a sebe i chudé dítky naše těmi dary božskými živiti i jiným v tomto království posluhovati mohli, a J. M. C. též z takového nadělení božího hojnou urburu, ibršusy a auspejty bráti ráčil.

Actum f. II. post Judica 1557.