MS. v česk. archivu zemském s nápisem: "Červení sněmové od 1541 do 1582."

Jakož jest J. M. nejjasnější a nejnepřemoženější císař římský, uherský, český král, pán náš nejmilostivější, knížatuom, pánuom, rytířstvu, Pražanuom i jiným posluom z měst, všem třem stavuom království Českého, milostivé a otcovské předložení učiniti ráčil, kterak ten žíznivý krve křesťanské nepřítel Turek, rozličnými sjezdy a vpády, pálením i lidí zajímáním, křesťanstva vždy více a více hubiti a sobě podmaňovati nepřestává, ač J. M. C. tak častým pokládáním a držením sněmuov i před outratami zbytečnými a pomoci žádáním stavy rád by milostivě ušetřiti ráčil, ale poněvadž již týž nepřítel všeho křesťanstva tak mocně do království a zemí J. M. C. se vkořeňuje, kterak by dáleji J. M. C. s pomocí a věrnou radou stavuov hranice a místa pomezní v království Uherském opatřiti a ochrániti ráčil, toho že veliké a znamenité potřeby jsou, neb týž nepřítel, říkajíc každé hodiny, ve dne i v noci, sjezdy a vpády do městeček a vsí na hranice a místa pomezní činí: a protož J. M. C. i často psaných knížat a stavuov, otcovsky napomínajíc, milostivě žádati ráčí, aby, vzhlédnouce na takové i důležité potřeby, o dostatečnou a stálou pomoc od osob svých a tolikéž od poddaných svých se snesli a J. M. C. svolili, tak aby každého času místa hraničná a pomezní opatřena, osazena a zdržána býti mohla; neb jinak, bez pomoci stavuov, J. M. C. takovému mocnému nepříteli odolati a lid válečný při osazení zámkuov a míst pomezních nijakž držeti možné není, jakž takové předložení J. M. C. šíře to v sobě obsahuje a zavírá.

Kteréžto předložení všichni tři stavové království, Českého slyšavše a mezi sebou lítostivě považujíce a k srdcím svým připustivše, poznávají, kterak pán Buoh všemohúcí pro veliké hříchy a nepravosti lidské, od kterýchž se nepřestává, křesťany také vždy výše a dále tím nepřítelem navštěvovati a trestati ráčí; což aby pán Bůh od nás milostivě odjíti ráčil, jest toho přední a nejvyšší potřeba, abychom všichni a jeden každý ku pánu Bohu se obrátíce, a lidi poddané naše k témuž, aby pobožnější život vedli, skutečně přidržujíce, za ukrocení takového hněvu a odvrácení od nás toho nepřítele ukrutného jeho božské milosti věrně prosili, kterýž předkem v těch ve všech věcech náš nejvyšší ochránce býti ráčí.

A ačkoli to, jaké od začátku J. M. C. kralování, na podobná milostivá předložení J. M., mnohé pomoci a berně z statkuov i lidí poddaných našich, z své svobodné a dobré vuole i nad možnost svou jsme činili, ku paměti a bedlivému uvážení jsme sobě přivedli, jsouce té naděje, že J. M. C., jakožto od svých věrných poddaných to, což sme tak z své svobodné a dobré vuole a poddané lásky J. M. činili a činíme, milostivě a s vděčností přijíti ráčí; znajíce to J. M. C., že stavové tohoto království Českého, kdyby co nejvejše činiti chtěli, své všecky statky vynaložili, nebude li předkem všemohúcího milého pána Boha pomoci, a podle toho J. M. C. milostivého a otcovského opatření, při svaté říši a jiných potentátích křesťanských pomoci obmyšlení a zjednání, že nám také není možné tomu nepříteli odolati, a se takovými pomocmi dále obtěžovati; začež J. M. C. poníženě prosíme, aby J. M. C. nás před takovými častými daněmi ochrániti ráčil. Aby J. M. C. tato nynější milostivá žádost a nastávající potřeba také na tento čas od stavuov království tohoto, pokudž jedné nejvejše možné jest, strany pomoci učinění, oslyšána nebyla, všichni tři stavové království Českého na tomto jsme se snesli a tuto pomoc J. M. C. proti tomu nepříteli všeho křesťanstva Turku, k osazení zámkuov a míst pomezních, svolili: abychom J. M. do dvou let pořád zběhlých, každého roku od sebe sami z jednoho tisíce kop grošů českých dvanácte kop grošuov českých, a od lidí poddaných našich tolikéž z jednoho tisíce kop grošuov českých dvanácte kop grošuov č. dali a vyplnili rozdílně; polovici, to jest šest kop grošuov českých, na svatého Jiří nejprve příštího neb dvě neděle potom, a druhou polovici též šest kop grošuov českých na svatého Havla ihned potom nejprve příštího. A tak potom druhého roku při svatém Jiří a svatém Havle po šesti kopách groších českých z jednoho tisíce kop grošuov českých, až do vyjití těch dvou let pořád zběhlých.

Při šacování pak statkuov všichni se takto zachovati máme: předkem J. M. C. s komorou svou z statkuov podle důchoduov svých, knížata, páni; rytířstvo, Pražané i jiná města, všichni tří stavové, preláti, opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteříž na farách jsou, ti kteříž na ourocích neb statcích pozemských svých vlastních mají, i jiní klášterové, Mistři, kolegiátové, manové, dědinníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, svobodní rychtářové, kteřížkoli statky pozemské i zápisné a jakéžkoli jiné nebo platy komorní mají, i městské šosovní, aby šacovali; též také i ti, kteříž peníze na ourocích, listech, zápisích aneb na jakýchžkoli užitcích mají, takž, jakž nahoře dotčeno jest, zachovati se, povinni jsou. I také poddaní v městech, v městečkách J. M. C., knížecích, panských, rytířských, městských a duchovních, v městech, v městečkách anebo ve všech z poručení pánuov jich statky své se svršky a nábytky jich užívajícími šacovati mají, kromě lidí pohořelých a těch, kteříž by od pánuov svých ještě lhuotu v placení ourokuov měli; tolikéž v tom času stala li by se komu jaká škoda ohněm, že by pohořel anebo lidé jeho, anebo krupobitím škodu že by vzal, zač jemu škody aneb lidem jeho se stalo, to má listem pod pečetí svou, přijma to k svému svědomí, berníkuom oznámiti a při tom zuostaven býti.

Též kupci, ležáci domácí i přespolní, kteříž v tomto království handle a obchody své mají a vedou; také podruzi, kteříž jsou v městech, v městečkách královských, knížecích, panských, rytířských, městských i jiných všech svrchu jmenovaných, i tudíž ve všech, aby statky své s svrchky a nábytky užívajícími šacovali, kromě podruhuov, kteříž žádných obchoduov a živností nevedou než toliko u lidí z peněz na den dělají.

A každý, totiž komora J. M. C., knížata, pán, rytířský člověk, Pražané i jiná města, preláti neb ouředníci jich, mají v svých listech přiznávacích doložiti, se přiznati, co se na jednoho každého zboží a panství šacuňkuov zběhne a sejde, aby osoby volené k vybírání takového šacuňku dokonale vyrozuměti mohly, co jeden každý od sebe a poddaných svých z toho šacuňku dáti a spraviti povinen jest.

Také všichni, kteříž peníze na ourocích a li stech i všelijakých půžitcích mají, tak se, jakž na hoře dotčeno, zachovati, a z tisíce kop grošův českých dvanácte kop grošuov českých dáti povinni jsou; a takové listy přiznávací i s prvním dílem berně jeden každý při svatém Jiří nejprve příštím, neb dvě neděle potom, konečně berníkuom na hrad Pražský položiti a dáti má. A druhou polovici na den svatého Havla, neb dvě neděle potom, konečně osobám dole jmenovaným též dáti a položiti jeden každý má.

Pakli by kdožkoli ze všech stavuov takových listuov přiznávacích i s prvním neb s druhým dílem berně, co se na koho dáti dostane, osobám voleným nedali neb nepoložili, nedal neb nepoložil, anebo na místě svém na časy jmenované neposlal, tehdy berníci mají toho každého sami podle předešlých šacuňkuov, anebo svého uvážení, šacovati; a což by toho šacuňku berně dáti přišlo, kteréhokoli dílu, pro ten díl berně mají se jemu, ač by statek měl, v statek jeho s jedním komorníkem pražským uvázati.

Pakli by po uvázání s komorníkem pražským ve dvú nedělích pořád zběhlých vždy nedal neb nedali, a v držení nevpustil neb nevpustili, tehdy komorník ke deskám zemským udělaje relací, list obranní na takového každého týmž berníkuom vydán býti má, a tíž berníci mají se v to předkem komorníkem pražským a, neopatřil-li by toho a nedal po dvou nedělích, listem obranním uvázati, a to buď držeti a toho užívati dotud a tak dlouho, dokudžby kteréhokoli dílu nadepsané berně, buď jeho samého aneb od lidí jeho z téhož statku a důchoduov všech nevybrali, aneb svrchkuov a nábytku za touž sumu neuprodali, což by na něj této berně a pomoci dáti se dostalo i se všemi škodami a náklady na to vynaloženými. Než což se těch osob, kteréž by na statcích pozemských neměly, než toliko na listech a hotových penězích, kteréž na užitcích jakýchžkoli mají neb na platích komorních, dotýče, na ty list zatýkací pro nedání kteréhokoli dílu berně od úřadu desk zemských týmž berníkuom vydán býti má; a jestliže by se kdo zatykačuov a zvláště v domích svých pokrývati chtěl, tehdy pán, úředník, neb to právo, pod kterým sedí, povinen jest jej v domě jeho, též hospodář v domu panském zatknouti a podle znění zatykače ve dvou nedělích každý se tak zachovati, však toliko v této pomoci svolené. A na téhož komorníka tíž berníci k úřadu více dávati nemají než 15 gr. českých, za list obranní 15 gr. českých, při úřadu purkrabském tolikéž 15 gr. č. a za zatykač 15 gr. č., toliko těm písařům, kteříž listy obranní a zatykače vydávají a píší, kterým náleží, a od zatčení též 15 gr. č. dáváno býti má.

A takové listy přiznávací od těch osob volených, když colmistr všem třem stavuom počet činiti bude, mají při tom počtu položeny býti, a tak se každý těmi listy přiznávacími pod pečetí svou, přijma to k svému svědomí, že jest statek svůj všechen, kteréhož užívá a zač ten spravedlivě na ten čas stojí, šacoval a lidí poddaných svých šacovati dal, přiznati mají, kromě klenotuov a hotových peněz ležících, kterýchž na užitcích nemá; dluhů aby sobě žádných nevyráželi, než statek, zač drží, zouplna jej položili a se šacovali, a listy přiznávací téhož šacuňku jednostejně v táž slova, jakž níže položeno jest, berníkuom voleným dávány býti mají. A měl-li by kdo statků více než v jednom kraji, bude moci jedním listem tu, v kterémž kraji sedí, se ze všeho přiznati, však oznámíc to tím listem přiznávacím, že jest se i z toho, což v jiném kraji má, přiznal. A kteříž stavu panského neb rytířského v městech Pražských i v jiných městech královských domy neb jiné statky, buď listy neb zápisy na peníze mají, ti všichni listy přiznávací dole psaným berníkům na hrad Pražský dodávati a se přiznávati i z týchž domů zejména mají konečně na svatého Jiří neb dvě neděle potom, jakž nahoře dotčeno jest, a s prvním dílem berně položiti, což se na koho z statku i poddaných jeho dáti dostane.

A v těch přiznávacích listech má tu každý zjevně oznámiti, co jest statku svého a komu mimo předešlý šacuňk prodal, aneb od koho co přikoupil; též také, jestliže by kdo sirotčí statek, jsouc nad ním poručníkem, anebo jinak držel, má to v témž listu přiznávacím rozděliti, z čeho se z statku svého a z čeho statku sirotčího přiznává, anebo po předešlém šacuňku, že již toho statku sirotčího nedrží, a komu jest ho postoupil, má oznámiti. A mimo takový šacuňk k této pomoci svolené, žádný žádného vyššího šacuňku, neb jakékoli daně, než což by do těch dvanácti kop grošuov českých dáti přišlo, pod žádným vymyšleným zpuosobem, kterýž lidská lest vymysliti muože, bráti nemá.

Pakli by kdo co výše od lidí poddaných svých vzal, ten každý aby podle uznání soudu zemského skutečně trestán byl.

Kterýmžto berníkům za práci jich z též berně dáno býti má: osobě stavu panského dvě stě kop grošuov českých, osobě stavu rytířského puol druhého sta kop grošuov českých, osobě stavu městského sto kop grošův českých.

A tíž berníci i colmistr povinni jsou a budou každého roku J. M. C. a soudu zemskému pořádný počet učiniti. A však toto se znamenitě vymiňuje: jestliže by kterákoli osoba z stavuov v těch dvou letech, než ty berně vyjdou, buď statku přikoupila neb uprodala, že má hned tehdáž při dání té polouletní berně obzvláštní list přiznávací znova panuom berníkuom dáti, tak aby se v tom rovnost spravedlivá nesla.

A tito berníci voleni jsou: prvního roku z stava panského Mikuláš Zajíc z Hazmburku a na Budyni, z stavu rytířského Albrecht z Vřesovic a na Podsedicích, z Pražan Pavel Zipanský z Dražice, měštěnín Starého města Pražského; druhého roku z stavu panského Jindřich z Valštajna a na Dobrovicích, z stavu rytířského Markvart Věžník z Věžník a na Věžnicích, z Pražan Jiřík Hradecký, bakalář, měštěnín Nového města Pražského.

Což se pak colmistra zemského dotýče: stavové J. M. C. tu moc dávají, aby J. M. C. osobu stavu panského neb rytířského, která by v tomto království osedlá byla, vybrati a s ním o službu uhoditi rozkázati ráčil.

Jestliže by pak kdo, maje peníze na listech, zápisích aneb jakýchžkoli užitcích, kromě statku pozemského, z toho se nepřiznal a toho zatajiti neb ukrýti chtěl, a naň to potom ukázáno a shledáno bylo, takový každý má té sumy polovici propadnouti, a ta polovice sumy propadené má na dva díly rozdělena býti, jeden díl zemi a druhý díl tomu, kdož by naň pokázal, že jest se z ní nepřiznal a berně nedal, zůstati má.

A listové přiznávací v tato slova býti mají: Já N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem podle svolení sněmovního, kteréž se stalo na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském při přítomnosti J. M. C., jakožto krále českého, léta 61 ve čtvrtek po svatém Jeronýmu, statek svuoj všechen, kteréhož užívám a zač by stál, spravedlivě šacoval a poddaných svých šacovati dal, a toho mám za sumu A. B. a lidé poddaní moji za sumu N., a to přijímám k svému svědomí. K tomu na svědomí pečeť svou vlastní k tomuto listu přitisknouti jsem dal s jistým svým vědomím a vuolí.

Také jakož jest J. M. C. všech tří stavuov, což, se osobního tažení do pole dotýče, milostivě žádati ráčil, jestliže by J. M. C., aneb některý z synuov J. M. nejmilejších, v tom času sám osobně do pole proti často psanému nepříteli všeho křesťanstva, Turku, vojensky táhnouti ráčil neb ráčili, aby knížata, páni, rytířstvo, Pražané i jiná města pro zachování vlasti své a pro dobré všeho křesťanstva také vlastními osobami svými do pole táhli, a J. M. neopouštěli: i na takovou J. M. C. milostivou žádost všichni tři stavové jsou se svolili a snesli, že J. M C., tudíž J. M. dědicuov pána svého najmilostivějšího a pánův svých milostivých, přišla-li by toho v těch dvou letech ta potřeba, že by proti Turku, nepříteli všeho křesťanstva, do pole hnutí vojenské bylo, že J. M. C. i J. M. dědicův opouštěti podle svých najvyšších možností nemáme. Však tak, jestli že by prvé, nežli by kteréhokoli dílu berně dávání přišlo, v těch dvou letech tažení ven z země býti mělo, tehdy z té berně a pomoci svolené, buď z prvního neb z druhého dílu, sjíti má, kteréhožkoli roku takové tažení by bylo v těch dvou letech, nébrž jeden každý na pomoc k vajpravě osoby své to za sebou zuostaviti má.

A jakož J. M. C., pán náš najmilostivější, toho na nás stavích milostivě žádati ráčí, abychom na ty cesty a prostředky, kterak by berně předešle zadržalé vyupomínány a spraveny býti mohly, pomyslili a vyhledali, jakž týž artikul od J. M. C. stavuom podaný v sobě šíře obsahuje a zavírá: i majíce všichni tři stavové o to bedlivé mezi sebou rozmlouvání i vážení, jiného mimo předešlé o to sněmem obecním snešení a vyměření, tak jestliže by kdo kterého dílu berně při kterémžkoli času podle svolení nedal a nevyplnil, že mají se jemu (ač by statek pozemský měl) v statek jeho listem obranním uvázati a jej držeti dotud, až by tu sumu z téhož statku buď prodajem nebo na užitcích vybrati mohli; pakli by statku pozemského kdožkoli neměl, než toliko na listech, zápisích, na takového každého listy zatýkací vydávány býti mají, a každý povinen jest takový zatykač v domu svém i kdežkoli jinde přijíti, mezi sebou najíti a vyhledati jsou nemohli, než aby k tomu každému, kdož by se toho dopustil a kteréhokoli dílu při vyměřených časích berníkuom zemským nedal a nevyplnil, podle téhož sněmovního snešení a vyměření se zachováno bylo. A komuž by tak v statek jeho listem obranním uvázáno bylo, aby J. M. C. milostivě to opatřiti poručiti ráčil, aby puovod, kterýž by při témž listu obranním jel nebo šel, toho uvázání přítomen jsouc, v témž statku zuostal dotud, až by z téhož statku takového dílu berně, nebo cožbykoli jí zadržel a nedal ten, číž by statek byl, tu sumu z téhož statku, buď prodajem na svrchcích neb nábytcích a užitcích, jináče statku neplundrujíc, vybrati mohl a vyberouce hned téhož statku zase tomu, číž by byl, postoupiti má. A kdož by statku pozemského neměl, než toliko na listech a zápisích, a zatčen byl, ten každý neopatřil-li by toho, aneb nedal-li by berně ve dvou nedělích od zatčení, aby se hned po vyjití těch dvou nedělí na hradě Pražském postavil a na Černou věž šel a odtud nescházel, až by ten díl berně, anebo jestliže jest co více zadržel a nezpravil, dal a vyplnil i s škodami, tak aby v tom rovnost jednostejná v dávaní býti mohla. Však J. M. C. stavuom k vyplnění takových berní, kteréž jsou jakžkoli předešle zadržány, lhůtu za tři měsíce od zavření sněmu tohoto přidávati ráčí, než s tou vajmínkou, že tato berně svatohavelská, nyní přišlá a předešle svolená, ta se v to nepotahuje, než při tomto času ode všech stavuov i jednoho každého, což na koho přijde, dána a vyplněna bez prodlévání býti má.

A jakož také J. M. C. na stavích království tohoto Českého milostivě žádati ráčí, předkládajíc J. M., kterak pro časté a znamenité bez přestání těžké války a vydávání od počátku J. M. kralování až do této chvíle, netoliko vlastní statky komory své na větším díle všecky a nejvejše rozzastavovati a podle toho u velikou znamenitou sumu peněz se vzdlužiti k tomu přinucen býti ráčil, aby stavové pro první těžká vydávání a takovouto velikou potřebu, kterouž J. M. C. pro obhájení a obdržení hranic obtížen býti ráčí, ještě vyšší a další pomoc z pivovární berně, posudného z každého sudu, poněvadž ta první svolená již brzy vyjde, přivejšili a dali, jakž týž artikul také to v sobě šíře obsahuje a zavírá: i na takovou J. M. C., jakožto pána našeho milostivého, žádost a potřebu, na tomto jsme se všichni tři stavové snesli, aby J. M. C. taková berně a posudné z jednoho každého věrtele po dvou groších českých do vejš psaných dvou let pořád zběhlých dána a podle předešlých o tom nařízení vyplňována byla.

A kdež také J. M. král Maximilián, pán náš milostivý, skrze posly své na stavích toho milostivě žádati ráčil, abychom J. M. Kr. na splacení některých dluhův pomoc také učinili: na takovou milostivou J. M. Kr. žádost na tomto jsme se všichni tří stavové snesli, abychme J. M. z každého věrtele piva bílého i ječného též do dvou let pořád zběhlých posudního po jednom groši českém dali; kteréžto posudní tím vším zpuosobem a na ty roky, i pod těmi pokutami, jakž to při vybírání posudního J. M. C. nařízeno jest, dáváno, vyplňováno býti má. Pakli by J. M. Kr. jak jinak o tom strany vybírání takového posudního naříditi ráčil, toho stavové při vuoli J. M. Kr. zuostavují.

A jakož od J. M. C. mezi jinými ten artikul postaven jest, kterak J. M. C. toho zprávu míti ráčí, že mnozí manové, kteříž léna v říši mají a k tomuto království náležejí, pomalu se z těch povinností manských vytahují z příčiny té, že někteří o tom vědomost mají, že při shoření hradu Pražského reversové jejich také shořeli, a poněvadž J. M. C. i také stavuom potřeba toho vlastní ukazuje, aby ti a takoví manští statkové a léna zase k tomuto království připojeni býti mohli, J. M. C. stavuov milostivě žádati ráčí, aby se o to snesli a některé osoby volili, kteréž by podle těch od J. M. C. k tomu nařízených osob na den jmenovitý na Karlštajn se vypravily a tam všecky reversy statků manských a lenních vyhledaly, aby se gruntovně, co těch lén a manství jest, přezvěděti mohlo, tak aby dobrým pořádkem ti a takoví manští statkové, pro dobré J. M. C. a této koruny, k království tomuto, zase připojeni býti mohli: i na takové J. M. C. předložení a milostivou žádost, stavové, poznavše toho také předkem J. M. C. a koruny království tohoto Českého dobré a užitečné býti, na tomto jsú se s J. M. C. stav panský a rytířský snesli a osoby z stavu panského Viléma z Rožmberka a na Krumlově, správce a vladaře domu Rožumberského a nejvyššího komorníka království Českého, Ladislava z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, císaře J. M., jakožto krále českého, dvoru maršálka a nad apelacími presidenta, Jana Říčanského z Říčan na Kosově Hoře a Humpolci, císaře J. M. radu, Vácslava Haugvice z Biskupic a na Litomyšli, a z stavu rytířského Bernarta Žehušického z Nestajova a na Ryzmburce, purkrabí kraje Hradeckého, Voldřicha Dubanského z Duban a na Liběšicích, králové J. M., slavné paměti, podkomořího měst v království Českém, Jana Leskovce z Leskovce na Cerekvici a Leštné, Šebestiána Leskovce z Leskovce a na Staré Řečici volili, aby na den, kterýž by J. M. C. jmenovati ráčil, na Karlštajn pro svrchu psanou potřebu se vypravily, a tam s osobami od J. M. C. volenými, v přítomnosti obou purkrabů karlštajnských a hejtmana lénního, ty všechny věci, jakž se svrchu nadpisuje, vyhledaly a vyřídily. A jestliže Jich M. arcikníže Ferdinand a arcikníže Karel, arciknížata rakouská, páni naši milostiví, s radami a předními služebníky, Jich M. ráčí na Karlštajn při témž času jeti a v též kaple na Karlštajně korunu, svátosti i jiné klenoty zemské spatřiti a ohledati: k tomu stavové panský a rytířský své povolení dávají, a tolikéž těm vyslaným osobám od stavův oba dva na hoře psaní stavové moc dávají, aby osoby stavu panského aneb rytířského v království Českém osedlé, kteréž by tehdáž na Karlštajn se zahodily, s sebou do kaply k spatření svátostí, koruny a jiných klenotuov vzíti mohly.