NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1562, v sobotu po sv. Jiljí (5. září). MS. souč. v archivu česk. místodržitelství.

J. M. římský císař a uherský, český král, pán náš nejmilostivější, ráčil jest ponížené suplikací, kterúž jsú poctiví purkmistři a konšelé Starého a Nového měst Pražských J. M. C. strany obnovení konsistoře podali, šířeji porozuměti: i ač J. M. C. k fedrování osazení konsistoře nejlepší cestu tu jest uznávati ráčil, aby osoby nynější konsistoř, též i Pražané jmenovali, tak aby J. M. C., majíce ty osoby poznamenané, ráčil ji dosaditi před odjezdem svým z tohoto království, tak aby sobě strana pod obojí co slušně ztěžovati nemohla: ale poněvadž J. M. C. tyž osoby za to, aby se strana pod oboji sjíti mohla a děkany z krajuov aby obeslaly, poníženě žádají, ráčí J. M. C. jim toho toliko z milosti své císařské povolovati na zpuosob nížepsaný.

Předkem, poněvadž J. M. C. teď nedávno pominulého času v mandátích svých ráčil oznámiti, - že z příčiny té neráčil jest moci mezi kněžími pod obojí, kteříž spolu na rozepřích byli, rozsudky činiti pro morové povětří, kteréž v mnohých místech v království tomto se rozmáhalo, tak aby v témž morovém povětří lidé svátostmi velebnými a křesťanskými, když by tíž kněží zde státi měli, obmeškáni nebyli.

Druhé, aby sem morového povětří k tomu sněmu a korunování nepřinesli, jakž týž artikul v týchž mandátích šířeji v sobě obsahuje a zavírá; nyní se pak tomu srozumívá, že táž rána boží morová čím dále tím víceji se rozmáhá, ješto kdyby nyní děkanové a jiní farářové měli se sem sjeti, tolikéž, jakž předešle, všeho toho by se obávati bylo.

Třetí, při tomto sněmu a korunováni a pro mnohé jiné znamenité věci a zaneprázdnění ani by čas nijakž postačiti nemohl; však na tomto sněmu aby strana pod obojí deset neb patnáct osob z stavu panského tolikéž rytířského z sebe vybrali a o jistý den se snesli, kdyby sem zase přijeti měli, též děkany z krajuov aby obeslali a tu spolu s nynější konsistoří a s nimi s Pražany se sešli a bedlivě na tom seděli a osoby, muže hodné, učené, kteří by ještě pořádky zachovávali a z nich nevystupovali, ctného nepodezřelého pokojného chování byli, vybrali, a ty J. M., by pak i v zemi býti neráčil, odeslali: tu J. M. C. nahlédnúce v to ve všecko a porozumějíce tomu všemu, ráčí touž konsistoř milostivě bez prodlévání osaditi a jim poručiti, aby ve všech svých věcech k J. M. C. a bez přítomnosti J. M. C. k J. M. arciknížeti, tak dobře jako ti pod jednou, kterýmž J. M. C. tolikéž o tom poručiti a oznámiti ráčil, své outočiště měli. A J. M. C. i též J. NI. arciknížecí ráčí ji konsistoř i stavy pod obojí zpuosobou ve všech náležitých věcech, jakž i předešle činiti ráčil, milostivě opatrovati a nad nimi, tak dobře jakž i nad stranú druhú, svú milostivú císařskú ruku podle povinnosti své držeti. Toho jest J. M. C. na suplikování strany pod obojí tejna učiniti neráčil. (In simili konsistoři pražské pod obojí.) [V outerý den sv. Jiljí (1. září) oznámil císař administrátorům, že konsistoř pod obojí podle potřeby osobami hodnými a učenými osaditi dáti chce: protož aby některé muže hodné, bohabojné a učené zejména oznámili.]