151. Mandát císaře Maximiliána II., kterýmž vyzývá stavy království Českého, aby vedle svolení sněmovního do pole proti Turku se vypravili, 10. července v Znojmě najíti se dali; hotovost veřejnou pro opatření, obranu království pohotově měli a poněvadž vedle osoby jeho císařské takového do pole tažení nejvyšší úředníci, soudcové zemští i přední osoby ze stavův se zúčastní: soud zemský, dvorský, komorní i jiné všechny se odkládají.
V AUGŠPURCE. 1566, 3. června. MS. souč. v arch. města Prahy.
Věrní milí! Jakož ste již bez pochyby těchto dní minulých a listův našich odevřených tištěných, kterak Turek, nepřítel všeho křesťanstva, osobně i s synem svým s velikou mocí svou váleční k království a zemím našim se přibližuje, chtíce poddané naše kaziti, hubiti, páliti, při tom Vás napomínajíc, abyste podle sněmovního svolení hned napřed k mustruňku a veřejné hotovosti pro opatření království tohoto a druhé k osobnímu s námi do pole podle své nejvyšší možnosti tažení, jakž ste se slavné paměti pánu a otci našemu nejmilejšímu na předešlých sněmích víc než jednou a tolikéž na nejposléz minulém i nám zavázali a připověděli, koňmi, čeládkou hodnou i jinými všelijakými potřebami se přihotovili, tak jakž ty odevřené listy naše, v sobě šířeji obsahují a zavírají, vyrozuměti mohli: i věděti Vám dáváme, že nás čím dále vždy více jisté zprávy docházejí, kterak dotčený císař turecký i s synem svým, krve křesťanské žíznivý nepřítel, na království Uherské a Dolní Rakouské země, i jiné království a země naše táhne, chtíce je sobě podmaňovati, hubiti a nelítostivě lid křesťanský mordovati a zjímati. I uznávajíce my se povinni býti poddaných našich, věrných milých, pokudž jednom nejvýš možné, s pomocí pána Boha všemohoucího neopouštěti, nýbrž je chrániti a proti tomu ukrutnému nepříteli obhajovati, na tom jsme se konečně ustanoviti ráčili, sami osobou naší císařkou, pokudž nám toho pán Buoh popříti ráčí, proti jmenovanému pohanu Turku, pro obranu předkem svaté viry křesťanské, Vás všech i jiných věrných poddaných, našich milých, vojensky do pole táhnouti; jakož pak i nad tu pomoc, kterouž jsou nám stavové svaté říše svolili, některá knížata říšská a jiní potentáti křesťanští s námi osobně táhnouti a nás v tom neopouštěti jsou připověděli. Kdež ač bychom Vás, jako věrných našich milých, před takovým osobním tažením z milosti rádi šetřiti a šanovati byli ráčili; ale nemohouc toho z výš oznámených, vysoce duoležitých nastalých potřeb nikterakž pominouti, protož Vás všech, i jednoho každého zvláště, vedle sněmovního, všemi třmi stavy království Českého jednomyslného zavření a svolení a nás na to ubezpečení, napomínati a poroučeti ráčíme: abyste jeden každý z Vás, i také kteří v novotě vladyctvím obdařeni ste, pod ztracením téhož vladyctví a obdarování, osobami svými, s koňmi, čeládkou hodnou a k tomu způsobnou i jinými všelijakými potřebami, do pole náležitými, v středu před sv. Markytou nyní příští, to jest desátého dne měsíce července, v Znojmě najíti se dali a potom odtud k osobě naší císařské s osobami, od nás k tomu zřízenými, které Vás k nám dovésti budou míti, bez všelijakých výmluv a odtahuov, nedadouce sobě nic, leč božské moci překážeti, poslušně a poddaně, jakž na věrné poddané a milovníky pána a vlasti své náleží, se vypravili a přitáhli; avšak jeden každý z Vás aby se s tím dostatkem, penězi a jinými potřebami tak vypravil, aby při nás, pánu svém, s čeládkou svou v poli nač trvati mohl a čeládce své škod žádných jiným činiti, pod uvarováním skutečného trestání, nedopouštěl. Nicméně také každý z Vás pro opatření země, což na koho, totiž ze dvou tisíc kop grošův českých jeden kůň zbrojný, dáti přijde, pohotově měli a byli: tak jestliže by kdo do tohoto království vpád učiniti a škoditi chtěl, aby se toho bránilo a nedopouštělo. Jakož jsme pak nejjasnějšímu knížeti panu Ferdinandovi, arciknížeti rakouskému, bratru našemu nejmilejšímu J. L. v království našem Českém a zemích k němu příslušejících dokonalou a úplnou moc dáti ráčili, aby J. L., neobmeškávajíce v tom žádného času, to, což by k lepšímu fedruňku, k spěšnějšímu a skutečnému v řád uvedení takového osobního tažení a veřejné hotovosti za dobré býti uznal, s nařízením ouřaduov válečných i jinak, což by k tomu náleželo, pro ochranu a obranu království a zemí našich skutečně opatřil; nicméně také s duchovními a s městy, což by se na ně strany osobního veřejného tažení uložiti mělo, jednal. Jsúce té dokonalé a jisté naděje k jednomu každému z Vás, že předkem jakožto milovníci svaté víry křesťanské, osoby naší císařské, krále a pána svého, sebe sami, národa a vlasti Vaší neopustíte, nýbrž, pokudž jednomu každému z Vás nejvýš možné, osobou svou při nás, jako na dobrého věrného poddaného náleží, proti tomu nepříteli se najíti dáte a v tom se poslušně zachováte, znajíc, jestliže by se kdo tak (ač té naděje nejsme) podle sněmovního svolení v jednom i druhém artikuli nezachoval, jaká by každému napotom těžkost z toho přijíti mohla. A poněvadž skrz takové osobní tažení nejvyšší ouředníci a soudci zemští na větším díle i všechny jiné přední osoby z stavu panského a rytířského při nás proti nepříteli v poli budou, ráčíme soudův zemského dvorského, komorního i jiných v tomto království až do svatého Jeronýma nejprve příštího pro takové znamenité a duoležité příčiny, bez ujmy jedné každé strany spravedlivosti její odkládati. Kdež vědouce jeden každý o tom, tím se spraviti moci budete. Dán v městě našem říšském Augšpurce v pondělí svatodušní léta 66.