VE VÍDNI. 1566, 29. června. MS. souč. v archivu města Prahy.

Věrní milí! Nepochybujem, že ste tomu z mandátuov našich vuobec nedávno rozeslaných dobře vyrozuměti mohli, kterak ten úhlavní, víry a krve křesťanské žíznivý nepřítel, Turek, opět do království našeho Uherského táhne, to království i jiné naše království a země křesťanské chtíc pod svou moc a tyranství podmaniti, o to všelijak usiluje. I poněvadž nám z povinnosti náleží, abychom království, zemí a poddaných našich vedle nejvyšší možnosti naší bránili, protož jsme v svaté říši i jinde o lid válečný se starati a ten v velikém počtu objednati ráčili, toho při tom milostivého úmyslu jsouc, netoliko pro obranu království, zemí a poddaných našich před takovým žíznivým krve křesťanské nepřítelem, Turkem, ale také pro čest a chválu boží a pro zachování a rozšíření viry křesťanské, kterouž ten nepřítel zahladiti usiluje, sami osobně a životně do pole táhnouti a s pomocí pána Boha všemohoucího, nelitujíc krve, hrdla ani statku našeho, vedle poddaných a lidu našeho válečného, tomu nepříteli skutečně odpírati. I poněvadž toho předně znamenitá potřeba ukazuje, aby takový veliký počet lidu válečného shromážděný profanty, totiž všelijakými potravami, špíží a obroky dostatečně a časně opatřen byl a skrze to takovému našemu otcovskému, křesťanskému a potřebnému předsevzetí žádný zmatek a překážka aby se nedála, protož Vám všem milostivě poroučeti ráčíme, abyste všem obyvateluom, tolikéž poddaným Vašim k vojsku našemu, kdež kterého času shromážděné pospolu neb poruozno ležeti bude, všelijaké potřeby od jídla, pití, od obrokuov a jiných věcí, lidem a koňuom náležitých, s dostatek voziti a v slušnosti prodávati, s pilností a konečně poručili a to nařídili; z kterýchžto věcí, které se tak do ležení a vojska voziti a dodávati budou, žádného cla, mejta ani z vozů a koní, buďto že by kde na naše cla a mejta, nebo kterážkoli jiná poddaných našich mejta a cla se dostali, dávati a platiti žádný povinen nebude tak dlouho, dokudž to taženi a v poli ležení proti tomu nepříteli trvati bude. A což tak koli do ležení se přiveze a dodá, jest to již nařízeno a opatřeno, že jednomu každému má se v slušnosti platiti a nic darmo a mocí bráno nebýti. A protož všichni poddané své k vezení takových profantův a věcí potřebných k vojsku, tolikéž když by letošní ourody z pole sklizeny byly, aby hned mlátili a tolikéž do vojska dodávali, napomínejte a skutečně k tomu přidržte. Pro kteroužto tak znamenitou a duoležitou potřebu a aby vždy žádného nedostatku na profantích nebylo: vození obilí, hnaní dobytkuov všelijakých i jiných věcí k potravě lidské a pro koně obrokův ven z království Českého a zemí k němu připojených tímto mandátem naším přísně zapovídati ráčíme, než aby všecko na pomezí Rakouské k Dunaji a potom dolův po vodě i po zemi vozeno a do vojska našeho proti záplatě slušné dodáváno bylo.

Jakož pak o Vás všech i jednom každém obzvlášť jiné naděje nejsme, než vědouc jaká toho veliká a duoležitá potřeba nastala a před očima jest, že jakožto věrní poddaní pro obranu a ochránění víry křesťanské, zemí a lidí a tak sami sebe, manželek a dítek Vašich i vlasti své to všecko, což Vám poroučeti a na to se v skutku bezpečiti ráčíme, s pilností vykonáte a poslušně se zachováte. při tom poroučíme všem našim i všech jiných poddaných našich celným, mejtným, branným neb jiným, kteříž by jaká cla a daně z nadepsaných potravních věcí vybírali, abyste od těch, kteříž by do vojska profanty vezli, nesli nebo dobytky hnali, žádných cel, mejt ani jiných daní nebrali, překážky žádné jim nečinili a činiti nedopouštěli, a nad tímto poručením a nařízením naším ruku skutečně drželi. [Na Moravě nařízeno bylo svážeti provianty a jiné potřeby do města Brna, Znojma, Dačic, Ejvančic, Prostějova, Hostěračic, Rousínova, Vyškova, Hustopeče, Litovle, Strážnice, Holešova, Třebíče, Mezeříče, Jemnice a Slavonic, odkudž pak do ležení válečného dováženy byly.] Dán v městě našem Vídni den památný svatých apoštoluov Petra a Pavla léta 66.