VE VÍDNI. 1566, 8. července. Orig. v arch. Třeboň.

Maximilián Druhý. Vysoce urozený, věrný náš milý! Nepochybujem, že o tom vědomost máš, že urozený Ludvík Ungnad z Suneku, maršálek náš dvorský, věrný milý, s jedním tisícem koní a rejtaruov, kteréž vede, v Znojmě již před některým dnem mustrován býti a odtad odtáhnouti měl: tak aby tu v Znojmě stavové z království našeho Českého, věrní naši milí, kteříž s námi z poddané lásky osobně proti nepříteli Turku do pole táhnou; se sjeti a shromážditi, jedni na druhé čekajíc, k desátému dni tohoto měsíce, mohli. I zprávu toho míti ráčíme, že se ten mustruňk z některých příčin a zvláště že se rejtaři nadepsaného Ludvíka Ungnada ještě všichni nesjeli posavad vykonati nemohl: pro kteréžto příčiny Tebe milostivě žádáme, aby osobám těm, kteréž se sjíždějí, dříve nežli k Znojmu přijedú, to v známost uvedl, aby dvě nebo tři míle za Znojmem asi za dva dni zuostaly a se zdržely, nebo této hodiny mustrmistróm, kteříž nadepsaného Ungnada mustrovati mají, psáti a poroučeti ráčíme, aby ty rytmejstry a koně, kteréž tu v Znojmě před rukama jsou, ihned beze všeho meškání mustrovali a na žádného déle neočekávali, tak aby odtad z Znojma odjeti a Čechové se tu sjížděti mohli. A protož věda o tom, nepochybujem o Tobě, že na pilnosti své v tom nic sjíti nedáš, tak aby se nám tu zmatku žádného ani hadruňku mezi rejtary s obou stran nestalo. Na tom milostivou vuoli naši císařskú naplníš. Dán ve Vídni v pondělí po sv. Prokopu léta 66.