165. Nařízení, dle kteréhož se jeden každý v ležení válečném chovati má.

Sine dato. (1566.) Konc. v arch. Třeboň.

Poněvadž z vůle pána Boha předkem pro víru naši svatou křesťanskou s J. M. C., pánem svým nejmilostivějším, toto do pole tažení proti Turku činíme, potom také pro ochranu, poctivost a pochvalu svou a vlasti své: jeden každý z stavu panského a rytířského předkem při osobě své, potom i při čeládce své to naříditi má, aby všelijaký pobožný zpuosob mezi námi zachováván byl; lání, přísahání a všelijakého oplzlého mluvení, což proti pánu Bohu našemu jest, aby se vystříhali a nedopouštěli, tolikéž i zbytečného pití a opilství jeden každý aby se uvaroval a jeden druhého tím neztěžovali i čeládce své toho nedopouštěli. A protož, kdyžkoliv každého dne, buďto ráno anebo večer, na modlitby, kteréž ku pánu Bohu činiti máme, aby nám v tomto předsevzetí našem prospěch dáti ráčil, troubiti se bude, tehdy jeden každý na kolena svá pokleknouti má a modlitby své, jakž na křesťana náleží, ku pánu Bohu činiti a vykonávati, i při čeládce své jeden každý skutečně to tolikéž naříditi má. Jestliže by pak kdo kolivěk buďto mluvením anebo jinak to zlehčoval a to na něho vyhledáno bylo, tomu každému podle slušného uznání to lehce váženo nebude.

Žádný aby z ležení anebo od praporce bez povolení nejvyššího aneb rytmistrův neodjížděl anebo na pícování přes noc aby nebývali, pod skutečným trestáním k výstraze jiným.

Nižádný aby se s druhým pod praporcem anebo na vartě nehadroval ani s jakoužkolivěk zbraní škodlivou jeden proti druhému co před sebe bral anebo ručnici vystřelil, aniž nic svévolného před sebe aby nebral.

A mnohem méněji aby jedni proti druhým anebo proti jiným národům buďto pěšky anebo na koních aby se nerotili a nepuntovali.

Nižádný aby ručnice při osazené vartě nevystřeloval ani jaké různice nebo bitvy nezačínal.

Po vartě osazené žádného střílení, křiku, povyku, vína neb piva šenkování ani jiného jakého neřádu aby nebývalo, a kdož by se toho dopustil koli skutečně u profousa má trestán býti.

Tolikéž žádný proti druhému aby prvnějších kyselostí a nevolí v poli sobě nevzpomínali řečí ani skutkem, nýbrž toho odložili anebo před nařízenou vrchností o to se porovnali.

Jeden druhému čeledi odluzovati nemá.

Nižádný aby varty své neobmeškal anebo ji se vykonati zbraňoval, před časem uloženým z ní aby neodcházel a bez příčiny lermo nečinil.

Nižádný chudým lidem a zvláště těm, kteříž k vojsku všelijaké potřeby vezou, v žádném místě aby ztížnosti nečinili šacováním anebo plundrováním, nýbrž každému podle náležitosti a usouzení: aby se platilo.

Jestliže by kdo jakou ztížnost strany profantu anebo jiných nedostatkův měl, ten každý maršálku polnímu potřebu svou oznámiti moci bude.

Žádný, jeden druhému, profantu aby nepřejímal, než když na profantplac se přiveze, bude moci každý sobě koupiti. A jestliže by pak kdo od některé míle sobě mohl ku potřebě své za peníze buď obroky anebo jiný profant koupiti a dostati, to se mu nebrání.

Nižádný aby se drancování a plundrování kostelův, dvorův a mlýnův pod skutečným trestáním nikoli nedopouštěl.

Každý aby pořádky a poslušenství podle ustanovení a poručení nejvyššího podnikl a činil a osobám, kterýmž by v těch věcech co poručeno bylo, aby se nižádný neprotivil aniž mocí na ně sahal anebo jakou překážku činil, nýbrž je, kdož by se jim protiviti a ublížiti chtěl, zastati má.




Přihlásit/registrovat se do ISP