VE VÍDNI. 1566, 22. července. MS. privilegií v česk. arch. zemsk.

My Maximilián Druhý. Jakož jsou stavové království našeho Českého, věrní naši milí, na sněmích minulých obecních jednomyslně a z své svobodné, dobré vuole s námi osobně, jeden každý podle své možnosti, ven z země přes hranice proti ouhlavnímu a žíznivému krve křesťanské nepříteli Turku táhnouti svolili a připověděli, což jsme od nich, jako od věrných našich milých, milostivě přijíti ráčili a přijímáme: protož tímto listem naším císařským sami za sebe i za dědice naše a budoucí krále české přiříkati ráčíme, že výš psaným stavům jmenovaného království Českého takové ven z země přes pomezí s námi do pole tažení k ujmě privilejím, svobodám a výsadám jich býti nemá nyní i na časy budoucí. Tomu na svědomí pečeť naši císařskou k tomuto listu přivěsiti jsme rozkázali.

Dán v městě našem v Vídni v pondělí den svaté Maří Mandalény léta božího 1562 [Musí býti zajisté 1566, poněvadž l. 1562 žádné polní tažení ven z země nebylo, ani se o něm jednalo, instrukce nahoře položená z 22. července 1566 o tomto reversu se zmiňuje; r. 1566 bylo skutečně v pondělí den sv. Maří Majdaleny, kdežto l. 1562 týž svátek na středu připadl; r. 1562 byl Maximilián na císařství římské korunován, tudíž r. 1566 jest čtvrtým rokem jeho panování, atd.] a království našich římského čtvrtého, uherského třetího a českého 18.