VE VÍDNI. 1566, 26. července. MS. souč. v arch. města Prahy.

Maximilián II. Osvíceným, vysoce urozeným, velebným, statečným, slovutným, poctivým a opatrným knížatuom, pánuom, rytířuom, vladykám, Pražanuom, městuom i jiným všem obyvateluom a poddaným našim ze všech stavuov království našeho Českého, markrabství Moravského, knížetství Slezského a markrabství Horních i Dolních Lužic, věrným milým, milost naši císařskou a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí! Věděti Vám dáváme, že majíc před sebou proti tomu úhlavnímu nepříteli všeho křesťanstva, Turku, osobou naší císařskou znamenité do pole vojenské tažení, toho jakožto křesťanský císař předně šetříme, aby pán Buoh všemohúcí v hněvu svém spravedlivém ukrocen býti ráčil, všeliké nešlechetnosti a nepravosti, jimiž od nás jeho božská milost rozhněván býti ráčí, aby se přetrhovaly a na to místo cnost, šlechetnost, pokora a bázeň boží se rozmnožila a rozmáhala, a k tomu vzývání a srdečné modlení i volání ku pánu Bohu všemohoucímu, kteréž nemálo přestalo, pominulo a zvetšelo, v tyto obecné nastalé, nebezpečné a poslední časy při vyšších i nižších stavích, zvláště při obecním lidu zase v zvyklost a pravé pobožné užívání aby přivedeno býti a rozmoci se mohlo, jakož pak na minulém augšpurském sněmu již jsme o tom nařízení učiniti ráčili i v městě našem Vídni a v jiných zemích našich Rakouských, a tolikéž tímto mandátem naším v království Českém, markrabství Moravském i v jiných zemích k němu náležejících, aby tak držáno a zachováno bylo, nařizujem a ustanovujem, jmenovitě předkem, co se dotýče vzývání, volání a modlení ku pánu Bohu všemohúcímu: tato jest při tom jistá a konečná vuole naše, aby v každém městě Pražském, v jiných městech našich, v městečkách, vesnicích, kdež kostelové jsou, po všem království Českém a markrabství Moravském, letního času ráno v deset hodin a v zimě ve čtrnáct hodin na celém orloji v zvon veliký a jinde v jistý zvon k tomu obzvlášť zřízený čtvrt hodiny pořád hlasitě zvoněno bylo a před tím i po tom zvonění puol hodiny na žádném kostele ani klášteře zvoniti se nemá, tak aby lidé, zvlášť obecní pracovití, rozeznati mohli, kterým zvonem proti Turku k modlení se napomenutí děje; a když takové znamení se uslyší, mají všichni mužského i ženského pohlaví, mladí i staří, kteréhož stavu neb povolání jsou, na kterémžkoli místě koho takové zvonění zastihne, hned na kolena svá padnouc, pána Boha všemohúcího za ukrocení jeho spravedlivého hněvu, za milost, vítězství a přemožení toho úhlavního nepřítele a zachování cti a chvály božské a víry křesťanské se vší ponížeností a skromným srdcem upřímně prositi a k jeho božské milosti volati; jakož jsme pak modlitbu obzvláštní v této nastalé potřebě sepsati a ji vuobec k vydání vytisknouti poručiti ráčili, kterouž každý, kdož čísti umí, když se zvoniti bude, v domě svém i jinde čísti a tak nábožně se modliti mají. Také přísně přikazujem a tomu konečně chceme, aby lid robotný sedlský, tolikéž všichni nádeníci, dělníci, řemeslníci, mistři, tovaryši, učedlníci i jiní s svými ženami a dětmi, staří i mladí, tak dobře jak vyššího stavu lidé a měšťané, tehdáž když se zvoniti bude, všech prací a díla svého zanechali a odložili, ale toho času všichni, buďto v městě, ulicích, na poli, na vinicích, na zahradách a tak kdekoli jinde je to zvonění a napomenutí zastihne, na zemi na svá kolena padnouce tou oznámenou modlitbou, kteří čísti umějí, kteří by pak čísti neuměli, tu chvíli modlitbu Páně "otče náš" a "věřím v Boha" říkajíce aneb jakž komu pán Buoh vnuknutí dáti ráčí, srdcem skroušeným nábožně se modlili a dokudžby toho nevykonali ničímž jiným ani žádným dílem se nezaneprázdňovali; při tom na každou neděli a dni sváteční mají farářové a kněží na každém kázání lid k vyznání hříchuov, k pokání a polepšení života, zvláště pak k nábožným každého dne modlitbám napomínati. K tomu mají kněží každý pátek ráno, když se tím zvonem zvoniti bude, letního času v deset hodin a zimního ve čtrnáct lidem v kostelích krátké kázání o svatém pokání činiti, tudy křesťanský lid k pravému pokání a vzývání jména božího, vykupitele a spasitele našeho, i k nábožným ustavičným modlitbám a polepšení životuov napomínati, a po vykonání toho kázání a obecné zpovědi lidem poslouchajícím z kazatedlnice tu svrchu oznámenou modlitbu k nábožnému modlení čísti. Jakož jsme pak při dvoře našem, aby na každý pátek takové kázání a nábožné modlitby se dály, naříditi ráčili, a pokudž jedny možné bude při takovém náboženství sami osobně bývati míníme; tak také činiti mají všecky vrchnosti, chodíce každý pátek na takové kázání, dávajíce na sobě křesťanskému obecnému lidu dobrý a chvalitebný příklad. Po kterémžto kázání má držána býti zpívaná mše ve všech kostelích, a dokudž se takové kázání, mše, služby boží a náboženství ve dni páteční držeti a puosobiti budou, v městech, městečkách a vesnicích nemají se žádní krámové otvírati, prodáváno ani kupováno a ničímž jiným zaneprázdňováno býti, nébrž mají každá vrchnost lid domácí i přespolní (žádného nešanujíc) do kosteluov k slyšení slova božího a k nábožným motlitbám konečně míti a přidržeti.

Naposledy také tomu chceme, aby v těchto zarmoucených časích a nastalých úzkostech a těžkostech ode všech pánuov a rytířstva, měst a jiných na zemi obývajících ve všech městech a městečkách, v vesnicích a krčmách v tuto na nás dopuštěnou pokutu božskou všecky posvícení, tance a světské kratochvíle (kromě veselí svadebních, v kteréž se tance poctivé a náležité dopouštějí) dokonce zapovědíny a ustaveny byly, což všecko od kněží na kázání v městech i ve všem království a zemích k němu příslušejících lidem vuobec oznamováno a při tom skrze kněží a správce lidu předkládáno býti má, aby se lidé od žádostí a světských rozkoší, od obžerství a jiných hříchuov zdržovali. I aby. lid křesťanský nám poddaný k takovému pokání činění a srdečným modlitbám a prosbám pohnut jsouc skrze to milosrdný a dobrotivý pán Buoh v hněvu svém milostivě ukrácen, spravedlivé trestání a pokutu od nás odejmouc a z svého nevypravitedlného milosrdenství a všemohoucnosti nám proti tomu úhlavnímu dědičnému nepříteli, Turku, štěstí, vítězství a přemožení dáti ráčil, a to všecko od jeho božské milosti aby obdržáno býti mohlo: protož Vás všech i jednoho každého obzvlášť napomínáme a poroučeti ráčíme všem vrchnostem, duchovním i světským, tolikéž všem stavuom a hospodářuom, kteříž poddané své, též syny, dcery a čeládku máte, abyste netoliko sami k pokání a šlechetnému obcování, tak ku pánu Bohu každého dne volajíce a se nábožně a pokorně modlíce, se obrátili a každý pátek do kosteluov chodíc službu boží vykonávali, ale též poddané, dítky své a čeládku s pilností a skutečně k tomu vedli a měli a nad tímto naším pobožným a křesťanským vuobec rozepsáním a poručením, aby se tomu všudy a všelijak (jakž poroučeti ráčíme) zadost dálo, skutečně ruku drželi; a kteříž by pak proti tomu všetečně činili, bez promíjení, jednoho mimo druhého v tom nešetříce, náležitě a konečně trestali. Vědouce, že na tom na všem jistou a konečnou vuoli naši císařskou naplníte. Dán v městě našem Vídni v pátek po sv. Jakubu apoštolu božím léta 66.