VE VÍDNI. 1566, 31. července. MS. souč. v arch. česk. místodržitelství.

Maximilián. Věrní milí! Nepochybujem, že v dobré paměti máte milostivé a otcovské napomenutí naše, kteréž jsme těchto nedávno pominulých časuov skrze mandáty naše strany osobního s námi proti nepříteli všeho křesťanstva, Turku, do pole taženi učiniti, Vás všech i jednoho každého zvláště milostivě žádajíc, poručiti Vám ráčili, abyste předkem pro víru svatů křesťanskú, tolikéž pro obhájení království, zemí a poddaných, věrných našich milých, i tak Vás samých a vlasti Vaší, takové s námi do pole tažení poddaně podnikli; jakož jsme se pak jináč nenadáli, nežli že se všichni na takové slušné a milostivé otcovské napomenutí naše poslušně a poddaně zachováte. I zprávy nás jisté docházejí, že mnohé osoby z stavu panského a rytířského v tom kraji přes dotčené napomenutí naše, nedavše se při mustruňku najíti ani příčiny žádné nemoci své neukázavše doma zuostaly, a někteří ani na místě svém jiných osob s počtem svým a zvláště mnozí z ouředníkuov zemských a rad našich nevypravili, skrze což jiným obyvateluom v této tak veliké potřebě všeho křesťanstva zlý příklad na sobě ukázali, ješto by jiní nikterakž toho učiniti byli nesměli; a kteříž tak na místě svém vypravili, také se mnozí v tom, jakž by mělo býti, podle nejvyšší možnosti své, jakž sněmovní svolení svědčí, nezachovali, nébrž počet velmi malý, žádné hned rovnosti s jinými v tom nezachovávajíc, vyslali; někteří pak, kteříž k Znojmu přijeli, zase nemálo koní nazpátek domů poslali, a ti, kteříž některé příčiny, aby domů odpuštěni byli, komisařuou našim, tolikéž hejtmanu. jejich polnímu předkládali, měvše se při nás omluviti a příčiny slušné toho ukázati, domů se předce vypravili, mezi kterýmiž jich nemálo, kteříž žádných slušných příčin svého doma zuostání nemají: což nám jistě s nemalým podivením i dosti obtížné jest, že strany takového osobního tažení mezi stavy rovnost se nezachovává. I poněvadž pak my, nelitujíc těla, krve a vynaložení nejvyšší možnosti naší císařské, pro zachování a rozšíření víry svaté křesťanské a, jakž dotčeno, pro obhájení království, zemí, Vás všech i jiných věrných poddaných, našich milých, sami osobou naší proti již psanému ouhlavnímu nepříteli, Turku, táhnouti se neostýcháme: protož Vás všech, kteříž ste tak přes jistou vuoli a napomenutí naše císařské doma zuostali a podle svoleni sněmovního se nezachovali, jakž prvé tak i nyní napomínáme, přísně poroučejíc, abyste ihned beze všeho meškání k nám osobami svými dostatečně válečným zpuosobem se vypravili, při nás se konečně tu, kdež tehdaž ležením naším císařským budeme, najíti dali a hejtmanu svému polnímu se opověděli; Vy pak, kteříž ste na místě svém osob jiných, jakž náleží, nevyslali, je tolikéž beze všeho meškání k nám vypravili, a kteříž koně své od Znojma, jakž svrchu dotčeno, domů poslali, chtíce tudy počtu svého umenšiti, ti také aby zase konečně pro takové koně, pacholky poslali a k sobě je vzali; jiní pak, kteříž se v menším počtu, nežli na ně přijde, vypravili neb poslali, se polepšili a větši počet koní měli, a v tom s jinými stavy a obyvateli království Českého rovnost zachovali. Neb jestliže by se který z Vás přes toto již poslední napomenutí naše (nemohouc se již nevědomostí zastírati) poslušně nezachoval a předce doma zuostal anebo na místě svém nevypravil: k takovému každému budeme se věděti podle náležitosti jak zachovati; a aby se věděti mohlo, kdo doma zuostal aneb s Vámi se vypravil a na místě svém poslal, jest jisté poručení naše, abyste se všichni i ty osoby, kteréž staré a nemocné jsou a pro patrný nedostatek zdraví a starost sami táhnouti nemuožete, před nejvyššími ouředníky a místodržícími na hradě našem Pražském ihned beze všeho meškání osobně najíti se dali, tu před nimi strany nedostatku zdraví i jiných příčin omluvu svou učinili, a což Vám tu od místodržících našich na místě našem oznámeno a za odpověď dáno bude, tím se spravili. Jináče nečiníce. Dán v Vídni v středu po svaté Martě léta 66.