Sine dato (1567). MS. souč. v archivu českého místodržitelství.

J. M. římský císař a uherský, český král, pán náš nejmilostivější, ráčil jest oustní i také psané odpovědi, kterouž jsou stav panský a rytířský království Českého J. M. C. na předložení J. M. na nynějším sněmu dali, milostivě vyrozuměti.

Nejprv, co se jejich svolení (aby jeden každý z domu od poddaných svých v městech; v městečkách, vesnicích patnácte grošuov ročně rozdílně, nejprv při času suchých dnů letničných nyní příštích neb dvě neděle potom puol osma groše bílého, a na svatého Martina neb dvě neděle potom také puol osma groše bílého do dvou let pořád zběhlých dával, jakž spis jejich v sobě obsahuje) dotýče: i ač J. M. C. stavy žádáním dalších pomocí by rád milostivě šanovati ráčil, ale nemohl jest J. M. C. toho, poněvadž taková berně a pomoc netoliko J. M. C. ale všemu křesťanstvu i tomuto království a zemím k němu příslušejícím k dobrému a prospěšnému se činí a toho vysoce duoležitá a znamenitá potřeba káže, jakž to všecko v J. M. C. již dotčeném předložení dostatečně vyjádřeno a doloženo jest, nikterakž pominouti, nežli zase na stavy, věrné poddané J. M. C., toto vznešení učiniti. Neb jakž se stavové domnívají, že J. M. C. strany toho uložení z jednoho domu po 15 gr. bílých podle prvnějšího šacuňku tolik aneb snad více se sejde: však J. M. C. uznávati ráčí, že takové svolení prvnějšímu zároveň nebude, aniž by tak mnoho vynésti mohlo; protož J. M. C. z výš oznámených příčin stavuov milostivě žádati ráčí, aby stavové J. M. C. místo těch 1 gr. bílých jednu kopu mišenskú z jednoho každého domu poddaně svolili.

A jakož se stavové v odpovědi své k tomu poddaně podvolují toto vnově svolené uložení na domy v dobrý řád a rovnost uvésti, aby J. M. C. taková svolená pomoc bez umenšení vycházeti mohla: toho J. M. C. k dalšímu svému rozmýšlení a spěšného zavření sněmu, pokudž nejdřív možné a býti může, poněvadž se tento slavný hod boží přibližuje, od stavuov očekávati ráčí. Však stavové aby na to dobře pomyslili a to tak opatřili, aby poddaní od vrchností a pánuov svých mimo toto uložení výše ztěžováni a chudí lidé nad možnost svou potahováni a ubíráni nebyli, nébrž bohatý aby chudšího v tom zastoupil.

Nicméně J. M. C. i to za slušné uznávati ráčí, aby poddaní netoliko v městech královských z jednoho domu po třech kopách míšenských, ale tolikéž z měst stavu panskému a rytířskému náležejících, kteráž zavřená a hrazená jsou, pro zachování slušné rovnosti, a aby sobě města královská co ztěžovati neměla, anebo nějakého pádu a zahubení se obávati potřebí nebylo, v jednostejnú rovnost pojati byli.

I k tomu se také J. M. C. milostivě uvolovati ráčí, na J. M. vlastní, tolikéž arciknížete Ferdinanda panství poddané v tomto království takovou pomoc, jakouž stavové nyní svolí, vzložiti a do komory své ji poručiti skládati, tak aby mezi J. M. C. a stavův poddanými v tom rovnost zachována býti mohla.

Tolikéž J. M. C. to naříditi milostivě poručiti ráčí, aby dvořáci neboliž to svobodníci v takovou pomoc pojati a srovnáni byli.

Také proti J. M. C. není, aby čeleď a podruzi podle uložení na ně mírného s poddanými podle možnosti břemena nésti povinni byli.

Též také, aby stavové, jakž jest se i prvé stalo, sami berníky voliti a zříditi mohli, a časy a terminy, na kteréž se taková berně vybírati má: J. M. C. toho při tom zuostavovati ráčí.

Co se pak těch, kteří peníze na ourocích mají, z nichž stavové z tisíce toliko pět kop svoluji, dotýče: toho J. M. C. přijíti moci neráčí, neb stavové v dobré paměti mají, že prvé vždycky z peněz hotových z tisíce nic méně jako z statkuov buď pozemských neb jiných dvanácte kop se dávalo. Protož J. M. C. stavuov ještě milostivě žádati ráčí, aby stavové pro zachování křesťanské a slušné rovnosti ze všelijakých hotových peněz, kteréž na užitek a pod ourok půjčeny jsou, z tisíce kop dvanácte kop, jakž prvé bývalo, nyní také svolili a spravili.

A jakož jsou stavové J. M. C. posudní do dvou let pořád zběhlých, totižto z sudu po třech groších bílých při času suchých dní letničných nejprv příštích počnouc, poddaně svolili: J. M. C. k stavuom, jakožto k věrným poddaným svým milým, té milostivé naděje býti ráčil, že oni povážíc toho, že tento sněm první jest, kterýž J. M. C. v tomto království za spravování svého v přítomnosti osoby své držeti ráčí, a šetříc i toho, že stavové to beze všeho svého obtížení, škody a ujmy dobře učiniti mohou, nebo posudní netoliko ti, kteří piva vařiti dadí, ale kteříž je kupují a pijí, dávají, z čehož nepochází, aby se ke škodě J. M. C. méně piva vařiti a vypiti mělo, na takovou J. M. C. milostivou žádost stavové z každého sudu piva k prvním třem groším ještě dva groše bílá svolili; nebo kdyby J. M. C. sám osobně z hodných a z duoležitých příčin téhož sněmu držeti moci byl neráčil, než toliko komisaře své byl vyslati ráčil, J. M. C. pochybovati o tom neráčí, že by nic méně, než jakž jest předešle bývalo, obdržel.

A jakož také z předložení J. M. C. stavové jsou vyrozuměti mohli, jakými velikými a znamenitými dluhy, kteří od slavné paměti J. M. pana otce nejmilejšího na J. M. přišli, i také sám svým velikým a nepřestávajícím vydáním obtížen býti ráčí; však nešetříce toho, ráčil J. M. C. takové posudní, kteréž J. M. na vychování dvoru a zaplacení dluhův svoleno bylo, na lid válečný mnohýkráte vynaložiti, jakož pak ještě v času potřeby J. M. C. té milostivé vuole býti a to učiniti ráčí, nebo stavové o tom také dobrou vědomost mají, že okolní poddaní jiných pánuov, kteříž tak blízko nepříteli nepřisedí, v tak velikém nebezpečenství nejsou, pánóm svým daleko větší posudní z vín a piv dávají: protož J. M. C. stavuov milostivě žádati ráčí, aby stavové J. M. k těm třem bílým grošóm ještě dva anebo při nejmenším jeden groš bílý z každého sudu piva, počnouc od toho času, jak to poslední svolené posudní vyšlo a až do vyjití nynější pomoci a berně svolili a dávali, tak aby J. M. C. v skutku znáti mohl, že příjezd J. M. do koruny České stavuom příjemný jest, tak jakž jsou knížata a stavové v knížetství Slezském, povážíc J. M. C. milostivú žádost a vysoce duoležitú potřebu, též učinili a J. M. z každého sudu piva čtyry groše bílá poddaně svolili. Což J. M. C. stavuom ne proto, aby oni tak jako knížata a stavové v Slezsku to také učiniti povinni byli, k paměti přivozovati, nýbrž té milostivé naděje býti ráčí, že oni jakožto J. M. věrní poddaní nemíně jako dotčená knížata a stavové ty předložené příčiny a vysoce duoležitú potřebu dostatečně uváží a v tom se při nejmenším strany svolení čtvrtého groše též poslušně zachovají, a tudy stavuom markrabství Moravského a Horních i Duolních Lužic, aby se oni též k další milostivé žádosti J. M. C. tak poslušně najíti dali, dobrý příklad na sobě ukáží.

Též J. M. C. té milostivé naděje býti ráčil, že stavové na milostivú žádost J. M. C. ten počet, totiž čtyry tisíce koní v čas potřeby, jakž v předložení sněmovním obšírně toho doloženo jest, do pole poddaně vypraviti svolili: však J. M. C. ráčí tomu usrozumívati, že stavové toliko z 6000 kop jednoho koně podle posledního šacuňku, jestliže by J. M. C. sám osobně do pole táhnouti ráčil, dáti a tam na svuoj náklad dotud, dokudžby J. M. C. v poli trvati ráčil, držeti se uvolují; a kdož by sám osobně z nich netáhl, ten každý aby vždycky v šesti koních jednu osobu stavu panského neb rytířského na svém místě vypravil, a k tomu aby jeden díl berně při kterémž by koliv času takové tažení nastalo, za sebou k vejpravě zanechali. Takové dotčených stavuov uvolení strany téhož tažení J. M. C. z slušných příčin v předložení sněmovním oznámených na takový zpuosob přijíti moci neráčí a to proto, že stavové v tomto minulém tažení přes dva tisíce koní při J. M. C. v poli měli, ješto prvé nemalý počet jízdy v království tomto Českém od J. M. C. hejtmanuov a rytmejstruov přijímán a z něho vyveden byl; též mnozí že sou tak, jak by na ně náleželo, podle možnosti své počtu koní nevypravili, mnozí pak z nich i doma zuostali a nic neposlali, skrze což veliká nerovnost mezi stavy se býti uznala, tolikéž měli sou stavové pro opatření království tohoto jeden každý ze dvou tisíc kop grošuov jednoho koně jízdného v zemi držeti a mustrovati dáti, a tak kdyby se to všecko spolu, jakž nahoře dotčeno, sčísti mělo, nalezl by se veliký počet rejtaruov do několiko tisíc: protož J. M. C. pochybovati o tom neráčí, než že stavové takového počtu jízdy, totiž 4 tisíce koní podle J. M. C. žádosti k zahnání turecké tyranské moci a jeho předsevzetí v těchto velikých nastávajících potřebách a obzvláště pro obranu J. M. C. a všeho křesťanstva, pomezních míst, jestliže by obležena byla, anebo J. M. C. sám osobně táhnúti do pole přinucen býti ráčil, poddaně svolí a vypraví.

Ale poněvadž pak takové svolení stavuov malý počet koní a mnoho míně, nežli jsou předešle vypravili nebo pro opatření v zemi držeti měli, by vyneslo: protož J. M. C. stavuov milostivě žádati ráčí, aby vzhlédnouc na takovú velikú nastávající, kteráž minúti nemůže, potřebu, na to pomyslili, aby o větší počet koní mezi sebou se snesli; tak jestliže by k tomu přišlo, že by J. M. C. sám osobně do pole táhnouti musil, aby stavové 2500 koní jízdných oupravných střelčích s J. M. C: vypravili a je dotud, dokud by J. M. C. v poli trvati ráčil, na svuoj náklad, nezanechávajíce za sebú žádného dílu berně, chovali a drželi, povážíc toho, že této berně uložení na ně samé a na důchody a hospodářství jejich nic se vztahovati nebude, než toliko na poddané jich a oni sami toho prázdni budou. Jestliže by pak J. M. C. sám osobně do pole táhnúti neráčil, tehdy J. M. C. žádati ráčí, aby stavové v duoležitých potřebách dva tisíce jízdných oupravných koní do čtyř měsícuov a pátý na ancuk i abcuk počítajíc, tolikéž na svuoj náklad, nezadržujíce za sebou žádného dílu berně, jakž nahoře dotčeno, do pole vypravili. A J. M. C. se stavuom k tomu poddávati ráčí, že je, leč by toho nejvyšší potřeba byla, zdvihnúti a v tažení potahovati neráčí; k tomu také J. M. C., kdyby z příčin duoležitých tažení býti, muselo, na to pomysliti ráčí, aby v zdvižení takové jízdy mezi stavy a jinými zeměmi k tomuto království příslušejícími rovnost zachována byla.

Naposledy co se hotovosti desátého člověka dotýče: toho J. M. C. při svolení a nařízení stavuov zuostavovati ráčí, nepochybujíc, že stavové to podle uvolení svého což nejdříve možné bude, nařídí a vykonají.

A jakož také podle zpuosobu a běhu nynějšího času vysoce duoležitá potřeba toho ukazuje, proti tomu ouhlavnímu nepříteli všeho křesťanstva, Turku, se všemi těmi potřebami, kteréž k válce náležejí, v ustavičné hotovosti býti a státi, poněvadž pak mezi jinými potřebami na spravení artolarie i s tím, což k tomu přísluší, jako koně i vozy, nemálo záleží: J. M. C. již dotčených stavuov milostivě žádati ráčí, aby tu věc k budoucímu dobrému před sebe vzali a ty cesty a prostředky vyhledali, kterak by J. M. C. v čas potřeby proti již dotčenému nepříteli slušný počet formanských koní i také vozuov s koňmi z tohoto království Českého za slušnú záplatu dostati a na to se konečně ubezpečiti mohl.

Dále mají stavové v dobré vědomosti, že na zdržení a zachování míst pomezních, zvláště pak pro tok Dunaje, jako na Rábu a Komárnu velmi mnoho záleží, i mají-li před nepřátelskú mocí již dotčená místa pomezní zachována býti, jakož pak nejvyšší potřeba toho ukazuje, tehdy ta místa pomezní dalším a potřebným stavením, jakož pak v tom J. M. C. vlastních svých nákladuov litovati neráčí, dobrými dělníky opatřiti se musí: poněvadž pak k vykonání takového díla rybnikářuov aneb šancknechtuov předně se potřebuje, J. M. C. milostivě stavuov žádati ráčí, aby pro lepší jich samých a jiných J. M. C. poddaných bezpečenství to v své bedlivé uvážení vzali a ty cesty neboližto prostředky vyhledali, kterak by J. M. C. jistým počtem rybnikářuov aneb šancknechtuov s jich hejtmany a správci opatřen býti a na ně se ubezpečiti mohl, kteříž by buď na šichty, aneb jak by se s nimi zjednalo, při již dotčených zámcích neboližto pevnostech i také v poli šancováním z jistých peněz dělali, a při tom díle tak dlouho, jakž by toho potřeba kázala, zuostali a trvali.

Dále pak J. M. C. o tom milostivě pochybovati neráčí, že jmenovaní stavové království tohoto Českého v dobré paměti mají, co jest jim těchto pominulých let na sněmích obecních ještě za živnosti J. M. císaře Ferdinanda, pána a otce J. M. C. nejmilejšího, slavné a svaté paměti, i také na posledním sněmu obecním strany zadržalých berní a posudního předkládáno bylo, k jakým znamenitým a velikým škodám takové nespravení a nepoložení jmenovaných restantů berní a posudního J. M. C. jest a býti chce, i také co jest na takové předkládání a ztížnost J. M. C. ode všech tří stavuov království Českého svoleno a zavříno, též také k položení dotčených zadržalých berní a posudního jistý termín, totiž na sv. Václava léta 65. již pominulého jest jmenován a položen, a přes to přese všecko, aby se žádný nevědomostí ani žádným jiným vymyšleným zpuosobem vymlouvati nemohl, tehdáž vyšlými a vyhlášenými tištěnými sněmy světle a zřetedlně vyměřeno jest, jak se k těm, kteříž by buďto jmenovaných zadržalých berní a posudního spraviti a dáti zanedbávali aneb se šacovati a svolení sněmovnímu zadosti činiti nechtěli, k jednomu každému zachováno býti má: i ačkoli J. M. C. na to konečně se ubezpečiti byl ráčil, poněvadž stavové sami mezi sebou takové nařízení tak dobře strany berně jako i posudního jsou učinili, že již položením a spravením toho všeho dále meškati nebudou, nýbrž že se jeden každý v tom ve všem poddaně a poslušně zachová, zvláště pak poněvadž to všem vědomé a známé jest, jakými znamenitými a velice ztížnými válečnými vydáními J. M. C. těchto časuov pominulých obtěžován býti ráčil a až posavad jest; z kterýchžto příčin J. M. C. konečně se nadíti ráčil, že stavové, povážíc takové veliké duoležité a na oko spatřující potřeby a nebezpečenství, takové zadržalé restanty tím chtivěji a snažněji položí a spraví, avšak se to v skutku nachází, že netoliko starých berní a posudního znamenitá suma se zadržela, ale také při nyní minulém vyšlém terminu, totiž při svatém Jiří dosti malá suma složena a dána jest, i také že mnozí jsou, kteříž přiznávajících listuov svých berníkóm neodeslali, aniž se podle svolení sněmovního nešacovali, čehož se také nemalá suma zběhne.

I poněvadž svrchu jmenované svolené berně a pomoci nikam jinam, nežli proti dědičnému ouhlavnímu nepříteli všeho křesťanstva, Turku, pro ochranu J. M. C. království, zemí a věrných poddaných se obracejí a vynakládají, nemohl jest J. M. C. z přirozené otcovské lásky a náchylnosti, kterouž J. M. ke všem stavuom, jakožto poddaným svým věrným milým, míti ráčí, toho pominouti, poněvadž svrchu jmenované restanty a berně, na kteréž se J. M. C. konečně ubezpečiti ráčil, položeny a vyplněny nejsou, na jiných místech v veliké sumy se zdlužiti, z nichž nemalé ouroky s znamenitou škodou svou dávati, a ty k zaplacení lidu válečnému v zemi Uherské obrátiti jest musil: ješto J. M. C., kdyby již dotčené berně složeny a k jistému terminu a času podle svolení sněmovního spraveny byly, znamenitú sumu, kteráž J. M. pro nezaplaceni lidu válečnému k ztrátě jest přišla, přispořiti a zachovati by byl moci ráčil. K tomu také J. M. C. ráčil jest některým rejtaruom, kterým se znamenitá suma peněz za službu jejich dlužna zuostává, při těchto svátcích velikonočních záplatu ukázati, a jestliže jim při tomto čase velikonočním anebo hned brzo potom to zdržáno nebude, nic jiného očekávati není, než že J. M. C. to posměch a při budoucím jednání lidu služebného válečného velikou překážku přinese.

Však jakž jest koliv, J. M. C. to ještě stavuom ku paměti přivozovati a jich milostivě a otcovsky napomínati ráčí, aby se k tomu se vší pilností přičinili a tohoto příhodného času na všelijaké cesty a prostředky pomyslili a to skutečně nařídili, aby to všecko, což se jednou ode všech tří stavův jednomyslně na sněmích obecních svolí, bez přerušení zdržáno a tomu za dosti činěno bylo, a jmenované zadržalé berně a posudní, též také termín svatojiřský minulý, zouplna a bez dalších odkladuov hned beze všech dalších průtahuov složili; tak aby stavové, kteří se v spravení berní a posudního poslušně zachovali, proti těm, kteříž podle snešení a svolení sněmovního v tom se poslušně nezachovali, neměli sobě čeho slušně ztěžovati, a tudy aby rovnost mezi stavy podle možnosti jednoho každého zachována byla.

A poněvadž J. M. C. takto nacházeti ráčí, že vždycky se ten zpuosob a obyčej zachovával, vejběrčí posudního podle vuole a libosti své, poněvadž J. M. C. od stavuov k J. M. vlastním potřebám se svoluje, přijímati a voliti a ustanoviti, ale J. M. v milostivé paměti míti ráčí, že sou stavové na předešlém sněmu, který léta 64 zde na hradě Pražském držán byl, J. M. C. za to poníženě prosili, aby sobě mohli sami vejběrčí po krajích voliti; ale poněvadž se tomu srozumívá, že skrze to takové posudní netoliko se nespěšně vybéře a vyupomíná, ale veliké restanty a dluhy za lidmi zuostávají, tak že J. M. C. pro nečasné takového posudního složení a vyplněni velikou překážku přináší, že na jiných místech pod velikou lichvu peníze se objednávati musejí, skrze což takové peníze na díle jiným nežli těm, od kterých se vypuojčují, k dobrému přicházejí: protož J. M. C. té milostivé vuole býti ráčí, takové vejběrčí v starobylý zpuosob zase uvésti a je sám voliti a ustanovovati, té milostivé a nepochybné naděje jsouce, poněvadž takové ustanovení a nařízení stavuom k žádné ujmě a ublížení není, ale J. M. C. k dobrému se vztahovati bude, že poddaní stavové toho sobě nic na rozmýšlení bráti nebudou, nébrž se v tom poníženě spokojí.

A jakož také až posavad na vychování osoby colmistra polního království Českého znamenitý avšak daremní náklad a outrata šla: protož se při J. M. C. snáší, že taková outrata a náklad dobře přispořen a válečnému zpuosobu k dobrému obrácen a zachován býti může, vzhlédnouc na to, že stavuom i jednomu každému zvláště vědomé a známé, že netoliko tyto berně a pomoci, ale mnohem větší suma a více na lid válečný se vynaložiti musí.

Na tyto všecky podané a znamenitě potřebné artikule vedle milostivé a otcovské duověrnosti J. M. C. budou se věděti stavové často psaného království Českého jak v tom poddaně, poslušně a upřímně zachovati a společně což nejspěšněji, poněvadž na tom všemu křesťanstvu i jim samým nemálo záleží, se snésti, tak aby J. M. tím dostatečněji a lépěji věděl se čím spraviti a na čem konečně ustanoviti; a J. M. C. takovú jich stavuov bedlivou poddanost budoucně jim milostí svou císařskou zpomínati i nahrazovati ráčí.

J. M. římský císař a uherský, český král, pán náš nejmilostivější, ráčil jest svolení Pražanuov a vyslaných posluov z měst J. M. C. království Českého na nynějším sněmu, kteréž jsou J. M. C. oustně oznámili i také v spisu podali, že na zpuosob předešlých šacuňkuov a svolení sněmovních berní, totiž z jednoho tisíce kop dvanácte kop grošuov za dvě letě pořád zběhlá, na ty terminy a časy, jakž od stavuov panského a rytířského J. M. C. berně a pomoc svolena, dáti a spraviti chtějí, i také ztížnostem jich, z kterýchž příčin by takové uloženi z každého domu 4 kop míšenských podle týchž stavuov vyšších svoliti a spraviti nemohli, šířeji vyrozuměti.

I ačkoliv J. M. C. milostivá žádost na všecky tři stavy království Českého na berní a šacuňk předešlých lét svolených a spravených se vztahuje, však J. M. C. z nahoře psaných obouch stavuov mnohých oznámených příčin nacházeti ráčí, že až posavad mezi nimi stavy a městy velká nerovnost držána byla, tak že předně stav panský a rytířský častokráte na všelijaké jízdy ven z země při soudech i jinak veliké outraty činiti, doma svého obmeškávati, i také minulé osobní tažení vykonati museli, proti čemuž města při živnostech svých doma s pokojem zuostávala, i také jich městské domy a statky šosovní každého času dosti skrovně ouherkem a žádný z osob zvláštně jmění své nešacovali a podle toho berně nedávali: z těch příčin se obávati jest, že dotčeni dva vyšší stavové s těžkostí na jinou cestu a zvláště k prvnějšímu šacuňku na tento čas přivésti se moci budou, nýbrž že na tom předce stanou, z čehož by nastati mohlo, že by se stavové, kteříž jsou se posavad vždycky v svolení a v spravování berně a pomoci snášeli a od sebe nedělili, za těmi příčinami k roztržitosti přijíti museli, a tudy by mezi stavy k všelijakému nedorozumění a proti sobě skyselení příčina dána byla, čehož by J. M. C. milostivě rád, pokudž nejvýš možné, předjíti a stavy, jakž až posavad v lásce, v svornosti a v jednomyslném svolení a v rovnosti aby byli a zuostali, zachovati ráčil.

A protož J. M. C. milostivá žádost, aby dotčení Pražané a vyslaní z měst na místě jich principálů takové uložení z každého domu podle slušnosti tři kopy míšenské svolili a dali, rozvažujíc při sobě, že oni strany osobního tažení, kteréhož stav panský a rytířský vykonati musí, šanováni budou a při svých živnostech, manželkách a dětech pokojně zuostati a bydleti mohou; nebo J. M. C. s často psanými dvěma stavy s pilností jednati dáti ráčí, že se poddaní jich v zavřených a ohrazených městech tolikéž s nimi v tom uložení také srovnají a, jakž dotčeno, z každého domu také 3 kopy míš. svolí, a tak všichni takové narovnání a nařízení učiní, aby bohatší chudšího zastoupil a mezi nimi ze všech stran rovnost držána a zachována byla. Na tom J. M. C. milostivou vuoli a žádost naplní a J. M. C. jim vší milostí svou císařskou náchylen býti a jich milostivým císařem a pánem zuostati ráčí.