1567. MS. souč. v arch. česk. místodržitelství.

J. M. římský císař a uherský, český král ac, pán náš nejmilostivější, stavuom království Českého na jejich ponížené prosby a J. M. C. podané artikule, kteréž jest přeslyšeti a v radě uvážiti ráčil, tuto nížeji psanou milostivou odpověď dávati ráčí.

Předkem, což se potvrzení všech svobod, privilejí, dobrých a starobylých pořádků a zvyklostí tohoto království, jakž jsou to předešlí králové čeští i J. M. císař Ferdinand, slavné paměti, stavuom potvrditi a J. M. C. jim tolikéž učiniti při korunování připověděti jest ráčil, dotýče: i znajíc J. M. C. takovú stavuov žádost a prosbu slušnú býti, ráčí se k tomu milostivě nakloniti a jim stavuom výš psaná privilegia, svobody, dobré a chvalitebné starobylé zvyklosti a pořádky, jakž dotčeno, což jsou stavové od J. M. C. a císařuov římských a králuov českých pořádně a chvalitebně dosáhli a toho posavad v užívání jsou, milostivě obnoviti a majestátem svým císařským potvrditi.

Též také kdež jsou při tom všichni tři stavové pod obojí zpuosobú, tělo a krev pána našeho Ježíše Krista přijímající, v tom se ohlásili, poněvadž z mnohých příčin to světle se nachází, že kompaktáta některá jsou k svému stvrzení ani užívání nepřišla, J. M. C. poníženě a oustně prosíc, aby ten celý artikul o kompaktátech docela vypuštěn, a taková jich žádost do sněmu nynějšího zapsána byla, tak jakž týž artikul o tom šířeji svědčí: ráčí J. M. C. také k tomu milostivé své povolení dávati, však na ten zpuosob a nejinak, aby v tomto království žádná jiná víra neboližto religie mimo stranu pod jednú a pod obojí zpuosobou přijímajících, tak jakž od starodávna v tomto království se zachovávalo, pod žádným vymyšleným obyčejem přijímána a trpěna nebyla, též také aby všecky smlouvy, sněmy, starobylé dobré pořádky a nařízení v své celosti beze všeho přerušení zuostaly a to aby do sněmů zapsáno bylo.

Druhé, kdež také stavové J. M. C. za to poníženě prosí, aby J. M. C. syna svého nejstaršího arcikníže Rudolfa J. M. z Hispanie do tohoto království aneb ke dvoru svému vzíti a při J. M. arciknížecí některé osoby stavu panského a rytířského z tohoto království držeti ráčil, tak aby J. M. arciknížecí řeči české zvykati a naučiti se mohl: i ráčí J. M. C. takovú poníženú žádost stavuov za slušnú a potřebu toho uznávati a na tu cestu pomysliti, aby takové žádosti jich stavuov, což nejdříve možné, zadosti se státi mohlo.

Třetí, strany znova předsevzetí a vyřízení komisí o meze a hranice s okolními kurfiršty a knížaty říšskými: ráčí J. M. C., znajíc toho obzvláštní duoležitú potřebu J. M. C. i také tohoto království býti, takové komisí, což nejdříve možné, obnoviti a pokudž potřeba toho ukazuje, komisaře k tomu naříditi, i místo umrlých, ač jestli který z nich z světa sešel, jinými živými osobami hodnými doplniti, tak aby o ty hranice bez dalších odtahuov již jednú místný konec se státi mohl; a co se nákladu na vychování komisařů dotýče, v tom J. M. C: také jakž předešle bývalo se milostivě zachovati ráčí.

Čtvrté, jakož stavové také za to poníženě prosí, aby Fojtland k ruce J. M. C. a k království tomuto zase navrácen a připojen byl: na to J. M. C. také pomysliti a k tomu se milostivě přičiniti ráčí, aby se to, jakž stavové za to prosí, v času příležitém státi mohlo.

Páté, což se potvrzení privilejí a majestátu krajiny Chebské, Loketské i jiných statkuov v říši, k tomuto království náležitých, dotýče: když J. M. C. od stavuov o takových privilejích, nač se vztahují, oznámeno bude, ráčí se J. M. C. v té věci náležitě a spravedlivě ukázati.

Šesté, kdež také stavové J. M. C. poníženě připomínají, aby J. M. C. erbanuňky, neboližto dědičné smlouvy, mezi královstvím Českým a někdy kurfirštem Moricem a nynějším kurfirštem a knížaty sasskými, též také kurfirštem falckrabí a kurfirštem brandenburským a jinými knížaty pod léno k koruně České náležejícími, vzdělané k privilejím zemským na Karlštejn složiti a schovati dáti, tolikéž také přípisy jich ve dsky zemské vložiti poručiti ráčil: že J. M. C., znaje věc slušnú a tomuto království užitečnú býti, v ty erbanuňky aneboližto dědičné smlouvy i také v to, což dále k tomu potřebí jest, nahlídnúti a v tom se k žádosti stavuov milostivě zachovati ráčí.

Sedmé, co se pak panství Grecu, Gerowa a Zolfeldu s jejich příslušenstvím dotýče: J. M. C. podle ponížené prosby stavuov k tomu milostivě povolovati ráčí, aby od království tohoto Českého odcizována nebyla a majestát ten potvrzen a s jinými listy na ta panství J. M. C. svědčícími při privilejích zemských ležel, i také to ve dskách zemských zapsáno bylo.

Osmé, strany vyhledání reversu manuov říšských k tomuto království náležejících: ráčí J. M. C. také osobám k tomu předešlým sněmem nařízeným poručení učiniti, aby ty a takové reversy vyhledány byly a to se podle žádosti stavuov vykonati mohlo, tak aby takoví manové v čas potřeby království tomuto k dobrému podle starobylého zpuosobu potřebováni byli.

Deváté, kdež J. M. císař Ferdinand, slavné paměti, mezi královstvím.Českým a někdy knížetem Fridrichem lehnickým a syny jeho výpověď v městě Vratislavi učiniti ráčil, stavové za to J. M. C. poníženě prosíc, aby J. M. C. takové výpovědi výpis pod pečetí J. M., aby ve dsky zemské vložena i také při privilejích koruny České na Karlštejně ležeti mohla, vydati poručiti ráčil: J. M. C. takovú výpověď vyhledati poručiti a nahlídnúce v ni, v tom se také k stavuom podle žádosti jejich milostivě zachovati ráčí.

Desáté, jakož také stavové J. M. C. poníženě prosí, aby se J. M. za žádné osoby z knížat do tohoto království přijímání přimlúvati neráčil: v tom se také J. M. C. k stavuom ráčí věděti jak náležitě chovati.

Jedenácté, co se Joachymstálských, kteříž se práv tohoto království podnikati zbraňují a k souduom vuobec vyměřeným stávati nechtějí, dotýče: ten artikul také J. M. C. ihned před sebe vzíti, jej bedlivě vážiti a stavuom na to odpověď náležitú (před zavřením tohoto sněmu) beze všech odtahuov dáti ráčí.

Dvanácté, strany těch statků, kteréž od úmrtí na J. M. C. jakožto krále českého připadají, aby ty k komoře J. M. se nepřipojovaly, nýbrž zase stavuom panskému a rytířskému, obyvateluom tohoto království, odbývaly: v tom se také J. M. C. každého času náležitě zachovati ráčí.

Třinácté, co se frystuňkuov na hory zlaté a stříbrné v tomto království dotýče: ten artikul J. M. C. také ihned před sebe vzíti, v radě vážiti a jim stavuom před zavřením sněmu jistou odpověď na o dáti ráčí.

Čtrnácté, kdež by sobě stavové z nynější berně na záplatu některých osob, kteréž v tomto tažení do Uher za hejtmany, lejtingary, fendrychy a jiné ouřady polní od nich nařízeny byly, jedenácte tisíc kop grošuov českých vymíniti chtěli: toho jest se J. M. C. nikterakž nadíti neráčil, aby stavové takovú velikú sumu z této nynější berně sobě zanechati měli, ohlídajíce se na to, že jsou stavové markrabství Moravského ani knížata a stavové knížetství Slezských toho neučinili a za sebou žádné sumy nezadrželi, a taková pomoc netoliko J. M. C. samé nebo vlastní osobě, nýbrž všemu křesťanstvu k dobrému a zvláště pro zachování J. M. C. království, zemí a věrných poddaných svolena a vynaložena byla, též také, že jsou stavové jeden termín za sebou zadrželi; protož J. M. C. k tomu z slušných a hodných příčin povoliti neráčí, nýbrž stavuov milostivě žádati ráčí, aby se v tom spokojili a toho při J. M. nežádali.

Patnácté; jakož se jest také J. M. C., slavné paměti, s stavy o to snésti a k tomu povoliti ráčil, kterékoli osoby z stavuov jaké dluhy spravedlivé při J. M. C. mají, aby o to s nimi oučet učiněn byl a stavové nyní zase za to poníženě prosí: i ráčí J. M. C. komoře své české poručení činiti, aby s těmi se všemi osobami beze všeho meškání počet pořádný držán byl a vyrážka spravedlivě povinných dluhuov z starých zadržalých berní se státi mohla.

Šestnácté, kdež také stavové toho dokládají, že na minulém sněmu strany osobního do pole tažení to jest vymíněno, jestliže by na takové osobní do pole tažení při tom času, kdy by první neb druhý díl berně a pomoci svolené dávati se měl, přišlo, tehdy že z takového dílu berně sjíti a každý na pomoc k výpravě osoby své to za sebou zuostaviti měl, však že někteří o svatém Jiří minulém, nadávši se, že na takové osobní tažení nepřijde, druhý díl berně jsou dali a spravili, tak jakž týž artikul a ponížená žádost stavuov šířeji o tom svědčí: i ráčí J. M. C. za slušné uznávati, aby jeden díl neboližto termín posledního roku berně pro osobní tažení do pole s J. M. C., kteréž jsou učinili, za nimi zuostal, než druhý díl aby J. M. C. zouplna podle snesení a svolení sněmovního spraven a vydán byl;.pakli jest kdo z stavuov ty oba díly berně složil a dal a nicméně počet svuoj koní do pole vypravil, tu J. M. za spravedlivé uznávati ráčí, aby jemu ten spravený díl nebo termín poslední zase navrácen byl.

Sedmnácté, co se toho artikule o vyzdvižení zase učení Pražského pro dobré všeho království tohoto dotýče: J. M. C. sobě milostivě oblibovati ráčí, aby stavové nařízení jisté, jakž o tom vypisují, což by nejlépe k vyzdvižení zase téhož učení Pražského se trefiti a stálé býti mohlo, učinili a J. M. C. o tom oznámili, kdež se J. M. C. k tomu přičiniti a k skutečnému vyřízení to přivésti ráčí.

Osmnácté, kdež také stavové J. M. C. za to poníženě prosí, aby obyvatelé na suplikací všelijakých osob mimo pořádné soudy jinam potahováni nebyli: na tom J. M. C. býti a to v paměti nésti i také opatřiti ráčí, že se v tom každého času jakožto císař, král a pán, tolikéž také strany poddaných, kteříž by na pány své beze všech hodných a slušných příčin (toliko je zoumysla ke škodám a těžkostem připravující) žalovali a suplikací podávali, pokudž náležité jest, tak jakž předešle se stávalo, spravedlivě zachovati ráčí, tak aby ti poddaní, kteříž pány své zoumyslně ke škodám a k zošklivení připravují, tolikéž i ti, kteříž je v tom fedrují, k skutečnému trestání, tak jak stavové toho dokládají, přivozováni byli. Jsouce pak J. M. C. k stavuom té milostivé naděje, že poddané své také mimo náležité a slušné ztěžovati nebudou, nebo J. M. C. jim toho, aby suplikovati neměli, z slušných příčin zbrániti moci neráčí.

Devatenácté, jakož jsou také stavové v jednom artikuli strany žebráků, jaké se mezi nimi neřády dějí, na J. M. C. vznesli: J. M. C. nad tím žádného oblíbení míti neráčí, nýbrž znajíc stavuov nařízení slušné a pobožné, ráčí toho J. M. při tom zuostavovati.

Dvacáté, co se nařízení o čeledi dotýče: to sobě také J. M. C. oblibovati a toho při snesení stavuov zuostavovati ráčí, však s tou výmínkou, kdyby komu z stavuov čeledín ušel a ten při jiné osobě buď stavu panského, rytířského neb městského nalezen byl, a ta osoba, komuž by ten čeledín náležel, toho žádal, buď skrze psaní neb oustně, aby jemu vydán byl a on by se toho učiniti zbraňoval, tehdy k takovému o pokutu podle nařízení sněmovního aby hleděno bylo.

Jedenmecítmé, co se jiných třech artikuluov strany cla pomezního a ungeltuov i také skladuov soli, item strany plavení dříví k prodaji dotýče: J. M. C. v těch artikulích další zprávy potřebuje, a jakž ji míti bude, ihned ty beze všeho meškání před sebě vzíti, to všecko bedlivě vážiti a stavuom při tomto sněmu na ně odpověď slušnú a spravedlivú dáti ráčí.

Dvamecítmé, kdež stavové toho poníženě žádají, aby J. M. C. ten majestát, kterýž od císaře Ferdinanda J. M., slavné paměti, soukeníkuom v království Českém dán jest, poněvadž by ten stavuom na škodu a k ublížení býti měl, zase vyzdvihnúti a do kanceláře J. M. C: navrátiti rozkázati ráčil: i poněvadž sobě města v tomto království strany toho artikule nemalú ztížnost kladou, ráčí J. M. C. takovou ztížnost stavuom podati poručiti a vyrozumějíc odpovědi jejich jim stavuom na to také milostivou a spravedlivou odpověď dáti ráčí.

Třimecítmé, jakž stavové J. M. C. poníženě prosí, aby J. M. práva vedení po rozsudcích, stanných právích a jistých zápisích i po zatykačích žádnému zastavovati neráčil: v tom se J. M. C. náležitě a spravedlivě zachovati a jednoho každého při pořadu práva zanechati ráčí; však kdyby J. M. C. s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými a radami svými slušně toho příčiny uznati ráčili, jak jest se to předešle stávalo, ráčí J. M. to tak před sebe vzíti, že sobě stavové nebudou míti čeho slušně ztěžovati.

Čtyrmecitmé, ráčí také J. M. C. na ouřad purkrabský kraje Hradeckého osobu hodnou, což nejdřív možné, podle starobylého pořádku dosaditi.

Naposledy také J. M. C. strany imprimování a tištění práv městských v tomto království od osob k tomu nařízených zprávu vzíti, je přehlídnúti dáti a znajíc věc i také žádost stavuov v tom slušú býti: taková práva, aby vuobec na světlo vydána a tištěna byla, o tom poručiti ráčí; toho jest J. M. C. stavuov, jsouc jim milostí svou císařskú náchylen, na výš psané artikule milostivě tejna učiniti neráčil.