1567. MS. souč. v arch. česk. místod.

Nejmilostivější císaři! Dne včerejšího jaká jest od V. C. M. nám odpověď v spisu na poníženú a poddanú naši prosbu a žádost o zmenšení a ulevení té berně z domuov dána, té jsme, ji přečetše, porozuměli, i také možnosti naše i přátel našich se vší pilností a bedlivostí rozjímali, chtíce všelijak rádi, jakž věrným poddaným náleží, k tomu se přičiniti, aby V. C. M. milostivé vuoli podle Jich M. vyšších stavuov od nás se zadosti stalo: ale v takovém našem rozjímání nijakž toho jsme vyhledati nemohli, abychom my a spoluměšťané naši té možnosti byli, abychom z domův svých po třech kopách za dvě letě pořád zběhlá V. C. M. takovú berni dali a vyplnili; neb za pravdu to před V. C. M. muožeme oznámiti, že v městech V. C. M. království tohoto na jednoho měšťana prostředně možného jest veliký počet měšťan chudých, z nichž mnozí rukama svýma na den dělajíce chleba sobě dobývají, kteréž kdyby svým statečkem měl jeden zastúpiti, musil by sám o svuoj přijíti. A kdyby k tomu přišlo, aby možnější měli chudší v takové berni zastupovati, povstaly by skrze to nemalé mezi měšťany nelibosti a jedněch proti druhým zošklivení, a my, kteříž jsme při tomto sněmu od měst vyslaní v pomluvě i také v nějakém nebezpečenství bychom býti museli, že jsme tak k nemožné berni svolovali. Nad to, nejmilostivější císaři! i to jest také v našem rozjímání bylo, kdybychom již tak podle milostivé V. C. M. vuole tu berni z sebe a jiných spoluměšťan našich sbírati chtěli a v tom V. C. M. stavuov království tohoto napomenúti ráčili, aby podle V. C. M. do pole proti Turku, nepříteli všeho křesťanstva, táhli, tu by příliš veliké těžkosti na nás přijíti musily, takže bychom jednomu ani druhému dosti učiniti nemohli, skrze což by V. C. M. na veliké pochybnosti býti ráčila. A poněvadž pak takové nemožnosti a velicí nedostatkové u nás a spoluměšťan našich v skutku a v pravdě se nacházejí, V. C. M. se vší pokorou a ponížeností poddaně prosíme: že V. C. M. ráčí tuto naši poníženou žádost a prosbu milostivě k svému srdci císařskému připustiti a nám tu milost učiniti, abychom my a spoluměšťané naši z domu jeden každý nemuoželi méně ale po dvou kopách ročně do vyjití těch dvou let V. C. M. vyplniti a dáti mohli, neb zajisté o tom víme, že i tak, uvolíce se v ty dvě kopě, na mnoha sta měšťanech našich chudých ani čtvrtého neb pátého dílu té berně dosáhnouti moci nebudem, než je někteří možnější zastupovati musíme, tak abychom tomu, což bychom V. C. M. poddaně připověděli a se uvolili a V. C. M. se na to ubezpečiti ráčila, dosti učiniti mohli. Jakož pak té ponížené, poddané k V. C. M., jakožto ku pánu, panu našemu nejmilostivějšímu, jsme naděje, že V. C. M. od nás to milostivě přijíti a nás zase reversem v tom opatřiti ráčíte, aby to nám a privilejím našim v budoucích časech k ujmě a ublížení nebylo. V. C. M. věrní poddaní Pražané a jiní poslové z měst království Českého.