A jakož J. M. C. s stavy království tohoto ráčil jest se snésti, tak jakž i v předešlých sněmích také na tom zuostáno bylo, kteréžkoliv osoby z stavuov jakéžkoli dluhy a služby u J. M. C. spravedlivé mají, že se s nimi pánuom radám komory v království Českém učísti a na berních starých neb nynějších rozkázati vyraziti, a jestliže by přes to výš J. M. C. komu co zuostati ráčil o to se s každým poručiti urovnati a na místě postaviti ráčí. I poněvadž jeden každý po takovém sečtení, jestliže by co více berní zuostal, nežli za J. M. C. dluhuov má, povinen jest dodati a hned vyplniti: protož když by se v komoře J. M. C. co našlo, že by komu zase výše od J. M. C. spravedlivě mimo vejrážku berně co dluhuov zuostalo, to aby také jednomu každému a zvláště těm, kteříž pro jiné těžkosti své peněz potřebují, netoliko s ním urovnáno, ale při těch časech doplaceno aby bylo.
Předkem, což se privilegium obecního zemského potvrzení dotýče, to že J. M. C. všem třem stavům, tak jakž tím povinen býti ráčí, jakž slavné paměti císař Ferdinand i jiní císařové, králové čeští in genere nám jsou toho potvrzovali, potvrditi s níže psanou výmínkou a stavům při nejprvnějším soudu zemském letničném v moc najvyšším pánuom ouředníkuom a soudcím zemským odeslati a v moc dáti míti ráčí. [Potvrzení stalo se reversem ze dne 23. května 1567 v tato slova: "My Maximilián Druhý, z boží milosti volený římský císař, po všechny časy rozmnožitel říše a uherský, český, dalmatský, charvatský král, arcikníže rakouské, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě. Oznamujem tímto listem všem, že přiřkli jsme korunu Českú držeti a zachovati, všecky pány, rytířstvo, města Pražská i jiná města i všecku obec též koruny při právích, řádích, privilejích, svobodách, vysazení a obdarování zemských i všech slušných, starých i jiných zvyklých dobrých obyčejích, zvláště, slavných pamětí, krále Otakara, krále Jana, císaře Karla, krále Václava, císaře Zikmunda, krále Albrechta, krále Ladislava, krále Jiřího, krále Vladislava a císaře Ferdinanda J. M., pana otce našeho nejmilejšího, všecky zápisy dané a vyšlé až do Jich M. smrti držeti bez odporu a zmatku všelijakého a v skutku zachovati a obhajovati. Item, přiřkli sme hradu Karlštejna, koruny, klenotův všelikterakých zemských, i také desk i privilegií neporoučeti ani svěřovati žádnému bez vuole a rady pánuov, rytířstva království Českého a měst Pražských, pokudž kteří právo mají. Item, přiřkli jsme, že zachovati máme řád a zvyklosti starodávní království Českého; item, přiřkli sme žádných cizozemcuov duchovních ani světských na úřady zemské, dvorské, ani městské ani duchovní nesázeti než Čechy, ani jimi zámkův a měst koruny České osazovati a jim jich svěřovati, a to máme s radou učiniti, a též v okolních zemích k království Českému příslušejících, aby bylo držáno, jakž jest to za císaře Karla a jiných králův a předkův našich držáno a zachováno bylo. Item, přiřkli jsme, že nemáme žádných zemí, knížetství, měst, zámkův, hradův, manuov i jiných všelikterakých zboží k České koruně příslušejících od koruny odtrhovati, ani odcizovati nižádným obyčejem ani žádnými věny, ale což by od koruny odtrženo nebo odcizeno bylo, to máme zase připojiti a k koruně shromážditi. Item přiřkli jsme mince české žádným obyčejem nepolehčovati ani ponižovati bez vuole vší země, ale tak se zachovati podlé vysazení a privilejí koruny České, jakž právo jest. Item, přiřkli jsme, co jsou předkové naši, císařové neb králové čeští, komu dali a zapsali stavům, osobám neb osobě buď na království, na duchovenství neb na manství, že to máme zdržeti a v celosti zachovati, však co by nebylo proti milostem a obdarování, kteréž jest král Vladislav, slavné paměti, dáti ráčil všem stavům království tohoto. Item, přiřkli jsme každý stav zvláště při jich právích, řádích, privilejích, svobodách, vysazení, zvyklostech, obdarování, což kterému stavu náleží, zachovati. Tomu na svědomí pečeť naši císařskou k listu tomuto přivěsiti sme rozkázali. Dán v městě našem v Vídni v pátek po slavném hodu seslání Ducha svatého léta božího tisícího pětistého šedesátého sedmého a království našich římského pátého, uherského čtvrtého a českého devatenáctého. (Privileje zemské království Č. v archivu zemském.)]
A jakož jsou také osoby ze všech tří stavuov království Českého pod obojí zpuosobou přijímající poníženě a poddaně při J. M. C. toho žádali, co se kompaktát dotýče, ta aby v potvrzení privilegium zemského vypuštěna a pominuta byla: k tomu J. M. C. povolovati ráčí, tak že z téhož privilegium i jinde se vypouštějí, však na ten jistý zpuosob, což sice koli strany dobrého řádu a pořádku v náboženství u víře svaté křesťanské v tomto království od starodávna buď sněmy, smlouvami a starobylými dobrými pořádky a zvyklostmi, i tolikéž Jich M, králuov českých a obecního dobrého tohoto království i jiných všech věcí v týchž sněmích a smlúvách nařízeno a způsobeno jest, to aby beze všeho přerušení v mocnosti své zachováno a podle slova božího držáno bylo a mimo víru svatů křesťanskou, pod jednou a pod obojí zpuosobou, tak jakž výš dotčeno, do tohoto království žádných sekt bludných pod žádným vymyšleným zpuosobem uvozováno nebylo.
Též kdež jsou všichni tři stavové království Českého pod obojí zpuosobou strany obnovení a osazení konsistoře pražské, aby oni touž konsistoř obnoviti a osaditi mohli i také defensory anebo ty osoby ze všech tří stavuov, k kterýmž by outočiště v svých potřebách táž konsistoř míti mohla, volili a nařídili, J. M. C. poníženě žádali a při tom aby zuostaveni býti mohli, aby schůze jim dopříti ráčil: i takto jest se J. M. C. s nimi s stavy o tento artikul snésti ráčil, aby obnovení dotčené konsistoře pražské až do šťastného bohdá příjezdu J. M. C. na hrad Pražský se odložení stalo; však tak a na ten jistý zpuosob k tomu J. M. C. povolovati ráčí, aby se stavové po témž J. M. příjezdu od toho dne ve čtyřech nedělích pořád zběhlých do Prahy pro takovú duoležitou potřebu sjeli a na hradě Pražském najiti dali, a tu oč tak mezi J. M. C. a stranou pod obojí zpuosobou strany obnovení a osazení dotčené konsistoře pražské na nesrovnání jest, to J. M. C. v známost uvésti a ukazovati mají, a J. M. C. v tom se stavuom milostivě uvolovati ráčí, když J. M. od nich ukázáno bude, jaké svobody neb nadání neb privilegia na obnovení a usazování též konsistoře mají, aneb tak, jakž jsou toho od starodávna v pořádné zvyklosti a v skutečném držení a užívání byli, v to nahlédnouc, J. M. C. je stavy milostivě při tom zuostaviti ráčí.
Při tom také J. M. C. s týmiž stavy se jest milostivě snésti ráčil, aby konsistoř pražská v tom čase do příjezdu J. M. C. do tohoto království a téhož budoucího sjezdu stavuov, dokudž by ta věc mezi J. M. C. a nimi na jisté míře postavena nebyla a k svému srovnání nepřišla, v dobré starobylé zvyklosti a ve všem řádu, křesťanské lásce a v svornosti byla a zuostala, a v tom čase aby od žádných duchovních ani světských osob na kněží řádné a pobožné, kteříž se tou konsistoří spravují a osoby ze všech tří stavuov pod obojí zpuosobou na farách svých, též Pražané a jiná města v království Českém je mají, ti všichni na týchž farách do toho času beze vší překážky zuostati mají, na ně ničímž saháno a nastupováno býti nemá, nýbrž ta všecka věc v dobrém pokoji a řádu zuostavena býti má. Však kněžstvo v městech J. M. C., též i na farách, pobožně a chvalitebně, pokojně v náboženství a pořádcích křesťanských, tak jakž v tomto království od starodávna mezi stranou pod obojí chováno a řízeno jest bylo, též se zachovati mají.
Druhé, což se osobních privilejí dotýče, kteréžbykoli osoby z stavuov do kanceláře české J. M. C. originály potvrzení privilejí svých buďto od předešlých králuov českých, zvláště od slavné paměti císaře Ferdinanda, pánuov svých, měly, položily: ty J. M. C. též jim potvrditi milostivě se podvoliti ráčil.
Třetí, což se frystuňkuov a Jochmstálských měšťanuov k pořádným soudům stávání, řád a právo království tohoto podnikání dotýče: J. M. C. na místě svém rady své komory království Českého anebo jiné jisté osoby, což nejdříve možné bude, k tomu voliti ráčí, a stavové království Českého volili jsou osoby tyto: z stavu panského Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic a na Líčkově, markrabství Dolních Lužic landvojta; Lorence Šlika z Holejče, hrabí z Pasaunu a z Lokte na Nejdeku, J. M. C. hejtmana Starého města Pražského; Jana Erazima z Švamberka a na Born; Jindřicha z Valdštejna a na Dobrovici; Hendrycha Kurcpacha z Trachumburku a z Milče na Ronově a Lemberce; Šebestiána Hasištejnského z Lobkovic a na Hasištejně; z stavu rytířského: Oldřicha Dubanského z Duban na Liběšicích, císařové Její M., jakožto králové české podkomořího měst v království Českém; Sudu z Řenec na Vorlici; Václava staršího Bechyni z Lažan na Dušnicich; Krištofa Karlovice z Karlovic na Červeném Hrádku; Gintera z Bínu na Děčíně; Pavla Korku z Korkyně v Suchém Dole a na Vostrově. A ty osoby, kdyby koli jim od J. M. C. oznámeno bylo, aby se na hrad Pražský sjely a společně s osobami od J. M. C. k tomu volenými o ty všechny artikule, jakým by způsobem frystuňky dávány, hory v tomto království vyzdvihovány a fedrovány býti mohly, vezmouc, což v tom předešle jednáno jest, to všecko před ruce, o to mezi sebou aby rozmlouvaly a pokudž by co toho mezi sebou vyhledaly, snesly se nebo nesnesly, však nic nezavírajíc, to v spis uvedly, a potom ty osoby od J. M. C. k tomu vydané J. M. C. aby o tom zprávu učinily; a tolikéž ty osoby od stavuov volené na nejprvnějším sněmě, kterýž držán bude, aby stavuom to v známost uvedly. A tak J. M. C: i stavové majíce o tom zprávu, oč by na nejprvnějším sněmu obecním J. M. C. s stavy se snésti a na místě postaviti ráčil, strany toho artikule to tepruva v své mocnosti zuostati má, a mezi tím časem a budoucím sněmem při předešlých frystuňcích se zuostavuje; a kteříž dědičné frystuňky mají, ti se v to nepotahují, než jeden každý, tak jakž předešle, toho užiti má. Tolikéž ty osoby svrchu psané strany obyvateluov Jochmstálských aby to v spis uvedly, jakým by prostředkem při svých horních řádích a právích, pokudžby se hor dotýkalo, pro fedrování a vyzdvihování hor zuostaveni býti měli, tak aby privilejím a svobodám království Českého a zřízením zemským, i také před pořádnými soudy, jak jsou povinni, stávati a řád a právo podnikati, nic ublíženo nebylo.
Čtvrté, co se pak mezí a hranic království tohoto dotýče, poněvadž ty artikule od dávných časuov na minulých sněmích s nemalou těžkostí oznamovány jsou, jakž okolní knížata do království tohoto přes meze a hranice sahají a grunty v království Českém ležící sobě osobují: protož aby ty všecky rozepře, tak jakž prvé komisaři na to voleni jsou, nemeškajíc před se vzaty byly; a jestliže jsou kteří komisaři zemřeli anebo nedostateční na zdraví jsou, místo těch jiní aby voleni byli, tak aby mezi tímto časem a svatým Václavem ty všecky věci předsevzaty a vyřízeny býti mohly. I také když komisaři se vypravovati budou, ti aby od J. M. C. i také od země, jakž relací o tom na tomto sněmu od stavuov učiněna jest, listy mocné aby měli, i také peníze na stravu týmž komisařům, adjunktům, doktorům a jiným osobám, kteříž k těm prácem voleni budou, aby J. M. C. z komory království Českého dáti poručiti ráčil, aby měli nač vypravovati [Zajisté chybné slovo, má býti "vytrvati".] tak jakž jiná okolní knížata také se v tom tak chovají. Než ti páni, kteříž těch gruntuov v držení a užívání jsou, ti se sami na outraty i jinými potřebami opatřiti mají, a J. M. C. aby ráčil to tak opatřiti, jestliže by v tom čase, prvé než to na místě postaveno bude, které z knížat v to vkročovati chtělo, to aby jim dopuštěno nebylo, jakž pak i některé osoby nemálo sobě to ztěžují.
, Páté, což se Fojtlantu dotýče, tak jakž jsou stavové J. M. C. poníženě prosili, i tu jim J. M. C. milostivou odpověď dávati ráčí, že ty cesty obmýšleti ráčí, pokudž nejspíše možné, že J. M. tu zemi k ruce své a k koruně království Českého zase vyplatiti a připojiti ráčí: protož za to stavové poddaně a poníženě prosí, aby tím meškati J.. M. C. neráčil a dosáhnouce té země J. M. C. v ruce své, tu aby sobě k vlastnímu držení a užívání a budoucím králuom českým, potomkuom svým, zuostaviti a jinam zase zastavovati a nikam jinam od tohoto království odcizovati neráčil; neb jak J. M. C. [i všemu království Českému na té zemi vysoce a nemálo záleží, to všecko stavové J. M. C.] [Hranatou závorkou zavřená slova jsou v původním deskovém zápisu omylem vynechána; doplnil jsem je z jiného rukopisu archivu gubern.] jsou šíř oustně v známost uvedli. A tolikéž té jisté naděje jsou stavové království Českého podle předešlých více než [na] jednom sněmu obecním žádostí na J. M. císaře Ferdinanda, slavné paměti, vzložených, že J. M. C., což nejspíše možné, to před sebe vzíti ráčí, aby hrabství Kladské i jiné statky, kterýchž J. M. kníže bavorské v tomto království Českém užívati ráčí, zase od něho dosaženy a buď k ruce J. M. C. aneb jiným obyvateluom království Českého uvedeny byly: neb z mnohých a duoležitých příčin stavuom k tomu povoliti nikterakž možné není, aby J. M. kníže Albrecht bavorský měl do tohoto království proti zřízení zemskému a privilejím a svobodám našim za obyvatele přijat býti.
Šesté, poněvadž nemalá potřeba J. M. C. i také tohoto království jest, [aby] erbanuňkové s korfiršty a knížaty okolními obnoveni i také v známost uvedeni byli pro zprávu a zachování dobrého sousedství a přetržení mnohých ruoznic a nevolí: protož též za to stavové žádají, aby J. M. C., což nejdřívej možné jest, na to pomysliti a to předsevzíti ráčil, a když by koliv to J. M. C. předsevzíti ráčil, tehdy stavové tímto sněmem dávají moc nejvyšším pánuom ouředníkuom a soudcům zemským a radám J. M. C. soudu dvorského a komorního, ti aby, kdyby od J. M. C. na hrad Pražský obesláni byli, se sjeli a to všecko podle J. M. C. na místě všeho království zavírati a na místě postaviti plnou moc měli. Však kteříž erbanuňci za císaře Ferdinanda, slavné paměti, J. M. obnoveni jsou: za to stavové prosí, aby ke dskám zemským pod pečeti J. M. C. podáni byli z příčin těch, aby obyvatelé království Českého a zvláště ti, kteříž při pomezí sedí, když by kterému z nich neb poddanému jich jaká potřeba kázala, věděli se jak chovati; neb knížat okolních poddaní pro správy a opatření své mají vždycky svobodně dáti je sobě přečísti, ale obyvatelé království Českého, nevědouc o nich, v potřebách svých a poddaných svých nevědí se jak spravovati.
A kdež jest J. M. císař Ferdinand, slavné paměti, některá panství jakožto Grac, Gerov i jiná k království tomuto pod léno připojiti a od J. M. císaře Karla Pátého, slavné paměti, a stavuov svaté Římské říše vyjednati ráčil: za to stavové žádají, aby J. M. C. takové listy pro budoucí dobrou paměť J. M. císaře Ferdinanda, jakou jest péči o rozšíření a dobré tohoto království míti ráčil i s tou výpovědí mezi královstvím Českým a knížetem Friedrichem Lehnickým v městě Vratislavi učiněnou stavuom vydati, aby na Karlštejn k jiným privilejím položeny byly, poručiti ráčil.
Sedmé, kdež jsou stavové mezi jinými ztížnost svou na J. M. C., což se skladu soli, zastavování silnic, kterýmiž podle starobylých zvyklostí a jich privilejí a svobod jaká těžkost v tom se děje, i také jaká drahota v soli nastala, jsou vznášeli: i J. M. C. ráčil s stavy na tom milostivě zuostati, že všelijak ty cesty obmysliti a to tak opatřiti ráčí, aby sobě stavové strany silnic zastavování, ani drahoty soli neměli co slušné ztěžovati, což stavové od J. M. C. to vděčně přijímajíc v tom se J. M. duověřují.
Osmé, což se zastavování práv dotýče: J. M. C. s stavy na tom jest se snésti ráčil, že jednoho každého při pořádku práva a zřízení zemského zuostavovati ráčí, bez uvážení dostatečného se pány ouředníky a soudci zemskými žádnému že práva zastavovati neráčí.
Deváté, co se vyzdvižení učení Pražského dotýče: na tom J. M. C. s stavy jest se snésti ráčil, aby správcové té jedné každé koleje všecky duochody, kteréž jsou prvé k ní byly, vyhledali a zvláště pak což od desíti, dvadcíti neb třidcíti let odcizeno jest, a kdo by to, neb jakým právem drželi neb drží, toho jednoho spisu J. M. C. a druhého nejvyšším pánuom ouředníkům a soudcím zemským při nejprvnějším soudu zemském aby podali, tak aby J. M. C. předkem vědouc o tom, též i páni ouředníci a soudce zemští na ty cesty a prostředky mysliti, vyhledávati a na ně nastupovati ráčili, kudy a jakby v takovém zavedení učení Pražskému pomoženo a zase vyzdviženo býti mohlo. A pro spěšnější toho všeho vykonání aby páni úředníci a soudce zemští při nejprvnějším soudu, majíc o tom, jakž svrchu psáno, zprávu, jaké dobré zdání jich v tom bude J. M. C. odeslali, jsouce té jisté naděje, že J. M. C. také tím spíše v tom ve všem milostivou radou a pomocí svou císařskou též učení Pražské fedrovati ráčí, tak aby takové učení zase předkem ke cti a chvále pánu Bohu a J. M. C. k dobrému a království tomuto a obyvatelům v něm k poctivému a užitečnému vyzdviženo býti mohlo.
Desáté, jakož také nemalé ztížnosti stavové strany dříví zastavování, kteréž se po vodách plaví a zvláště sem ku Praze, že to Pražané i jiná města, též některé osoby stavu panského neb rytířského zdržují a zastavují, mají: i poněvadž J. M. C., jakožto králi českému, ke všelikým potřebám všelijaké dřiví napřed aby skoupeno bylo, to vždycky od starodávna spravedlivě náleželo a náleží, při tom zuostati má; než mimo potřebu J. M. C., jakž sám J. M. C. za slušné býti uznávati ráčí, aby stavové podle starobylého obyčeje a obdarování svého při plavení dříví, a svobodné silnici na. vodě zuostaveni byli, toho též stavové při tom zuostavují a J. M. C. prosí, aby J. M. C. ráčil nad tím ruku svou držeti, tak aby toho bráněno nebylo, kteříž by ku potřebám svým chtěli kupovati, beze všech překážek toho vuoli aby měli; paušrejber a jiní překupníci jim toho nenadsazovali a sedlákům neb plavcům, kteříž takové obchody vedou své, komuž nejlépe prodati mohou, aby toho nezbraňovali. I také, jakáž by nová cla neb dříví braní Pražané, na ta, dříví, kteráž se sem plaví neb vezou jakážkoli, buď k stavení neb k palivu a zvláště pak votýpek a jiného drobného dříví, ukládati by chtěli, z toho aby sešlo.
A jakož se to také buď z dopuštění božího, skrze povodně i jinač trefuje a přihází, že dříví, kteréž se po řekách kdežkoliv plaví, časem uplejvá: na tom jsme se všichni tři stavové snesli, kdož by a kdekoli takového dřiví svého buď na mále neb v mnoze uplynutého se uptati a najíti mohl, tomu každému, při komžby koli uptáno a nalezeno bylo, má zouplna navráceno býti; však kdož by z robotných lidí takové dřiví přejal, zastavil a dále mu plynouti nedal, tomu každému od toho, čí by to dříví bylo, za jeho práci podle mírnosti učiněno býti má.
J. M. římský císař, uherský, český král, pán náš nejmilostivější, ráčil jest ztížnosti purkmistra a konšelův Nového města Pražského z suplikací jich strany toho artikule na nynějším sněmu proti stavuom vyšším o vyzdvižení cla z votýpek a plavení dřiví, že by privilegium jich na zimu býti mělo, vyrozuměti: i poněvadž jsou se dotčení dva stavové vyšší o ten artikul snesli a oni Novoměstští při tomto sněmu žádných privilegií svých proti tomu, kteréž by na to měli, jsou neukázali, J. M. toho artikule při jich dvou stavův vyšších na tomto sněmu snesení milostivě zuostavovati ráčí. Však jestliže oni Pražané Starého i Nového města Pražského jaká privilegia na to mají a ty před J. M. C. prvé než ty dvě letě vyjdou předloží a dotčení dva stavové vyšší žádných privilegií starých a dobrých starých zvyklostí a užíváni proti tomu by neměli: tehdy J. M. C. ráčí je v tom milostivě opatřiti, že jim obojím toto snesení strany toho artikule na jich privilegiích k ujmě a k škodě býti nemá. (Decretum per imperatorem in consilio arce Pragensi die 22. Aprilis Anno 67.)
Jedenácté, také jest J. M. C. se všemi třmi stavy na tomto snésti se ráčil; mnozí nezbední lidé předkem proti pánuom svým a potom také že sami jedni druhým na těžkost a zvošklivení k J. M. C. suplikují a mnozí, kdyby pak i sami toho neuměli, ti, kteříž jim suplikací spisují, berouc od nich ouplatky, na to je vedou a nasazují a nesmějíc sami se v tom pokusiti tou měrou mnohé poddané proti pánuom jich pozdvihují, skrze kteréž suplikací J. M. C. a souduom zaneprázdnění a nemalé těžkosti i outraty lidem nastávají a se činí: a protož pro vyhledání a zastavení takových nepořáduov po dnešní den, kdožbykoli J. M. C. i jinde do soudu, kdež náleží, jaké suplikaci podati chtěl, předkem aby ten každý, kdož ji podává, zejména se podepsal a podle něho i ten, kdož by k té suplikací radil a ji spisoval, podepsati se má. A jináče J. M. C. ani v jiných místech, kdež náleží, žádná suplikací přijata, ani vážena býti nemá, a ten proti komuž suplikováno bude, nebude povinen odpovědi na ni dáti.
Dvanácté, jakož na předešlých mnohých sněmích, co se čeledi zběhlé, též poddaných sirotkuov stavu panského neb rytířského, kteříž by od pánuov svých z služeb aneb z gruntuov zběhli a jinde sobě služby zamlouvali, (dotýče), ty všecky artikule, jakž jsou v předešlých sněmích vyměřené, v své stálosti zuostati mají a obzvláštně vuobec se dáti tisknouti, aby jeden každý věděl se čím spraviti a před pokutami vystříhati.
Třinácté, jakož jest také J. M. C. a stavuom království Českého skrze suplikací od Mikuláše Humpolce z Tuchoraze a na Doubravici, starosty komorničího při dskách zemských, na místě komorníkův při týchž dskách zemských podanou poníženě oznámeno, jak jim jest nemožné v službách jejich pro velikou drahotu a chudobu se držeti a nad to vejše i pro potřebu zemskou koně chovati: a protož na takové předložení jejich J. M. C. i se všemi třmi stavy království Českého strany toho artikule pro uvarování mnohých spletkuov a nebezpečenství, kteréž jsou se přiházely a přiházejí při dodávání obeslání, kteráž skrze posly osobám neb osobě dodávána bývala, aby taková všecka obeslání, kteráž po pořádku k sirotčím dnuom, sirotkuom a vdovám vyměřeným, z morduov, z výplat, z výtržností, z díluov ke dvanácti nedělím, z postoupení statku a potom počtu činění, o vklady statkuov podle trhuov a smluv do desk zemských, [ta aby od desk zemských] [Zavřená slova vynechána jsou v původním zápisu deskovém.] po komornících dodávána byla, a od těch placeno má býti písaři, předkem, jakž prvé bývalo a komorníku zvlášť tolikéž od každého obeslání, jakž do kterého kraje za puohon se dává.
Čtrnácté, jakož jest také Jan mladší z Lobkovic na Tejně Horšovském a Tachově, najvyšší purkrabě pražský, na J. M. C. a všecky tři stavy království tohoto vznesl, jakou lidé nad tím těžkost mají, že přísudkové při úřadu najvyššího purkrabství pražského, kdož požene i také když menší purkrabí na meze vyžádán bývá [tak dlouho se jim nečiní] [I tato slova v deskovém zápisu jsou vypuštěna.], jaké v tom zaneprázdnění a ztížnosti se přitrefují: a protož J. M. C. a stavy království Českého ráčivše se snésti takto o těch artikulích vyměřují a to napravují.
Předkem, aby soud purkrabský, jakž i jiní soudové zemští, ráno se zasedával a soudíval, a podle toho J. M. C. i tomu povolovati ráčí, aby ty dvě neděle, kteréž se při každém soudu komorním na těch přech postranních držívaly, aby toliko jeden týden po vyjití dvou neděl soudu komorního se držíval a tak tou příčinou soud purkrabský o ty čtyry neděle déleji by se soudívati mohl, a lidé také aby k svým spravedlnostem a rozsudkuom spíše přicházeti mohli. - Druhé, což se soudu mezního a hraničného dotýče, jakož zřízením zemským vyměřeno jest, kdož by purkrabí hradu Pražského na meze vésti chtěl, že má puovod i obeslání po šesti konšelích k němu do soudu přidati; a poněvadž jest se tomu vyrozumělo, že mnohdykráte se trefuje a zvláště pak při horách, že strany, které o meze spolů činiti mívají, dosti chatrné a zřízení zemského neznalé osoby k purkrabí hradu Pražského jsou vydávaly, a tou příčinou odkladové a prótahy lidem v jich spravedlnostech se dáli: i na tom jsme se všichni tři stavové snesli a srovnali, když by kdo purkrabí na které meze vésti chtěl, že má puovod i obeslaný místo těch šesti konšeluov po čtyřech osobách z stavu panského neb rytířského, osoby dobře zachovalé, vydati a ty, když by se jim časně psaním od úřadu najvyššího purkrabství pražského oznámilo, povinny budou na týž den, v obeslání mezním položený, na mezech se najiti dáti a purkrabí toho pomoci slyšeti a souditi. A jestliže by ty osoby prvé přísežné nebyly, tehdy aby přísahu k tomu soudu učiniti povinny byly; než trefilo-li by se, že by některé město královské neb měštěnín o meze činiti měl a purkrabí na meze vésti chtěl, jestliže by těch čtyř osob stavu panského neb rytířského purkrabí k dosažení soudu míti nemohl, tehdy bude moci místo těch osob panských neb rytířských čtyři osoby přísežné, konšely z měst královských, k němu vydati.
Patnácté, což se pak práv městských skorigování i také tištění a vuobec vydání dotýče: ten artikul, jakž v prvním sněmě vyměřen jest, jak a jakým zpuosobem má vykonán býti, za to J. M. C. stav panský a rytířský prosí, což nejspíše možné jest, to aby se vykonalo a vuobec vyhlásilo a tisknouti dalo, poněvadž stav městský o našich všech zřízeních vědí, abychom my také zase pro potřeby své i poddaných našich, vědouce o jich městských právích, což by předně náleželo, jakým pořádkem se souditi a to před sebe bráti uměli a věděli.
A jakož jsou léta tisícího pětistého padesátého) pátého v pondělí po svatém Janu křtiteli božím Zbyněk Berka z Dubé na Zákupí, najvyšší kamrmajstr království Českého a Zdislav Berka z Dubé a z Lipého na Mělníce, díly mezi sebou vykonali a do desk vložili, a v těch obou dílích jeden artikul položen a vepsán jest, když by se nápadové trefili, jakby sedm tisíc kop gr. č. z panství Mělnického vydáno a na témž panství k dílu Zákupskému upomínáno býti mělo, jakž týž artikul v těch obou dvou dílčích cedulích v sobě šíře ukazuje a zavírá: i poněvadž předešle k zástavě panství Mělnického J. M., slavné a svaté paměti, císař Ferdinand, jakožto král český, i všichni tři stavové království Českého, v jistých sumách že jest zastaveno, své povolení dáti ráčili; protož když by takové nápady v těch dotčených dílích přišly, aby z těch sum na panství Mělnickém zapsaných těch sedm tisíc kop gr. č. k dílu Zákupskému, kterýž Zbyněk Berka z Dubé, najvyšší kamrmistr království Českého, drží, podle těch výminek v cedulích dílčích vysvětlených tomu všemu zadosti se stalo a státi mohlo a konečně vydáno bylo: k tomu artikuli J. M. C., jakožto král český, svou relací psanou ve dsky zemské vloženou, též i všichni tři stavové království Českého tímto sněmem k tomu, tak povolovati ráčí a povolují.