NA HORÁCH KUTNÁCH. 1569, (v pondělí před hromnicemi), 31. ledna. Konc. v archivu českého místodržitelství.

Nejmilostivější. Ač sme V. C. M. tyto dni minulé po zvláštním kurýru ponížené zdání naše. strany držení a položení sněmu v království Českém a zemí k němu příslušejících psaním naším obšírným oznámili, však V. C. M. oznamujem, znajíc toho milostivú vuoli a potřebu V. C. M. býti, že sme toho nepominuli, jak sme tak dlouho pána z Rožmberka dočkati nemohli, naschvál ku pánu posla vypraviti, i také poručení V. C. M. pánu v známost uvedše, vždy pána žádali, aby se k nám pán sem vypraviti ráčil, což jest se tak stalo a včerejšího dne sem mezi nás na Hory Kutny jest pán přijel a nám oznámil, že o žádném psaní V. C. M. až do této chvíle, které by pána dojíti mělo, neví, neb by bylo pána takové poručení došlo, že by byl toho neobmeškal; nébrž se sem dávno najíti dal. A tak sme dnes ráno se do kanceláře sešli a to všecko, co V. C. M. nám předešle strany držení dotčených sněmů psáti, tolikéž i zdání nejvyššího pana kanclíře království Českého nám od V. C. M. odeslané, nicméně jaké sme my V. C. M. na to odpovědi dávali, pánu sme přečísti a v známost uvésti dali, a o to vždy ještě mezi sebou pilné rozmlouvání a uvažování společné měli: však ačkoli pán sobě předešlé zdání naše oblibovati a s námi se v tom srovnávati ráčí, toliko to spolu s námi obmýšleti, kdyby možné bylo, že by se nejlépe trefiti mohlo, aby sněm v království V. C. M. Českém zpočátku před jinými nejprve držán býti mohl; ale poněvadž to z příčin v dobrém zdání nejvyššího pana kanclíře položených býti a trefiti se nemůže, předkem pro tu příčinu, totiž abyste V. C. M. po vykonání sněmu v markrabství Moravském, v knížetstvích Slezských a markrabstvích Lužických v království tomto V. C. M. Českém tím déle trvati a potřeby V. C. M. vlastní i tohoto království obecní i jiných osob, nicméně také stran z vyššího i nižšího stavu z říše po témž šťastném příjezdu V. C. M. na hrad Pražský obeslaných tím povlovněji a lépěji vyříditi a konati moci ráčili, pán též toho při tom zuostavuje a s námi se v tom srovnává. Toliko za dobré a příležité nám společně a jednostejně by se býti vidělo, aby sněm v tomto království po vykonání sněmu moravského a slezských, což bude moci nejspíše, a kdyby to býti mohlo mezi časem velikonočním a svatým Duchem rozepsán a držán býti mohl, tak aby se tudy budoucímu soudu zemskému o suchých dnech letničných žádná překážka nestala; pakli-by to vždy mezi nahoře psaným časem býti nemohlo, aby týž sněm hned po sv. Trojici nejprve příští bez odkladu soudu zemského položen a držán byl. I ač by se soudu zemskému tudy překážka, že by držán býti nemohl, státi musila, však toho se obávati jest, měl-li by se týž sněm déle poodtáhnouti a v tom díla polní nastávati měla, při kterýchž každý pilný a dobrý hospodář doma, aby dohlídati mohl, zuostává, jest se obávati, že by se málo osob z stavův k takovému sněmu sjeti a tudy V. C. M. nějaké překážky v to vkročiti mohly: a tak by neohlédaje se na soud zemský, že by držán býti nemohl, větší potřebě, jakožto sněmovní, menší ustúpiti musila, neb i prvé, když jest se soud zemský držíval, to bývalo, že po vyhlášení puohonův sněm se bez zdání soudu držíval, a po sněmu teprva i soud zdáván býval, neb by lidé toho všeho vytrvati nemohli.

Co se pak držení sněmu v Horních a Dolních Lužicích dotýče, ačkolivěk sme V. C. M. předešle příčiny oznámili, jaká toho potřeba jest, abyste V. C. M. takové sněmy osobně držeti ráčili: však i toto při tomto shledání našem dnešním sme rozmlouvali, pokudžby se V. C. M. líbilo a mohlo se trefiti, aby prvé přede všemi sněmy, nežli byste jaké v týchž markrabstvích položiti ráčili, tam nemeškajíc komisaře své vyslati ráčili, kteří by mezi stavem panským a rytířským z jedné a městy z strany druhé strany zadržalých berní, o to, což na rozepři jest mezi nimi, sročíc strany k sobě, tam na míře postavili, a když by jedny to na míře postaveno bylo, tehdy by nebylo potřebí do jednoho i do druhého markrabství na ten čas sněmy klásti a nad to pak osobou V. C. M. z knížetství Slezského tam jezditi, neb bezpochyby co v království Českém a v knížetstvích Slezských svolí, že oni proti tomu nebudou, a pakli by ti komisaři toho srovnati nemohli, abyste V. C. M. týmž komisařóm poručiti ráčili s pilností o to jednati, aby stavové, s plnú mocí osoby jisté vyberouc, strany takového jednání, jim skrze komisaře v známost uvedeného, do některého města na cestě, kudy V. C. M. z Slezska do království Českého cestu bráti ráčíte, k V. C. M. přijeli, a nicméně o to místo oba pány lantfojty k sobě obeslati, tu byste V. C. M. s týmiž vyslanými jednati moci ráčili; neb i ta zpráva nás o té rozepři dochází, že sou stavové v týchž markrabstvích Lužických prvního, druhého i třetího terminu. týchž svolených berní pro takové jich roztržení nedali, než kdyby skrze komisaře takové nerovnosti spokojeny byly, tehdy by také takové berné hned vyplněny býti mohly, prvé nežli by ještě po sněmu českém jim tam sněmové položeni byli, neb i toho se obávati, jestliže by tyto zadržalé berně vyplněny nebyly a V. C. M. na sněmích budoucích nějaké nové pomoci žádati ráčili, že by jedněch i druhých k vyplnění vykonati nemohli. A jestliže by se taková cesta V. C. M. líbila, měli jsme mezi sebou rozmlouvání a vidí se nám, že by se tyto osoby k tomu za komisaře na ty sněmy pro tu tolikú napřed dotčenú příčinu, totiž o samé srovnání mezi stavy, což na rozepři jest, hoditi mohly: do markrabství Horních Lužic pan Jindřich z Valštejna, pan Grispek, doktor Martin Viderin; do Dolních Lužic pan Hendrych Kurcpach, pan Zikmund Brozanský z Vřesovic, doktor Karchesius. A i o to sme obzvláštně mezi sebou rozmlouvali, jestliže byste V. C. M. do markrabství Horních i Dolních Lužic, jako do Gerlice osobou svou se obrátiti a tu sněm držeti ráčili, že se obáváme, aby V. C. M. v tom nějakého zaneprázdnění skrze příjezd některých kurfirštů a knížat říšských tu okolo blízko přísedících se nestalo, skrze co by příjezdem V. C. M. na hrad Pražský prodlíti se mohlo. Však to všecko při další milostivé vuoli V. C. M. zuostavujem a s tím. Dán na Horách Kutnách.