NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1570, 27. června. Orig. v archivu česk. místodržitelství.

Nejmilostivější císaři! V. C. M. poddaně oznamujem, že nás jisté zprávy docházejí, kterak by obyvatelé v krajích Chebském, Loketském a Kladském, k království Českému přináležejících, podle tohoto nyní minulého snešení sněmovního pomocí svolených mezi sebou nevybírali a ještě ani nic toho, jakby vybírány býti měly, nenařídili, nébrž tak činí, jakoby se jich tu nedotýkalo. I poněvadž jsou se stavové království Českého na témž sněmě snesli, aby obyvatelé v těch krajích tolikéž to, což tak svoleno jest, podnikli a z toho se nevynímali, neb V. C. M. znáti ráčíte, jestli že by oni s stavy a obyvateli království Českého strany takových svolených pomocí rovnosti nésti se zbraňovali, že by se tudy nemalé protržení a J. C. M. újma veliká státi musila, a mnozí zvědouce o tom, že by také zlý příklad odtud vzíti a sobě, že dotčení krajové s nimi v té rovnosti podle sněmovního snešení státi nechtějí, ztěžovati mohli: i majíc my takovou zprávu, V. C. M. tejna učiniti sme nemohli, že předešle každého času po zavření sněmu v království Českém komisaři do těch krajuov výš jmenovaných zřízeni a vysíláni a nebo z nich osoby jisté s plnou mocí sem na hrad Pražský obsílány bývaly, s nimiž se jednávalo, aby v tom, což na kterém sněmu od stavuov království Českého svoleno bývalo, též rovnost nesli. Protož jsme toho nyní také nepominuli a jim na místě V. C. M. podle předešlého zpuosobu poručení, jehož V. C. M. přípis posíláme, učinili, aby jisté osoby z týchž krajuov v pondělí po svatém Kyliánu nejprv příští před námi na hradě Pražském s plnú mocí se najíti daly, což když se stane, tehdy s pilností a se vším dostatkem což za potřebí býti uznáme, jim to předložíme, aby se v tom podle sněmovního svolení a nejináče chovali a s stavy království Českého rovnost nesli; nicméně zdání naše ponížené by bylo, abyste V. C. NI. dotčeným hejtmanuom a městuom v týchž krajích psaní a milostivé poručení učiniti ráčili, aby oni se tak zachovali a s stavy království Českého strany těch všech svolených pomocí v takové rovnosti stáli. Jestliže by pak někteří z nich v tom čase při V. C. M. něco toho hledali a majestáty neb svobodami svými se zastírati chtěli, abyste V. C. M., však byla-li by ta milostivá vuole V. C. M., jim, že stavové často psaného království Českého také veliká a znamenitá privilegia a majestáty i svobody mají, avšak znajíc takové vysoce duoležité potřeby býti, na milostivé předložení a žádost, že jsou J. C. M. jako věrní poddaní opustiti nemohli, a sobě toho k obraně nebrali, dostatečně předložiti, na sněmovní snešení do království tohoto Českého ukázati, a aby se tak a nejinač zachovali poručiti ráčili. Však to vše při dalším milostivém uvážení a vuoli V. C. M. zuostavujem, a s tím se J. C. M., jakožto pánu našemu nejmilostivějšímu, s poníženými našimi službami poroučíme.

Dán na hradě Pražském, v outerý po svatém Janu Křtiteli 1570.

Ladislav starší z Lobkovic, nejvyšší hofmistr. Jan z Valdštejna, nejvyšší komorník. Oldřich Dubanský, nejvyšší písař. Mikuláš z Tropčic, purkrabí Karlštejnský.