Sine dato (1571). Konc. v arch. česk. místodržitelství.

J. M. C., pána našeho nejmilostivějšího, stav panský a rytířský království Českého poníženě prosí, že J. M. C. nad tím, že jsou tak dlouho odpovědí prodlili, jim za zlé míti neráčí, neb J. M. C. znáti ráčí, že tak veliké a znamenité věci pilného a bedlivého uvážení zvláště v těchto nynějších nedostatcích potřebují: ačkoliv jsou té naděje byli, že stav třetí, totiž Pražané a vyslaní z jiných měst, (kteříž, jakž dotčeni dva stavové o tom zprávu mají, od J. M. C. k tomu napomenuti byli) s nimi se srovnají a tak, jakž od starodávna bývalo, se snesou.

Napřed stavové z toho spisu od J. M. C. jim podaného, jaké nedostatky J. M. C. strany svolení předešlého roku i také nynějšího míti a nicméně tolikéž nad takovými jich stavův nedostatky lítost a utrpení nésti ráčí, jsou vyrozuměli, nebo kdyby takoví nedostatkové tak očití, patrní a vědomí nebyli, nesměli a nechtěli by J. M. C. tím zaneprázdňovati a byli by toho mnohem vděčnější, aby stavové pro takové nedostatky, přihlídaje k takovým znamenitým, pilným a důležitým potřebám všeho křesťanstva, J. M. C. království, zemí a věrných poddaných se dotýkajícím, J. M. C. milostivou žádost ve všem naplniti a jiným poddaným J. M. C. a potentátóm dobrý příklad na sobě dáti mohli. Z dotčeného spisu stavové také tomu srozuměli, že J. M. C. tu jich svolenou pomoc proti Turku milostivě přijímati ráčí, z čehož J. M. C. poníženě děkují.

Co se pak jiných nedostatkův v dotčeném spisu doložených, předkem, aby stavové tu sumu půldruhéhokráte sto tisíc třetího roku zouplna byli svolili, dotýče, poněvadž jest se předešlého roku zouplna shledati nemohla, stavové na nejistou věc J. M. C. ubezpečiti nemohou; neb J. M. C. z předešlé odpovědi tomu, z kterých příčin se dotčená suma zouplna shledati a shromážditi nemohla, milostivě vyrozuměti ráčil. Však stavové nepochybují, když se v tom dobrý řád zachová, že by taková suma zouplna vyjíti měla, a protož J. M. C. za to prosí, aby takové svolení stavův od nich přijíti ráčil, neb z té sumy, kteráž se tak koliv z domovní berně sejde, nic jinam obráceno býti nemá, než J. M. C. zouplna v moc vydána bude.

Kdež pak J. M. C. milostivě žádati ráčí, aby J. M. C. vlastní panství, krajové a manové pro nahražení těch padesáti tisíc zanechány byly: i poněvadž jsou těch statkuov a krajuov předešlých let osoby stavu panského v držení byly, kteréž jsou z nich podle stavuov všelijaké povinnosti činily, berně a pomoci spravovaly a nyní by od nich odtrženy býti měly, že by tepruva nemalý nedostatek v tomže by se dotčené pomoci tak mnoho sjíti nemohlo, býti musel, a tudy by také Loketští a Kladští jako za právo sobě vzíti mohli, že by povinni nebyli s stavy tohoto království strany dávání a spravování berní a pomocí rovnosti zachovávati. I poněvadž pak J. M. C. na tom nic nesejde, neb ta všecka pomoc J. M. C. zouplna v ruce vyjde, J. M. C. za to poníženě prosí, aby při starobylém způsobu zůstaveno bylo.

A poněvadž pak dotčení manové Loketští a Kladští všelijakých cest hledají, aby se z obecních pomocí vytáhnouti mohli, stavové toho zprávu majíc, že Kladští nyní své vyslané zde mají a Loketští též, aby se s svými spravedlivostmi zde najíti dali od J. M. C. obesláni jsou, za to prosí, aby dotčeným manům od J. M. C. ihned poručeno bylo, aby svých spravedlivostí předložili a v ně aby nahlídnuto bylo; tak aby se jim vyrozuměti a dále jisté nařízení státi mohlo, jak se dále v takových potřebách a dávání spolu s stavy tohoto království berní a činění pomocí zachovati mají. A jakož jsou předešle, když toho menší potřeby byly, také pomoci činili a nyní pak vždy větší potřeba nastává, vidí se stavuom, že jsou tak dobře jako oni z poddané lásky podle nich také všelijaké pomoci činiti povinni a že se z toho vytáhnouti slušně nemohou a nemají.

Co se Chebských dotýče, ti aby také obesláni byli a s nimi se o to též na místě postavilo. Strany pak toho předložení od J. M. C. učiněného, z kterých by příčin o mnoho příhodněji a lépěji bylo, aby takové pomoci svolené ve čtyry neb tři terminy vycházeti mohly: stavové nepochybují, že J. M. C. z předešlé odpovědi jich tomu vyrozuměti ráčil, jaké časté daně poddaní na sobě mají, že by se jim tak skoro vždycky ve čtyřech nedělích něco dáti dostávalo a že by s to býti nijakž nemohli. Také i to by sobě osoby z stavuov, které daleko odsud obydlí svá mají, aby tak často s penězi sem do Prahy posýlati měly, ztěžovati mohly, a protož prosí, aby J. M. C. toho při těch dvou terminech zůstaviti ráčil.

Kdež také J. M. C. cestu ukazovati ráčí, aby jistým osobám od stavuov moc dána byla, které, kdyby pomoci svolené časně vyplněny nebyly, aby odjinud peníze objednati a stavy zakládati mohly: stavové při sobě najíti nemohou, aby ta cesta pruochod svůj míti mohla a kdyby pak i to učiniti chtěli, tehdy by nemohli žádných osob míti, které by to k sobě přijaly, neb J. M. C. i všem vědomé jest s jakou těžkostí se nyní peníze objednávají; a když by ony, nelitujíce v tom žádné pilnosti, bezelstně v peníze se objíti nemohly, tehdy by snad to ne k jich bezelstnosti než k nedbanlivosti přičítáno býti mohlo. A jest se při tomto artikuli i toho poněkud obávati, že by některým osobám z stavuov tudy příčina dána byla, že spoléhajíc ony na ty osoby, dáváním berní prodlívati by mohly; než stavové jsou na tom dostatečnými pokutami s vědomím J. M. C. to opatřiti, že každý musí pomoci svolené na časy uložené, ač bude-li se chtíti týchž pokut a těžkostí uvarovati, spraviti a dáti. K tomu také to vyhledání v krajích k tomu platné bude, že páni berníci snázeji budou věděti k těm osobám, které by tak časně svolené pomoci nespravily, pokutami vyměřenými přikročiti.

Dále také stavové k tomu povolují, aby berníci vždycky J. M. C., kdyžkoli o tom poroučeti ráčí, peníze, což jich tak kdy kterého času před rukama bude, do ouřadu rentmistrského anebo tomu, komuž by J. M. C. poručiti ráčili, vydávány byly.

Co se pak sjezduov krajských dotýče, poněvadž J. M. C. stavuom jinou cestu ukazovati ráčí, oni také s J. M. se v tom snášejí a hned při tomto sněmu podle hejtmanuov krajských osoby k vyhledání těch osob, kteréž jsou se k berni nepřiznaly neb zouplna nespravily, naříditi chtějí, však aby J. M. C. hejtmanům krajským o to psaním poručiti ráčil, aby se v tom tak a nejinače, než jakž jim vyměřeno bude, zachovali.

Jakož také J. M. C. za to žádati ráčí, aby restanty této poslední berně roku minulého, neočekávajíce na pokuty neb vyhledávání a dopomožení, spraveny byly: v tom se stavové, jakž jsou pak i prvé zmínku o tom učinili, pokudžby se J. M. C. s nimi o to milostivě urovnati neráčil, povinni býti uznávají, ale zprávu toho mají od berníkuov, že by těch restantuov tak mnoho pozuostávati nemělo, jakž J. M. C. tomu všemu z spisu J. M. podaného vyrozuměti, té naděje jsouc, že se J. M. C, o tu malou věc s nimi také milostivě snésti ráčí.

Strany pak puchhaltera stavové jako i předešle o tom nepochybují, že ti berníci od nich nařízení, jakožto poctiví a dobře zachovalí páni a osoby, budou se věděti v tom jejich ouřadu upřímně a věrně chovati, a nicméně stavové o tom naříditi chtějí, aby J. M. C. každého času výtahy od berní vydávány byly.

Než co se starých počtuov a restantuov před devatenácti a dvaceti lety dotýče: stavové také k J. M. C. té ponížené naděje jsou, jestliže by se mezi těmi chudí sirotci, vdovy anebo jiné osoby našli, že s nimi milostivě o to naložiti poručiti ráčí. Novější pak počty a restanty od léta šedesátého pátého aby s pilností vyhledány byly, stavové za potřebné uznávají, a za kterými osobami zuostávají a vyhledány budou, aby k vyplnění takových restantuov přidržány byly. Než že se při tom také nemalý nedostatek nachází a mnohé osoby upomínány bývají, které kvitanci mají a jsouce obeslány nemalé outraty vésti musejí a tudy pád těch osob se obmýšlí, a kdyby to na ně ukázáno bylo, že jsou pomoci a zvláště posudního nespravily, tehdy na ně se nastupuje, aby dvojnásobně daly: a protož J. M. C. stavové poníženě žádají, aby to tak ráčil naříditi, aby na osoby a počty vykvitované nastupováno nebylo, než kteří vykvitováni nejsou a toho ničímž ukázati by nemohli, že jsou berní a posudní spravili, jest slušné, aby podle vyměření sněmovního k tomu přidržáni byli. Nicméně také stavové k vyhledání takových počtuov a restantuov tímto sněmem podle J. M. C. milostivé vuole osoby zříditi chtějí.

Že by pak mezi stavy a komorou snešení se státi mělo, aby strany restantuov k statkům a ne k osobám hledíno bylo: v tom se stavové upamatovati ani vyhledati nemohou, nebo některý statek tři- čtyry- pětkrát prodáván bývá a poslední držitel takový statek jest zouplna zaplatil a ničímž povinen není a aby pro nespravení berně od předešlých držiteluov k statku tomu hledíno býti mělo, za slušné býti se nevidí a zřízení zemské světle ukazuje, že pro závady vždycky k nápadníku hledíno býti má a řídko se také trefí, aby kdy který proto tak dokonce statek svuoj utratil, aby po něm něco aneb tak mnoho, z čehož by berně zadržalé spraveny býti mohly, nezuostalo a na jinou osobu jakožto nápadníka to nemělo přijíti, a ten nápadník, jsouce J. M. C. i zemi dlužník, slušně k němu o berně zadržalé se hleděti muože. A protož stavové prosí, aby k osobám a ne k statku z příčin oznámených přikročeno bylo, neb podle listů přiznávacích snadně se vyhledati muože, kdo, kdy a kterého léta co dlužen zuostává.

Také stavové odpovědi J. M. C. strany osob německých při horách i jinde vyrozuměli, a což jsou koli J. M. C. předešle strany toho artikule oznámili, to se všecko poddaným a upřímným úmyslem, jakž mluveno bylo, stalo a ne aby J. M. C. vyměřovati chtěli, jaké by J. M. C. osoby buď při komoře, horách neb jinde za služebníky přijímati a míti ráčil: a poněvadž se pak v tomto království nicméně jako jinde platní, hodní a věrní lidé neb osoby nacházejí a jinde ten zpuosob se zachovává, že lidé jedné každé země národu k službám zemským se potřebují, stavové také té ponížené naděje jsou, že J. M. C. tolikéž také to v tomto království milostivě obmýšleti ráčí.

Co se pak oučtuov o dluhy s osobami, které při komoře dluhy mají, dotýče: stavové sobě také oznámení J. M. C. oblibují, toliko aby propadení sumy v těch obesláních vypuštěno bylo, nebo snad někdo nemohouce tak spěšně pro nemoc aneb jinou bezelstnou příčinu k tomu postačiti, aby proto o sumu svou přijíti měl, to by obtížné býti muselo. A protož prosí J. M. C., aby těm osobám jistý den k tomu jmenován, ta věc fedrována a jednou na místném konci postavena byla.

Posudní svolené také místo své má, než tomu stavové neradi jsou, že se o tom zpráva dává, jakoby k tomu nehodné osoby nařízeny býti měly: neb stavové vždycky na to paměť měli a ještě míti chtějí, aby k tomu osoby platné a hodné obrány a nařízeny byly. Při tom artikuli stavové toho před J. M. C. tajiti nemohou, že o tom zprávu mají, kterak by se strany vybírání posudního v městech Pražských, dávání cejchuov i jináče dosti veliký neřád nacházeti měl a ti výběrčí k tomu nemalé příčiny mají, kdyby s tím (poněvadž žádných, kteříž by proti nim registra drželi, nemají) nevěrně vuokol jíti chtěli. A protož se stavuom za potřebné vidí, aby k těm výběrčím, tak jakž se tu veliké sumy dotýkati chce, dohlídáno bylo.

Stavové také s velikou vděčností, jsouce z toho potěšeni, to přijímají, že J. M. C. ráčí té milostivé vuole býti dvorem svým, pokudž jednom nejvíce možné, v tomto království bývati, anebo kdyby pro jiné pilné duoležité potřeby z tohoto království vyjeti museti ráčil, že J. M. syna nejstaršího, J. M. arciknížete Rudolfa, v tomto království zanechati ráčí, z čehož J. M. C. poníženě děkují a toho se J. M. C. životy a statky svými odsluhovati chtějí.

Co se pak posledního artikule splácení dluhuov a potřeb J. M. C. dotýče, v pravdě stavové ten jako jeden ze všech pilně uvážili a k tomu se snažili, aby i v tom J. M. C. žádost naplniti a jiným zemím na sobě dobrý příklad dáti mohli: ale J. M. C. o nemožnosti a veliké drahotě pro tyto nezdárné ourody dobrou vědomost míti ráčí a stavuom bezelstně nijakž možné není tu sumu těch dvakrát sto tisíc svoliti a vyplniti; ale aby vždy J. M. C. poznati ráčil, že nad možnost jich všeckno rádi by učinili, dotčení dva stavové na tom se snesli, aby ze všech věcí z sebe a poddaných svých, kteréž se koli prodávají, kromě obilí, třidcátý peníz za příští dvě letě dáván byl, a což se tak koli toho třidcátého peníze sejde, berníkuom složeno a spraveno a nikam jinam nežli na splacení dluhuov v tomto království, které by J. M. C. ukázati ráčil, s vědomostí soudu zemského obráceno býti má.

Stavové také z poznamenání jim podaného tomu porozuměli, kdež první díl třidcátého peníze vydán jest, že větší díl na spravení ourokuov toliko vydán a sum hlavních dosti málo zaplaceno jest: a protož stavové za to poníženě prosí, aby taková pomoc třidcátého peníze raději na zaplacení jistiny, pokudž vystačiti muože, obrácena byla, aby tudy dluhové svedeni a rukojmové J. M. C. vyvazeni býti mohli.

A poněvadž pak stavové tyto všecky pomoci proti Turku, posudního i také třidcátého peníze nade všecku možnost jich činí, J. M. C. prosí, aby přihlídaje k velikým nedostatkům jich a zvláště že jsou se podvolili poddané své, kteříž by tak nuzni a nemožni byli, sami zakládati a pokuty pro nedání berní ne na poddané, než na stavy se vztahují, a nebude-li mezi všemi třmi stavy jednomyslného snešení, že skrze to nemalá roztržitost přijíti muože: aby J. M. Pražany a města k tomu ráčil přidržeti, poněvadž jsou tak dobře jako oni stavové J. M. C. pomáhati povinni, s nimi vyššími stavy se srovnali, jakž jsou pak to vždycky od starodávna činili, tak aby se to sněmovní jednáni již tím spíše konati a relací před svátky svatodušními se státi mohla. Neb oni stavové nepamatují, aby kdy prvé sněmové tak podloužně, jako tento a minulý, se držeti měli a takoví počátkové že jsou stavuom velice ztížní, poněvadž z poddané lásky všecko, což jim nejvýše možného jest, činí, J. M. C. i obecní dobré obmýšlejí a jsouce tak nedostatečni, déle vytrvati nemohouce, vždy prosí, aby se zavřením tohoto sněmu déle se neprodlévalo.

Stavové také strany mandátu tyto dni z komory české vydaného na cla a ungelty nemálo sobě ztěžují, že jest věc prvé nebývalá a když za J. M. císaře Ferdinanda, slavné paměti, něco takového nařízeno býti mělo, tehdy s stavy tohoto království na obecním sněmu o to jednáno bylo: a poněvadž pak takové mandáty proti svobodám tohoto království jsou, prosí, aby J. M. C. to k proměnění přivésti ráčil a stavové sobě dále v tom co slušně ztěžovati neměli.

Strany J. M. kurfiršta saského a přijímání léna jest artikul pilný: a bylo by dobře, aby to také k svému vykonání přijíti mohlo. Mají pak stavové od některých z prostředku jich tu zprávu, že by syn J. M. patnácti let docházeti měl: pokudž by tak bylo a podle saských práv k přijímání lén a učinění povinnosti dospělý byl, aby J. M. kurfiršt saský téhož syna svého k tomu, jakž dotčeno, poslal. Pakli by to býti nemohlo, aby podle J. M. C. oznámeného prostředku kurfiršt saský, tím neprodlívajíc, jiné kníže říšské anebo své přední rady sem na hrad Pražský k přijímání takových lén vypravil a proti tomu dostatečný revers od sebe dal, že netoliko erbanuňkóm na ujmu býti, nýbrž i s tím doložením, že to na budoucí časy na to potahováno a tím zpuosobem více státi se nemá, nýbrž že vždycky podle erbanuňkuov jedno kníže saské taková léna přijíti povinen bude.

Strany pak obnovení erbanuňkuov, že proti stavuom to není, aby J. M. C. kolikžkoli osob k tomu naříditi moci ráčil, než osoby z každého kraje, buď čtyř nebo dvou, aby J. M. C. jako k radě přidány byly.

O Fojtland při J. M. C. podání se zuostavuje.

Na osoby, kteréž na meze a hranice království Českého se vypravují, vždycky náklad z berní učiněn jest: prosí též, aby při tom toho ještě zuostaveno bylo.

Strany Moravanův a Slezákův osoby tímto sněmem voliti a na Karlštejn stavové vypraviti chtějí, aby to, čehož již psaní Moravané a Slezáci potřebovati budou, vyhledaly, to vypsati daly a takové výpisy do kanceláře J. M. C. české podaly.

Naposledy J. M. C. stavové za to poníženě prosí, aby J. M. C. takové jich oznámení milostivě přijíti a města k srovnání s nimi přivésti ráčil, aby tento nynější sněm, jak napřed dotčeno, před hody zavřín býti mohl.