Sine dato (1671). Opis. souč. v arch. česk. místodržitelství.

Nejnepřemoženější římský císaři! Jakož jste V. C. M. na ztížnosti naše, předkem strany berně na domy uložené, že nám jest těžké a nemožné z každého domu po třech kopách dávati, a druhé, kterak jsme nemalé než veliké domlouvání měli od vyšších stavuov strany vydávání posudního ne berníkuom než do ouřadu rentmistrského, poddaně před V. C. M. předložené, ráčili nám odpověď toliko na přední ztížnost, co se domovní berně dotýče, milostivě dáti a v spisu poručiti podati, také nás napomenouti, abychom v tom strpení měli a v další rozepři se nedávali, nýbrž na to myslili, jaké by sice mezi námi spravedlivé urovnání příkladem Plzeňských a Budějovických nařízeno a rovnost vyhledána býti mohla, aby bohatší a možnější měšťané, kteří netoliko dobře vystavené domy v městech ale dědiny, louky, vinohrady, mlýny, dvory a jiné živnosti mají, zastupovali chudé, kteříž jednom domečky skrovné asi po padesáti anebo nejvýše po sto kopách míšenských a nic více k tomu mají, a tak láska i svornost jak mezi samými měšťany zachovati, tak i mezi stavy jednostejné srovnání ve všech artikulích státi se a tento sněm obecní tím dřívěji zavřín býti mohl: nejmilostivější císaři, takové milostivé napomenutí od V. C. M. učiněné poddaně rozvažujíce, toho všelijak jako kdy prvé vždy šetříme, aby při jednáních sněmovních i jindy všudy láska, svornost a pokoj mezi námi všemi třmi stavy království Českého zuostati a trvati mohly, a což by dobrého a užitečného V. C. M., království Českému a zemím k němu příslušejícím ano i všemu křesťanstvu bylo, tím se neprotahovalo, než raději k brzkému vykonání a vyřízení přijíti mohlo.

Však strany tohoto nynějšího sněmovního jednání tajna V. C. M. učiniti nemůžeme s připomenutím našich ztížností, že jest největší a nejpřednější ta nebyla a není, že by bohatší mezi námi, sněmovního svolení se držíc, nic více z domův svých než jako chudí po třech kopách spravovati nechtěli, ale tyto ztížnosti mnohem větší a nám netrpělivé i nesnesitedlné jsou, o kteréž jsme se při obou dvou předešlých sněmích těchto let minulých k V. C. M. s ponížeností utíkali a poddaně za opatření prosili: kdež dva stavové vyšší, panský a rytířský, to před sebe bráti a tohoto času na tom ustrnouti ráčili, jako by sněmovní jednání záležela na nich dvou samých bez třetího stavu našeho (ačkoli chudého a nižšího však svobodného), na něj se o dávání berně a pomocí V. C. M. činění snášejí a jej k tomu potahují, aby, oč oni dva se snesou, byl povinen to vykonávati a tomu dosti činiti, jako jejich poddaní, s kterýmiž nás (což jest nejlítostivějšího a nejžalostivějšího) stav svobodný srovnávají, a sami se ničehož dotýkati a pomoci činiti nechtějí. Což se děje proti privilejím zemským, kteráž na stav městský se tak dobře jako na dva jiné vztahují, též proti starobylým a chvalitebným dobrým pořádkuom i proti, slavné a svaté paměti, krále Vladislava výpovědi mezi stavy učiněné, aby všichni tři strany sněmovního jednání společně a ne dva na jeden se snášeli, také v dávání a činění pomocí rovnost zachovali, jakž i proposicí anebo předloženi sněmovní na všecky tři stavy se vztahuje a svědčí, netoliko na městský, o kterýž menší péče a práce jest, nežli o dva vyšší a ti, více statkuov majíce, většího také opatrování před nepřítelem od V. C. M. potřebují, a tak spravedlivá jest věc, aby také větší pomoci činili a ne na stav městský se svolovali. Kteréžto svolení od dvou stavuov vyšších strany berně domové na nás stav městský jest k veliké záhubě a zavedení jeho, nebo nikterakž s to býti nemuožeme, a předešlých let, chtějíce podle takového na nás svolení tomu dosti činiti, musili jsme se v nemalé sumy, chudší zastávajíce, vdlužiti, aby V. C. M. pomocí tou lidu válečnému v Uhřích na zámcích pomezních osazenému proti Turku placení činiti mohla, však ani tím dlužením, všeho toho ještě mnozí zapraviti nemohou.

A jestli by k tomu přijíti mělo, aby bohatší a možnější, majíce netoliko domy dobře vystavené v městech, ale dědiny, louky i jiné statky (z kterýchž nemalé daně a poplatky i šosy v městech království Českého, kromě Prahy, každého roku a to ne jednou a k tomu z vinic perkrechty i ouroky dávají, což také V. C. M. aby v milostivém uvážení bylo, poníženě žádáme) chudší z těch statkuov zastupovati měli: tehdy obyvatelé z mést V. C. M. v království Českém, nemohouce nésti takových těžkostí a břemen, kteráž již potřetí od vyšších stavuov dvou na třetí městský svobodný se vkládají, tím zpuosobem se vytisknou a jinam obrátí a vystěhují, a tak města V. C. M. pustnouti budou, což by nemohlo nežli na velikou škodu V. C. M. a městuom k ublížení a posměchu býti.

Kdež pak stavové vyšší na nerovnost šacuňkuov se nemálo domlouvati ráčí a na ně navrátiti se jim nevidí: i kdyby se v tom rovnost vyhledávati podle náležitosti měla, nevíme, při vyšších-li stavích dvou možných, čili při našem třetím chudším ta ňáká nerovnost, ale snad spíše u nás rovnost, by se našla. Poněvadž pak od V. C. M. seznáváme a skutečně to shledáváme, že se vší pilností a bedlivostí, žádné péče a práce nelitujíce, nás věrné své poddané s manželkami a dítkami našimi milostivě vždycky opatrovati a ochraňovati ráčíte, pomoc podle dvou stavuov vyšších, kteříž se více opatrují, rádi učiniti chceme, když by na šacuňky, podle kterýchž, našla-li by se jaká nerovnost, napraviti se dáme., nastoupeno a z tisíce kop grošuov po jisté sumě, o kterúž by se všichni tři stavové jednostejně snesli a srovnali, dáváno bylo. Ješto když by se to stalo a pomoci V. C. M. ode všech činěny byly podle velikosti a malosti, kdo má mnoho, dej mnoho a kdo má málo, dej málo, jakž, slavné a svaté paměti, císař Ferdinand, pan otec V. C. M. nejmilejší a pán náš nejmilostivější, těch slov užívaje ráčil k tomu stavuov napomínati, kdež tak mezi nimi rovnost se zachovávala a s rovností láska i svornost vzdělávala, také trvávala; ale když by sám stav městský, svobodný a chudší nežli dva stavové vyšší s jejich poddanými, pomoci V. C. M. podle své svobodné a dobré vůle, ne na snešení jiných činiti a taková břemena nésti měli, tu by žádná rovnost nebyla ani také svornost a láska nerostla, nýbrž se rušila. A tak z příčin nahoře předložených takové pomoci V. C. M. s ňákou platností těžce od nás stavu městského činiti se mohou, ač předešlých let po dvakráte na mnohá a milostivá předkládání, také skrze J. M. nejvyššího pana kancléře království Českého s námi pilná i bedlivá a snažná jednání, to jsme z naší svobodné dobré vuole, aby sněm se nerozešel, svolili s tou ohradou bez ujmy spravedlnosti a svobody našeho třetího stavu, a nyní také oznámení se stalo, že by ten třetí rok toliko to býti mělo, ale že jest při tomto sněmu nynějším od stavuov vyšších to mluveno, a oznámeno, jakoby to věc a zpuosob již starodávní takového jednání a snášení byl, z čehož se muože rozuměti, že by to již v budoucích časích za ustavičnú a dědičnú věc míti chtěli, aby oni těch pomocí všech prázdni byli a stav městský svobodný sami je s poddanými jejich činili; což nám podstoupiti nikoli možné není.

Protož V. C. M., pána, pana našeho nejmilostivějšího, se vší poníženou poddaností prosíme, poněvadž nic nespravedlivého, nemírného a nekřesťanského, jakž se u nás vidí, nehledáme, že ráčíte nad námi svými věrnými, jakožto stavem třetím, svobodným ač chudým, milostivou a ochrannou ruku držeti a větší těžkosti i posměchu na nás a města svá v království Českém nedopouštěti, abychom my sami, což všechněm třem stavuom náleží, zastávati měli, ješto mnozí mezi námi na ten čas chleba zač sobě koupiti nemají.

Také, nejmilostivější císaři, V. C. M. s ponížeností žádáme, co se dotýče posudního, kteréž se tohoto roku, jako prvé, v městech Pražských výběrčímu od V. C. M. nařízenému a z jiných měst do úřadu rentmistrského dávalo, o čež nám od stavuov vyšších jest domlouváno a toho jsme se nenadáli: protož abychom vtom opatření míti i také věděti mohli, komu je dávati, pokudž by to od V. C. M. anebo sněmem vyměřeno a patrně i světle vylíčeno bylo, chceme se v tom náležitě a povolně chovati.

S tím V. C. M. ve vší poníženosti a poddanosti v milostivou ochranu sebe i města V. C. M. v království Českém poručeny činíme a za milostivou odpověď prosíme.