1571, 28. května. Opis souč. v archivu Kutnohorském.

V. M. vysoce urození páni, páni! Při tom V. M., milostiví páni! nepochybujem, že v své milostivé a laskavé paměti míti ráčíte naši předešle předkem na J. M. C., pána, pana našeho nejmilostivějšího, na M. V. i do slavného soudu zemského nyní pominulého vznešenou těžkost, kterouž skrze nesprávné a neužitečné spravování a opatrování Hor Kuten, jakožto znamenitého a starožitného klenotu v tom království Českém, odkudž předešlých časův J. M. císařům a králům českým, slavné a svaté paměti, i také chudým nákladníkům netoliko velicí ybrlaufové a užitkové z nadělení božího vycházeli, ale i tomuto všemu království veliké pohodlí na minci rozličné se dálo, máme a srdečně toho, jakožto věrní poddaní a přísežní J. M. C., že se ty hory tak na znamenitou škodu a záhubu jich nerozšafně a nedbanlivě spravují, litujeme a želíme. Neb ačkoli do týhodne do tří set i přes tři sta hřiven stříbra z rud a kyzův v hutích se dělávalo, potom i zmincovalo, však s tím se vším pro mnohé zbytečné a nerozšafné náklady a košty, kteréž se na snížení a zkázu jich dějí, nikterakž postačiti nemohou, nébrž ty hory, nebude-li to časně opatřeno a přetrženo, čím dále vždy více k zavedení a spuštění se skloňují z příčin těchto:

První, že někteří platní a od starodávna s mnohými prácemi a náklady na hlubiny zpavovaní dolové a vortové, z nichž znamenití užitkové vycházeli, zatopeni jsou a čím dále vždy více se zatopují; neb v tom dole Šafářích do pátého hašple voda nahoru vystoupila a odtud již do jiných dolův po kluftách na škodu a ujmu těch hor tekou a některá místa platná, jakž toho zprávu máme, zatopují a tak což jest již v tom čase, jakž ti noví strojové a kumšty, jichž na těch horách za paměti lidské nebylo, vodami zapuštěno a perky, kteréž na den brány a vydávány býti měly, zasazeno, mnoha tisíci kopami zase k nápravě přivedeno nebude.

Druhé, že koní veliký nedostatek byl a ještě jest, proto neb jich mnoho hladem, zimou zmořeno, díl při těch nových strojích zpřetrháno, něco co lepšího bylo rozprodáno, že nebylo a posavád není čím dostatečně dělati. Pro kteréžto nedostatky a nerozšafnost my chudí horníci a obyvatelé s poddanými našimi i také okolními obcemi některými do mnoha tisíc centnéřův kyzů a množství set šichet lesu též i uhlí do hutí a k horám, čeho prvé nikdá za paměti lidské slýcháno není, svézti musili a vždy ještě, což na koho uloženo, i s škodou svou, nechtíc aby ty hory ku pádu přišly, voziti musí.

Třetí, že se chudým havířům a nákladníkům některým za rudy, kyzy, vitruňky, kteréž do hutí od nich přijímají a stříbro z nich dělají, neplatí ale do mnoha set kop gr. č. jest jim zadržáno, což oni, chudí jsouc, těžce snášeti, s manželkou a dítkami hladem mříti a u koho kde mohou se dlužiti, i také tudy mnozí od nákladův a pavování hor upouštěti musejí.

Čtvrté, na minci J. M. C., odkud by ybrlaufy a auspejty chudým nákladníkům dávány býti měly, do mnoha tisíc kop gr. č. dluhu zůstává, a nebude-li ta nespráva od J. M. C. v brzce přetržena a v lepší obrácena, odkud by takoví dluhové zaplaceni býti měli leč z komory J. M. o tom nevíme, zvláště poněvadž, jakž oznámeno, koštové týhodní se hájiti nemohou.

Páté, koštové nad míru těmi novými stroji zvýšeni jsou, neb samému pumpaři, kteréhož nikdá prvé na horách těch nebývalo, do 4 kop gr. č. každého týhodne se dává, a tak přijde do roka jemu samému okolo dvou set a osmi kop gr. č. jako darmo dáti. Co pak jiných zbytečných a daremních ouředníkův jest a každý poctivou službou opatřen, o tom mlčeti. K tomu předešle, dokud od předkův našich a Čechův starým strojem po česku děláno bylo, na dva doly Kaňkovské řečené Šafary a Armendli chováno bylo koni toliko 32, nyní pak pro ty kumšty 44 chovati musejí, čeládky k tomu více a tak každého týhodne přivětšeno koštu skrze to o několik tolarův, to vše darmo: a při jiných některých dolích tolikéž se děje.

Šesté, strojové ti noví znamenitě nákladní jsou, neužiteční a netrvanliví, neb musí na ně dva řetězy býti a každý na sto kop gr. stane a v malých časech se jeden o druhého sežere a zdělá. Vele, to jest nástroj ten, na kterýž se ti řetězové nad šachtou kladou, stane jedna do šedesáti kop gr. č. a sotva do dvou neb do tří let nejvíce trvá, některá i v roce velikou tíží se zlomí aneb roztočí. A zpráva jest, že ten kovář na Kaňku, jakž se ti strojové noví před některým letem nedávno začali, takových velí do dvacíti osmi již okoval, facit za ně koštu krom dříví 1680 kop gr. č.; k tomu šejvle jinak talíře při tom novém stroji na jednu šachtu do 20 kop gr. č. stojí a ty s těžkostí celý rok vytrvají, někdy se v půl létě polámí; ale starým českým strojem, jakž předkové naši dělali a jimi užitky znamenité přivozovali, s malým koštem když se udělal třebas do padesáti i výše let trval a v roce na něj do 30 gr. č. koštu sotva přicházelo a mnohem lépe a platněji se dělalo nežli nyní těmi novými a od cizího národu smyšlenými a na záhubu těch hor uvedenými stroji s velikými náklady a košty se dělá, a to by se vše z register vyhledati mohlo.

Sedmé, při těch nových strojích a kunštích koně vždycky jednostejně násilně ve šlech ležeti a táhnouti musí, ale při starém stroji, když se kože zvexlovaly tehdy sám řetěz váhu dolů dal, že koně nic netáhli ale sobě odpočinuli, než před trejbem měli co prázdní utíkati a za obyčej jich pár, dva od trejbu odmítali aby daremně okolo neběhali, nyní pak téměř každé hodiny potřebovali by aby se koně lozovali pro těžké tažení a dílo.

Osmé, ouředníci někteří velmi nedbanliví a nerozšafní jsou, svých povinností časně nevyhledávají, v tom se nespravedlivě chovají, J. M. C. okrádají a divnými handly vůkol jdou; obrokův jako ovsa, sena, slámy, majíce i k tomu rozličné (a všecko se škodou J. M. C.) faktory, když náleží časně svézti nedají, nýbrž je pohnojili a na lukách nechali, hladem koně mořili, jakož se některého času trefilo, že při dole Švábích 40 koňům za šest dní zhola nic sena neměli, hnůj pod sebou hladem jedli, ještě časem když ten měli, z toho mřeli, že za jeden týden trefilo se, že jich několik zdechlo.

Deváté, na Kaňku k potřebám a k rychtuňkům rozprodavše a pomořivše koně pro rozličné potřeby dříví, prken, ani jiných forotův, čím by vorty a fudrnosti richtovati měli a každého dne toho se potřebuje, na hotově, jakž prvé bývalo, nemají, kdyby se dnes počalo co bořiti, nemají toho čím chytiti a opatřiti, leč k Labi proto pošlí.

Desáté, J. M. pan mincmejstr, maje k tomu ke všemu dohlídati a na to pozor míti, jest jako hostem toliko u nás na Horách, pobude některý den, dvě tři neděle na Horách, zase odjede, za mnoho nedělí se nenavrátí; a ráčíte znáti, že každé hospodářství v nepřítomnosti vrchnosti své jako o nemoci leží a čeládka jak chce a kdy co chce udělá a sumou, kdyby to všecko, jak se na těch horách hospodaří, mělo vypsáno a vyhledáváno býti, veliké by chvíle potřebovalo. Což vše, poněvadž v zprávách a zločinných vyznání škůdcův J. M. C. předešle od nás jest přednešeno, toho na ten čas pomíjíme. Nyní také V. M. ne tím způsobem, jako bychom tomuto slavnému sjezdu a uvažování sněmovnímu, kteréž z poručení J. M. C. pro dobré J. M., všeho křesťanstva i také tohoto království míti ráčíte, jakou překážku činiti a V. M. zbytečně zaneprázdňovati měli, než pro samé této naší nuzné a potřebné žádosti vyrozumění v spisu přednášíme a tu všecku věc k dalšímu spravedlivému uvážení připouštíme.

Ačkoli pak toho doslýcháme, že by snad někteří J. M. C. i V. M. svými zprávami to ztenčovati a o nás, jako bychom o týchž horách a škodách, kteréž se na nich dějí, jinak a výš nežli by samo v sobě v pravdě bylo, z nějaké nelibosti a zlosti zprávu dávati a v tom sebe neb je, jakoby dotčené zapuštění těch některých oznámených vortův ne příčinou jich ale z dopuštění božího vodami případnými, jichž by mimo jiná předešlá leta roku tohoto i pominulého na mnoze bylo, omluvena míti a tudy nás v domnění dávati měli: ale my tomu odpíráme a v tom se pána Boha svého vysoce dokládáme, že toho žádným neupřímným duchem a zlým oumyslem, jakž by snad někdo nás tak postraně a nevěrně vykládati chtěl, nečiníme, než z pouhé potřeby a lítosti, kterouž nad těmi horami tak zavedenými, jakožto věrní poddaní a přísežní J. M. C. i také obyvatelé týchž hor, z nichž na větším díle všichni s manželkami a dítkami svými živnost máme, to činíme, obávajíce se, aby skrze naše přehlídání a mlčení a těch hor pro nesprávu den ode dne čím dále vždy větší zúžování J. M. C. o svá regalia a mnohé, kteréž by mohly odtud přivedeny býti, užitky, M. V. a toto království o tak starožitný a slavný i také užitečný klenot, my pak chudí nákladníci a obyvatelé s manželkami a dítkami o živnosti nepřišli, a naposledy i město, kteréž na žádné silnici neleží, nespustlo a v nic obráceno nebylo.

Co se pak toho premování, jakoby ti platní a užiteční vortové a hlubiny z přepuštění božího loňskými neb letošními případnými vodami a ne jich nedbanlivostí zatopeni byli, dotýče, to V. M. za zprávu činíme: že takové zatopení ne letos ani loni, ale hned léta 67, jakž ti noví strojové a kunšty s pumpami na ty hory uvedeni jsou, se začalo a od té chvíle čím dále vždy více se rozmáhalo, o čemž ouřad horní, ačkoli dobrou vědomost měl, však nikda až posavád toho k opatření od nich ani pánův komisařův přivedeno nebylo a není. Ačkoli J. M. těchto dnův opět některé pány komisaře, kteříž by do těch dolův slezli a jak se tam v nich řídí a spravuje spatřili, potom relací v spis uvedouc, tu kdež náleží, podali, naříditi a k nám na Hory Kutny odeslati ráčil: ale poněvadž oni jsou lidé přespolní, těch hor a zvláště míst a vortův již dávno zatopených a perky zasazených, kterýchž prvé jak živi neviděli ani v těch místech nebyli, nevědomí, k tomu pak budou-li k nim, jakž se naslýchá, někteří, an se jich tu dotýče, pro zprávu přidáni, kterak užitečnou a dokonalou zprávu o těch škodách J. M. dáti budou moci, tomu nerozumíme; nébrž, aby ty škody a neřády na zkázu a zahubení hor, jakž i prvé po několika komisích se stalo, více nerostly a ty hory k konečnému zavedení a ku pádu nepřišly, toho se obáváme.

Poněvadž pak od starodávna a začátku těch hor jest to bývalo, že předkem J. M. císařové a králové čeští, slavné a svaté paměti,. potom předkové V. M., jakožto stavové vyšší tohoto království, vždycky jsou takový starožitný a slavný a užitečný klenot v své moci, milostivém a laskavém opatrování mívati ráčili, a když jaké toho potřeby nastávaly a horníci neb předkové naši na J. M. buď do sněmu neb jinak, čím sami vládnouti nemohli, vznášeli, že pro zdržení toho klenotu v tom náležitě a slušně opatřeni a fedrováni byli: my tolikéž na tento čas, nevědouce již sobě v tom jaké rady dáti a kudy těm zavedeným a velice sníženým horám pomoci, k V. M. při tomto šťastném sjezdu a shromáždění sněmovním se utíkáme a za to se vší ponížeností nejvýš pro odplatu pána Boha všemohoucího žádáme a prosíme, že nás a ty hory v své milostivé a laskavé paměti míti, v této nynější pilné a důležité potřebě fedrovati a k J. M. C., pánu, panu našemu nejmilostivějšímu, aby nad těmi horami starožitnými jakožto regaliemi a ne zadním důchodem komory J. M. a klenotem obzvláštním království tohoto Českého, z něhož na tisíce lidu chudého horního poživení své má, ruku svou milostivou a ochrannou držeti a postranným zprávám, kteréž snad někteří J. M. více na zošklivení naše a pro své dobré nežli zachování těch hor mimo toto naše bohdá upřímné, pravdivé, jakž samo v sobě jest, oznámení činí, k sobě připouštěti, ale na spatření a vyhledání těch znamenitých škod, kteréž se na týchž horách nerozšafností a neopatrností dějí, pány komisaře jazyku našeho českého z stavúv království tohoto, jichž by se tu nedotýkalo, oni nám a my jim vyrozuměti, s nimi se smluviti, často psané škody přednésti a ukázati volně mohli, milostivě naříditi ráčil, přimluviti ráčíte. Neb my ačkoli ta obec chudá a propavovaná jest, kdyby jináče býti nemohlo a tomu, což tuto na M. V. vznášíme víry od někoho dáti se nechtělo, chtěli bychom to bohdá buď před osobou vlastní J. M. C. neb V. M., jakožto radami J. M., kdežbykoli nám ukázáno bylo, provésti a ukázati, že jsme. pravdu vznášeli a vznášíme, a v tom ve všem ne svých postranních a obzvláštních užitkův neb kořistí, ale obecného dobrého předkem J. M. i tohoto slavného království Českého, jakožto věrní poddaní a přísežní J. M., vyhledáváme.

A s tím se V. M. i ty hory k milostivé ochraně poručena činíme a v dobré naději laskavé odpovědi od V. M. očekávati budeme. [Současně podali Kutnohorští prosebnou žádost císaři v téže příčině.]