1573. MS. souč. v arch. česk. místodržitelství.

Bezpochyby že stavové tohoto království v dobré paměti poddaně mají, jak od dávných let a s jak velikou a mnohou prací, slavné paměti, někdy císař Ferdinand J. M. C., pán a otec nejmilejší, spolu s kurfiršty, knížaty a stavy svaté říše na mnoha sněmích obecních a k tomu obzvláštně nařízených sjezdích pro vysoce důležité potřeby o to usilovati ráčil, aby v svaté říši německého národu jednostejný řád o nařízení strany mince držán a ustanoven byl, jakž jest pak naposledy k tomu přišlo, že jest takové nařízení v svaté říši narovnáno, zavříno a takměř ode všech stavův říšských přijato a vyhlášeno bylo.

Ačkoli pak tehdáž J. M. C. to dobře znáti ráčil, že při takovém o minci nařízení nemalou škodu a ztrátu na mincích zemí svých nésti ráčí a z té příčiny v tom snadně a spravedlivě vymluviti; se mohl: však jest J. M. té své škody tak vysoce sobě vážiti neráčil, jako obecní jednoty, svornosti, srovnání a který z toho všeho, jak naděje byla, poddaným J. M. pojíti měl užitek, protož nic se neohlédaje na takovou velikou svou nepříležitost a škodu J. M., jakožto vrchnost s povolením stavův a pro obecní dobré také v tomto království takový řád a nařízení o minci přijíti a v zemích svých vůbec vyhlásiti dáti ráčil, jakž pak až posavad od jednoho času k druhému v svaté říši a obzvláštně za císařování nynějšího J. M. C. léta 66. v Augšpurce a teď naposledy v Špejru na sněmě říšském a brzy potom na sjezdu frankfurtském takový řád o minci stvrzen, obnoven a opraven a v skutek uveden jest. Z kteréhožto obnovení to pošlo, poněvadž všudy v svaté říši německého národu nad takovým řádem o minci ruka se drží, že vynášení dobré a berné mince říšské skutečně zastaveno a naproti tomu zlá a zapověděná mince vypleněna jest, a že od, některého času až dosavad skrze kupce a handlíře, obzvláštně pak Vlachy, takové zlé mince do království Českého, jako také nápodobně i do zemí J. M. C. Rakouských, kdež taková zapověděná mince zouplna brána byla, velký počet vnešen a za dobrou minci směněn a vyvexlován jest, dobrá pak mince do Vlach a jinam se vynesla a tam s velikým kupcův ziskem na lehčejší minci přemincována a i zvexlována, a takový handl v tom zaražen byl, že jest se dobrá mince všudy ztratila a místo ní zlá se rozmnožila a J. M. C. každého roku skrze to, jakž stavům dobře vědomo jest, znamenitou škodu nésti jest ráčil: a poněvadž takové obtížení skrze vnášeni zlé a vynášení dobré mince čím déleji více se rozmáhá a naposledy, kdyby se to nezastavilo, k tomu by přijíti mohlo, že v krátkém času v království Českém žádné dobré domácí ba ani říšské mince by nezůstalo, ale jakž by se jí co v zemi namincovalo a v svaté říši a do jiných J. M. C. zemí za koupě přineslo, hned by se to vyvexlovalo a ven z země vyneslo, země pak zlou mincí naplněna by zůstala, jakž se to již v zemích Rakouských s velikou škodou stalo, což jest J. M. C. skrze obzvláštní opatrnost a nové nařízení zastaviti skutečně ráčil. Protož také J. M. C., dobrým oumyslem z milostivé a otcovské péče, kterou o to království a stavy jeho míti ráčí, za velikou potřebu uznávati ráčí, aby se na prostředky a cesty pomyslilo, jakby také v Čechách takové škodné obtížení, na kterémž J. M. C., stavům i poddaným i všemu království znamenitě mnoho záleží, skutečně a brzo zastaveno, přetrženo a v řád uvedeno býti mohlo, obzvláštně pak, poněvadž J. M. C. v zemích svých Rakouských, kdyby to zastaveno nebylo, i této škody očekávati ráčil, že ačkoli by již dotčené země ruku nad řádem o minci držely a žádné dobré říšské mince do Vlach a jinam vynésti nedopustily, však že vydávání dobré mince tak dobře z říše, jako z Rakous do království Českého, poněvadž každého dne společně handle mají, zavříno býti nemůže, jest se obávati, že co by dobré mince buď z říše nebo z Rakous do Čech přišlo, že by hned, kdyby se tomu v cestu nevkročilo, vyvexlováno, ven z země vyvezeno a tak dobrou minci v jedné i v druhé zemi zachovati nemožné by bylo.

Protož se teď stavům dobré zdání odsýlá, jaké J. M. C. mínění jest, jak by na tento čas té věci nejpříhodněji zpomoženo býti mohlo, milostivě žádajíc, aby stavové na to pomyslili a v to nahlídli a tu věc pro její velikost a tohoto království potřebu bedlivě uvážili a jich dobrého zdání oni J. M. C. k rukám Jich M. nejmilejších synův dodali, obzvláštně pak i v tom se odevřeli, jak vysoko by tolar platiti a obrán býti měl, aby J. M. C. věděl v tom jak milostivou vůli svou zase oznámiti.

Předně, poněvadž po zápovědi zlé mince, kteráž jest se v svaté říši německého národu stala, znamenitý počet všelijaké cizí lehké a zapověděné mince do království Českého vnešen a že větší v krátkém času vnešen bude, obávati se jest, protož znamenitá potřeba toho se uznává, aby hned takové lehkých mincí do země vnášení aneb vození skutečné pod ztracením té mince a propadením hrdla a statku zapovědíno bylo, a podle toho aby se všem ouředníkům nad cly a celným, kteří na pomezí tohoto království jsou, spečetěné, zavřené, psané poručení stalo, aby na kupce, handlíře i sice na toho každého, kdo takovou minci do země nesou, dobrý a pilný pozor měli a žádnému jí do země nésti nedopouštěli, anébrž všem těm, kteříž by takovou zlou minci do země nésti chtěli, zápověď, která se jest o takovou zlou minci stala a což by jim z toho škodného pojíti mohlo, ku paměti přivedli, je spátkem obrátili a na dobrou a bernou minci jim okázali, též aby již dotčení ouředníci nad cly každého měsíce zprávu dávali, jaká mince a skrze koho na pomezí přichází.

A jakož také až posavad ti všickni, kteříž zapověděné zlé mince z říše do Čech nosí, dobrou minci, item, spuštěné zlato a stříbro aneb pagamenty, zlaté řetězy, stříbrné nádobí a k těm podobné věci za ni mění a vexlují, a to z tohoto království a z svaté říše ven do Vlach a jiných cizích zemí s velikým jich ziskem vozí: protož by se to mohlo mandátem odevřeným pod propadením hrdla i statku a ztracení těch peněz zapovědíti a potomně žádnému bez jistého J. M. C. povolení a listův J. M. C. fedrovních žádného buď mincovaného neb nemincovaného zlata a stříbra z svaté říše a království Českého do Vlach a jiných cizích zemí, kteréž se řádem svaté říše o minci nesrovnávají, dodávání nedopouštěti.

K jistšímu pak takového ven z země zlata a stříbra vyvozování zahájení snad by tento řád trefiti se mohl: aby se skrz nadepsané mandáty všem městuom, městečkám a kupcuom, tak domácím jako přespolním, též i všem poddaným skutečně rozkázalo, aby žádný zboží svého, kteréž by ven z země vézti chtěl, ani do balíkův ani do sudův, truhel, tlumokův nevázal a nekladl, ani z místa nevezl, leč by prvé od osob k tomu nařízených, buď vážného aneb, kde by ho nebylo, od rychtáře a k němu přidaných osob takové zboží na každém místě ohledáno bylo.

A aby žádný po takovém ohledání a zase k sobě zboží svého přijetí ničehož od mince, zlata a stříbra ukrýti a schovati nemohl, vidí se, že muože na každém místě vážný aneb ti, jimž takové ohledávání poručeno jest, hned jak se ohledávání takových zboží vykoná a zváží, paklíky, truhly, sudy, tlumoky, aneb což toho jest, městskou neb ungeltní a které při váze užívají pečetí zapečetiti a tomu, kterému takové zboží náleží, paletu na ně, dostavíc zejména jaká to zboží jsou a na které místo vézti se mají dáti, a tak to zboží jinam puštěno muož býti.

Avšak, poněvadž podle nynějšího světa běhu žádná opatrnost zbyteční býti nemuože, mohlo by se pro lepší bedlivost a toho jistotu všechněm vrchnostem toho propůjčiti: kdyby na koho, který zboží své buď skrze město neb městečko jinam veze, domnění aneb o něm zprávu měli, že kradí a ukrytě zlato a stříbro aneb pagament, aby jej ven z země vyvezl, schovává, aby moc měli, neohledajíc se na žádné palety aneb pečeti, takové zboží zodvírati, přehledati a bylo-li by v něm co proti zápovědi nalezeno, to pobrati, jiné pak zboží, dada formanům jinou paletu, dále propustiti.

Obzvláštně pak pilný pozor míti se musí na voskové, cínové, olověné a k těm podobných kovův kruhy, aby do nich žádné zlato ani stříbro ani pagamenty zalévány nebyly; item, na jízdné a pěší posly; kteříž takové věci obyčej mají v tlumocích visacích a v tanistřích nositi, k tomu nemálo nápomocen bude moci býti mandát, v kterém potřebí jest doložiti, že netoliko ti, kteříž v skutku a s jistinou postiženi, ale také i ti, kteří v pravdě uptáni budou, item, kteří k tomu radili a toho dopomáhali, též, kteří o tom věděli a svévolně to zamlčeli a neoznámili, v jednostejné trestání podle příležitosti přečinění pojati býti mají.

A aby vrchnosti, mejtným aneb celním úředníkům, ohledávačuom a vážným k větší pilnosti příčina dána byla, mohly by se všecky takové zapověděné a v pokutu propadené věci, však což by jich přes outratu na to vynaloženou přebíhalo, na tři díly rozděliti, jeden díl J. M. C., druhý té vrchností, pod kterou by byly nalezeny a třetí tomu, kdož by o nich oznámil, dán býti.

A aby jeden každý a předně ti, kteříž posavad dobrou minci, zlata, stříbra a stříbrného nádobí netoliko v Čechách, ale také v.J. M. C. v Rakouských zemích vexlem, trhem a handlováním dosahovali a potom do Vlach toho dodávali, větší ostrach a příčinu od toho přestati měli: co se zemí Rakouských dotýče, J. M. C. ráčil jest u Jich M. arciknížat rakouských, arciknížete Ferdinanda a arciknížete Karla, též také i pana arcibiskupa salcburského, jakožto u těch, jichž se knížetství a země s vlašským pomezím stýkají a skrze ně všelijaké mincované i nemincované zlato i stříbro vézti se musí, to opatřiti a obdržeti, by pak někdo z zemí J. M. C. Rakouských takové zapověděné zboží provezl, že mu přes pomezí puštěno nebude, ale všecko, na čem koli záležeti bude, by pak i palety na ně měl a spečetěno bylo, zodvíráno a přehledáno býti má, a to proto, aby se budoucně zlé mince vnešeni a dobré vynášení přetrhnouti a zastaviti mohlo.

Co se pak dotýče, jak by ta zlá mince, která se v tomto království rozmohla, zase z něho vypleněna a místo ní jiná dobrá do něho vnešena býti mohla, J. M. C. v Dolních Rakouských zemích tento prostředek při tom jest zachoval., že jest předkem a k začátku dvojí toliko zlou a lehkou minci, jako pauliny a bononěnské po dvanácti krejcařích groše a některé švejcarské grošíky, které nyní nejvíceji jdou, zapovědíti ráčil, tím milostivým oumyslem, jakž by ty dvě lehké mince zahlazeny byly k jiným také přistoupiti a všecky ostatní zlé mince společně aneb na díle zapovědíti: protož mohl-li by takový prostředek také v království Českém obrán býti, aby nejprvé některé aneb všecky z Polska zlé mince se zapověděly, to při uvážení stavuov zuostává a obzvláštně o to snésti se jim náleží, s jakou příležitostí zlá mince na dobrou, s nejmenší J. M. C. a tohoto království stavuov a poddaných škodou, přemincovati by se mohla, a jakého by se času a terminův k jednomu i druhému potřebovalo.

Kdyby pak buď na díle aneb zcela všecky zlé mince společně, což by jich koli v zemi bylo, zapověděny býti měly: potřebí bude, aby jeden každý o tom vědomost a výstrahu časně a v prostranném terminu měl, aby takové zlé mince odbýti mohl.

Také by musely takové zlé mince, po čem by stály, valvovány aneb šacovány býti a po království jistá avšak rozdílná místa, v kterýchž by se takové zlé a lehké mince skládati měly, naříditi, do kterýchž by jeden každý po vyjití terminu již dotčené zlé a neplatné mince podle valvací a ceny jich přinésti a složiti povinen byl.

Item, mohlo-li by se v ta místa, kde se takové zlé a lehké mince skládati budou, založení dobrými penězi učiniti, aby těm, kteříž takové mince přinesou, zase za ně podle valvací dobrá a berná mince se dala, a taková dobrá a berná mince mohla by se z té zlé a neberné skrze přemincování zpuosobiti.

Na jaký by pak šrot taková mince přemincována býti měla, toho se z dalšího uvážení. najde.

A při tom stavové tohoto království i na to pomysliti mají, také-li to, co v Čechách strany mince nařídí, v Moravě a v Slezště místo míti bude, čili na těch místech něco rozdílného předsevzíti se musí. Skrze ty pak tři artikule, jakž naděje jest, předkem další vnášení do země zlých mincí, druhé; vynášení dobré mince, zlata a stříbra se zastaví, třetí, zlých mincí v zemi pomalu aneb pojednou se zbude a čtvrté, k dobré a berné minci přijde.