Sine dato. MS. souč. v arch. česk. místodržitelství.

J. M. král uherský, tolikéž i J. M. arcikníže, páni naši milostiví, ráčili jsou do toho všeho, což nyní od stavův království Českého na nynějším sněmu svoleno a Jich M. v spisu podáno jest, milostivě nahlédnouti: a předkem, co se toho svolení, kteréž se od stavův na milostivé J. M. C. předložení strany vzložených pomocí stalo, dotýče, J. M. Kr. i tolikéž J. M. arcikníže na místě J. M. C., pána a otce Jich M. nejmilejšího, však na ten způsob, aby J. M. arcikníže tak dobře jako J. M. Kr. jakožto J. M. C. k tomu zřízení synové, v toto sněmovní snešení a zavření pojat a postaven byl, to od stavův milostivě přijímati a J. M. C. o takové stavův poddané povolnosti a svolení synovsky oznámiti pominouti a jiné naděje býti neráčí, nežli že J. M. C. od stavův vůbec takové svoleni milostivě přijíti a to stavům budoucně vší milostí svou císařskou zpomínati ráčí. Nicméně také J. M. Kr. i tolikéž J. M. arcikníže ráčí ty všecky v sněmovním zavření jmenované artikule, za kteréž stavové J. M. Kr. k J. M. C. za přímluvu prosí, J. M. C. se vší pilnosti přednésti a tak fedrovati, aby ty jmenované osoby, jichž se věci rozdílně dotýče, v žádostech svých od J. M. C. milostivé odpovědi dostati mohly. A ač by J. M. Kr. i tolikéž J. M. arcikníže toho vděčen býti ráčil, aby dalšího žádného na místě J. M. C. k stavům replikování potřebí nebylo, však jsou Jich M. podle poručení J. M. C. sobě daného, jakž stavové na díle z J. M. C. psaní vyrozuměti moci budou, toho nikterakž pominouti moci neráčili, nežli to dále, jakž nížeji položeno, na stavy vznésti a v čem nedostatek mají, stavům oznámiti.

Předkem a nejprvé v tom, kdež se hrabství Kladské a Loketský kraj také v to potahují, aby poddaní z toho hrabství a kraje, tak dobře jako v jiných krajích v království Českém, po deseti groších českých berně dávati povinni byli: neb kdyby toho tak a na ten způsob v sněmě doloženo býti mělo, jest se obávati; že by sobě obyvatelé dotčeného hrabství a kraje měli slušně co ztěžovati, poněvadž v předešlém sněmu toho doloženo a zavříno jest, že J. M. C., pán náš nejmilostivější, spolu s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami soudu komorního jich privilegia a svobody před sebe vzíti, uvážiti, a co J. M. C. s nadepsanými radami za slušné a spravedlivé vyhledati a uznati ráčí, že při tom zůstaveni býti mají; což jest však až posavad k konečnému vykonání nepřišlo, protož mohli by proti předešlému nařízení a prvé nežli by o to rozeznáni byli, zatím strany položení jmenovité sumy berně slušně ušanováni, při minulém sněmovním snešení zůstaveni a tento artikul, jakž do předešlého tak i do tohoto sněmu vepsán býti.

A jakož se dále v jednom obzvláštním artikuli, toliko o samém Chebském kraji zmínka činí, v kterémž stavové J. M. C. ku paměti přivozují na čem by strany téhož kraje na předešlém sněmu zůstáno bylo, poníženě prosíc, aby ta rozepře k místu a konci přivedena byla, tak aby stavové věděti mohli, jakou by pomoc obyvatelé téhož kraje proti ouhlavnímu a dědičnému nepříteli všeho křesťanstva Turku činiti měli: ale že pak potřeba ukazuje, aby netoliko strany Chebského ale i Loketského kraje a hrabství Kladského čím spíše tím lépe nějaký řád předsevzat byl, protož J. M. Kr. s J. M. arciknížecí za slušné uznávati ráčí, aby se podle kraje Chebského také i o kraji Loketském, o hrabství Kladském zmínka učinila:

Dále stavové království Českého strany starých berničních reštantův k tomu směřují, aby takoví reštové podle předešlého snešení sněmovního skrze nařízené berníky mezi tímto časem a svatými Filipem a Jakubem zvyupomínáni byli: v tom J. M. Kr. s J. M. arciknížecí toto na rozmýšlení míti ráčí, že jest tento od stavův předsevzatý prostředek již po několiko let a časův pořád na předešlých sněmích také předsevzat a uvažován byl, avšak posavad malou platnost přinesl, jakž J. M. Kr. s J. M. arciknížecí z relací osob, od stavův volených, to nacházeti ráčí, že do patnácti set a šesti osob se nachází, kteréž ještě staré a zadržalé berně spraviti a vyplniti povinny jsou, a kdyby k vyupomínání a složení takových starých reštův ještě další mimo předešlé termín a lhůta dána jim byla (ješto J. M. C. za dlouhý čas dosti strpení jim činiti a zatím jinde pod těžké ouroky peněz vypůjčovati jest ráčil), tehdy by takové terminu a lhůty přidání nic jiného než další prodloužení nepřineslo a poslušným z stavův samým těžké by bylo, aby pro neposlušné a nespravení od nich takových reštův u J. M. C. také v důmnění a v podezření býti měli. Z té příčiny J. M. Kr. s J. arciknížecí M. za lepší věc a nejbližší cestu k vyřízení toho uznávati ráčí, v čemž se i nařízené od stavův osoby s Jich M, srovnávají, aby berníci království Českého všecky reštanty, kteříž ještě před rukama jsou a vyhledáni a vyptáni býti mohou, buď osoby jich vlastní aneb držitelé statkův jejich před nyní nastávající soud zemský při vyjití sirotčích dnův obeslali a měl-li by kdo slušné příčiny, odvody aneb výmluvu, proč by zadržalou berni složiti a dáti povinen nebyl, to aby hned před osobami od soudu zemského k tomu obzvláštně nařízenými ukázal; pakli by kdo žádné slušné a hodné příčiny, odvodu a výmluvy neměl a v tom shledán byl, že jest berni svou svévolně zadržel, ten anebo ti a takoví, aby na závazek vzati a jako na hradě Pražském zatčeni byli, aby z něho nescházeli leč by prvé zadržalou berni zouplna spravili a zaplatili. Neb kdyby berníci do krajův vyjížděti a v statky se uvazovati měli, tehdy by z toho netoliko veliké ztížnosti pošly, ale také obávati by se bylo, aby v této nynější drahotě větší na ně outrata nešla, nežli by peněz zvyupomínali; protož J. M. Kr. s J. arciknížecí M. milostivě žádati ráčí, aby stavové tento artikul na ten způsob, jakž vejš dotčeno, nařídili.

Co se pak oučtův s osobami, kteréž se při J. M. C. dluhy míti praví a za tou příčinou berně a posudní za sebou zadržují, dotýče: o tom se stavům toto ku paměti přivozuje, že na předešlých jednom i druhém sněmích k takovým oučtům jistý čas jmenován a uložen, též i osoby nařízeny byly, které s jedním každým učítati se měly, což jest se poněkud i vykonalo, ale že jsou ti, kteří při J. M. C. žádných spravedlivých dluhův nemají, na díle nepřijeli a času projíti dali, na díle pak někteří z nich přijevše a toliko při komoře se ohlásivše hned zase domů odjeli, někteří také staré dluhy od králův Vladislava a Ludvíka pošlé přednášeli, a když jest komora těm starým dluhům místa dáti a jich přijíti nechtěla, jakož pak strany takových dluhův před lety jistá výpověď, aby přemazáni a kasírováni byli, se jest stala, v žádné oučty dáti jsou se nechtěli a protož poněvadž jsou se posavad k oučtům, majíc k vykonání jich jistý uložený čas, najíti nedali a bez příčiny, aby s nimi oučtové vykonáni byli, se zpěčovali, tehdy by se to naříditi mohlo, aby k těm osobám touž exekucí, jako i k jiným restantům přikročeno bylo, a nicméně zadržalé berně a posudní, jedno jako druhé, od nich se vyupomínalo. A bude-li pak kdo při J. M. C. jakých slušných a spravedlivých dluhův hledati, to bude moci každého času učiniti, J. M. C. také neráčí od toho býti, aby jim slušného nahražení učiniti poručiti neráčil, neb sic, nebude-li toho, zůstane ta věc v předešlém nepořádu; a kdyby to teprva na uznání soudu zemského podáno býti mělo, jest se obávati, poněvadž soud zemský bez toho mnoho činiti má a pilnými i znamenitými věcmi nad míru zaneprázdněn jest, že by to dřívěji k prodloužení nežli k spěšnému vyřízení sloužilo.

Také jsou J. M. Kr. a J. M. arciknížecí z podané psané odpovědi od stavův království Českého mezi jiným i tomu milostivě porozuměti ráčili, že stavové strany toho artikule o zcela vyplnění těch sedmdesáti pěti tisíc kop grošův českých J. M. C. za dvě léta minulá, totiž sedmdesáté a sedmdesáté první, poddaně svolených, při předešlé J. M. C., též také J. M. Kr. od nich učiněné zprávě zanechávají a toliko na to jdou, aby nařízeným berníkům poručeno bylo, aby oni ten rest, kterýž se jen na ty osoby, kteréž ho ještě nesložily, vztahuje, doupomínali: i nahlédše J. M. Kr. a J. M. arciknížecí do sněmu, kterýž minulého šedesátého devátého léta držán byl, to v něm nacházeti ráčí, že jsou stavové J. M. C. jistou a určitou sumu, totiž za dvě letě pořád zběhlé, každého roku po sedmdesáti pěti tisících kopách groších českých zřejmě svolili, a J. M. C. se v tom milostivě pamatovati ráčí, že jsou stavové při tomž sněmu J. M. oustně oznámiti a přednésti dali, že pro tu příčinu J. M. tím méněji svolují, aby takovou pomoc tím snázeji vyplniti mohli a J. M. se také na to konečně a jistotně ubezpečiti moci ráčil; a ačkoliv sobě pak stavové na minulém sněmě, kterýž léta sedmdesátého prvního držán byl, strany takové v určité sumě svolené pomoci ztěžovali, však jest ta věc potomně skrze další jednání všelijak při předešlém způsobu zůstavena a zanechána, jakž pak hned z počátku toho sněmu takové předešlé svolení se obnovuje a potvrzuje. Na kteréžto jisté, společné stavův sněmovní snešení J. M. C. konečně se. ubezpečiti ráčil, a jestli ostatní na doplnění každého roku sedmdesáti pěti tisíc kop grošův českých po ta dvě letě zadržalá suma zouplna nevyjde, tehdy se lidu válečnému po všech zámcích pomezních v království Uherském, na čemž J. M. C. a J. M. zemím a věrným poddaným, jakož jsou stavové z sněmovního přednešení vyrozuměti mohli, znamenitě, vysoce a mnoho záleží, zaplatiti nebude moci, skrze což všelijakého nebezpečenství se obávati jest.

A tak J. M. Kr. s J. M. arciknížecí z příčin již oznámených od takového jistého a světlého svolení, jakož pak Jich M. strany artikule od J. M. C. předešle i nyní znovu jisté poručení míti ráčí a stavové bezpochyby o tom dále z psaní J. M. C. poddaně vyrozumějí, upustiti nemohou, nýbrž stavův milostivě napomínati ráčí, aby tu věc tak nařídili a fedrovali, aby taková na doložení po dvě létě, za každý rok sedmdesáte pět tisíc kop grošův českých, ostatní suma což nejdřív možné zouplna a bez ujmy J. M. C. složena a vyčtena byla.

Že pak stavové podle podaného od nich oučtu ostatní, která se doložiti má, sumy výšeji než do třinácti tisíc devíti set padesáte pěti kop dvaceti sedmi grošův tří peněz nepočítají, to z toho pochází, že jsou sobě patnácte set kop grošův, kteréž jsou panu Vratislavovi z Pernštejna, J. M. C. radě a komorníku a nejvyššímu kancléři království Českého za potvrzení jich stavův privilejí taxy zaplatili, tolikéž což se služby berníkům dává a sice na jiné potřeby při berni vynakládá, čehož se okolo dvou tisíc tří set padesáti kopách gr. českých zběhnouti může, nicméně také dluhy, kteréž se ještě na lidech vyupomínati mají, jakoby takové peníze J. M. C. k dobrému přišly, potom přes těch deset tisíc kop grošův českých za škody ohněm i jinak vzaté, u vydání položili, což se jim však pasírovati nemůže, neb sami stavové to dobře znáti mohou, že jest dotčená taxa ne z těch svolených sedmdesáti pěti tisíc než od jinud placena býti a těch sedmdesáte pět tisíc na samé toliko pomezních zámkův a hranic zachování J. M. C. zouplna vyjíti měla; také služba berníkům, a což na jiné ouřadní potřeby vydáno jest, z této sumy bráno a placeno býti nemůže, poněvadž se svolení sněmovní na jistou sumu vztahuje a stavové sobě na té sumě k potřebám zemským ničehož nevymínili a nepozůstavili.

Obzvláštně pak toto na rozmyšlení jest, aby J. M. C. to, což ještě za některými osobami pozůstává, jakoby takové peníze k rukám J. M. zouplna vyčteny byly, přijíti ráčil, ješto takové peníze teprva od berníkův vyupomínány býti mají a v nejistotě jest co se jich sejde.

A tak se ostatní sumy restu dvouletého za jeden i druhý rok třiceti šest tisíc devět set čtyřiceti devět kop třinácte grošův půl peníze vše českých zběhne, učiní na tolařích sedmdesáte tři tisíce, devět set čtyřiceti devět kop dvaceti šest grošův jeden peníz, kteréžto pořád oznámené počty a vydání od stavův přijaty býti nemohou.

Proti tomu stavům k dobrému přijde nejprvé ty čtyři tisíce zlatých, kteréž jsou Chebští na jednání s nimi nejvyšších ouředníkův zemských místo berně, posudného a třicátého peníze složili, učiní za berni třetí díl té sumy pět set třiceti tři kopy dvaceti grošův. Neb ačkoliv sobě stavové ku pomoci to berou, že by se takové jednání skrze komoru stalo, však dotčených nejvyšších ouředníkův zemských abšíd aneb reces to v sobě světle obsahuje, že jsou oni s nimi o to sami jednali a zavírali.

Druhé, přijde stavům také k dobrému třinácte set devadesáte sedm kop šestnácte grošův českých, kteréž jsou obyvatelé hrabství Kladského z každého lánu za berni a třidcátý peníz položili, učiní za berni polovice té sumy šest set devadesáte osm kop třiceti osm grošův.

Z kraje Loketského za ty dvě letě nic položeno není, což stavům na obyvatelích téhož kraje k vyupomínání zůstává.

A poněvadž léta sedmdesátého a sedmdesátého prvního sněmovní svolení na nic se nevztahuje, než aby hrabství Kladského a nadjmenovaných dvou krajův berně stavům na vyplnění těch sedmdesáti pěti tisíc kop grošův českých od stavův svolených k dobrému přišla: protož nemohou stavové J. M. C. víceji počítati nežli přijato jest, tím méněji J. M. C. na to ukazovati, aby na každý dům v již jmenovaném hrabství a krajích sněmem svolená suma ukládána býti měla. Neb kdyby se tomu tak rozuměti mělo, nemusela by těch krajův privilegia prvé ohledána býti, ale že ohledána býti mají, což i sněmem zavříno jest, z toho to jíti musí, že jest se tomu tehdáž tak toliko rozumělo, co se z těch krajův položí, že to na těch sedmdesáte pět tisíc kop grošův českých svolených počítati se má, jakož jsou se pak stavové nadáli, že z těch krajův drahná suma nad těch sedmdesáte pět tisíc jim přebíhati bude.

Item, též stavům k dobrému přijde berně Litoměřických šest set sedmdesáte devět kop grošův českých, kteráž jim pro škodu skrz povodně vzatou odpuštěna jest; též také dluhy neb resty, kteréž za osobami, které se přiznaly, tolikéž nepřiznaly, k vyupomínání pozůstávají.

Též také, co za many k zámku Karlštejnu náležejícími a za Hradčanskými zůstává, což všecko stavové, poněvadž jsou sobě vyupomínání takových berní vymínili a v moci pozůstavili, budou věděti jak vyupomínati.

Což se pak horních měst, kteráž sobě oni stavové také za restanty kladou, dotýče: J. M. Kr. s J. M. arciknížecí nacházeti ráčí, že jsou ta města od berní a daní od starodávna osvobozena a že o nich v sněmovním snešení žádná zmínka se neděje.

Ačkoliv také stavové v poznamenání, kteréhož jsou podali, za škody, kteréž se obyvatelům skrze oheň, povětří a povodně staly, a že jsou někteří poddaní z gruntův svých zběhli, někteří také své peníze vypověděli, sedmdesátého prvního léta do desíti tisíc sedmnácti kop tří grošův půl šesta peníze vše české pokládají: avšak se to v předešlých berničních počtech nachází, že jest takových škod žádného roku přes půl čtvrta sta kop grošův českých nebývalo, i aby J. M. C. toho jistotu míti ráčil, J. M. Kr. s J. M. arciknížecí stavův milostivě žádati ráčí, aby partikulární výtah všech těch osob, na jakou by se sumu každého vzatá škoda vztahovala, na sedmdesáté první léto udělati dadouc J. M. Kr. a J. M. arciknížecí podali, aby ten artikul také na místě postaven a takové škody a sjití tolikéž na ostatní sumě a reštu poraženy býti mohly, a J. M. Kr. s J. M. arciknížecí ráčí tomu milostivě místa dávati, aby již jmenované pošty na jich stavův ostatní sumě a reštu poraženy byly.

A poněvadž J. M. C. na spravení často psané ostatní dvouletní sumy a reštu znamenitě mnoho záleží, J. M. C., ustrnuvši na tom, konečně také lid válečný na pomezích nemalý čas strany zaplacení služeb jejich ubezpečovati ráčil: protož J. M. Kr. s J. M. arciknížecí stavův milostivě žádati a napomínati ráčí, aby se vší bedlivou pilností na ty cesty a prostředky myslili a k tomu skutečně se přičinili a konečně přivedli a tu věc tak fedrovali, aby se světlému sněmovnímu svolení strany vyplnění v něm obsažené jisté a připověděné sumy peněz, buď skrze brzké jich stavův mezi nimi pozůstávajících reštantův vyupomínání aneb právní těch osob, kteréž jsou se ještě nepřiznaly, k skutečné záplatě přidržení aneb sice skrze novou kontribuci aneb berni a objednání peněz, až by taková nová kontribucí a berně též i reštové vyupomínáni a všecka ostatní suma vyplněna byla, z níž by netoliko obecní potřebný a netrpělivý lid válečný hraničný ukojen a zdržán, ale také, jakž slušné jest, i spokojen byl, zcela zadosti stalo, a ještě při tomto trvajícím sněmu stavové shromáždění aby na to všelijak bedlivě pomyslili, poněvadž ta věc bez velikého nastávajícího nebezpečenství prodlení míti, mnohem méně do budoucího sněmu odložena býti nemůže, aby J. M. C. často psaná za dvě létě pozůstávající ostatní suma a rešt konečně bez umenšení k oznámeným hraničným pilným a důležitým vydáním a potřebám vyplněna býti mohla.

A jakož na berni sedmdesátého druhého léta J. M. C. tolikéž nemalý rešt se pozůstává a stavové v jich relací hned žádné zmínky o tom nečiní: protož J. M. Kr. s J. M. arciknížecí je stavy milostivě napomínati ráčí, aby to mezi sebou jistotně a konečně nařídili, tak aby ty berně a rešty, také co nejdříve možné, vyupomínány a Jich M. jistý výtah těch osob, kteréž berně dlužny pozůstávají, k přehlídnutí podán býti mohl, jakož pak stavové budou věděti tu věc jak fedrovati.

Poněvadž také počtové z berně a třidcátého peníze léta sedmdesátého prvního a druhého, též také počtové, co jsou stavové na sedmdesátý a sedmdesátý první rok podle sněmovního svolení skrze vejběrčí krajské berníkům posudního odvedli, tolikéž co jest Její M. císařové, paní naší nejmilostivější, na tom jednom svoleném groši na sedmdesáté a sedmdesáté první a druhé léto vyčteno, ještě přijati nejsou, ačkoliv stavové se poddaně uvolují avšak jistého dne k tomu nejmenují: protož J. M. C. potřeba ukazuje, aby k vykonání takových počtův při tomto ještě trvajícím sněmu konečně den jmenován byl.

Naposledy v tom artikuli strany mince J. M. Kr. s J. M. arciknížecí nic jiného na rozmyšlení míti neráčí jedině to, že se tam dokládá, jakoby se všickni tři stavové na níž oznámený způsob společně snesli a srovnali, protož J. M. Kr. s J. M. arciknížecí za dobré se vidí ten punkt těmi slovy obmeziti: tak že se stavové v jich níž položeném dobrém zdání na tom snesli, však jestliže. v tom milostivá vůle J. M. C. bude.

J. M. Kr., též J. M. arciknížecí o tom žádné pochybnosti míti neráčí, že stavové tyto všecky jmenované artikule, jak toho vysoce důležitá potřeba, což všecko v předložení sněmovním obšírněji podle vší potřeby vyjádřeno jest, a všemu křesťanstvu na tom vysoce záleží, bedlivě povážíc, v tom se ve všem povolně najíti dadí a k tomu se, aby tím spíše jeden každý k domu a hospodářství svému navrátiti mohl, skutečně přičiní a fedrovati budou. Což zase J. M. C. stavům, když se tak poslušně zachovají, jakž pak i slušné jest, nicméně i J. M. Kr. tolikéž také i J. M. arciknížecí vší milostí svou zpomínati a nahražovati ráčí.