VE VÍDNI. 1573, 8, února. MS. souč. v archivu českého místodržitelství.

Vysoce urozený, urození, stateční, slovutní! Včerejšího dne v samý večer došlo jest nás psaní Vaše, z kteréhož jsme tomu, z jaké ste věrné a poddané náchylnosti, kterúž k nám, jakožto k císaři a pánu Vašemu, též také k dědicuom našim nejmilejším nesete, při tomto nynějším sněmu obecním, Vám z vysoce duoležitých potřeb rozepsaném, mezi sebou rozmlouvání měli a na tom se spolu snesli, aby od Vás vedle jiných osob předně urozený Ladislav starší z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, nejvyšší hofmistr království Českého, věrný náš milý, v té potřebě, pro kterouž vysoce urozený Vilím z Rožmberka a urozený Vratislav z Pernštejna, věrní naši milí, jakožto poslové naši až posavad v království Polském trvají, tolikéž za posla vypraven byl; nicméně také i tomu, jaké příčiny toho týž Ladislav starší z Lobkovic strany sešlosti věku svého a té práce, kterúž podle jiných osob, rad našich od nás nyní na místě našem na hradě Pražském nařízených, na sobě má, pokládá, obšírně vyrozuměti a takovou věrnou a poddanou náchylnost, kterúž k nám a dědicuom našim nejmilejším v té příčině, což Vám bohdá ke všemu vzdělání, prospěchu a k dobrému býti i také schylovati se moci bude, prokazujete, od Vás vděčně přijímati a Vám všem vuobec i jednomu každému obzvláštně to zase i s dotčenými dědici našimi nejmilejšími vší milostí zpomínati i nahražovati chceme.

A ačkoliv by se nám vidělo, že by pro lepší podstatu takového poselství Vašeho z jednoho každého stavu nejméně dvě osoby vypraveny a jmenovány, Ladislav starší z Lobkovic za příčinou sešlosti věku svého v tom šanován, na jeho pak místo urozený Jan z Valdštýna na Hrádku nad Sázavou, nejvyšší komorník před psaného království Českého, jakožto na věku mladší a na zdraví dostatečnější, volen býti mohl: však to všecko k dalšímu uvážení Vašemu milostivě připouštěti a na čem se, který by z nich dvou, totiž buď on Ladislav z Lobkovic neb Jan z Valdštýna, od Vás vedle jiných vypraven býti měl, spolu snesete, toho při tom zuostavovati ráčíme, čehož jednomu z nich, že k tomu, aby v témž poselství vypraven byl, milostivě povolujeme, tak aby se na tu cestu záhy strojiti mohl, v známost uvésti nepomíjejte. Kdež pak toho při tom žádostiví ste, abychom Vám výpis artikulův z instrukcí před psaným Vilímovi z Rožmberka a Vratislavovi z Pernštejna dané, kteříž by se pro sepsání instrukcí posluom Vašim platně trefiti mohli, poslati nařídili, ty Vám teď příležitě odsýlati a toho všeho před Vámi pro správu, jsouc Vám všechněm vší milostí naší císařskú náchylni, tejna činiti neráčíme, při tom Vám milostivě poroučejíc, abyste toho při již dotčených poslích, o kteréž se tak spolu dále snesete a nám o tom psaním Vaším zase bez prodlévání pro zprávu oznámíte, naříditi nepomíjeli, aby se na tuž cestu poctivě, jakž náleží, tak aby Vám všem k pochvale býti mohlo, strojili, však nikam, až se jim od Vás, kdy by vyjeti a v které místo se obrátiti měli, znáti dá, neodjížděli. Na tom milostivú vuoli naši císařskú naplníte. Dán v městě našem Vídni v první neděli postní léta 73.