Také všickni tři stavové tohoto království v svém bedlivém rozjímání to jsou měli a ku paměti sobě přivedli, kterak stavové a obyvatelé království Polského vždyckny a po všeckny časy s stavy a obyvately království tohoto v dobrém přátelství, lásce, přízni a bratrství jsou byli a posavad zuostávají, a jsouce dotčení stavové království tohoto obzvláštně k tomu náchylni a vždy žádostivi, aby čím dále větší přátelství a láska s dotčeným královstvím Polským zuostávati a to oboje království jednu vrchnost anebo sobě spřízněnou míti mohla: za dobré jsou uznali a na tomto sněmu obecním z svého vlastního uvážení o to se snesli, aby jisté osoby od království tohoto Českého k sněmu, kterýž v království Polském držán býti má, s listem věřícím a instrukcí pod pečetí zemskou vyslali a tíž od země vyslaní vedle takové instrukcí, pokud ta v sobě obsahovati bude, se vší pilností snažně jednali, aby oni páni stavové království Polského J. M. C., jakožto krále českého, pána našeho nejmilostivějšího, aneb některého z dědicuov J. M. za pána a krále sobě vzali. K kterémužto poselství a vyslání všickni tři stavové tyto osoby níže psané jsou volili: z stavu panského Ladislava staršího z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, nejvyššího hofmistra království Českého, z stavu pánuov rytířstva Albrechta Kapouna z Svojkova a na Hlušicích, purkrabí kraje Hradeckého, z stavu městského Ondřeje Zutera, měštěnína a primasa Nového města Pražského.

A poněvadž pak stavové k takové pilné a duoležité potřebě na též vypravení poselství ode všech tří stavuov z království Českého nemalou sumu peněz potřebovati musejí: na tom jsou se všickni tři stavové snesli, aby hned bez meškání peníze, kdežkoli budou moci, objednali a nejvyšší ouředníci a soudcové zemští a tolikéž J. M. C. rady soudu komorního v dostatečném ujištění pod ourok obyčejný vedle nového nařízení do sv. Havla nejprvé příštího za to se rukojmě postaviti mají; a stavové za to, že táž suma při tom čase svatém Havle nejprvé příštím zouplna podle ujištění zaplacena bude připovídají. Nicméně což by se v témž poselství z té sumy utratilo, z toho ze všeho při šťastném bohdá zase navrácení osoby vyslané všem třem stavům království tohoto počet pořádný učiniti povinny budou.

Na tom jsou se všickni tři stavové snesli, jakož těchto časuov pominulých mnozí, majíce gruntuov svých dosti na skrovně a někteří zhola nic, u veliké sněhy sjezdy na myslivost s chrty, s přívlačmi, síťmi, rukávníky, mnohým, kteříž sobě na gruntech svých a dobrým přátelům svým to chovají, [činí] a nemírně toho užívajíc všelijakou pernatou zvěřinu, i jinou, zvláště pak v nepříležitost času hubí, tak že již toho všeho dosti na mále na všeckny strany se nachází: aby to zase k svému rozmnožení přijíti mohlo po dnešní den od uzavření sněmu tohoto, aby žádný ze všech tří stavuov království tohoto, sám osobou svou nižádnému bez povolení toho, číž gruntové jsou, na grunty jeho v sněhy, oupady, s chrty, síťmi, přívlačími, s rukávníky a všelijakými vazbami nejezdil, nechodil, přátel myslivcuov, služebníkuov, poddaných svých nevysýlal, a nicméně jarním časem ptákův a vší pernaté zvěřiny, jenž se k hnízduom vracejí, čižbami, síťmi a lepem, pletkami nehubili a hubiti žádnému nedopouštěli. Pakli by se kdo tak, jakž nahoře dotčeno, nezachoval a na grunty cizí, buď sám osobou svou s myslivostí, jakž nahoře dotčeno, přijel aneb kohožkoli vyslal a usvědčen byl, tehdy aby tomu, číž gruntové jsou, padesáte kop grošuov českých pokuty propadl, z kteréž jeho před úředníky menšími desk zemských viniti moci bude. Pakli by který myslivec aneb čeledín bez vuole pána svého toho se dopustil, tehdy aby ho týž pán jeho na hrad Pražský postaviti povinen byl, a tu u věži čtyry neděle aby trestán byl, a tomu, číž gruntové jsou, aby pět kop grošuov českých pán jeho na něm dopomáhati povinen byl, aneb jemu jej v té sumě, nechtěl-li by na něm té pokuty dopomoci, vydal.

A tolikéž všickni tři stavové na tom jsou se snesli, aby po dnešní den žádný na řekách v povodně a kalné vody saky. hustými, přivláčeními ryb nižádných drobných nelovil, nelapal, a kdož by tak v tom postižen a usvědčen od koho byl, aby tomu, kdož na něj usvědčil, pokuty dáti pět kop grošuov českých povinen byl, a to mu hejtmané krajští, když by to na ně vznesl, dopomoci mají.

Také obzvláštně J. M. Kr. a J. M. arciknížete, pánův svých milostivých, všickni tři stavové království Českého, ti kteříž pod obojí způsobou víry svaté křesťanské jsou, za to poníženě prosí a žádají, aby se Jich M. k J. M. C. podle této ponížené prosby, v spisu Jich M. podané a doleji při tomto artikuli slovo od slova vložené, milostivě přimluviti ráčili:

Nejjasnější a velikomocný uherský králi a nejjasnější arcikníže, páni, páni naši milostiví! Osoby z království Českého na tomto sněmě shromážděné V. Kr. a arciknížecí M. poníženě prosíme, poněvadž sněmovní artikule a to, což J. M. C., pán náš nejmilostivější, ráčil poručiti na tomto sněmu jednati, jest již zavříno a na místě postaveno, že také v této veliké a nejpřednější potřebě, kdež se cti a chvály pána Boha všemohoucího dotýče, milostivě toho nápomocni býti a naši, kteříž pod obojí zpuosobou víry svaté křesťanské jsme, poníženou a poddanou prosbu J. M. C., pánu našemu nejmilostivějšímu, v známost uvésti, i také k J. M. C. za nás o to, čeho tak tuto z vysoce duoležité potřeby poníženě hledáme, se milostivě přimluviti ráčíte. Jakož jsme velice a mnohokrát se vší poníženou poddaností J. M. C. za to prosili, aby ráčil J. M. nám to zpuosobiti, jakž předešle od starodávna bývalo, aby strana pod obojí zpuosobou kněží dostatek míti mohla, poněvadž již od některého léta jest zastaveno svěcení nám kněží, pro kteroužto věc že v kněžích veliký nedostatek jest, čest a chvála pána Buoha všemohoucího se zmenšuje, snižuje a služby boží pomíjejí, neb v znamenitých obcech, v městech královských i panských a někde v několika mílech kněží nemají, a lidé pobožní nad tím velikou ztížnost a naříkání činí a pánu Buohu toho žalují, že služebností božských docházeti nemohou, a někde slyšeti že i dítky bez křtu svatého mrou. A poněvadž J. M. C., pán náš nejmilostivější, ráčí po pánu Bohu nejvyšší křesťanskou v světě vrchností býti a ráčil nám to J. M. C. milostivě oznámiti, neb jsme za to mnohokrát J. M. C. velice prosili, že to nám ráčí zpuosobiti a naříditi, aby strana pod obojí zpuosobou dostatek kněží míti mohla: a protož, jakž předešle jsme prosili, též ještě vysoce a velice J. M. C., jako pána našeho nejmilostivějšího a krále českého, kterýž nás pod obojí zpuosobou tak jako ty naše milé pány a přátely pod jednou ráčí v své ochraně a opatrování míti, prosíme a nejvyšší žádostí žádáme, aby již déle v takovém soužení a těžkosti, poněvadž se nám duší našich opatření dotýče, neráčil nás nechávati, nýbrž nám to hro čest pána Buoha a jeho svatou chválu ráčil zpuosobiti a naříditi, aby již bez dalšího odtahování a ještě před těmito buožími hody velikonočními ti, kdož od pána Buoha k tomu povoláni budou, svěcení a ouřadu svatého kněžství dojíti mohli, tak jak jest za předešlých císařův a králuov českých Jich M., slavných pamětí, od starodávna pobožně a chvalitebně se to činilo a podle vůle buoží vykonávalo; a při tom aby takoví kněží k nějakým prvé nebývalým a novým závazkům a přísahám nebyli nuceni a připravováni a zvláště v tom, což by na odpor víry svaté křesťanské pod obojí způsobou býti mělo. A tak V. Kr. M. a V. arciknížecí M. poníženě prosíme, že této žádosti naší, aby ji J. M. C. ráčil milostivě vykonati, nápomocni býti a prosbu takovou. naši v vědomost dostatečnou J. M. C. uvésti a k tomu se, abychom od J. M. C. milostivé a laskavé odpovědi brzo dojíti mohli, milostivě přimluviti ráčíte. A my se předkem J. M. C., jakožto pánu našemu nejmilostivějšímu; i také V. Kr. M. a V. arciknížecí M. vždycky věrně a poddaně budem toho rádi odsluhovati.

V. Kr. M. a V. arciknížecí M. k službám povolně hotové osoby ze všech tří stavův pod obojí způsobou přijímajících, nyní při sněmě na hradě Pražském shromážděných.

Avšak toto naše svolení sněmovní, kteréž z žádné povinnosti, než z své dobré a svobodné vůle přes všecko přemožení mimo všeckna jiná léta a daně, přes paměti lidské i nad možnosti své i poddaných všickni tři stavové království Českého jsme učinili, nemá býti a není k ujmě a ke škodě privilejím, svobodám a starobylým zvyklostem a pořádkům našim, a na to nám J. M. C., jakožto král český, podle svého milostivého uvolení revers dostatečný aby dáti ráčil.

A jakož jest na všecky tři stavy Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic na Ličkově a Chomutově, nejvyšší sudí království Českého, vznesl, kterak J. M. C. komora česká na něj o čtvrtý díl cla, kteréž jest jemu od nejjasnějšího arciknížete rakouského, pána, pana Ferdinanda podle jiných důchodův trhem prodáno, na panství Chomutovském k ruce J. M. C. užitku bráti nastupují, žádajíc, aby se stavové k J. M. Kr. králi Rudolfovi uherskému a k J. M. arciknížeti Arnoštovi přimluviti ráčili, aby jemu Bohuslavovi Felixovi Hasištejnskému z Lobkovic týž díl čtvrtý milostivě, nechtíce se s J. M. na jaké odpory a soudy další rád dávati, zanechati a při tom trhu jej zůstaviti ráčil: i poznávaje všickni tři stavové J. M. C. žádnou škodu žádostí jeho Bohuslava Felixa Hasištejnského z Lobkovic toho nebýti, nebo že ani toho na mnoze není, k J. M. Kr. a k J. M. arciknížecí se poníženě přimlouvajíc prosí, aby J. M. Kr. a J. M. arcikníže ráčili se k J. M. C. milostivě přimluviti a jemu Bohuslavovi Felixovi Hasištejnskému z Lobkovic, nejvyššímu sudímu království Českého, patře milostivě na jeho starodávní snažné a pracovité i ven země proti nepříteli tažením věrné, poddané, hotové služby, kteréž jest, slavné paměti, J. M. císaři Ferdinandovi, též J. M. C., nevážíce sobě v potřebách a poručeních Jich M. hrdla ani statku, vždycky hotově a poddaně činil a činiti podnes nepřestává, ten čtvrtý díl cla při J. M. C., tak aby v tom spokojen, jeho užívati bez dalších odporův a jemu v tom i dědicům jeho překážky činění, býti mohl, zjednati ráčili.

Jakož sou také Adam, nejvyšší sudí dvorský království Českého a Hendrych mladší, bratří z Švamberka a na Přindě, na všecky tři stavy království tohoto skrze suplikací svou vznesli, jaké veliké ztížnosti a škody s nemalým nebezpečenstvím svým od lidí poddaných svých k zámku Přindě náležejících snášejí, kteříž jak před jistou spravedlivou výpovědí J. M. C., mezi nimi bratřími a dotčenými poddanými jich, učiněnou, tak i po též výpovědi v jednostejném pozdvižení svévolnosti a nepoddanosti zuostávají, a netoliko na tu výpověď, ale na další J. M. C. dekrety, mandáty, patenty tak od místodržících J. M. C. v království tomto na místě J. M. přísná poručení nic nedbají, nýbrž všecko to u sebe zlehčujíce v svém zbouření trvají, vždy dále s braněmi k podstatnějšímu protivnému předsevzetí se zásobují i ponůcky mezi sebou držívají, žádajíce v takové vysoce důležité potřebě své oni bratří z Švamberka stavů k J. M. Kr. králi Rudolfovi uherskému a k J. M. arciknížeti Arnoštovi za milostivou Jich M. k J. M. C. přímluvu: což stavové tak činíce a k Jich M. za ně bratry z Švamberka poníženě se přimlouvajíce prosí, že J. M. Kr. a J. M. arcikníže dále k J. M. C. se milostivě přimluviti ráčí, aby J. M. C. předkem nad takovou spravedlivou výpovědí, dekrety, mandáty a přísnými rozkazy, též i na místě J. M. činěnými, aby to všecko v takové neplatnosti nezůstávalo a od těch svévolných lidí zlehčováno a za nic váženo nebylo, při tom nad nimi bratřími z Švamberka, jako věrnými poddanými J. M., proti takovému od poddaných jich velikému a dlouho trvajícímu s znamenitou škodou jich zlehčování milostivou ruku držeti, a tak to, což i jiným svévolným lidem poddaným velikou příčinu k podobnému zbouření a pozdvižení dává, skutečně přetrhnouti ráčil; začež také nicméně vedle J. M. Kr. a J. M. arciknížecí stavové k J. M. C., aby J. M. C. k brzké exekuci to, poněvadž ta veliká věc spěšného opatření potřebuje, podle té suplikací jich milostivě přivésti ráčil, se vší poníženou poddaností se přimlouvají.

Jakož také Jan starší z Lobkovic a na Točníce a Žluticích, J. M. C. rada a nad apelacími president, na všecky tři stavy žádost jest vzložil, kdež minulým sněmem k žádosti jeho Jana z Lobkovic k tomu, jakou by sobě dále milost strany vsi Lištného a jednoho člověka ve vsi Jivině při J. M. C. objednal, všickni tři stavové své povolení dali, i také k J. M. C., aby s nim o to milostivě uhoditi ráčil, se poddaně přimluvili, jakž týž artikul v sněmu položený to v sobě obsahuje: zprávu při tom on Jan starší z Lobkovic čině, že jest již J. M. C. jemu za jeho věrné a dávní služby na touž ves s jejím příslušenstvím a jednoho sedláka v Jivině výplatu, aneb jakž by se toho dosouditi mohl, milostivě dáti, i také na takovou výplatu majestátem potvrzení přihotoviti poručiti ráčil; však takový majestát výplatní ještě až posavad jemu Janovi z Lobkovic vydán a v moc jeho uveden není, protož aby stavové k J. M. Kr. králi Rudolfovi uherskému a k J. M. arciknížeti Arnoštovi se přimluvili, aby dále Jich M. milostivou přímluvou při J. M. C. jemu to, jakž výš dotčeno, objednati ráčili: což všickni tři stavové tak činíce k J. M. Kr. a k J. M. arciknížecí se poníženě přimlouvají, za další milostivou k J. M. C. přímluvu prosí, aby J. M. C. takové dání J. M. C. majestátem potvrditi a ten jemu Janovi z Lobkovic bez dalších odtahův v moc jeho uvésti milostivě poručiti ráčil; a tak aby té milosti J. M. C. a J. M. Kr. a J. M. arciknížete přímluvy předkem, potom také i všech tří stavuov užiti mohl.

Také Hendrych hrabě z Gutnštejna a na Nepomyšli na všecky tři stavy žádost vzložil, aby se k J. M. Kr. králi Rudolfovi uherskému a k J. M. arciknížeti Arnoštovi přimluvili, aby J. M. Kr. a J. M. arcikníže ráčili se milostivě k J. M. C. za něj přimluviti, aby J. M. C. ráčil s ním Hendrychem z Gutnštejna milostivé porovnání o statek Příbram, poněvadž mu za něj víc dáno není než toliko tisíc kop grošův českých, poručiti učiniti: což všickni tři stavové k J. M. Kr. a k J. M. arciknížeti se přimlouvají a za to Jich M. poníženě prosí, aby se k J. M. C. milostivě přimluviti ráčili, tak aby J. M. C. vzhlédnouc na služby jeho Hendrycha z Gutnštejna, kteréž jest slavné paměti J. M. císaři Ferdinandovi, též J. M. C., nicméně J. M. arciknížeti Ferdinandovi vždycky věrně a poddaně rád činil, s ním takové porovnání milostivě poručiti učiniti ráčil.

A také jest všech tří stavův království Českého Ferdinand Švihovský z Ryzmberka a na klášteře svatého Prokopa prosil, aby se k J. M. Kr. králi Rudolfovi a k J. M. arciknížeti Arnoštovi přimluvili, aby J. M. Kr. a J. M. arcikníže milostivě se k J. M. C. za něj Ferdinanda Švihovského přimluviti a jemu při J. M. C. ten statček klášter sv. Prokopa, kteréhož od J. M. C. v držení jest, aby J. M. C. jemu týž statček a dědicům jeho dědičně dáti a ve dsky zemské vložiti poručiti ráčil, jednati ráčili: i všickni tři stavové k J. M. Kr. a k J. M. arciknížeti se přimlouvají a za to poníženě prosí, aby Jich M. k J. M. C. se přimluviti a takové dání k dědictví milostivě objednati ráčili.

Jakož jest na všecky tři stavy království Českého Mikuláš Miřkovský z Tropčic a na Miřkově, purkrabě karlštejnský a hejtman hradu Pražského žádost vzložil, aby se stavové k J. M. Kr. králi Rudolfovi a k J. M. arciknížeti Arnoštovi přimluvili, aby Jich M. ráčili se k J. M. C. milostivě přimluviti, aby jemu dvoreček manský od kláštera Kladrubského, kteréhož on Mikuláš Miřkovský v držení jest, milostivě k dědictví dáti ráčil, neb jest se týž Mikuláš s opatem téhož kláštera Kladrubského o to, kdyžbykoliv J. M. C. jemu týž dvoreček dáti ráčil, že téhož opata v tom jistá vůle jest, snesl; však služba k témuž klášteru povinná na témž dvoře že předce zuostati má: protož stavové na takovou jeho Mikuláše Miřkovského slušnou žádost k J. M. Kr. a k J. M. arciknížeti o takovou přímluvu k J. M. C. přimlouvajíce se poníženě prosí, aby J. M. C. jemu purkrabí karlštejnskému v takové skrovné věci, vzhlédnouc na jeho starodávní a věrné služby, kteréž jest slavné paměti J. M. císaři Ferdinandovi i nynějšímu císaři J. M. činil a činiti nepřestává, tu milosti učiniti a dotčený dvoreček k dědictví dáti ráčil.

Jakož jest také Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušicích, purkrabě kraje Hradeckého, na stavy království tohoto vznesl a žádost vzložil, zprávu o tom davše, kterak by po smrti předešlého purkrabě téhož kraje někteří důchodové k tomu úřadu náležití, co se jest toho až do času dání dotčeného úřadu od J. M. C. jemu Kapounovi sešlo, na díle vyzdviženi a do komory J. M. C. obráceni byli, což vedle předešlého způsobu jemu Albrechtovi, jakožto purkrabí (jakož vždycky od starodávna v podobných příčinách strany ouřadu toho při tom se chováno a budoucímu purkrabí to odvozováno jest bylo) náleží, čehož pak při J. M. C. on Albrecht Kapoun, aby J. M. C. jemu také toho milostivě užiti dáti ráčil, poníženě hledati jest nepominul, a i o to také najvyšší úředníci a soudce zemští, též rady J. M. C., jsou se přimlouvali; načež on Albrecht Kapoun, milostivé odpovědi od J. M. C. očekávavše, o to také v komoře J. M. připomenutí jest učinil, ale toliko toho oznámení zase dosáhl, že by té věci až do šťastného J. M. C. do tohoto království zase navrácení odloženo bylo; nadepsaný pak Albrecht Kapoun ne tak pro nějakou kořist toho hledajíc, ale více z povinnosti toho ouřadu svého, kterýž jeden zemský a vlastně stavu z rytířstva náležitý jest, to opatruje, aby za něho v té příčině ani jinak nic nového začato a při tom zmenšeno nebylo, aby stavové k J. M. K. králi Rudolfu uherskému a J. M. arciknížeti Arnoštovi se poníženě přimluvili, aby Jich M. při J. M. C. milostivú odpověď jemu purkrabí kraje Hradeckého objednati ráčili: v čemž jeho slušnou náležitou žádost býti uznavše tak činí a J. M. Kr. a J. M. C. poddaně prosí, aby J. M. C. na něj, jako toho, kterýž jest J. M. C., slavné a svaté paměti, tolikéž J. M. C., nynějšímu pánu našemu, vždycky věrně, poddaně rád sloužil a dále podle nejvyšší možnosti své poníženě sloužiti nepřestane, toho, což by jemu i budoucně pomluvu přinésti, že by to tak na ujmu často psaného úřadu jednoho zemského zanedbal, mohlo, dopouštěti neráčil, ale o to zřízeným radám J. M. C. komory, aby to, což jest tak od úřadu jeho Albrechta Kapouna toho vyzdviženo, zase v moc jeho navráceno bylo a pakli by na ten čas to se státi nemohlo, ale na to jistota do slušného času učiněna byla.

A jakož jest Jiří Mehl z Střelic a na Grabštejně, J. M. C. rada a místokanclíř německý království Českého, všech tří stavuov království tohoto za přímluvu k J. M. Kr. králi Rudolfovi uherskému a k J. M. arciknížeti Arnoštovi prosil, kdež již od tří let pořád zběhlých s lidmi poddanými svými, kteříž jsou se jemu pozdvihli na rozepři, i také z poručení J. M. C. vyslyšán jest, jakou velikou ztížnost a záhubu skrze takové jich pozdvižení nese, to předkládajíc, toho při J. M. C. vyhledává, aby J. M. C. při nejprvé příštím soudu zemském takovou věc k konci přivésti a výpověď spravedlivou na to učiniti poručiti i také jej, jakožto jednoho obyvatele království tohoto, při zřízení zemském a vrchnosti jeho milostivě zuostaviti ráčil: na kteroužto žádost jeho všickni tři stavové k J. M. Kr. a k J. M. arciknížeti se přimlouvajíce poníženě prosí, aby Jich M. podle suplikací jeho Jiříka Mehle, J. M. Kr. podané, k J. M. C. se milostivě přimluviti ráčili, tak aby J. M. C. k jeho dávním, platným a věrným službám milostivě prohlédnouc v takové veliké příčině, kteráž z mnohých příčin brzkého opatření potřebuje, jemu s týmiž lidmi poddanými jeho spravedlivou výpovědí konec a místo poručiti učiniti a jej, aby náležitě vrchnosti své užiti mohl, v milostivé ochraně míti a při tom zůstaviti ráčil.

Jakož také Václav Valkoun z Adlaru a na Štafě, hofrychtýř království Českého, na všecky tři stavy žádost jest vzložil, zprávu davše, že jest o dvě vsi zápisné Bradkovice a Nabdín k klášteru Břevnovskému příslušející, kterýchž v držení jest a na nich nemalé sumy zápisné má, s opatem a konventem téhož kláštera s jistým vědomím pana arcibiskupa pražského smlouvu trhovou k dědictví učinil a za takové dědictví dotčeným opatu a konventu jistou sumu dodati má, což také i J. M. C. v milostivé vědomosti jest, protož aby stavové k J. M. Kr. králi Rudolfovi uherskému a k J. M. arciknížeti Arnoštovi o další milostivou k J. M. C. přímluvu k povolení takové smlouvy se přimluvili, aby k takové smlouvě milostivě povoliti ráčil: na kterúžto jeho Václava Valkouna žádost všickni tři stavové k J. M. Kr. a k J. M. arciknížeti za něj se přimlouvajíce za takovou další přímluvu k J. M. C. poníženě prosí, aby J. M. C. k němu Václavovi Valkounovi pro jeho věrné služby se milostivě nakloniti a k takové smlouvě, poněvadž ta taková dobrovolná smlouva bez ublížení jmenovaného kláštera jest, milostivé své povolení dáti ráčil.

Tolikéž Mikuláš Valter z Valteršperku na Lochovicích a Biskupicích, J. M. C. rada a sekretář království Českého, stavům tohoto království zprávu jest učinil, jakož drží ves zápisnou Neumětely, kteráž od starodávna od kláštera Zbraslavského vždyckny zástavou v držení od mnohých předešlých držiteluov beze vší výplaty jest byla a posavad zuostává, že jest toho při J. M. C. poníženě hledal, aby J. M. C. k dávním věrným a pracným službám, kteréž jest císaři Ferdinandovi J. M., slavné a svaté paměti, i také J. M. C. vždycky poddaně činil a činiti nepřestává, milostivě prohlédnouc; jemu touž ves Neumětely k dědictví dáti ráčil, načež pak od J. M. C. milostivé odpovědi k obdržení toho jest dosáhl a jsouc žádostiv to sobě k místnému konci, jakž náležité a pořádek toho jest, přivésti k J. M. Kr. králi Rudolfovi uherskému a k J. M. arciknížeti Arnoštovi o další k J. M. C. přímluvu všech tří savův za přímluvu jest prosil: kdež stavové znajíce takovou prosbu jeho slušnou býti k J. M. Kr. a k J. M. arciknížeti za něj se poníženě přimlouvají a za takovou další k J. M. C. přímluvu prosí, aby J. M. C. pro takové věrné a dlouhotrvající J. M. C. i tomuto království platné jeho Mikuláše Valtera služby, jemu takové milostivé dání v dědictví nahoře dotčené vsi Neumětely s jejím příslušenstvím skrze relací J. M. C. ke dskám zemským, jakož pořádek toho jest; k vykonání přivésti ráčil.

Také k J. M. C. všickni tři stavové přímluvu svou poddanou o minulém sněmu za Adama Budovce z Budova učiněnou připomínajíce činí, J. M. Kr. krále Rudolfa uherského a J. M. arcikníže Arnošta se vší ponížeností za přímluvu k J. M. C. prosí: aby J. M. C., vzhlédnouc na jeho starodávní věrné a poddané služby, k němu se milostí svou císařskou nakloniti a jej z počtuov těch, kteréž z ouřadu colmistrství polního učinil, kvitovati a při tom také, k jakým se škodám v té při, kterou na onen čas před J. M. C. s Izaiášem Velikem měl, přiveden býti praví, jakž pak to všecko dále v suplikací své, J. M. Kr. králi Rudolfovi uherskému o touž milostivou přímluvu podané, jest obsáhl, nahražení toho milostivě učiniti poručiti ráčil.

Tolikéž na všeckny tři stavy Ctibor Sluzský z Chlumu a na Tuchoměřicích jest žádost vzložil, aby se k J. M. Kr. králi Rudolfovi uherskému a k J. M. arciknížeti Arnoštovi přimluvili, aby J. M. Kr. a J. M. arcikníže ráčili se milostivě k J. M. C. za něj přimluviti, aby J. M. C. ráčili poručiti Janovi, synu jeho, dvůr Solopisky ve dsky zemské dvorské vložiti: což všickni tři stavové k J. M. Kr. a k J. M. arciknížeti se přimlouvají a za to Jich M. poníženě prosí, aby se k J. M. C. přimluviti milostivě ráčili, tak aby J. M. C., vzhlédnouc na služby jeho Ctibora Sluzského, kteréž jest slavné paměti J. M. císaři Ferdinandovi, též J. M. C. vždycky věrně a poddaně rád činil, takový dvůr manský Solopisky ve dsky zemské dvorské milostivě vložiti poručiti ráčil.