1573, 14. dubna. Desky zemské menší, kvat. instrukcí a list. pos. žlutý, č. 128, K. 1.

V. M. vysoce důstojní a osvícená knížata, pane, pane arcibiskupe a páni biskupové a V. M. velikomocní páni vejvodové, V. M. páni kastelánové, V. M. páni starostové, V. M. páni, páni, V. M. páni z rytířstva, vzáctné poctivosti páni z měst, páni stavové slavné koruny království Polského, páni bratří a přátelé milostiví a laskavě přízniví.

Jich M. stav panský, stav pánuov z rytířstva a stav městský, všichni tři stavové slavného království Českého, páni a přátelé naši milí, ráčili sou nám poručiti V. M., všem stavuom tohoto slavného království Polského, jakožto svým zvláště milým pánům bratrům a přátelům milostivým a laskavým, služby své vždycky volné s vinšováním dlouhého zdraví a od věčného milostivého pána Boha jeho božské milosti hojného požehnání s vinšováním všeho nejlepšího, což byste sobě sami od jeho svaté milosti žádati ráčili, povědíti a při tom listu tohoto věřícího podati, kterýž když přečísti dáti ráčíte, což jest nám dále V. M. v známost uvésti poručeno V. M. tejna neučiníme.

Nemálo, ale velice stavové slavného království Českého z toho sou zarmouceni, jakž jim o tom zpráva učiněna jest, že nejjasnější a velikomocný kníže a pán, pan Zikmund Augustus, král polský, prostředkem smrti z tohoto světa sešel, rozvažujíc a tomu rozumějíc, že tomuto slavnému království Polskému, též V. M. slavný král a pán milostivý odňat jest: ale poněvadž z vůle pána Boha všemohúcího, kteroužto všecky věci v tomto světě se řídí a spravují, tak se stalo, že z tohoto světa prostředkem smrti pojat jest, vedle povinnosti křesťanské nám se poddati a jí místo dáti sluší; nám pak křesťanům a přátelům Vašim jiného v této příčině nic nepozůstává než, jakž obyčejné přísloví jest, "gaudere cum gaudentibus et dolere cum dolentibus." Dále pak dotčení stavové království Českého, majíce o tom jistou zprávu, že sněm obecní k volení nového krále k šestému dni měsíce tohoto zde v tomto místě položen a vyhlášen jest, souce na sněmu obecním, kterýž při času obrácení svatého Pavla na víru křesťanskou, nyní minulého, na hradě Pražském držán jest, shromážděni; nemohli sou pro starobylé přátelství, přízeň a lásku, kterouž k slavnému království tomuto Polskému a k stavům v něm mají, pominouti, aby k tomuto slavnému sjezdu Vašich M. sami z prostředku svého s dobrým rozmyslem a uvážením poslův a legátův svých vypraviti neměli; kteroužto věc osobám našim ze tří stavův království Českého voleným k pilnému a bedlivému vyřízení sou poručili.

A poněvadž pak V. M., že ste se k sněmu tomuto a k jednání, uvažování a řízení věcí znamenitých v způsobu dobrého zdraví sjeti ráčili, vidíme, z toho souce velice potěšeni V. M. toho přejeme věrně rádi, při tom všemohúcího pána Boha žádajíc, aby jeho svatá božská milost V. M. dar ducha moudrosti a opatrnosti dáti ráčil, abyste předné cti, chvály boží, potom zachování mezi křesťany pokoje a obecného slavného království tohoto Polského dobrého a užitečného vyhledávati a ty všecky věci, pro kteréž sněm tento položen i vyhlášen jest, k dobrému a šťastnému konci a vyřízení přivésti moci ráčili, z čehož by stavové slavného království Českého a jeho obyvatelé spolu s námi, jakožto ti, kteříž s V. M. ode dvou bratrů pošli a hned z počátku týmž příbuzenstvím, řečí, jazykem, mravy, právy a společnou dobrotivostí a svorností spřízněni a spolčeni sme, nemalé potěšení a radost měli; nebo nic tak znamenitého a šťastného není, čehož by stavové království Českého V. M., jakožto pánům bratřím a přátelům svým milým, z upřímného srdce nežádali a nepřáli. A poněvadž pak tomu dobře rozumíme, že V. M. velikými a znamenitými věcmi, též slyšením rozličných poselství velice zaneprázdněni býti ráčíte, a že podle obyčeje a způsobu slavného království tohoto Polského jak věci právní a soudné, tak jiné všelijaké a obzvláštní jazykem -latinským se řídí a konají, těmi příčinami hnuti souce, abychom V. M. řečmi nezaprázdňovali, pro ukrácení času artikule poselství našeho v spis latinským jazykem uvésti sme poručili, V. M. přátelsky a snažně žádajíc, že ten při tomto slavném V. M. sněmovním sjití a shromáždění vůbec přečísti poručiti ráčíte.

Reverendissimi, reverendi, illustrissimi, spectabiles, magnifici et generosi domini d. fratres et amici observandi.

Immaturus obitus serenissimi regis Sigismundi Augusti ac status regni Bohemiae in non parvum moerorem conjecit; solent enim macnorum principum ex hac vita migrationes interdum periculosas mutationes regnis et publico rerum statui praenunciare. Ipse vero Sigismundus Augustus erat princeps ea animí magnitudine iisque virtutibus praeditus, ut facile singulos de suis maioribus adaequaret, nonnullos etiam non sine magna laude superaret; adde quod in eo ultima et universa spes Jagellonici sanguinis (cum quo reges et principes nostri antiquae consanguinitatis, conjunctionis et necessitudinis foedera adeo arcte renovarunt, ut raro quidpiam acciderit, quod inter eos publicam tranquillitatem et bonam vicinitatem turbaret) fuerat reposita. Sed quia sic Deo visum est, ut celeberrimum hoc regnum Poloniae patre et rege, nostrum autem Bohemicum vicino optimo orbaret, pietas jubet, ut divinae voluntati nostram subjiciamus.

Et habent status regni Bohemiae sui luctus non contemnendam mitigationem ex celeberrimi huius synodi instituto, in qua pro laudabili regni consvetudine, privilegiis et libertatibus de novo rege eligendo sunt habenda consilia. Ad eam rem, ut quae non modo huius inclyti regni incolumitatem, sed et totius christianitatis salutem concernit, dicti status regni Bohemiae a Deo Optimo Maximo reverendissimis, illustrissimis et magnificis Dominationibus Vestris benedictionem et felicitatem praecantur, ut circa huiusmodi electionem universum illud, per quod gloria Dei longe lateque propagari, status et dignitas patriae ampliari, pax vero et tranquillitas publica per multam aetatem conservari possit. Etsi autem non dubitant, reverendissimas et magnificas Dominationes Vestras utpote heroes et viros pietate, prudentia, consilio, virtute, doctrina et multiiuga rerum experientia praestantes ad harum rerum tractationem longe instructissimas accesisse, ut nihil dici vel odferri possit, de quo non antea graves deliberationes intercesserint, nihilominus tamen iniunxerunt nobis pauca quaedam de nostrae gentis cum polonica coniunctione ad hane inclytam synodum referre, ut in quanam sint de praesentibus comitiis expectatione constituti et quid potissimum a reverendissimis, illustrissimis et magnificis Dominationibus Vestris pro veteri, dinturna mutuaque necessitudine contendant, liquide constare possit. Hoc dum brevibus persequimur, reverendissimas, illustrissimas et magnificas Dominationes Vestras in audiendo benignitatem obnixe et reverenter petimus.

Nusquam, si vel omnes historiae omnium evolvantur, aliarum duarum gentium tantam circa originem, linguam, dignitates, leges, consvetudines et mores, qnanta est celeberrimae huius polonicae cum bohemica, similitudinem depraehendas. Has duo fratres ab initio condiderunt longe melioribus auspiciis, quam romanum Romulus cum Remo imperium, conditis praefuerunt atque earundem potentiam stipatam legibus et armis ad haeredes dimiserunt. Post ubi et gubernationis procerum et successorum faeminei sexus esset pertaesum, mirabili Dei consilio oracula de eiusdem gentis principibus quasi de novo prospexerunt, qui cum ducalem stirpem ad multam posteritatem propagassent, decus regni perpetuo circa domesticos remansit, ut pro ea, quae statuum huius regni circa electionem regis est libertas; ex Bohemia tanquam cognata gente et vicissim hinc in Bohemiam princeps ad sceptri majestatem est accersitus, et ne huiusmodi vicissitudo aliquem metum periculorum adferret, eadem utrinque lingua, judicia et mores honestissima aemulatione idque omni tempore viguerunt. Sic, ut de multis pauca referamus, mortuo Premislao rege et abrogato eiusdem successore Poloniae regno, Vencesilao Bohemorum regi diadema regium est delatum atque, cum is fatis quoque concessisset, ad Vladislaum, quem historiae Locticum appellant, et posteros eius vicissim delatum. Erat autem Vencesilaus Poloniae, Ungariae et Bohemiae simul rex constitutus, unde postea haec tria regna arctissimis consvetudinis et foederum vinculis in hodiernum usque diem sunt colligata nec multum aut crebro factum est, ut regni Ungariae potestas ab hoc Polonico vel nostro Bohemico divelleretur, quin et Casimiro Secundo, in quo primum post nongentos et amplius a Piasti temporibus annos ducalis et regia posteritas apud Poloniae gentem praecisa est, Ludovicus Ungariae rex erat succenturiatus. Hinc etsi Jagello, magnus Lithvanorum dux, in regno successerit, cuius regia propago usque ad serenissimutn nuper regem Sigismundum Augustum pie defunctum fuit extensa, tamen de mutua et fraterna Polonorum cum Bohemis benevolentia nihil fuit imminutum, regno et regibus Bohemiae cum illius posteritate et liberis arctissimae amicitiae intercedentibus obligationibus. Unde cum rex Georgius vita esset funetus, status regni Bohemiae nihil attendentes filios suos haeredes, non aliunde novum regem accersendum et impetrandum esse, quam a suis gentilibus amicis et vicinis Polonis nimirum censuerunt, quae res Dei beneficio ita feliciter cessit, ut multis retro labentibus annis Bohemia nunquam fuerit tranquillior atque Vladislao, Casimiri filio, ad gubernacula rerum subeundo, non erat enim difficile regem Bohemis imperare, qui prius inter Polonos, gentem cum Bohemis fere per omnia similem, educatus erat.

Eius ex filia nepos adhuc est in vivis invictissimus imperator Maximilianus huius nominis secundus, patruelis nuper defuncti regis Sigismundi Augusti. Hinc quoque pronepotes, Suae Imperatoriae Majestatis filii, domini nostri clementes, quorum maximus natu Rudolphus ob egregiam indolem nuper unanimi statuum consensu in regem Ungariae electus, ascitus et inauguratus est. Proximus ab eo est serenissimus archidux Ernestus, princeps praeter aetatem pius, prudens, gravis, disertus et non nisi maximis rebus destinatus; hunc si cuneti celeberrimi status huius regni Poloniae suis liberis suffragiis in regem elegerint, non modo sui regni decus et dignitatem, sed et totius christianitatis concordiam et pacem, quam et longe plurimum promovebunt. Nec opus est de generis splendore quidpiam attingere, ut qui universo orbi ad omnem posteritatem est inscriptus, aut singulas serenissimi archiducis Ernesti virtutes commemorare. Si quidem cor regis in manu Dei est, a quo pro suae divinae majestatis arbitrio flectitur, in unum imperatorem, Suae Serenitatis parentem dignemini oculos divertere, qui per Dei benignitatem ea felicitate, clementia et simul sapientia summis rerum gubernaculis assidet, ut tranquillitas Suae Majestatis imperio concessa cum nullius hominis memoria possit adaequari, quae prius armis sopiri et constitui non hoterant, hoc imperatore benevolentia disponuntur, gliscentibus armis et dissidiis qualibuscunque ea animi moderatione et prudentia itur obviam, ut nihil ita sit asperum, quod non in viam redeat, pacem colat et clementissimo justi imperatoris judicio sese submittat.

Sed ne dicamus de rebus imperii aut Germanicis, nostra Bohemia aeque genuino patri illius imperio subesse mallet, ut qui privilegiorum, statutorum, jurium, legum, libertatum et consuetudinum regni summus est assertor, vindex, patronus et defensor, officiorum et dignitatum ut sapientissimus ita et justissimus inter domesticos distributor, nihil metu periculorum cautelose attentans, nihil odio gentis (a quo longissime abest) circa statuum praerogativas innovans, omnia suo ordini et vigori immutabiliter relinquens. Etsi aliquando per temporum difficultatem accidit, ut impensis solito maioribus ad firmanda praesidia adversus Europae et christianitatis hostes sit necesse communi statuum auxilio, sine vi sineque vanis aut subdolis persvasionibus libero et prorsus circumscripto legibus consensu et voluntate decernitur, quantum pro facultate cuiusque pro patriae tranquillitate, imo aris et focis (pro quibus vitam et sanguinem devovere christiani hominis officium est) adversus immanissimi et christiani sanguinis sitientissimi hostis tyrannidem erogare possit et debet, idque sine ulla onerum praescriptione et privilegiorum regni praejudicio.

Praeterea, quod vel inter miracula referri queat, in non paucis nec parvis de religione subditorum dissensionibus ea utitur erga singulos aequabilitate, qua omnes ad unitatem, concordiam, pacem et mutuam charitatem invitantur, justitia administratur ex aequo omnibus, neque usque quisquam est adeo vel pauper vel abjectus, cujus petitionem clementissimus imperator non exaudiat, sulaplicem libellum non recipiat et juri, si quod habeat, prospicere non jubeat. Hoc ingenium atque virtutes patris cum filius quotidie intueatur, quisnam est qui principem bene. natum easdem non imitaturum aut Deo minus curae futurum non existimet. Unde posthac subditos non modo tempore pacis sapienter, sed et ferventibus bellis fortiter tueri et regere possit. Neque vero, si sic necessitas requirat, humanis et aliunde accersitis praesidiis desertum iri, sollicitum et timendum est, cujus pater, patrui, avunculus, fratres atque adeo universa domus Austriae omnes totius christianitatis monarchas et principes sibi sanguine, cognatione, affinitate, homagiis nec n00 quam plurimis aliis ad intimam amicitiam paratis vinculis et foederibus habeant devinctissimos. At non dubitamus de his rebus alios coram hac celeberrima synodo sapienter, copiose et prolixe dixisse.

Statuum in regno Bohemiae hoc est praecipuum studium et conatus reverendissimas, illustrissimas et magnificas Dominationes Vestras quacunque possunt et fas est animi reverentia et obtestatione eo invitare, ne patiamini inclyti huius regni ab Hungarico et imprimis nostro Bohemico per aliunde accersitum regem, cuius forte non eadem sit cum hac Polonica gente atque nostrorum principum cognatio, fieri separationem, sed ut, qui nobis jam inde usque a primis gentis incunabulis estis junctissimi, in pristina nobiscum et cum universa christianitatis conjunctione persistatis maneatisque.

Neque vero id armis aut inusitato exemplo Vestris reverendissimis, illustrissimis et magnificis Dominationibus efficiendum restat, si quidem tam nulla est in utrisque Ungarico et Bohemico regnis animorum et benevolentiae erga Poloniam facta alienatio, ut huius regni incolas sua sponte amice et fraterne ad pristinae necessitudinis rogent, invitent societatem. Et quod status Bohemiae a reverendissimis, illustrissimis et magnificis Dominationibus Vestris fieri exoptant, idem ab ipsis antea in simili casu factitatum, et quia factitatum, habent quod Deo Opt. Maximo gratias agant.

De serenissimi quondam regis Casimiri sex filiis Vladislaum petierunt et impetrarunt regem; quod si status huius inclyti regni nostrorum maiorum exemplum imitati unum de Suae Imperatoriae:Iajestatis sex filiis regem elegerint, futurum est, ut regnum et omnium Vestrorum posteritas sua dignitate, splendore et potentia perpetuo fulciat. Certe veteres amicos retinere, quam novos acquirere tutius est, de illis secure fidere, de his anxie timere, ne quid praeter expectationem accidat, licet admodum periculose statuit, si quis ex diuturnis et infestissimis quondam hostibus amicos ad stabilitatem fieri posse existimat, neque foris mansuescit bene, qui domi in suos ferociter grassatur. Conciliatio animorum ab originis, linguae, morum, consvetudinum, legum et pietatis similitudine inducta humanitatem alit et benevolentiam conservat, atque sic demum regna et politiae stabiliuntur, dum natura singulos rapit, ut idem sentiant, optent ac velint. His etiam nervis negotiationes et mercimonia, per quae indigenarum victui libere consulitur, exercentur, contra vero mutata rei forma et ipsa labefactatur paulatim, ut denique concidant.

Sed quid consectemur singula, dum commzznem patriam allegamus, omnia., quibus illi ad tuendam dignitatem et utilitatem opus est, complectimur, dum nostros adeoque nosmet ipsos in fraterna cum reverendissimis, illustrissimis et magnificis D. V. amicitia ponimus, nihil est adeo arduum et amicabile, quod de reverendissimis, illustrissimis D. V. singulis et omnibus nobis non polliceamur. Dum pacem publicam exoptamus, vix quicquam aeque requirimus, atque ut inter nos mutua conjunctio. tranquillitati ornamentum addat, adversus hostes praesidium paret, quae omnia eiusmodi sunt, ut nihil sit, quod diligentius inquirere aut aequius desiderare possimus.

Et cum Dei benignitate res tanti momenti in reverendissimarum, illustrissimarum et magnificarum Dominationum Vestrarum tanquam statuum huins regni nec non dominiorum illi conjunctorum manu sit constituta, ut ea modo velint ex integro simul queant complecti, Deum Opt. Maximum trinum et unum toto pectore oramus, ut reverendissimarum, illustrissimarum et magnificarum Dominationúm Vestrarum consilia et mentes vera concordia uniat, sapientia instruat et felicitate gubernet, quo regem eligant, electurn pronuncient, videant, inaugurent et habeant, per quem gloria Dei illustretur, dignitas regni et statuum eius augeatur et pax publica subinde pristinam et qaa nunc fruitur libertatem adferat, privilegia, jura, leges, consvetudines et quodcunque est regni huius peculiare et praecipuum, in suo vigore permaneant, conjunctio cum regnis Ungariae et Bohemiae solidetur, commercia et negotiationes cum fructu exerceantur et inclytum hoc Poloniae regnum adversus omnis generis hostes et tyrannos amorem Dei et favorem vicinorum perpetuum auxilium habeat. Dixi.

Potom dále mluveno po přečtení:

Z tohoto předložení spisu, kterýž nyní přečten jest, V. M. snadně stavův království Českého k sobě přívětivost, společnou a bratrskou lásku jste poznati a jí srozuměti ráčili, kteříž o to největší a obzvláštní péči mají, aby to při V. M. obdržeti mohli, aby, poněvadž od počátku hned skrze dva bratří, potom také jednostejným jazykem, mravy, soudy a obzvláštních věcí podobenstvím jsme spojeni a vůbec jako za jeden lid se pokládáme, k tomu mysl i rady své všecky, aby nijak mezi námi nebylo rozdělení, přiložiti ráčili. A že k té věci z poručení a vůle stavův království Českého některé cesty V. M. ukazujeme, se vší uctivostí žádáme, když je V. M. jakožto páni a muži od Boha znamenitými dary moudrosti ozdobeni, mnohých národův a historií známostí i také starožitných věcí slyšením osvíceni, u sebe uvažovati ráčíte, dotčených stavův království Českého upřímnost, lásku a přívětivost i to všecko, což předloženo jest, jakožto z bratrské a důvěrné lásky pocházející (poněvadž na tom čest a sláva boží, obecné církve křesťanské svornost a pokoj, J. M. C., dědicům a královstvím a zemím J. M. rozhojnění, tohoto pak slavného království Polského důstojenství a nám také zvláštní, jakožto sousedům a bratřím, potěšení, kteříž Vaší poctivosti i tohoto království štěstí z té bratrské lásky jako svého vlastního žádáme,) upřímně vykládati a laskavě od nás přijíti ráčíte; nebo nijakž jináč starožitného mezi sebou spříznění pevněji a dostatečněji utvrzení býti nepoznáváme, než když jednostejné aneb spřízněné (jakož často to předešle bývalo) společně krále a vrchnosti míti budeme. A když dotčení stavové království Českého toto své předložení V. M. vděčné býti poznají, a to, o čemž naději mají, od V. M. k dokonání přijde, všecku svú snažnost k tomu přičiniti chtějí, aby zase V. M. v podobných i také v jiných všelijakých příčinách svou hotovou službu i všelijakou přátelskou a bratrskou volnost po všecky časy vedle své nejvyšší možnosti ukazovali, vždycky na to největší pozor majíce, což by tomuto království i V. M. (kterýmž aby se vždycky ve všem dobře a šťastně vedlo, jakožto svým nejmilejším přátelům a bratřím ustavičně z upřímného srdce přejí) k poctivosti býti mohlo.

A tak již toto všecko krátkými slovy zavírajíc věčného milostivého pána Boha ustavičně žádáme, aby tento slavný sněm V. M., při tom rady, starosti a práce tak spravovány a zavříny býti mohly, abychom i my spolu s Vámi z toho veselého a radostného potěšení všickni dojíti mohli.