381. Císař Maximilián II. nařizuje nejvyšším úředníkům zemským království Českého, aby se všemožně přičinili o zvyupomínání sněmem svolené, mnohými však neodvedené, pomoci proti Turku a uradili se o příhodný čas k rozepsání a držení sněmu českého.

VE VÍDNI. 1573, 12. srpna. Orig. v arch. českého místodržitelství.

Maximilián. Věrní naši milí! Věděti Vám milostivě dáváme, že majíc my ustavičně na paměti, co jsou na nás všickni tři stavové království Českého na předešlých sněmích v potřebách svých obecních, též také některé osoby v obzvláštních rozdílných věcí se dotýkajících nejednou vznášeli, a chtějíc, aby ty již jednou k vyřízení a na místě postavení přivedeny byly, tyto časy pominulé a až posavad vždycky jsme to milostivě a otcovsky obmýšleli, abychom se s pomocí pána Boha všemohoucího vlastní osobů naší císařskou do jmenovaného království Českého na hrad náš Pražský pokudž nejdřív vypraviti a takové potřeby zemské obecní i obzvláštních osob předsevzíti a na místném konci postaviti ráčili; však žádné větší příčiny tomu ku překážce nebyly než nedostatek zdraví našeho, v kterémž jsme z vuole a dopuštění jeho svaté milosti drahný čas před tím trvali, a potom také že lidu válečnému, kterýž pro ochranu a retuňk všeho křesťanstva proti ouhlavnímu a žíznivému nepříteli Turku na hranicích a místech pomezních v království našem Uherském držeti musíme, ubezpečivše se na pomoci nám od spočátku psaných stavuov království Českého i jiných věrných poddaných našich milých na to svolené, když se nám ty vedle snešení a zavření sněmovních na časy a terminy uložené nespravovaly a na mnohá častá napomenutí naše dostatečně až posavad zvyupomínány býti a tak tudy dotčenému lidu válečnému od nás záplaty se státi ani my předsevzetí našeho strany téhož příjezdu do království Českého nikterakž, jakž bychom nejraději pak chtěli (čemuž Vy i jiní stavové, poddaní naši věrní milí, potomně od nás šířeji vyrozumíte) vykonati nemohli a nemuožeme. Poněvadž pak nám, dědicuom našim nejmilejším i všemu křesťanstvu vuobec na tom, aby jmenovanému lidu válečnému na hranicích a místech pomezních z příčin a potřeb vysoce duoležitých, znamenitých a pilných, kteréž za panování a kralování J. M. císaře Ferdinanda, pána a otce našeho, slavné a svaté paměti, též také našeho nikda tak veliké nebyly a téměř větší a nebezpečnější býti nemohou, služby a žoldy jich zadržalé, prvé nežli bychom se odsud hnuli a což nejprv možné, zaplaceny a spraveny byly, velmi mnoho záleží a nám těch kde jinde, kromě z nadepsaných pomocí od stavuov království Českého i jiných poddaných našich věrných milých svolených zpuosobiti a objednati ani před tím, až by oni spokojeni byli, na cestu dáti bezpečné a možné není: z těch příčin nahoře položených i jiných slušných nemohli jsme nikterakž pominouti, nežli Vás, jakožto nejvyšších ouředníkuov zemských a rad našich, nyní na místě našem v témž království Českém nařízených, tak dobře jako i jiných poddaných našich věrných milých v jiných zemích s předložením předepsaných příčin k tomu milostivě a otcovsky napomenouti, abyste Vy, rozvážíce při sobě bedlivě a zdravé, coby z toho nenabytého škodlivého zlého, zvláště pak v tyto nynější ztížné a nebezpečné časy, kdyby se zaplacením řečenému lidu válečnému déle prodlévati a ta místa tudy opuštěná a pustá zuostati měla, nám i dědicuom našim nejmilejším, též všem zemím a věrným poddaným našim milým a tak i království Českému, kteréž toho žíznivého nepřítele krve křesťanské Turka nepříliš daleko přisedí, pojíti mohlo, povolajíc k sobě, pokudž toho potřebu býti uznáte, rad našich v zřízené komoře naší české, též také nejvyšších berníkuov k tomu sněmy volených, o to ihned beze všeho meškání, jakž Vás toto psaní naše císařské dojde, mezi sebou bedlivé a pilné promluvení měli a na ty cesty nastoupili, aby bez prodlévání na těch, kteříž takové. pomoci jednomyslně sněmy svolené, zvláště kteréž o vánocech minulých, též také při času svatého Medarda a Víta vyšly, neodvedli, nicméně kteréž o sv. Bartoloměji nejprvé příštím vycházeti budou, zvyupomínány a tak pokudž nejdřív možné často psanému lidu válečnému záplata se státi a my se potomně ihned, opatříc jen prvé hranice, jakž náleží, do Čech mezi Vás obrátiti mohli. Jakž pak o Vás milostivě pochybovati neráčíme, vědouc Vy o takových vysoce duoležitých znamenitých potřebách, ježto již dobře větší býti nemohou, i také vidouc nebezpečenství, zkázu a záhubu zemí a věrných poddaných našich, kteráž by skrze to pojíti mohla, že v tom ve všem osobami a pilnostmi svými nic sjíti nedáte, nébrž aby tomu opravdovým a skutečným přičiněním Vaším, kterýchž se, tu neméně než jako jiných věrných poddaných našich dotýče, v cestu vkročeno bylo, toho příčinou budete. Což my Vám vší milostí naší císařskú zpomínati i nahražovati chceme a na jiném býti neráčíme, než ihned, jakby se často psanému lidu válečnému dotčené služby a žoldy jich spravily a jmenovaná místa hraničná a pomezní před vpády a štráfy nadepsaného ouhlavního nepřítele Turka, tak jakž náleží, osazena a opatřena byla, s pomocí pána Boha všemohoucího, pokudž nejdřív možné, do téhož království Českého na hrad náš Pražský se vypraviti a ty všecky věci potřebné, obecní i obzvláštních osob se dotýkající, k konečnému a jistému vyřízení a na místě postavení, pokudž nejvýš možné bude, přivésti; Vám při tom milostivě poroučejíc, abyste to tolikéž v bedlivé a pilné uvážení své vzali a kdyby e Vám k takovému příjezdu našemu císařskému, též také rozepsání sněmu všem stavuom království Českého a držení téhož sněmu, čas nejpříležitější býti zdál, o tom nám dobré zdání své, tím dříve, s oznámením na čem tento předepsaný vysoce duoležitý potřebný artikul postaven bude, učinili. Na tom na všem jistú a konečnú vuoli naši císařskou naplníte. Dán v městě našem Vídni v středu po svatém Vavřinci léta 73.




Přihlásit/registrovat se do ISP