MS. souč. v archivu města Prahy, S. 1080.

JMt. římský císař a uherský, český král, pán náš nejmilostivější, od stavuov království tohoto Českého, poddaných svých věrných milých, že jsou se k tomuto jim od JMCské položenému a rozepsanému sněmu obecnímu v tak velikém počtu poslušně najíti dali, s obzvláštní vděčností milostivě přijímati ráčí. A ačkoliv by JMCská stavy tohoto království rozepsáním a držením tohoto sněmu milostivě rád ošetřiti a sanovati ráčil, však JMCská, jakožto při počátku panování svého, z mnohých znamenitých duoležitých příčin neráčil moci pominouti, nežli pro zachování všeho křesťanstva, i tohoto království dobré a užitečné, jakž níže oznámeno bude, tento sněm rozepsati a držeti.

A předkem, kdež stavové o tom dobrou vědomost mají, že jest pán Buoh všemohoucí JMt císaře Maximiliana, slavné paměti, pána a otce JMCské nejmilejšího, 12. dne minulého měsíce října v městě říšském Řezně skrze časnou smrt z tohoto světa povolati ráčil, nad kterýmžto JMCské Maximiliana z tohoto světa sjitím všeckno křesťanstvo slušně žalost a zármutek nésti muože; čehož jest JMCská, slavné paměti, prò svou otcovskou věrnou péči a bedlivost, kterouž jest při spravování svém, jsouce od pána Boha vysoce rozumem obdařený, o všecko křesťanstvo, zvláště pak o království, země a poddané své, věrné milé, měl, dobře zasloužiti ráčil. Neb JMCská, slavné paměti, nelitujíce v tom zdraví ani života svého, pro zachování předkem cti a chvály pána Boha, ochránění víry, jména a krve křesťanské v JMti těžké a dlouho trvající nemoci všelijak milostivě a otcovsky snažně se starati a až do poslední hodiny života svého v tom pracovati, jakž jest pak i při zavření sněmu říšského život dokonati a to, což se svrchu píše, v skutku dokázati, a tak pán Buoh všemohoucí JMt z tohoto plačtivého oudolí do věčné radosti pojíti ráčil a zase JMti potešitedlného vzkříšení popříti ráčí.

A poněvadž jest pak nynější JMCská v království a zemích JMti, pána a otce svého nejmilejšího, slavné paměti, kterýž po předcích svých chvalitebného dobrého jména, jakožto milovník křesťanstva a vlasti, po sobě zuostavil, v pořádné spravování přijíti ráčil: a protož JMCská tolikéž na jiném býti neváčí, nežli šlépějí JMti v tom následovati, a tu celu víru a naději k pánu Bohu všemohoucímu míti, že Jeho svatá milost požehnáním svým svatým netoliko JMti přítomen býti, ale také JMCské v tom, co by předkem k rozmnožení jména, chvály jeho svaté a všemu křesťanstvu a JMCské královstvím a zemím, věrným poddaným, k obecnému dobrému, k vzdělání a prospěchu se vztahovati mohlo, dáti ráčí; a JMCská k stavuom i jiným věrným poddaným, svým milým, jiné naděje býti neráči, nežli že podle JMCské za to za všecko svým skroušeným srdcem, nábožnou modlitbou, a zvláště pak za JMti šťastné kralování, dlouhé zdraví a prospěch, ku potěšení a ochraně, i také vzdělání a zachování JMCské království a zemí, snažně prositi budou a to při Jeho svaté božské milosti nepochybně obdrží. Kdež pak aby JMCské takové křesťanské a chvalitebné předsevzetí v skutku prokázáno býti mohlo, neráčil jest JMCská pominouti, nežli před odjezdem svým z Řezna některé nejvyšší ouředníky zemské a přední rady z tohoto království i z jiných zemí, poddané své věrné milé, v tomto svém zármutku a žalosti do Lince sobě ku potěšení obeslati, a ihned tu tehdáž při začátku království svého s nimi o to milostivě a duověrně, jakým by zpuosobem dobrý začátek k spravování JMti království a zemí, věrných poddaných, předsevzat býti mohl, dostatečnou a pilnou radu držeti. I ačkoli JMCská toho mnohé příčiny míti, zvláště pro opatření hranic království Uherského, i z jiných duoležitých znamenitých potřeb, aby se ihned z Lince jinam obrátiti ráčil, však jest JMCská, neohlídajíce se na takové duoležité příčiny, z milosti a lásky své císařské, jakožto král český, kterýž obzvláštní náchylnost k národu a království Českému, též zemím k němu příslušejícím, míti ráčí, všeho toho pominouti, nejprve se sem do tohoto království na hrad Pražský milostivě vypraviti ráčil, chtíce s stavy předně o to, což by JMti a stavuom, věrným poddaným svým milým, ke všemu dobrému a prospěšnému býti a sloužiti mohlo, jednati, stavuom jich privilegia a svobody a starobylé dobré zvyklosti a pořádky potvrditi, tolikéž zemské i jiné ouřady, které by prázdné byly, osaditi, dobrý křesťanský řád naříditi, obecním i obzvláštním ztížnostem, pokudž nejvýš možné a čas by postačiti mohl, podle spravedlnosti spomoci a obzvláštně také, jak by spravování nebo místodržitelství tohoto království a zemí k němu příslušejících v nebytu JMti, podle vší potřeby a dostatečně s uvážením a radou stavů nařízeno a opatřeno býti mohlo, a přes to, pokudž náležité bude, stavuom tohoto království a zemím k němu příslušejícím, další i větší milosti podle náležitosti a možnosti činiti; načež se všecko stavové beze vši pochybnosti bezpečiti a k JMCské, jakožto králi a pánu svému, se vší bezpečností nadíti mají. Proti tomu JMCská k stavuom té celé milostivé naděje býti ráčí, že tolikéž k JMti zase vší poddanou, upřímnou a věrnou láskou nakloněni sou a budou. A když se tak stane a taková milostivá láska, jak od JMCské k stavuom, tak od stavuov zase k JMti poddaná náchylnost společně zachována a prokazována bude, že pán Buoh všemohúcí k tomu své svaté požehnání dáti a JMCskou v dobrém prospěchu s velikou pochvalou při všech křesťanských potentátích zachovati ráčí, což také nepřáteluom k velikému zření a ostrachu bude. A tak z těch oznámených příčin stavové toho při sobě zdravě povážiti mohou, že jest JMCská z vysoce duoležitých potřeb nijak pominouti moci neráčil, nežli při začátku kralování svého tento sněm rozepsati a držeti dáti. A poněvadž podle jiných vysoce duoležitých artikuluov předně i toho pilně šetřiti a bedlivě uvážiti sluší, jakby JMCské království, země, věrni poddaní, v dobrém pokoji zachováni a před ouhlavním a dědičným nepřítelem, mordy, pálením i jiným hrozným tyranským zpuosobem bezpečni býti mohli; zvláště pak, že skrze takové zajímání mnoho lidu křesťanského jedno k zoufalství, a z druhé strany zase jako mládež a neviňátka od křesťanské k víře machometské, bezbožnosti, zatracení duší jich a spasení svého přivedeni, a naposledy z dopuštění a trestání božího těmi příčinami i k zahlazení křesťanstva vychováni a potřebováni bývají, z čehož se pánu Bohu, že v tom ochráněni nejsou, těžce odpovídati bude; kteréžto nebezpečenství nepřítele čím dál větší nastává, a netoliko zemím k tomuto království příslušejícím, ale také i Rakouským přede dveřmi, a tak tomuto království dosti blízko jest, a jestližeby se od nepřítele jaké vpády neb sjezdy do zemí k tomuto království příslušejících staly, tak by i toto království před týmž nepřítelem a zkázou bezpečné nebylo. A také stavové toho povědomí jsou, že v čas příměří, tolikéž jakoby odevřená válka byla, takovému dědičnému a krve křesťanské žíznivému nepříteli podle jeho pohanské nevěry, kterýž žádné přípovědi listy a pečeťmi utvrzené a slibuov nedrží, nébrž pod tím, kde k čemu přijíti muože, svých forteluov a obmysluov užívajíc, bére a sobě podmaňuje, věřiti ani na žádné stálé a dokonalé příměří bezpečiti se nesluší; což jest prvé na mnohých pevnostech a teď nedávního času dovedl, a skrze své lstivé obmysly a na-vyklosti Modrý kámen, Tybin, Fonett, Someský a jiné zámky a místa mocí vzal a lidu válečného pomordoval, a jiné hovadským zpuosobem s statky jich žalostivě zajímati, pryč odvésti a hnáti dal. Kterážto jeho moc z dopuštění pána Boha všemohoucího, bez pochyby pro hříchy naše, čím dále více se rozmáhá, a již skuoro jako za humny jest, kterýžto nepřítel netoliko zběhlým lidem válečným, kterýž jemu v poslušenství stojí, ale i jiných pohanuov pomocí a těmi křesťany, kteréž jest pod své tyranské jho uvedl, nébrž jsúce všelijakými válečnými potřebami a nástroji, tak že každého dne, okamžení vpády a sjezdy činiti muože, dostatečně zásoben jest; což předkové JMCské, slavné paměti, s poddanými svými, věrnými milými, vždycky zdravě uvažovali, kterak by s radou a pomocí jiných křesťanských potentátuov a JJMtí věrných poddaných takové zlé neřesti podle vší možnosti předcházeli a odolávali, ješto jednomu potentátu samému, by nejmožnější a nejznamenitější byl, zadosti učiniti nijakž možné není, a na mnohých předešlých sněmích od slavné paměti pana děda, pána a otce JMCské obšírně stavuom v známost uvedeno, kolikrát mnoho sto tisíc do roka na sto a některé více zámků, pevností a míst pomezních na sto a některou míli zdélí, krom sic jiných postranních vydání vizirovi, baši i jiným tureckým oficiruom, na špehy, municí, profanty se vynaložiti musí, odolati možné není. I ačkoli jsou stavové království Českého, kteříž před jinými zeměmi od téhož nepřítele něco podál jsou, z křesťanského spolu utrpení na milostivou předkuov JMCské žádost znamenité pomoci činili a v čas potřeby, nelitujíc v tom statkuov a hrdel svých, pro dokázání věrné lásky a poddanosti jsou všecko podle jich nejvyšší možnosti činívali, což jim při všech křesťanských potentátích a zvláště při těch od toho nepřítele Turka nebohých soužených lidech velikou pochvalu přináší, tak že JMCská, pokudžby jedno nejvýš možné bylo, příčinu míti ráčil, jich v tom milostivě ušanovati; však poněvadžby JMCská, i tolikéž stavové jako věrní poddaní, z toho před pánem Bohem odpovídati nemohli, kdyby ta nevinná krev křesťanská pod jho toho zhovadilého národu Machometského a zatracení duší jich se dostávati, a jak dotčeno přicházeti měla, a stavuom, věrným poddaným, jako i JMCské v dobré vědomosti jest, v jaké pro ty oznámené příčiny JMCská i předkové JMti dluhy vjíti a v nich zuostávati ráčí, tak že skrze to statky JMti komorní i jiné důchody tak jsou zmenšeny a na nejvýš schuzeny, že JMCská takovému velikomocnému nepříteli, jakž dotčeno, bez stavuov a JMCské věrných poddaných pomoci (povážíc stavové, že JMCská při začátku zarmúceného a starostlivého kralování svého mnohem větším břemenem než předkové JMti obtížen býti ráčí) odolati nijakž možné není; a tak JMCská k stavuom té milostivé naděje býti ráčí, že stavové s JMCskou spolu srdečné utrpení míti budou, a JMCskou, povážíc k sobě od JMti takovou milostivou náchylnost a lásku, kterouž k nim, jakožto k věrným poddaným nésti, míti a nakloněn býti ráčí, skutečnou pomocí neopustí, a JMCská je zase v čas potřeby, nelitujíc v tom vší možnosti i osoby své císařské, v ničemž opustiti neráčí. A poněvadž jest JMCská, pán a otec nejmilejší, slavné paměti, všecky takové pomoci svolené jinam nežli tu, kdež náležely, k dobrému všeho křesťanstva obraceti neráčil, a teď před smrtí JMti znamenitá pomoc od říše svolena a pro obhájení těch království a zemí, nepříteli nejblíž přísedících nebohých od nepřítele Turka soužených lidí, jim ku potěšení obdržána jest: JMCská pochybovati neráčí, že stavové, jak jsou pak to vždycky věrně a poddaně, což jim ke vší pochvale jest, činili, také podle svých nejvyšších možností k JMCské, jakožto k svému nejmilostivějšímu pánu, v tom bohdá šťastně začatém poddaných svých, věrných milých, spravování, svou upřímnou a poddanou lásku tudy prokáží, a tak netoliko jiným zemím k tomuto království Českému příslušejícím dobrý přiklad na sobě ukáží, nébrž také takovým dobrým příkladem potentáti křesťanští všickni, tolikéž také poddaní JMti, věrní milí, v království Uherském a zemích dědičných JMCské k svolení dostatečné a stálé pomoci tím chtivější a náchylnější budou, čehož JMCská svým pilným a bedlivým jednáním potomně při nich hledati obmeškávati neráčí, tak aby taková nebezpečenství strany toho dědičného nepřítele Turka podle nejvyšší možnosti přetrhována, ztraceni zámkuov, pevností a míst pomezních, též také před zajímání lidu křesťanského tím podstatněji odpíráno a bráněno býti mohlo; nicméně také tomu lidu chudému válečnému, kterýž se na hranicích a pomezních místech drží, a jim pro nespravení a zadržení předešlých berní, skrze což JMCská se jinde zdlužiti musel, k veliké škodě přichází, mnoho dluhuov se zuostává, aby žoldové jich zouplna zaplaceni býti mohli a tudy ta místa pomezní v témž království Uherském tak opatřena byla, aby se nebylo potřebí obávati, aby jich více nepřítel pobrati mohl, nýbrž ta zase vzatá zdobývána býti mohla. A když se to téhož nepřítele Turka donese a on tomu tak srozumí, že hned s prvopočátku kralování JMCské se o to strany běhu válečného v království Uherském tak podstatně ujímati, a od svaté říše i také zemí JMCské poddaných, věrných milých, tím dostatečnější pomoci míti ráčí, toho se také ulekne a takových ukrutenství a tyranství, činěním vpáduov a štrafuov do zemí JMCské, před sebe bráti smíti nebude. A poněvadž pak již při těchto hromnicích přišlých termin poslední pomoci proti výš dotčenému nepříteli Turku od stavuov svolené vyšel, a na předešle minulém sněmu puoi druhého krát sto tisíc tolaruov též pomoci od stavuov království Českého svoleno jest, však nicméně za svrchu oznámenými příčinami takových velikých nákladuov a vydání na lid válečný, bez kterých nikoliv býti nemuože, čím dále vždy přibývá, a protož JMCská stavuov, jakožto poddaných věrných milých, milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby stavové JMCské na tomto sněmu též jmenovitou sumu a to za dvě letě pořád zběhlé, každého roku dvakráte sto tisíc kop míšeňských na dva terminy a jakž předešle bývalo, poddaně svolili a vyplnili. A JMCská to k stavuom připouštěti ráčí, aby mezi sebou na ty prostředky pomyslili, je obrali, odkudž by taková pomoc a suma s nejmenší obtížností, dobrým řádem a rovností svolena a na ty jisté časy a terminy od stavuov uložené zouplna shledávána a vyplněna býti, a také jakou exekucí by a dopomáháním k těm, kteřížby takové berně časně nespravili, přikročeno býti mohlo, nařídili, tak aby se JMCská na to, že v jistotě a zouplna při každém terminu po ty dvě letě vycházeti a JMCské dávána bude, ubezpečiti moci ráčil a dále skrze neplnění JMt škody nésti neráčil. Jestližeby pak týmiž prostředky, kteréžby tak k vybírání a dávání též pomoci stavové obrali, víceji něco přebíhalo, JMCská proti tomu býti neráčí, aby to všecko stavuom k dobrému na jich obecné potřeby, podle jich dalšího nařízení, obráceno býti nemělo.

Dále, co se posudního na vychování dvoru JMCské, načežby se konečně a v jistotě JMCská, že také na jisté časy a terminy vycházeti bude, ubezpečiti moci ráčil, dotýče: tolikéž JMCská na stavích toho žádati ráčí, aby JMCské také po ty dvě letě pořád jistu sumu peněz, tolikéž každého roku na dva terminy, co by se toho prostředních let vynésti a zběhnouti mohlo, panství JMCské ani dědičného groše v městech JMCské v to nepotahujíce, poddaně svolili a vyplnili, a tolikéž na ten zpuosob a s tou výminkou jako strany pomoci proti Turku, přebíhaloliby co při kterém terminu přes sumu tak od stavuov svolenou toho, aby to také jim stavuom k dobrému zuostalo. Pakliby se nedostávalo, to aby od nich stavuov na uložené terminy bez umenšení a všelijakých odtahuov doplněno bylo. Ačkoliv horní města v království českém od téhož posudního osvobozena by býti měla, však JMCské se vidí, kdyby stavové také k tomu přivedli, aby se i tu v týchž horních městech, jako od jiných stavuov, vybíralo a odvozovalo, že by to bez všelijaké škody a ujmy jich býti mělo; a protož JMCská pochybovati neráčí, že stavové, povážíc to také zdravě u sebe, budou to věděti jak opatřiti, aby náležitá rovnost zachována byla.

Jakož také stavové království českého o tom dobrou vědomost, jaké skrovné a malé duochody na vychování dvoru svého císařského, a zase proti tomu veliké nesnesitedlné vydání na všelijaké rozličné outraty každodenní, kteréž se pak neumenšují, ale vždy více přivětšují, míti ráčí, tudíž také jaké nesnesitedlné dluhy na JMCskou k zaplacení po předcích JMti, jakž o tom na díle nahoře dotčeno, přišly, tak že by JMCská slušnou příčinu míti ráčil, mimo výš dotknuté JMti žádosti, také stavuov strany nyní jmenovaných dvou artikuluov pomoc na dostatečnější a hojnější vychování dvoru svého císařského i také placení týchž dluhuov žádati a následovati: i poněvadž nyní k tomu čas a příležitost neslouží, a JMCská také by v tom stavuov, pokudž nejvýš možné, rád ušetřiti ráčil, protož JMCská toho nyní až do jiného přlležitějšího času zanechávati a stavuov milostivě žádati ráčí, poněvadž toho JMCské zemí a věrných poddaných duoležitá potřeba káže, aby budoucně, tak jak se jim JMCská milostivě duověřovati ráčí, na ty cesty pomyslili a při sobě zdravě uvážili, kterak by JMCské i v tom užitečně a platně spomoženo býti mohlo.

Vedle toho také stavové sobě ku paměti přivésti mohou, kterak jest s nimi na sněmích předešlých častokráte jednáno a o tom připomínáno bývalo, kterak místa pomezní a hraničná zemí k království Českému příslušejících a kteráž nepříteli Turku nejblíž přisedí, zvláště pak z té strany od bánských měst, zámky a pevnostmi dosti špatnými opatřena jsou; aby také stavové na ty cesty pomyslili a to uvážili, jakáby pomoc a odkud na takové stavení zámkuov a pevností sebrána a učiněna byla: a poněvadž pak takového nebezpečenství se v těch místech neumenšuje, nébrž se čím dále vždy více přivětšuje, vidělo se nyní opět stavuom to k paměti přivésti a s nimi jednati, aby to také před sebe vzali, při sobě zdravě a bedlivě uvážili, kterakžby to také opatřeno býti mohlo, tak aby se takových nebezpečenství před nepřítelem Turkem obávati potřebí nebylo.

Jakým také zpuosobem předešle několikrát s stavy jednáno bylo, co se společné defensí, kteráž by jak v čas pokoje a v čas války nařízena a ta na budoucí časy stále, neporušitedlně trvati mohla, dotýče: JMCská pochybovati neráčí, že to také stavuom v dobré paměti zuostává, a poněvadž jest věc vědomá, že nepřítel Turek na větším díle s zeměmi JMCské hranice má, tak že žádného bezpečenství v těch místech před tímž nepřítelem není, nébrž též hranice otevřené, zvláště pak, jak již dotčeno, k městuom bánským zuostávají, a tak veliká síla a rychlost téhož nepřítele jest, že bez zvláštního opatření, by pak okolní všecky země pospolně se snažily a svou všecku moc a sílu na to vynaložily, témuž nepříteli by nikoli odolati nemohly; protož jest slavné paměti JMCská, pán a otec JMCské nejmilejší,tento užitečný a za nejplatnější prostředek obmysliti ráčil, aby netoliko JMti království a arciknížetství, nébrž také JMtí arciknížat, JMtí arciknížete Ferdinanda a arciknížete Karla země, o stálou a trvající ochranu neb defensí a opatření (toliko za příčinou vpáduov, pokudž by se jací do těch kterých zemí od nepřítele Turka státi měli) společně se snesly, tak aby podle uvolení hotovosti té každé země s plno-mocenstvím pospolu shromážděny byly, že by tudy tím lépeji nepříteli, kterýž blízko markrabství Moravskému a knížetství Slezskému přisedí, zvlášť poněvadž takových pevností při hranicích a mezech dotčených zemí, jakž při pomezích Rakouských, Štýrských a Kránských se nenachází, se odolati a odepříti mohlo; též aby se vědělo, v nenadálých potřebách, na jaké pomoci a retuňk jedna země od druhé se nadáti a na to se spolehnuti může, a tak by skrze to dotčené země tím lípeji, tudíž i poddaní JMCské podstatněji, ochráněni a opatřeni byli. Za kterýmižto příčinami JMCská o stavích milostivě pochybovati neráčí, že tento vysoce duoležitý artikul, na kterémž těm všem zemím všeckno dobré záleží, zdravě a se vší pilností uvažovati budou, a pro uvarování nenabytých budoucích jich škod takové společné snesení strany dotčené ochrany neb defensí tím dřívěji fedrovati neobmeškají, tak aby JMCská na jich stavuov dobré zdání tím dostatečněji a konečněji na tom se ustanovit ráčil.

Jakož také stavové v dobré paměti mají, jakým zpuosobem na předešlých sněmích jim stavuom, strany zadržování berní a restantuov, jakby ty zvyupomínány a dosaženy býti mohly, přednášeno jest bylo; a poněvadž ty restanty pro neplacení lidu válečnému nemalý zmatek, a JMCské pro anticipací a objednávání sumy peněz, kteráž s velikou těžkostí a pod veliký ourok se dosahuje, k znamenitým škodám přivádí, což by se i těm osobám z stavuov, kteréž se v tom vždycky poslušně a poddaně zachovávají a podle svolení sněmovního každého času pořádně berně dávají a spravují, v takové nerovnosti pro zadržení a neplacení těch berní nemalá křivda dala: protož JMCská stavuov milostivě žádati ráčí, aby pro zachování mezi nimi, jakž pak i slušné jest, v tom náležité rovnosti, na nynějším sněmu na tom byli a se jednomyslně snesli, aby ty zadržalé berně a restanty podle v předešlých sněmích vyměřených pokut bez dalších pruotahuov zvyupomínány, dobývány a zouplna spravovány byly.

Tolikéž předešle od stavuov strany plavby po Labi, kterak by ta k dobrému a užitečnému i k nemalému vzdělání tohoto království byla, rozjímáno i také. již osoby k tomu, které by to v řád dokonalý a k místnému konci přivésti měly, nařízeny byly, a ačkoliv JMCská, slavné paměti, pán a otec JMCské nejmilejší, jim stavuom se milostivě zakazovati ráčil takovou věc na nyní minulém sněmu říšském v Řezně při kurfirštích a jiných knížatech říšských, kterých se tu dotýkati chce, se vší pilností a dostatkem jednati, však jest to jím tehdáž za příčinou osobního nebytí jich kurfirštů na témž říšském sněme, a že sou vyslaným svým v tom žádného plnomocenství nedali, sešlo: i poněvadž JMCská nicméně než jako předkové JMti vedle své nejvyšší možnosti, cožby toliko k dobrému a užitečnému tohoto království Českého býti mohlo a se vztahovalo, s pomocí pána Boha všemohúcího k tomu nápomocen a vší milostí k tomu nakloněn býti ráčí, protož stavové budou věděti JMCské sami ty cesty a prostředky, podle jich dobrého uvážení, kterakby netoliko tento artikul, ale i jiné pilné a znamenité království tohoto se dotýkající věci, před sebe vzaty a na místě postaveny býti měly, ukázati a přednésti, čemuž JMCská vyrozumějte a bedlivě povážíc, ráčí se milostivě nakloniti a k tomu skutečně přičiniti aby ty všecky věci podle náležitosti k nejlepšímu a užitečnému vyřízení přijíti mohly.

Kdež také tomuto království a zemím k němu příslušejícím, zvlášť pro uvarování hněvu, pokuty a trestání božského i také pro zachování ctného a šlechetného obcování a dobrého pořádku, strany zbytečného šatstva, pankytování a jiných k tomu podobných věcí, aby to v dobrý řád a policej uvedeno bylo, za veliků potřebu se uznává: protož JMCská často psaných stavuov království Českého žádati ráčí, aby takový vysoce duoležitý a znamenitý punkt a artikul s pilností povážili a na to pomyslili, kterakby tomuto království a zemím k němu příslušejícím nejužitečněji býti mohlo (jakž pak o nich, jakožto milovnících národa a vlasti své, žádná pochybnost není, že se od osob svých k tomu nachýlí,a přičiní), aby to v dobrý řád uvedeno, a ten podle náležitosti a pod přísnou pokutou, aby se z toho nevykračovalo, držán byl. Na kteréžto jich uvážení a snesení JMCská ráčí se potomně na tom konečně ustanoviti, aby netoliko v zemích dědičných JMCské, nýbrž také i při dvoře JMti, vedle slušnosti takový pořádek neb řád nařízen a ten skutečně držán byl.

A poněvadž pak stavové, jakožto věrní poddaní, JMCské k sobě upřímný úmysl a péči seznávají, a JMCská v tomto sněmovním předložení snesitedlné žádosti na stavy vzkládati ráčí, ráčí JMCská t nim té nepochybné naděje býti, že tento sněm tím dřivěji a podstatněji podle dobrovolného jich snesení k místnému konci přivedou a zavrou, tak aby zbytečných outrat, daremních meškání i jiných jich obtížností tady se uvarovali a těch znikli. A ačkoli JMCská od osoby JMti milostivě k tomu nakloněn by býti, aby tím déleji při stavích a v tomto království Českém přebývati a zuostati moci ráčil, však toho znamenitá a veliká potřeba, netoliko JMCské vlastní, ale také království tohoto a jich stavuov, jakž pak to sami znáti mohou, vlastně se dotýče, ukazuje, aby JMCská k tomuto království přináležejících markrabstvl a knížetství, tudíž také věrných poddaných, pro přijetí od nich náležité povinnosti, též i pro vyřízení jiných duoležitých a znamenitých artikulů a potřeb, pokudž nejspíš možné, navštíviti, mezi ně přijeti a v těch místech to, což nahoře dotčeno, i také ty věci, což při začátku JMCské spravování náležité jest, v dobrý pořádek uvésti ráčil: za kteroužto příčinou JMCská milostivě stavuov žádati ráčí, aby tím spíšeji a dříveji o sněmovní věci bez pruotahuov se snesji a srovnali, a tyto všecky artikule, jakž toho obzvláštní duoležitá potřeba ukazuje, kteréž jim stavuom k pochvale a ke všemu dobrému se vztahují, že k srdcím svým připustí a této nejprvnější při začátku vladařství JMti milostivé žádosti poddaně, ochotně, upřímně a povolně se ukáží; aby JMt tolikéž také, v čemby stavuom jaké milosti činiti moci, tím náchylnější býti příčinu míti ráčil. A JMCská proti tomu strany takového stavuov z žádné povinnosti než dobrovolného sněmovního svolení, zvlášť co se dotčených pomocí a berní dotýče, ráčí je stavy podle starobylého zpuosobu dostatečným reversem, že to privilejím a svobodám jich na žádnu ujmu býti nemá, opatřiti. Naposledy pak, což tak stavové (však nikam se před zavřením sněmu pro spěšnější jednomyslného snesení fedruňk a učinění relací ke dskám, bez JMCské vědomí a povolení nerozjíždějíc) na takovou milostivou žádost JMCské z upřímné a poddané lásky, jakožto věrní poddaní, svolí, JMCská jim stavuom toho vší milostí zpomínati, nahražovati a jich milostivým císařem, králem a pánem býti a zuostati ráčí.