66. Usnesení sněmu obecního, jenž zahájen byl dne 5. února a uzavřen dne 2. března 1577 na hradě Pražském.
MS. úředních zápisů deskových s nápisem "Červení sněmové od r. 1541 do 1582" v král. česk. archivu zemském.
Tito artikulové na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta Páně 1577 v pondělí po hromicích a zavřín o suchých dnech postních [V tištěných artikulích naznačeno datum ještě slovem "v sobotu"] při přítomnosti nejjasnějšího knížete a pána pana Rudolfa, římského voleného císaře, uherského a českého krále etc, jakožto krále českého, ode všech tří stavův téhož království Českého svoleni a zavříni jsou.[Dole na listu stojí stejnou rukou připsáno: "JMCské podati."]
Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Rudolf, římský císař, uherský a český král etc, pán náš nejmilostivější, z mnohých znamenitých duoležitých příčin pro zachování všeho křesťanstva, i tohoto království dobré a užitečné, sněm obecní téhož království Českého rozepsati a na témž obecním sněmu JMt osobou svou císařskou, oustně i v spisu, předkem smrt časnou JMti císaře Maximiliana, slavné a svaté paměti, pana otce JMCské nejmilejšího a pána našeho nejmilostivějšího,kteréžto prostředkem pán Buoh všemohoucí ráčil jest dvanáctého dne minulého měsíce v městě říšském Řezně z tohoto světa požalostivě připomenouti ráčil: což všickni tři stavové království tohoto, podle takového lítostivého JMCské obšírného předložení, skutečně to poznávání, že jistě jak všickni obyvatelé tohoto královic tak také všecko křesťanstvo, nad takovým JMCské z tohoto světa sjitím slušnou a srdečnou žalost a zármutek nésti mají a nesou. Nebo JMCská, dávné paměti, pro otcovskou, věrnou a vždycky laskavou snažnou péči a bedlivost, kterouž jest při spravování JMti, podle od pána Boha vysokým rozumem obdaření, o všecko křesťanstvo, zvláště pak o království, země a poddané své, měl, dobře a hodně toho jest zasloužiti ráčil. Jakž pak i naposledy JMCská, slavné paměti, majíc na zdraví JMti od mnoha časuov veliké nedostatky a ztížnosti, nelitujíc v tom téhož zdraví ani života svého, pro zachování předkem cti a chvály pána Boha, ochránění víry svaté, jména a krve křesťanské, všelijak milostivě a otcovsky snažně se starati a až do poslední hodiny života svého v tom pracovati ráčil, a tak všickni tři stavové království tohoto pána Boha všemohoucího pokornými srdci prosí, aby JMCské zase veselého vzkříšení popříti a za tuto časnou korunu JMt věčnou korunou korunovati ráčil.
Že pak milostivý pán Buoh nám JMCskou, nynějšího pána našeho, z milosti své svaté za krále a pána našeho dáti jest ráčil, o čemž žádná jiná naděje není, nežli že JMCská s pomocí pána Boha ve všech slavných, chvalitebných způsobích, jako křesťanský císař a pán, kterýž od jeho milosti božské mnohými vysokými ctnostmi, dary a rozumem obdařen jest, v Jich Mti předkuov svých Šlépěje vstoupiti a jich následovati ráčí, nad čímž stavové, pána Boha velice chválíce, vysoce potěšeni jsouaJMCské, jako věrní poddaní, šťastného, dlouhého ve zdraví kralování a tohoto království v dobrém křesťanském a pokojném spravování za mnohá léta od pána Boha všemohoucího vinšují, věrně a srdečně žádají.
O potvrzeni privilegií království tohoto a osazení ouřaduov zemských, též i místodržících JMti.
Co se pak dalšího JMCské stavuom předložení dotýče, že JMCská, neohlédajíc se na žádné jiné duoležité příčiny a potřeby, z milosti a lásky své císařské, jakožto král český, majíc obzvláštní náchylnost k národu a království Českému, též zemím k němu příslušejícím, nejprve sem do tohoto království přijeti a to na milostivé péči míti jest ráčil, předně stavuom jich privilegia, svobody, práva, starobylé dobré zvyklosti a pořádky milostivě potvrditi, tolikéž zemské i jiné ouřady, kteréby prázdny byly, osaditi, dobrý křesťanský řád naříditi a obecním i obzvláštním ztížnostem, podle spravedlivosti, spomoci; obzvláštně také, jakby spravování, neb místodržictví, tohoto království a zemí k němu přislušejících, [v]nebytu JMti, s uvážením a radou stavuov dostatečně opatřeno býti mohlo, nicméně stavuom téhož království a zemím, k němu připojeným další i větší milosti podle náležitosti a možnosti činiti, čehož stavové od JMCské ve vší poníženosti vděčni jsouce, JMCské, jako pánu svému nejmilostivějšímu, vždycky věrně, poddaně do nejvyššího přemožení svého odsluhovati snažovati se budou.
0 potvrzeni privilegií království tohoto a osazení ouřaduov zemských, též i místodržících JMti.
Co se pak dalšího JMCské stavuom předložení dotýče, že JMCská, neohlédajíc se na žádné jiné duoležité příčiny a potřeby, z milosti a lásky své císařské, jakožto král český, majíc obzvláštní náchylnost k národu a království Českému, též zemím k němu příslušejícím, nejprve sem do tohoto království přijeti a to na milostivé péči míti jest ráčil, předně stavuom jich privilegia, svobody, práva, starobylé dobré zvyklosti a pořádky milostivě potvrditi, tolikéž zemské i jiné ouřady, kteréby prázdny byly, osaditi, dobrý křesťanský řád naříditi a obecním i obzvláštním ztížnostem, podle spravedlivosti, spomoci; obzvláštně také, jakby spravování, neb místodržictví, tohoto království a zemí k němu přislušejících, [v]nebytu JMti, s uvážením a radou stavuov dostatečně opatřeno býti mohlo, nicméně stavuom téhož království a zemím, k němu připojeným další i větší milosti podle náležitosti a možnosti činiti, čehož stavové od JMCské ve vší poníženosti vděčni jsouce, JMCské, jako pánu svému nejmilostivějšímu, vždycky věrně, poddaně do nejvyššího přemožení svého odsluhovati snažovati se budou.
O potvrzeni privilegií království tohoto a osazení ouřaduov zemských, též i místodržících JMti.
Co se pak dalšího JMCské stavuom předložení dotýče, že JMCská, neohlédajíc se na žádné jiné duoležité příčiny a potřeby, z milosti a lásky své císařské, jakožto král český, majíc obzvláštní náchylnost k národu a království Českému, též zemím k němu příslušejícím, nejprve sem do tohoto království přijeti a to na milostivé péči míti jest ráčil, předně stavuom jich privilegia, svobody, práva, starobylé dobré zvyklosti a pořádky milostivě potvrditi, tolikéž zemské i jiné ouřady, kteréby prázdny byly, osaditi, dobrý křesťanský řád naříditi a obecním i obzvláštním ztížnostem, podle spravedlivosti, spomoci; obzvláštně také, jakby spravování, neb místodržictví, tohoto království a zemí k němu přislušejících, [v]nebytu JMti, s uvážením a radou stavuov dostatečně opatřeno býti mohlo, nicméně stavuom téhož království a zemím, k němu připojeným další i větší milosti podle náležitosti a možnosti činiti, čehož stavové od JMCské ve vší poníženosti vděčni jsouce, JMCské, jako pánu svému nejmilostivějšímu, vždycky věrně, poddaně do nejvyššího přemožení svého odsluhovati snažovati se budou.
Pomoc proti Turku, nepříteli.
Dále pak, na milostivou žádost JMCské strany pomoci proti dědičnému a ouhlavnímu nepříteli všeho křesťanstva Turku, na tomto jsou se všickni tři stavové snesli, předně, jakož pominulého roku JMCské, slavné paměti, jistá pomoc proti jmenovanému nepříteli Turku, totiž na jeden termín z každého domu lidí poddaných po 10 groších českých, a na druhý termín z každého lánu dědiny orné týchž lidí poddaných po 15 groších českých, s jistou při tom další výminkou v předešlém sněmu doloženou, též také od třetího stavu měst království Českého místo berně domové jistá suma, totiž půl 13 tisíce kop grošův českých, jest svoleno: ačkoliv to v nemalém rozmyšlení jest býti chtělo, ale aby k JMCské stavové všecku poddanou povolnost ukázali, protož taková pomoc JMCské z domuov lidí poddaných, tolikéž z lánuov, nicméně od Pražan a měst království Českého, ostatní suma nedodala, též také od osob duchovních, manuov, dědiníkuov, nápravníkuov a jiných všelijakých v témž předešlém sněme obsažených, i také od židů, do svatého Jiří nejprve příštího konečně nejvyšším berníkuom, k vybírání takové berně prvé voleným, na hrad Pražský dána a vyplněna býti má. Však při tom od jednoho každého, mezi dotčeným nynějším a svatého Jiří nejprve příštího časem, skutečně to opatřeno býti má, aby místo berně z lánův každý tak mnoho, jakž se komu při prvním terminu svatého Martina berně domové dáti dostalo a vypraviti přišlo, sebral a sumu druhého terminu hromničného s první domovou zouplna srovnal, však tak, jestližeby ta berně z těch lánů jako z domuov nevynesla.
O posudní.
A tolikéž i strany vypravení posudného až do vyjití toho terminu sv. Jiří nejprve příštího, aby se ve všem podle toho předešlým sněmem vyměření jeden každý zachovati a takové posudné zouplna bez odpornosti, a tak tu berni domovou, též z lánův i také posudné, pod těmi všemi pokutami na to prvé vyměřenými, vypraviti povinen byl. A jakož také stavové na sněmu pominulém pátý groš posudného jsou svolili na ten zpuosob, což-bykoli takového pátého groše od zavření téhož sněmu až do sv. Jiří, nejprve příštího, k zemi vybráno bylo, že dále do té sumy JMsti císařové jménem daru za to ojedeno býti má. Protož stavové tímto sněmem to tak nařídili, aby jeden každý, což jemu z várky piv takového pátého groše od outerýho po svatém Kylianu loňského roku minulém [10. července] času zavření sněmu předešlého až do sv. Jiří nejprve příštího dáti se dostane, aby vypraviti a dodati povinen byl. A nejvyšší berníci, majíce sobě od výběrčích krajských, vedle téhož nařízení, ten pátý groš odvedený, dále cožkoli ten sumy vynese, k ruce JíMsti císařové, tomu, komužby to od JíMti poručeno bylo, jednoho každého času proti kvitanci jeho vydati mají.
Berně z domuov.
Dále pak o další pomoc proti Turku, na milostivou žádost JMCské na stavy vzloženou, na tom jsou se všickni tři stavové, neohlédajíce se na žádné ztížnosti své a poddaných svých, snesli a z poddané lásky, prohlédajíce k tomuto nejprvnějšímu JMCské z počátku kralování, dobrovolně svolili, aby napřed JMCská skrze hejtmany, ouředniky neb purkrabě na panstvích JMCské naříditi ráčil, též jedna každá osoba, páni, rytířstvo i všecky osoby duchovní, tolikéž manové, dědiníci, nápravníci, dvořáci, což. koli v městech, městečkách, vesnicích, aneb jinde na panstvích a statcích svých lidí osedlých mají, z jednoho každého domu aneb chalupy, buď veliké neb malé, v kterýchž lidé bydlí, krom samých kovářských, pastuších a ovčáckých chalupí, též lázní ve všech, na kterýchžby hospodářův osedlých nebylo, aby jeden každý z těch nadepsaných osob při času sv. Jiljí, nejprve příštího, po 10 groších českých, a potom při času vánoc, též nejprve příštích, též po 10 groších českých dali a konečně beze všeho dalšího prodlévání na ty časy a terminy vypravili a vyplnili. Jedna pak každá vrchnost má, a tím vedle tohoto sněmovního svolení povinna bude a jest, beze všeho fortele aneb nějaké ne-dbanlivosti, s pilností to, jaký počet lidí osedlých, hospodářův, tak jakž výše dotčeno, na panstvích a statcích svých má, vyhledati, a rozvrhnouce to spravedlivě, aby bohatší hospodářové chudším v tom nápomocni byli, tak aby se v tom mezi lidmi poddanými rovnost zachovala a z každého domu neb chalupy při jednom tom každém předepsaném terminu, totiž svatém Jiljí a vánocech, po 10 groších českých zouplna tu pomoc a berni vynésti mohlo, a žádným vyšším a těžším ukládáním mimo to vrchnost poddaných svých neobtěžujíc, takovou sumu peněz podle listův přiznávacích pod pečetí svou, příjmouc to k svému svědomí, že jest se v tom spravedlivě zachoval a takové domy aneb chalupy, z nichžby se tak na ty terminy po 10 groších českých té berně vybírati mělo, vyhledal anebo vyhledati dal, a mimo to, že více lidí osedlých na takových domích a chalupích na statku svém nemá, nejvyšším bernikuom království tohoto Českého na hrad Pražský při příští jednoho každého terminu předjmenovaného dodati a v tom se upřímně a spravedlivě, jakž náležité jest, zachovati má. A nicméně tolikéž všechna města JMCské, též JíMti císařové, kteřížby statky pozemské, městečka, vesnice, buď ty k obci neb duchovenství, aneb osoby městské samy obzvláštně, jakžkoli co tak na pozemských statcích drželi a drží, ve všem se úplně a docela tak zachovati mají a povinni jsou, jakž pak forma listu přiznávacího, v jakých slovích býti má, níže položena a napsána jest. Než Pražané a jiná města JMCské a JíMti císařové, kteříž třetího stavu užívají, jsou se s JMCskou a stavy tohoto království Českého snesli a v to se uvolili, že místo podomovní berně na hotové sumě za jeden rok puol třinácte tisíce kop grošův českých dáti na dva terminy mají; totiž prvního terminu při času sv. Jiljí nejprve příštího, vezmouc sobě z lidí poddaných svých, buďto k obcím neb záduším aneb osobám náležitých, to což na ty lidi přijde, ku pomoci, sebrání prvního dílu šest tisíc puol třetího sta kop grošuov českých a druhého terminu při vánocích, nejprve příštích, též šest tisíc a puol třetího sta kop grošuov českých, bez té výminky, kteréž při prvním terminu užiti mají, touž sumu šest tisíc a puol třetího sta kop grošuov českých, nepotahujíc v to poddaných svých, složiti a nejvyšším berníkuom "vyplniti a poddané své s poddanými jiných stavův v též pomoci a berni srovnati mají.
Než což se dědiníkův, nápravníkův a dvořákův dotýče, ti vedle šacuňkův svých předešlých jednoho každého statku jeho z každé kopy grošuov českých po puol patu penízi českém sberouce, na výš jmenované časy a terminy nejvyšším berníkuom na hrad Pražský s listy přiznávacími odsílati mají.
Forma listu přiznávacího.
Já N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem podle svolení sněmovního na obecném sněme na hradě Pražském, kterýž držán byl léta etc.77 v pondělí po hromicích a zavřín téhož léta v sobotu o suchých dnech postních, všecky lidi poddané své vyhledati a sčísti dal; kterýchž se osedlých N. nachází, a že více lidí poddaných osedlých, z kterýchž berně při tomto terminu K po 10 gr. českých dáti mám, jsem ovšem vyhledati ani najíti nemohl, než těch dotčených N., to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní jsem k tomuto mému přiznávacímu listu přitisknouti dal; jemuž datum etc.
Jestližeby se to pak na kohožkoli bud! skrze berníky zemské, anebo jakžkoli jinač, vyhledalo a našlo, že jest se vedle tohoto svolení sněmovního, tak jak se napřed píše, v tom jinak choval a lidí poddaných svých osedlých spravedlivě sčisti nedal, z nich se zouplna nepřiznával, a té berně z jednoho každého po 10 groších českých při terminích předepsaných od sebe s přiznávacím listem úplně a docela neodvedl: tehdy všickni tři stavové tímto sněmem nejvyšším ouředníkuom a soudcuom moc dávají, kdožbykoli v tom tak shledán byl, aby jej mohli před sebe na soud zemský obeslati, a on se bude ihned povinen po témž obeslání postaviti a toho se spraviti.
A jestliže ta zoumyslnost, že jest se vedle toho obecního svolení tak nezachoval a od sebe té berně náležitě neodvedl, na něm shledána bude, tehdy več mu to obráceno bude, to při tom zůstati má.
A nicméně z hrabství Kladského, panství Loketského, též všickni manové strany berní, jednoho i druhého terminu, z poddaných svých a posudního i při všem jiném, což v tomto sněme objest, zachovati se mají.
O židech.
Židé pak v městech Pražských a v jiných královských, též pod kterýmžby koli pánem rytířským aneb duchovním člověkem, aneb kýmžkoli a kdežkoli na statcích byli: ten každý kterémužby nad dvaceti let bylo, aneb žeby byl, dva uherská zlatá [sic] aneb půl druhé kopy grošuov českých, však na dva terminy, totiž při času sv. Jiljí, nejprve příštího, čtyřiceti pět grošuov českých, a při času hromic, též nejprve příštích, čtyřiceti pět grošuov českých dáti povinen bude. A kterémužby židu dvaceti let nebylo a do desíti let stáří že jest, polovici toho při každém tom jednom terminu výš psaném, to jest po půl třináctém groši českém, dáti má. Však židé starší v městech Pražských naříditi a na přísahy své, kteréž jsou k povinnostem svým učinili, to opatřiti mají, aby všecky židy v týchž městech Pražských, i také ve všech krajích v království tomto, kterýmž přes deset let až do dvacíti a přes dvaceti let jest a bude, vyhledajíc, zejména popsali, rozdělíc zvláště židy v městech Pražských, a z každého města, městečka a vsi v krajích též zvláště poznamenajíc, co jich v kterém místě jest, a tu berni spravedlivě vyberouc, což se jí koli sejde, s tím psaným poznamenáním a počtem na hrad Pražský nejvyšším berníkuom ihned, při vyjití jednoho každého terminu, odvedli. Pakliby tíž starší židé toho tak, vedle tohoto zemského svolení a všemi třemi stavy království Českého ustanovení, neučinili, osob židuov Pražských i krajských zejména nejvyšším berníkuom nepodali, aneb spravedlivě se nezachovali a berně z nich nevybrali a neodvedli aneb těch židův ve všech místech svrchu bedlivě nevyhledali a let jim ujímali koli způsobem, aneb jinak jakkoli toho příčina byli a žeby se v tom při nich jaký fortel a nejmenší lest naproti tomuto svolení vyhledala tehdy ihned nejvyšší berníci ty židy starší dostatečným vězením opatřiti dáti a do soudu zemského v témž vězení dodržeti, a dále se k nim, vedle naučení téhož soudu zemského, pokutou i trestáním skutečným zachovati mají.
A tyto osoby od stavův za berníky voleny jsou: z stavu panského čeněk Mičan z Klinštejna a z Roztok a na Kamenici, purkrabě hradu Pražského; z stavu rytířského Jaroslav Vchynský ze Vchynic a na Drastech; z stavu městského Jaroslav z Mutěnína, měštěnín Starého města Pražského. Kterýmžto berníkuom za práci jich z též berně toto dáno býti má: osobě z stavu panského dvě stě kop grošuov českých, osobě stavu rytířského půl druhého sta kop grošuov českých, osobě stavu městského jedno sto kop grošuov českých. A tíž nejvyšší berníci mají a budou povinni ihned, při vyjití jednoho každého terminu, tomu každému, kdožby se nepřiznal, anebo, přiznaje se, berně své nespravil, nižádného v tom nešetříc a se neostýchajíc, ve všecken statek jeho jedním komorníkem pražským se uvázati; pakliby po takovém uvázání ve dvou nedělích též berně nedal, tehdy tíž berníci listem obranným se uvázati moci budou a ten budou moci držeti, jeho užívati dotud a tak dlouho, dokudžby se ten každý nepřiznal, a podle listu přiznávacího sumy té, pro kteroužby se jemu též uvázání stalo, i se všemi škodami a náklady proto vynaloženými, nedal a nevyplnil. A nicméně viděloliby se týmž berníkuom, buď na svršcích a nábytcích do sumy té, pro niž by se uvázání stalo, uprodati aneb díl toho statku zastaviti, to bez překážky každého budou moci učiniti, a ten každý, kdožbykoli nač toho půjčil, té zástavy do roka pořád sběhlého a dále, pokudžby to zase od něho sumou na to půjčenou vyplaceno nebylo, užiti má.
Tyto pak předepsané pomoci a berně ode všech tří stavův svolené tohoto roku,
[V tištěných artikulích jest odstavec tento titulován: "Škod ohněm, povětřím etc. tohoto roku stalých, na berní žádný nevyrážej.] jakž se napřed píše, na časy a terminy uložené, žádný sobě ku pomoci, jakž předešlých let výminky bývaly, ohněm, povodněmi, povětřím a krupobitím, bera, od jednoho každého úplně a docela vyplněny býti mají. A to z té příčiny na tento rok toliko jest tak svoleno, poněvadž se to nachází, že od některého léta mnozí příčinou ohně povětří jsou se k berni nepřiznávali, a někteří dokonce, ano se jim tak velikých škod [...], pro které ", by slušně s berně svolené jim sjíti mohlo, té berně nedali ; při takové domové berni čím dále vždycky se jí do nemalé sumy umenšuje, a takměř již naposledy nemnoho přes polovici proti nejprvnější té domové berni vybrané toho se schází; protož aby to zase v lepší rovnost uvedeno a tomu, takovýmili výminkami dotčenými, aneb jinak ta nerovnost jest přicházela, vyrozumíno býti mohlo. Však jestli by se v tom roce kterému z poddaných ohněm neb povětřím, též povodněmi jaká škoda stala, tehdy bude moci pán jich na jiné poddané své tu berni, kterážby z těch pohořalých, i jinak škodu vzatých, vyjiti měla, uložiti a tak ji zouplna podle nadepsaného svolení vypraviti. Pakliby který pán, neukládajíc na jiné, v tom je zastati a za ně dáti chtěl, to se při vuoli každého pána zůstavuje; ale vždy aby zouplna z jednoho každého domu všech lidí poddaných, beze všeho omylu a zmenšení od každého pána vybrána a konečně spravena byla.
A kdež také JMCská při stavích království milostivě žádati ráčil, [V tištěných artikulích jest odstavec tento titulován: "Posudní."] aby stavové JMCské posudné z jednoho každého věrtele piva bílého ječného, jakž předešlým sněmem svoleno JMti cícaři Maximilianovi, slavné paměti, bylo, svolili prohlídajíce stavové k milostivé žádosti JMCské, se i v tom JMCská milostivě stavuom zakázati že v tomto království českém osobou a dvorem což nejčastěji vedle nejvyšší možnosti své ráčiti bude, bývati chtíti ráčí, a jsouce stavové nad tím nemálo potěšeni a nemajíc o tom " pochybnosti, než že JMCská tak učiniti ráčí, svolili sou JMCské za jeden rok z jednoho každého věrtele piva bílého aneb ječného po čtyřech groších českých, počnouc od sv. Jiří nejprve příštího až do sv. Jiří když se bude psáti léta 78; a dávati se počíti má výběrčím krajským při času sv. Jakuba, apoštola, a druhý termin na den svatých Šimoniše Judy, třetí termin na den obrácení sv. Pavla na víru křesťanskou, a čtvrtý poslední termin na sv. Jiří téhož léta etc.78.
A tito v krajích za výběrčí ode všech tří stavův jsou voleni: v kraji Bechynském Zikmund Malovec z Malovic a na Vejrči; v kraji Prachenském Kundrat Pernklo z Šenrejtu a na Pacivě; v kraji Plzeňském Dobeš z Šlovic a na Puclicích; v kraji Žateckém Šebestian Vřesovec z Vřesovic a na Touchovicích; v kraji Litoměřickém Zikmund Sluzský z Chlumu; v kraji Slánském Benjamin Sluzský z Chlumu; v kraji Boleslavském Albrecht Pětipeský z Chýš a Egrberku a na Cetni; v kraji Hradeckém Jan Kapoun z Svojkova a na Bartoušově; v kraji Chrudimském Ctibor Kapoun z Svojkova a na Mikulovicích; v kraji čáslavském Jindřich Hlaváč z Bohušic a v Ronově; v kraji Kouřimském Mikuláš Bryknar z Brukštejna a na Za-pích; v kraji Vltavském Adam Voračický z Paběnic a na Prčici; v kraji Rakovnickém Jiřík z Násilí a na Krušovicích; v kraji Podbrdském Jan Ježovský z Lub a na Starém Kníně. Za kteroužto práci tomu každému výběrčímu na ten rok po padesáti kopách grošův českých z téhož posudného dáti se má.
O restantích.
Což se pak starých a dávných restantuov z berní, za kteréž jsou stavové JMCské, aby od nich upustiti ráčil, poníženě žádali, dotýče: na tom JMCské s stavy milostivé snesení jest, že JMCská ještě jisté osoby podle nejvyšších ouředníkuov zemských naříditi ráčí, aby, v ty počty nahlídnouc, co takových starých restantův jest vyhledali a to JMCské v známost uvedli, a JMCská vyrozumějíc tomu, na přímluvu stavuov ráčí se věděti jak milostivě ukázati. Strany pak restantuov těchto poslednějších let zůstávajících, na tom jsou se stavové snesli, aby berníci, kteříž jsou tak kterého roku a sněmu voleni a nařízeni byli, nešetříc v tom žádného, ty reštanty podle vyměření týchž sněmův vyupomínali a to konečně mezi tímto časem a letnicemi nejprve příštími; s tou při tom další výminkou, poněvadž pak na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 73 v středu po památce sv. Pavla na víru obracení [28. ledna] jisté osoby voleny byly ha ty staré reštanty zasednuti a tu s jedním každým, kdožby se za JMCskou jaké dluhy míti pravil, oučty učiniti, aby se jim porážka a s nimi srovnání státi a to na místě a konci postaviti mohlo, a poněvadž to až posavad na místě postaveno není, JMCské stavové za to poddaně prosí, kdož tak koli praví se za JMtí jaké dluhy míti, aby skrze jisté osoby, již předešle k tomu volené, ráčil poručiti s jedním každým se sčisti a o to urovnání učiniti, tak aby o to dalších mezi JMCskou a stavy království tohoto zaneprázdnění potřebí nebylo. A ty osoby k tomu volené aby se na hrad Pražský na den božího vstoupení [16. května] sjely a na zejtři při komoře české na tu věc zasedly; též jeden každý, kdožby se za JMCskou jaké spravedlivé dluhy míti pravil, k témuž času se najíti dal a o to s osobami k tomu volenými se učetl a na místném konci, i také zůstával-li by JMCské jakých takových za sebou zadržalých reštantův, postavil, tak aby jeden každý, při komžby se to, že více na restantích, buď berně neb posudného, než dluhu jeho jest, za sebů zadržel, našlo, co v jistotě dodati a složiti věděl. A komužby pak nad ty reštanty dluhuov za JMti více zůstávalo, JMCská aby jednomu každému to zapraviti poručiti ráčil. A jestližeby pak s kým na jakém nedostatku, jistém a slušném odporu, co toho býti chtělo, v to JMCská s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými milostivě nahlédnouti a uvážiti moci ráčí, při čemžby jeden každý zůstaven býti mohl. Avšak jestližeby pak JMCská do toho času výš psaného v tomto království býti neráčil, čehož se stavové poddaně nenadějí, tehdy aby ouředníci a soudcové zemští, v to sami nahlédnouc, k spravedlivému místu a konci přivésti mohli.
O hotovosti.
Což se pak nařízení pro opatření země dotyče, na tom jsou se všickni tři stavové snesli: aby jeden každý z stavuov tohoto království z statku svého vždy ze tří tisíc kop grošuov českých jeden kůň zbrojný a jednoho pěšího, se vším tím dostatkem, což rejtaru i také pěšímu zbrojnému náleží, oupravně na hotově měl; tak kdyžby koli tohoto království a vlasti naší potřeba nastala, aby jeden každý s tím na hotově tento rok byl.