NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1577, 24. dubna. — MS. souč. v arch. česk. místod. č. 127.

Rudolf etc. Instrukcí místodržícím, správčím a radám našim království našeho Českého nařízeným.

Jakož sou stavové království Českého slavné a svaté paměti nejjasnějšímu a velikomocnému knížeti pánu, panu Maximilianovi Druhému, římskému císaři, uherskému a českému etc králi etc, pánu a otci našemu nejmilejšímu, víc než jednou i nám na nyní jminulém sněmu poddaně přednesli a poníženě prosili, abychom, pokudž nejvejš možné, na hradě Pražském, stolici téhož království, jakožto král český jim ku potěšení bytností naší a toho všeho, což by tak koruny české a zemí k témuž království příslušejících věcí potřebných se dotejkalo, přítomni býti ráčili: což bychom, jsouce jim vší milostí, pokudž by nám nejvejš možné bylo pro lásku, kterouž k stavuom království našeho Českého, věrným poddaným našim milým, jmíti ráčíme a oni zase k nám mají, nakloněni, rádi učiniti ráčili; však časem potřeba toho káže, že pro všecko křesťanstvo i také pro dobré království Českého a zemí k němu příslušejících do říše i do království Uherského pro nařízení spůsobu válečného i jiných zemí našich odjezdnáš býti musí. Kdež pak aby v nepřítomnosti naší, jakž sme se jim v tom na jich poddánu žádost milostivě zakázati ráčili, věděli v nastalých potřebách svých i zemí k též koruně příslušejících kde své útočiště jmíti mají, ráčili sme tuto instrukcí na dolepsané osoby, jakožto království našeho českého nyní od nás po našem odjezdu odtud na ten čas za místodržící, správce a rady nařízené pro lepší řád a důstojenství sepsati dáti.

A protož mají jmenovaní místodržící a rady naše předně přede všemi věcmi na to, což by se cti a chvály boží dotýkalo, aby netoliko na hradě a v městech Pražských ale i jiných v království Českém městech ta se rozmáhala a rostla, své zření jmíti, to fedrovati a žádným pohoršitedlným novým sektám, kderé prvé v zemi dopouštěny býti neměly, se začínati a rozmáhati dopouštěti nedáti; všecka zlořečení proti pánu Bohu, láni, přisahání, nectnosti a bezbožnosti, a jedněch druhým pohoršení k zlému dávání, čímž pán Buoh všemohoucí k hněvu popouzen býti ráčí a lidem z toho zlý příklad se dává, přetrhovati a zastavovati, nébrž co by se toho tak začínati chtělo, v to náležitým nahlédnutím, mají k trestání, tak aby dobrý křesťanský, pobožný řád zdržán a zachován býti mohl, přivozovati.

K tomu také mají nad naším duostojenstvím, království českého a zemí k němu příslušejících regaliemi, svobodami, zvyklostmi, právy, spravedlivostmi, dobrými, starobylými, chvalitebnými pořádky a obyčejmi [sic] ruku držeti, proti těm nic před se nebrati, ani jiným toho činiti dopouštěti; k tomu také erbanunky, hranice a pomezí zemská se vší pilností v dobrém pozoru a paměti jíniti, aby nám a konině České nic na ujmu a ublížení před se bráno nebylo; ve všem rovnou spravedlivost, aby se jak chudému tak bohatému udělovala, zachovati, a kde by bez dlouhého procesu právního lidi dobrovolně, pokudž by se naší MCské a pokuty nedotejkalo, srovnati mohli, v tom žádné pilnosti a práce své litovati a spořiti nemají.

A tak ty nahoře jmenované osoby mají v nepřítomnosti naší v království Českém všech deset, v počtu plném vždycky, pokudž nejvejš možné, ačby který pro své zvláště duoležité potřeby odjeti musel, tehda ustavičně pět neb šest, v kanceláři naší české v světnici radní každého dne téhodního v jistou hodinu, jak letního tak zimního času, od sedmi až do desíti hodin před polednem pro vyřizování našich vlastních a království Českého i také stran potřeb a vejprav se scházeti a pospolu bývati; však v středu a v sobotu, ty dva dni, svých věcí hleděti a opatrovati svobodu a dopuštěno sobě od nás jmíti mají.

Jestližeby pak něco tak velikého připadlo, že by nám, království našemu Českému a zemím k němu příslušejícím na tom mnoho záleželo a spěšného uvážení a vypravení potřebovalo, tehdy mají se netoliko ty dva dni oznámená, totiž v středu a v sobotu, ale i dne nedělního a svátečního scházeti a pospolu bejvati, a takové pilné a znamenité věci v počtu desíti osob, anebo co jich nejvíc býti může, uvažovati.

Kderé věci ku pořadu práva náležejí, ty při tom zuostaviti a zanechati, a což jednou na pořad práva skrze právní vejpověď anebo jsice jménem naším z dostatečného uvážení rozeznáno a od nich uznáno a poručeno bude, při tom má dokonce a zcela zůstaveno a nad tím ruka držána býti; jestliže by pak lidé ti, kderých se dotýče, na tom přestati nechtěli a přes to dále suplikovali, aby podle uznání týchž místodržících jiným ku příkladu trestáni byli.

O všech věcech, jakby kdy potřeba toho ukazovala, buďto že by o nějakém válečném spuosobu slyšeti bylo, anebo jsice nám nebo království na tom vysoce náleželo, mají nám časně oznamovati a v tom dalšího oznámení a milostivé vuole naší očekávati. A co tak od nás sem k uvážení odesláno bude, aby to spěšně i se vší pilností s dostatkem uvažovali a nám své dobré zdání bez prodlévání obšírně k naší další resolucí odsílali: tak aby strany, kderých se dotejkati bude, dlouho zdržovány nebyly, nébrž podle náležitosti vejprav svých dostávati a zbytečných outrat a nákladuov ujíti mohly.

A poněvadž pak soud náš apelací na hradě Pražském větším počtem rad a osob dosaditi toho oumyslu býti ráčíme, mají místodržící naši na to pozor a zření jmíti, aby rady naše při týchž apelacích služby své pilně přítomny bejvaly. A poněvadž tu nemálo věcí k uvážení přichází, aby tím každého času se vší pilností uvažovány, vyřizovány a vypravovány byly, nemá žádnýmu z týchž rad našich nad apelacími bez vědomí a odpuštění místodržících našich odjížděti dopuštěno býti. A protož rady naše nad apelací mají své zření na nařízené osoby k místodržicství a kancelář jmíti.

Také mají nařízení místodržící, správce a rady naše, na regement a správu netoliko Pražských, ale jiných měst, dobrý pozor jmíti a na tom býti, aby se lidem bez pruotahův spravedlivosti udělovalo, a všecky právní věci, což k městskému právu náleží, in prima instantia s vejhradou apelaci nebo suplikací při tom zuostaveny býti.

Skrze pak hejtmany naše a konšely měst Pražských, aby v to také nahlédnuto a nařízeno bylo, poněvadž skrze příkupníky nemalá drahota v těch městech pochází, aby v tom i také strany chleba, masa, ryb, vína, piva i jsice též v hostinských domích jeden každý lepší pohodlí jmíti mohl.

Z strany ohně a což by k nařízení dobrého řádu se trefiti a sloužiti mohlo, aby nad tím přístně ruku drželi, tak aby se tudy všelijakých škod uvarovati mohlo; stav panský a rytířský i jiní přespolní lidé od řemeslníkuov v koupích a prodaji nadsazováni a ztěžováni nebyli.

A poněvadž se na mostě i jsice v městech Pražských hadruňky, svády a mordy zbíhají, ty aby zvláště skrze hejtmany a konšely měst Pražských přetrhovány a stavovány, a přestupnici a rušitelé toho podle uznání skutečně trestáni byli.

Nicméně také lepší řád z strany klizení ulic v městech Pražských a vyvozování hnojův, jiných nečistot a smradův i také opatření chudých lidi nařídili, poněvadž mnozí z nich mizerně na stupních i jiných místech leží a se zdržují, skrze což rozličným nemocím a nakažením z toho příčina se dává: ti nemocní a potřební aby do špitala dáváni, ty pak, kdeří zdrávi sou a z oumysla žebří, a tak zahálejíc po ulicech běhají a lotrovství své páší a provozují, z města vypovídali, netrpěli.

Tolikéž také všelijaké loupeže, pro lepší bezpečnost v zemi aby dobrý řád držán a zachován a zlé přístně trestáno bylo, přetrhovali a nedopouštěli, zvláště pak, aby netoliko v Pražských, ale i v jiných městech a městečkách v království Českém na pomezí i jinde v hospodách a hostinských domích to nařízeno bylo, kdyby někdy někderý potentát i jsice také neznámé osoby a cizozemci neb jiní podezřelí lidé skrze toto království jeti chtěli, do hospod se zahodili, anebo že by se něco jiného přihodilo a zběhlo, na čemž by tomuto království záležeti mohlo, aby hospodáři v městech Pražských, u kterýchž by tak takoví lidé hospodou byli, ihned o těch místodržícím našim, v jiných městech a městečkách vrchnosti, kderá by tu byla, spěšně pod jistou uloženou pokutou, aby to dále na též místo-držící vznésti mohli, oznamovali; a my podle uznalé potřeby ráčíme při komoře naší české nařízení učiniti, jestližeby kdy místodržící, správci a rady naše někdy za potřebu uznali, pro lepší kunšaft a jistčí špeh, že by se na pomezí vyslat imusilo, aby na outraty na to z komory peníze dány, a tudy pro bezpečnost země tím pilnější a pořádnější špehové v čas nenadálé příhody držáni býti mohli.

Také častopsaným místodržícím pečeť naši, aby všecky věci, psaní a poručení, což by tak od nich v radě uváženo a za potřebu uznáno bylo, tou pro větší zření a duostojenství pečetili, dávati ráčíme, kderoužto pečeť místokanclíř náš, ačby tu přítomen byl, anebo v jeho nebytu přísežný sekretář sobě svěřenou jmlti má.

A poněvadž se těmi slovy "na místě našem" ve všech psaních místodržící, správce a rady království českého podpisují, protož aby se věděti mohlo, kderé osoby z těch nařízených při uvažování a v radě bejvaly, mají sekretáři po každé radě držení neb audiencí ty osoby i také to, jaké věci v radě předneseny a na čem zuostáno neb zavříno bylo, jakž se pak i jsice v jiných místech takový obyčej zachovává, poznamenávati. A my milostivě pochybovati neráčíme, že jmenované osoby, jakožto po našem tomto nynějším z království českého odjezdu od nás na ten čas nařízení místodržící, správce a rady království našeho českého budou všecky naše, téhož království a zemí k němu příslušejících každodenní připadité věci, podle těch závazkuov a přísah, kterýmiž nám a tomu království, jakž pak pánu Rohu všemohoucímu i nám z toho odpovídati povinni budou, zavázáni sou, podle jich největší pilnosti věrně a právě vyřizovati, tak aby sobě žádný co slušně ztěžovati nejměl; jakž pak o jich snažné pilnosti žádné pochybnosti nemáme. Což my jim, na čem oni pánu Bohu i nám příjemnou libost prokáží, milostí naší královskou spomínati, avšak sobě vymieňovati a pozuostavovati ráčíme, abychom k této instrukcí a nařízení našemu každého času podle vuole a libosti naší, buďto změniti, přidati nebo ujíti moci ráčili; jestližeby pak dotčení mistodržící, správce a rady naše nám, království Českému a zemím k němu příslušejícím kd obrému, užitečnému a prospěšnému něco více, nežli v této instrukcí obsaženo jest, při sobě najíti a uznati mohli, o tom mají nám každého času k další milostivé resoluci naší poddaně psaním svým oznamovati. Dán na hradě našem Pražském v středu po svatém Jiří léta etc 77.