84. Někteří nejvyšší úředníci, soudcové zemští a radové císařští předkládají císaři, že po společném mezi sebou uvažování na tom zůstali: poněvadž král polský smlouvy vždycky zachovávané mezi královstvím Polským a Českým dosud neobnovil, nestvrdil, nemálo vojska sebraného má a ještě více v říši jedná, protož že jest jisté opatrnosti zapotřebí; za kterouž příčinou žádají císaře, aby sněm království rozepsal, na kterémž by toliko to jednáno bylo, co by vedle starých smluv mezi Poláky a Čechy pro dobro a opatření koruny České předsevzato býti mělo.

NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1577, 7. července. — MS. souč. č. 127 v arch. c. k. česk. místod.

Nejjasnější a nejnepřemoženější římský císaři, a uherský, český etc. králi etc. pane, pane náš nejmilostivější! VMCské poníženě oznamujeme, že jsme my Vilím z Rožmberka, nejvyšší purkrabě Pražský a Bohuslav Felix Hasnštejnský z Lobkovic etc. nejvyšší komorník království Českého, milostivé poručení VMCské, přijevše sem do Prahy, nejvyšším pánuom ouředníkóm a soudcóm zemským i jiným radám VMCské, kteříž na tento čas zde byli, majíce s nimi společné shledání z strany nynějších spuosobů království českého a Polského se dotejkajících, oznámili a přednesli. A měvše my všeckny dolepsané osoby o to dosti obšírné rozmlouvání a uvažování podle nynějších spůsobů a proměn, kteréž v království Polském jsou, čeho byste se VMCská k témuž králi a stavóm z mnohých příčin nadíti jmíti, toho abyste VMCská brzy a gruntovně věděti ráčili, potřebu toho duoležitů bejti poznáváme; neb poněkud se nám vidí býti s nemalým podivením, že až do této chvíle král polský o to, aby compactata, kteráž od dávních mnohých let mezi králi a královstvími českým a Polským jsou vždycky vysoce vážena i také zachována byla, aby k obnovení a k potvrzení přišla, nic při VMCské, jakožto králi českém, jest nehledal, aniž o tom naše jaká vědomost jest, aby mimo to jakým přátelstvím nebo sousedstvím zakazovati se měl; pod tím pak rozličné hlasy a noviny proskakují, kterak netoliko vojsko v království Polském sebrané má, ale i nemalý počet více jízdného i pěšího lidu v říši jedná a s několika nejvyššími o to jednati jest poručil, ješto aby i o to, co při VMCské, jakožto císaři římském, o povolení hledati měl, tak jakž jiní potentátové křesťanští toho v podobných příčinách činiti obyčej mají, o tom žádné vědomosti nemáme. A při sobě toho považujíce, jakým fedruňkem k království jest došel, ty i jiné příčiny jsou, kteréž nám nemalé rozmyšlení činí a nás k tomu ponoukají a vedou, VMCské, jakožto pánu svému nejmilostivějšímu, poníženě raditi i také prositi, aby VMCská pro opatření království a zemí, svých věrných poddaných, všelijakou náležitou opatrnost z strany téhož krále a předsevzetí jeho jmíti ráčili. Jakož pak nepochybujem, že podle svého vysokého rozumu na to na všecko milostivu paměť, nicméněji i každého času jistou a gruntovní vědomost a špehy o praktikách a předsevzetí jeho jmíti ráčíte; jakým pak způsobem by taková věc předsevzata bejti měla a oumysl krále polského i téhož království v tom přezvěděn, nicméně což pro opatření království Českého a zemí k němu příslušejících jednáno a předsevzato by býti mělo, zvláště i proto, aby nic proti starým kompaktátóm a smlouvám, kteréž ještě podle paměti někderých z nás jsou dokonce nevyšly, nic se před sebe nebralo anebo neobmeškalo: vidí se nám za potřebné býti, abychme o to všickni tři stavové království tohoto společné rozjímání a uvažování jmiti mohli, poněvadž v menších příčinách, když někdy smlouvy někderé s okolními kurfiršty a knížaty říšskými k obnovování jsou přijíti měly, bez stavův povolení a jistých osob k tomu volení toho jest nic býti nemohlo; VMCskou, jakožto krále českého, pána našeho nejmilostivějšího, s ponížeností prosíme, že pro nahoře psanů potřebu sněm obecní v tomto království rozepsati a položiti ráčíte, na kterém bychme mohli s stavy toliko o tu příčinu rozmluviti, a co bychom za dobré VMCské i tohoto království pro opatření téhož království a zemí k němu příslušejících uznali a uvážili, VMCské bez prodlévání to v známost uvésti mohli. Té jsme víry a naděje ku pánuom a přáteluom svým milým, stavuom království českého, když o potřebě této vyrozumějí a přezvědí, že s nemalou, poddanou a poníženou vděčností to přijmou, že VMCská na toto království, aby v čas, což by pilného opatření potřebovalo, se předjíti mohlo, v tom milostivu paměť jmíti ráčíte, a my, což podle povinností svých za potřebu VMCské z potřeby jsme zaneprázdniti museli, věříme, že od nás to milostivě přijíti ráčíte. A jakým by zpuosobem tento sněm a k kterému času rozepsán býti měl, VMCské příležitě toho připiš odsíláme, to vše k dalšímu milostivému VMCské uvážení zuo-stavujíce; jisté v tom odpovědi, kterou bychom se spraviti mohli, od VMCské s ponížeností očekávati budeme. S tím se VMCské službami našimi poddanými poníženě poručena činíme. Dán na hradě Pražském, v neděli po svatém Prokopu léta etc. sedmdesátého sedmého.

VMCské věrní poddaní

Vilém z Rožmberka, m. p., Ladislav starší z Lobkovic, m. p., Bohuslav Felix Hasištejnský, m. p., Adam z Šternberka, nejvyšší sudí království Českého, m. p., Zdeněk z Wartmberka, m. p., Georg Popi von Lobkovic, m. p., Jindřich z Valštejna, má ruka, Jaroslav z Kolovrat, m. p., Michal Španovský z Lysova, m.p., J.ze Vchynic, purkrabě Karlštejnský, in. p., Bernart starší z Hodějova etc. , Jan starší Vratislav, m.p. [


Ostatní podpisy v rukopisu původním při vázání rukopisu uříznuty.]

Post scripta. Jestliže by pak mezi tím časem VMCské co jistého, že by k témuž budoucímu uvažování potřebného bylo, z nadepsaných míst došlo: VMCskou se vší ponížeností prosíme, že nás toho tejna učiniti neráčíte. A při tom i o tom poručiti ráčíte, aby kompaktáta mezi královstvím Českým a Polským k tomu času vyhledána a sem odeslána byla, tak aby tím lípeji a prospěšněji stavové, v to nahlédnouc, ty potřeby uvažovati mohli. Datum ut in litteris.

 

Michal Španovský z Lysova, nejvyšší písař kr. Českého.





Přihlásit/registrovat se do ISP