NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1577, 15. července. — MS. souč. č. 127 v arch. česk. místodržitelství.

Nejjasnější a nejnepřemoženější římský císaři a uherský, český etc. králi etc. a pane, pane náš nejmilostivější! Co nám VMCská strany Batoryho a jakého by se nebezpečenství od něho obávati potřebí bylo, jedním psaním v jazyku německém a druhým psaním v jazyku českém, tolikéž také třetím psaním v témž jazyku českém z strany pánuov Moravan [sic], jaké jsou spisy při nynějším sněmu, kterýž od VMCské v městě Olomouci držán byl, VMCské podali, a při tom jakou žádost svou vzložili, psáti a k vážení i také k náležitému opatření milostivě poroučeti ráčíte: tomu všemu jsme poddaně vyrozuměli.

I předkem, co se téhož v německém jazyku psaní strany přijímání lidu válečného na některých místech v říši od Batoryho, a ten lid, jestliže by skrze království české táhl, aby obstavován byl, do-týče: to VMCské za pravdu oznamujem, že jsme se na to s pilností a bedlivě ptali, ale nic toho od žádného slyšeti a se uptati nemůžem, aby kdo v říši ani v těchto okolních zemích lid válečný, bud jízdný nebo pěší, Batorymu přijímati neb najímati a na to pšaluňky dávati měl; nebo i těchto dnuov poslové Jich Mtí kurfirštuov saského a brandeburského, kteříž do země Bavorské jedou, sem přijeli, a dnes ještě zde zuostávají, s kterýmiž jsme shledání a rozmlouvání naše i o též věci měli, ani od nich jsme tomu ničemuž, aby kde v říši takové jaké přijímání a najímání lidu válečného k ruce témuž Batorymu býti mělo, vyrozuměti nemohli. Však nicméně podle milostivého VMCské poručení do krajuov, v kterýchž pomezí království Českého od říše, tolikéž také k Moravě, k Slezsku a k Lužicím jsou, jakožto do Plzeňského, Žateckého, Litoměřického, Boleslavského, Hradeckého, Chrudimského a Čáslavského, skrze listy odevřené na místě VMCské všem vuobec jsme poručili a to nařízení učinili, aby takovej lid anebo osoby válečné, bud jízdné nebo pěší, kde by koliv přijely nebo přišly, ihned obstaveny byly a na nich aby dostatečně vyptáno a vyzvěděno bylo, od koho a komu k ruce přijímány jsou a pštoluňk mají, též kde táhnou nebo táhnouti mají; a kdyžby kdo tak obstaven byl, dále aby puštěni nebyli, a aby stiežně o tom nám ihned dnem i nocí oznámeno bylo, čehož my potomně také VMCské na poště oznamovati obmeškávati nebudeme.

Také VMCské i toho při tom poníženě oznamovati nepomíjíme, že v týchž psaních a listech odevřených, kteréž tak po nahoře oznámených krajích na místě VMCské činíme a rozsíláme, Batoryho ani žádného zejména nejmenujem, a to z příčin VMCské vědomých, o kterýchž při budoucím sněmu, kterýž teď brzo z vuole pána Boha držán bude, jednáno a rozjímáno býti má. A poněvadž pak (jestliže by co toho chtělo bejti) najspíšeji skrze markrabství Lužická, kdežby tak z říše z lidu válečního jemu Batorymu přijati a najati byli, potáhnou a tudy by se vykrásti hleděti mohli: protož o tom nepochybujem, že VMCská to tolikéž při paních lantfojtích obojích Lužic, poněvadž bez pochyby na tento čas při VMCské jsou, aby žádnému skrze též markrabství protáhnouti dopuštěno nebylo, a tam tolikéž, jakž zde, aby obstavováni byli, milostivě poručiti a to naříditi ráčíte.

Co se pak opatření v takovém nebezpečenství království tohoto a zemí k němu příslušejících dotyce, jaké by býti mělo, bez sněmovního snesení nic jistého psáti ani svého dobrého zdání na ten čas VMCské dávati nemůžem; než dá-li pán Buoh při vejše dotčeném sněmu obecním, jestliže VMCská o tom co poručiti ráčíte, nepochybujem, že stavové tohoto království Českého toho mezi sebou rozjímati a uvažovati nepominou. Však přes to, vidělo-li by se VMCské mezi tím pro lepši a dostatečnější bezpečnost s některými nejvyššími rytmejstry jednati dáti, a s nimi bštaluňky as na 2000 koní učiniti, pokudž by toho jaká nenadálá potřeba nastala, to my k dalšímu uvážení VMCské a milostivé vuoli připouštíme.

Strany pak toho mladého Laského, strejce pana vejvody, kterýž až posavad zde bytem svým trvá: toho VMCské oznamovati nepomíjíme, že jest týž mladej Laskej zde v Praze u téhož strejce svého před některou nedělí byl, než aby osobu svou tajiti a toho něco, co by mu nenáleželo, říditi měl, tomu jsme vyrozuměti nemohli, nebo jest u některých z nás v obydlích našich s týmž strejcem svým (kterýž také zde jest) bejval, a kde od té chvíle jest, o tom žádné vědomosti nemáme. Než nám by se za dobré vidělo, aby již jmenovaný pan vejvoda Laský, kterýž tak zde ještě (jakž vejš dotknuto) trvá, odsud, což nejprve možné, vypraven býti mohl, jakž jsme se pak předešle za něho k VMCské i přimlouvali, aby na takovou svou vejpravu od VMCské penězi, kterýchž od VMCské podle milosti sobě učiněné (jakž nám zprávu jest dal), očekává, fedrován byl; jakž se pak i ještě při nás snáší, že by zle nebylo, pokudž nejspíše možné, aby odsud s dobrým prostředkem vypraven býti mohl.

Kdež pak nám milostivě poroučeti ráčíte, abychom, uvážíce ty spisy VMCské od pánuov stavuov markrabství Moravského na sněmu obecním podané, dobré zdání VMCské odeslali: i nemůžem před VMCskou tajiti, že v tak malém počtu, v kterémž tak nyní zde na hradě Pražském jsme, též věci tak hlavní a veliké, kteráž obšírného a bedlivého uvažování a rozjímání potřebuje, dostatečně, jakž by náleželo, uvážiti platně nemůžem; než teď při budoucím vejše dotknutém sněmu obecním, poněvadž tu všickni nejvyšší ouředníci, soudcové zemští a VMCské rady pospolu budem a také do toho času daleko není, té věci neobmeškáme před sebe vzíti a s pilností spolu všickni uvážiti, i také VMCské dobré zdání naše v té věci s ponížeností oznámiti. A s tím se VMCské službami svými poníženými poddaně poroučíme. Dán na hradě Pražském, v pondělí den rozeslání svatých apoštoluov léta etc sedmdesátého sedmého.

VMCské věrní poddaní