VE VÍDNI. 1577, 6. října. — Souč. opis v arch. česk. místod.

Rudolf etc. Vysoce urození, urození a stateční, věrní naši milí! Ačkoli jsme té jisté naděje býti ráčili, že vedle poručení našeho císařského, kteréž jsme ve čtvrtek po narození blahoslavené panny Marie [12. září] učinili, na teď nyní minulém sněme v království našem Českém to tak nařídíte a opatříte, aby netoliko k těm osobám, kteréžby berně a posudního dáti zanedbaly, předešlým sněmem vyměřenou pokutou přikročeno bylo, ale také aby ty staré zadržalé restanty i ten nyní vnově vyšlý svato-Jilský termin zouplna vyupomínán a to všecko na hranice a pomezí v království Uherském obráceno býti mohlo: však zpráva jistá nás dochází, že by přes pět set kop grošuov českých takové berně a posudního složeno a víceji zvyupomínáno až posavad býti nemělo, s kteroužto špatnou sumou, co bychom při tak potřebném a souženém lidu válečném, kterýž se na zámcích a pevnostech království Uherského ustavičně držeti musí, vyříditi a jim tudy spomoci mohli, sami uznávati muožte.

I poněvadž pak ten všecken zpuosob válečný v jmenovaném království Uherském v znamenitém a zřetedlném nebezpečenství, na čemž netoliko nám, zemím, královstvím a věrným poddaným našim milým, ale i všemu křesťanstvu vysoce mnoho záleží, postaven jest, k tomu také, že všecken lid válečný ze všech zámkuov a pevností některé žoldnéře z prostředku svého teď nedávno k nám jest vyslal a při tom oznámiti poručili: jestli se jim v brzkém čase záplata nestane, že takové zámky a pevnosti (poněvadž se před hladem a nastávající zimou nikterakž chrániti nemohou) opustiti a se jinam odebrati musejí, neobávajíc se při tom ničihéhož, aby proti přísahám svým, kterýmiž nám zavázáni jsou, čeho se dopustiti měli. A my vám tolikéž předešle častokrát ku paměti jsme milostivě přivozovali, kterak tohoto času nám možné není v jaké peníze buď bez ouroku nebo s ourokem (jakž proto prvé bylo) se objednati a to tím samým, že nám ty zadržalé pomoci a restanty, kterýmž bychom takové objednané peníze zase zaplatiti a proti tomu jiné objednati poručiti moci ráčili, až posavad zouplna vyupomínány a složeny nejsou. Za těmi a takovými příčinami uznávati muožete, poněvadž ode všech stavuov království Českého na obecním sněme takové pomoci, berně, posudní, proti ouhlavnímu a krve křesťanské dědičnému nepříteli Turku, tudíž také na vychování toho ubohého lidu válečného svoleny jsou (a my pro retuňk věrných poddaných našich milých všecko naše jmění, vlastní panství, léna, zboží duchovní v království našem českém i v Rakousích prodati a na svrchu jmenovaný zpuosob válečný, pro uvarování většího nebezpečenství, vynaložiti jsme museli), že k těm neposlušným osobám, pro zachování rovnosti mezi stavy, pro ty zadržalé pomoci pokutou týmž sněmem vyměřenou přikročiti a na nich dobývati dáti musíme. Protož nemohouc my na ten čas těm věcem jinač prospěti, milostivě vám poroučeti ráčíme, že se k tomu skutečně přičiníte, aby ty často jmenované pomoci, berně, posudní na vychování lidu válečného pro dobré tohoto království a zemí k němu příslušejících ode všech stavuov svolené, tudíž také ty staré restanty beze všeho prodlévání zvyupomínány, dobývány a což nejspíš možné složeny byly, tak aby těm ubohým žoldnéřuom a drábuom jich záplata se státi a místa pomezní proti nepříteli Turku osazena býti mohla; o vás nepochybujíce, že, znaje tuto vysoce duoležitou znamenitú potřebu naši císařskú býti, k tomu se s pilností míti budete, aby milostivé vuoli naší císařské pro svrchu oznámené příčiny zadost se státi mohlo. Což my vám všem milostivě zpomínati a nahrazovati ráčíme. Dán v městě našem Vídni v neděli po ochtabu svatého Václava léta etc. 77.