MS. úředních zápisův deskových v král. česk. archivu zemském s nápisem "červení sněmové od 1541 do 1582"

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Rudolf Druhý, volený římský císař, uherský, český etc. král etc. , pán náš nejmilostivější, sněm obecní na hradě Pražském léta tohoto 1578 v sobotu po svatém Petru v okovách z mnohých a vysoce důležitých potřeb pro opatření hranic Uherských rozepsati a položiti ráčil za příčinou tou, chtíc se JMCská škod, zkázy a záhuby, kteréžby JMCské, královstvím, zemím a v nich obývajícím lidem a poddaným JMti, též také s těmi se stýkajícím a království Českému a zemím k němu příslušejícím z toho pojíti mohly, uvarovati a též hranice a lid válečný aby opatřeny býti (tak jakž se v brzkém času z bezelstných příčin a potřeb obecní placení na všech hranicích Uherských před sebe vzíti a skutek záplaty učiniti musí) mohly, a táž místa hraničná, na kterýchž stavům království českého i zemím k němu příslušejícím, JMCské věrným poddaným a všemu křesťanstvu vysoce záleží, tak bez náležitého opatření zanechána a opuštěna nebyla, a tomu škodlivému zlému, kteréž téměř (jakž přísloví) za dveřmi stojí, časně v cestu aby se vkročilo, tak jakž JMCské milostivé oustní předložení i také v spisu přednesení, to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá. Kdež pak všickni tři stavové tohoto království českého takové milostivé JMCské předložení a oznámení v svém bedlivém a pilném rozjímání před sebe vzavše, kterakby v takových velikých a důležitých potřebách JMCské, těch ubohých lidí poddaných JMti, tak blízko Turku, tomu ouhlavnímu krve křesťanské žíznivému nepříteli, přísedících a hranic Uherských k opatření a lidu válečnému na týchž hranicích, kterýž se drží, zaplacení, pomoc podle své nejvyšší možnosti učiniti mohli, to jsou mezi sebou vyhledávali.

A poněvadž JMCská na ten čas při stavích království Českého milostivě žádati ráčí, aby stavové JMCské k předloženým od JMCské potřebám pomoc, berni domovní proti nepříteli Turku, o vánocích minulých, též také posudní na vychování JMCské dvoru již o svatém Jiří též minulém vyšlé, nečinivši se JMCské od těch časuov pro zdržení hranic v království Uherském žádných pomocí, jeden polouletní termin pomoci té pominulého roku svolené berně z věrné, náchylné poddanosti za jeden termin svolili:

1. Berně z poddaných a z měst

I na tom jsou se všickni tři stavové království tohoto snesli, předkem, aby nejprve z jednoho každého domu lidí osedlých, poddaných stavu panského, rytířského i také městského, nicméně osob duchovních v tomto království, což jich jest, po desíti groších českých na jeden termín dali a vyplnili. A to předně a nejprve JMCská aby to skrze hejtmany, ouředníky, purkrabě na panstvích svých naříditi a poručiti ráčil, též také jedna každá vrchnost, páni, rytířstvo, měšťané i všecky osoby duchovní, tolikéž manové, cožkoli v městech, v městečkách, v předměstí, vesnicích, aneb jinde kdežkoli, na panstvích a statcích svých, lidí osedlých mají, aby z jednoho každého toho domu anebo chalupy, kromě chalup pastuších, ovčáckých, též lázní ve všech, na kterýchžby lidé hospodáři osedlí nebyli, touž pomoc výš dotčenou po desíti groších českých konečně na den svatého Martina nejprve příštího, aneb dvě neděle potom, dali a vyplnili.

A tolikéž manové Karlštejnští i jiní manové, kdežby ti koli v tomto království byli, též také z panství Hrádeckého, z hrabství Kladského, z panství Loketského i města JMCské a JíMti císařové, kteřížby koli městečka anebo vesnice buďto k obci, a osoby duchovní, aneb jakžkoli na pozemských statcích co drželi anebo drží, pod těmi všemi pokutami, kterýmiž se na jiných stavích a lidech berně a posudné dobývají, jakž o tom v předešlých sněmích vyměřeno jest, ti všickni v tom ve všem s stavy království tohoto rovnost nésti a tolikéž, jakž se napřed píše, dáti a touž pomoc vyplniti mají a povinni jsou.

Co se pak krajiny Chebské dotýče, jakož jsou všickni tři stavové JMCské na předešlém sněmu, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 76 ve čtvrtek po neděli jubilate [17. května], poníženě prosili, aby JMCská obyvatele též krajiny k tomu, aby ve všech artikulích obecného svolení s stavy tohoto království českého, jako i jiné země k němu přináležející, rovnost nesli, a to též od sebe, což tak stavové z věrné poddané lásky JMCské, pánu svému nejmilostivějšímu, znajíce k milostivé žádosti JMti a poznávajíce toho obzvláštní potřebu býti, pro předešlou již oznámenou příčinu svolili, vykonali, přidržeti a k tomu je přivésti ráčil: i ještě JMCské všickni tři stavové za to poníženě prosí, aby JMCská již s touž Chebskou krajinou to předce dokonati a s nimi na jistém místném konci postaviti a s stavy království českého je srovnati ráčil.

Pražané pak i jiná města JMCské, též Její Mti císařové, kteříž stavu třetího užívají, takto se při tom zachovati mají: jakož se při předešlých některých sněmích s JMCskou snesli a v to uvolili, že místo té podomovní berně na hotové sumě za jeden termin, vezmouc na pomoc sobě poddané lidi, k obcem anebo zadusím jejich náležité, šest tisíc půl třetího sta kop gr. česk. složiti a na týž čas svatého Martina nejprve příštího anebo dvě neděle potom od sebe konečně odvésti nejvyšším bemíkům mají a povinni budou.

Než co se dědiníkův, svobodníkův, nápravníkův a dvořákův dotýče, ti vedle šacuňkův

svých předešlých jednoho každého statku jeho, z každé kopy gr. česk. po půl patu penízi českém též na výš psaný termin dáti a vyplniti mají.

Co se pak židův v království tomto dotýče, v městech Pražských i v jiných svobodných městech a nicméně ve všech městech JMCské a Její Mti císařové, též v panských, rytířských městech, i v městských městečkách, vesnicích, kdežby se ti koli vyhledati a najíti mohli, ty aby předně židé starší v městech Pražských na své povinnosti, kterýmiž jsou zavázáni, všecky spravedlivě vyhledali a sečtli; a cožby se jich tak koli vyhledalo a našlo, z toho jednoho každého žida, kterémužby nad dvaceti let bylo aneb žeby ženatý byl, po čtyřidceti pěti gr. českých, a kterémužby židu dvaceti let nebylo, a do desíti let stáří že jest, polovici toho, to jest půl třimecítma gr. česk., na týž čas svatého Martina neb dvě neděle potom, aby sebrali, a od sebe nejvyšším berníkuom s jistým a pravdivým poznamenáním týchž židův odvedli. A poněvadž pak se to nachází, že židé v jiných městech, městečkách a vesnicích od starších židův pražských tak docela vyhledáni býti ani k tomu, aby takovou svolenou na ně berni zou-plna vyplňovali, jich přivésti nemohou: a protož jsou se všickni tři stavové s JMCskou snesli, aby předně na statcích JMCské skrze hejtmany, ouředníky, purkrabě, tolikéž kdežby koli židé pod kterým pánem, rytířským člověkem a pod kýmžkoli jiným, též v městech královských obývající byli, ti aby spravedlivě se vyhledali a týmž způsobem z nich se táž berně sebrala, tak aby jeden každý žid, kterémuž by dvaceti let bylo, aneb žeby ženatý byl, 45 gr. česk. a kterémužby dvaceti let nebylo a do desíti let stáří že jest, ten půl třimecítma gr. česk. dal. A takovou sbírku té pomoci a berně z týchž židův, cožby se jí tak sešlo, předně hejtmane, ouředníci, purkrabové JMCské, nicméně každý pán a rytířský i jioý člověk, kterýžby židy na gruntech svých měl, při berni své s listy přiznávacími na týž čas a termín sv. Martina touž berni od židuov odsýlati má, i tolikéž z každého královského města purkmistr a konšelé v tom se také tak zachovati a touž berni vedle berní svých s listy přiznávacími odsýlati mají a povinni jsou. A kterýž by pak žid s tu berni, jakž na jednoho každého svoleno jest, býti a ji dáti nemohl, tehdy aby z těch gruntův, na kterýchžby ten žid byl, odtud ihned ode pána aneb správce týchž gruntův se vypověděl, a víc tu trpín a zase na ty grunty přijímán nebyl. Pakliby kdo takového žida na grunty své přijal, a on té berně svolené spravovati, pravíc, že s to býti nemůže, nechtěl, tehdy ten, kdožby takového žida na grunty své anebo do měst Pražských a do jiných měst přijal, ten každý aby byl sám za něj tu berni naň svolenou povinen dáti.

Já N. vyznávám tímto listem přede všemi vůbec, že jsem podle svolení, kteréž se stalo na obecném sněmu na hradě Pražském, kterýž držán byl léta 78 v sobotu po svatém Petru v okovech, všecky lidi poddané své vyhledati a sčísti dal, kterýchž se osedlých N. nachází: a že více lidí poddaných osedlých, z kterýchž berně při tomto času svatém Martině po 10 gr. českých dáti mám, jsem ovšem vyhledati ani najíti nemohl, než toliko těch dotčených N., to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní k tomuto mému přiznávacímu listu přitisknouti jsem dal. Datum etc.

Já N. vyznávám tímto listem přede všemi vůbec, že jsem podle svolení, kteréž se stalo na obecném sněmu na hradě Pražském, kterýž držán byl léta 78 v sobotu po svatém Petru v okovech, všecky židy, kteříž na grantech mých jsou, vyhledati a sčíisti dal, jichž se nachází v tom počtu, z kterýchž se vedle dotčeného sněmovního svolení berně dáti dostane, to jest N. židů ve dvadcíti letech a ženatých, a kterýmž dvadceti let není až do desíti jest jich v počtu N.: a že více žádných židův na gruntech mých, z nichž svolenu berni při tomto času svatém Martině dáti mám, jsem ovšem vyhledati a najíti nemohl, než těch dotčených židuov obojího počtu, to jest N., to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu, ut s.

Než toto se při tomto svolení berně znamenitě vymíňuje, jestližeby kterým poddaným ze všech tří stavuov, aneb městům bud ohněm, povětřím, krupobitím aneb povodněmi z dopuštění božího škody jaké se staly: to když jeden každý nejvyšším berníkům listem přiznávacím pod pečetí svou, přijma to k svému svědomí, co jest se poddaným jeho aneb v jednom každém městě osobám, obyvateluom téhož města škody stalo, oznámí, při tom zůstaven býti má, a to z berně, což by jí tiž poddaní jeho aneb osoby, kteréžby takovou škodu v jednom každém místě vzali, dáti měli, každý sníti může.

A tyto osoby od stavuov za berníky voleny jsou: z stavu panského Čeněk Míčan z Klinštejna a z Roztok a na Kamenici, purkhrabě hradu Pražského, z stavu rytířského Jaroslav Vchynský ze Vchynic a na Drastech, z stavu městského Jaroslav z Mutěnína, měštěnín Starého města Pražského; kterýmžto berníkům za práci jich z též berně toto dáno býti má, osobě stavu panského jedno sto kop grošuov českých, osobě stavu rytířského sedmdesáte pět kop grošův českých, osobě stavu městského padesát kop grošuov českých. A tiž nejvyšší berníci mají a budou povinni ihned při vyjití toho Času svatého Martina, kdožby se tak nepřiznal, anebo přiznaje se berně své nespravil, k jednomu každému tak a tím způsobem se zachovati, žádného v tom nešetříc, jak o tom o všem předešlým sněmem, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 77 pominulého v pondělí po hromnicích [4. února] vyměřeno jest.

A poněvadž pak JMCská do království tohoto mezi nás stavy, věrné poddané své, přijeti jest šťastně v dobrém zdraví i nám se také milostivě ohlásiti a zakázati ráčil, že mezi námi a s námi v tomto království osobou a dvorem JMt, pokudž nejvýš možné bude, zůstati ráčí, nad čímž stavové nemálo potěšeni jsouce, a nemajíc o tom žádné pochybnosti než že JMCská tak učiniti ráčí: na tom jsou se všickni tři stavové snesli a JMCské svolili z jednoho každého věrtele piva bílého aneb ječného po čtyřech groších českých, počnouc od zavření tohoto sněmu ve dvou nedělích pořád zběhlých až do vánoc nejprve příštích. A tyto v krajích osoby za výběrčí ode všech tří stavuov voleny jsou: v kraji Bechyňském Zikmund Malovec z Malovic na Vejrči, v kraji Prachenském Kundrat Pernklo z Šenerejtu a na Pacivě [sic], v kraji Plzeňském Jindřich Harant z Polžic a na Klenovém, v kraji Žateckém Šebestian Vřesovec z Vřesovic a na Touchovicích, v kraji Litoměřickém Zikmund Sluzský z Chlumu, v kraji Slánském Benjamin Sluzský z Chlumu, v kraji Boleslavském Albrecht Pětipeský z Chýš a z Egrberku a na Byšiclch, v kraji Hradeckém Jan Kapoun z Svojkova a na Bartoušově, v kraji Chrudimském Ctibor Kapoun z Svojkova a na Mikulovicich, v kraji Čáslavském Jindřich Hlaváč z Běhušic a v Ronově, v kraji Kouřimském Mikuláš Bryknar z Brukštejna a na Zapích, v kraji Vltavském Adam Voračický z Paběnic a na Prčici, v kraji Rakovnickém Jiřík z Násilí a na Krušovicích, v kraji Podbrdském Vácslav Běšín z Běšin a v Ouhonicích; za kteroužto práci tomu každému výběrčímu na ten termin po 25 kopách gr. česk. z téhož posudného dáti se má. Co se pak listův přiznávacích a exekucí, ačby kdo se tak kde nezachoval a v času vyměřeném toho posudního nedal a nesplnil, dotýče, v tom se k jednomu každému podle vyměření sněmovního, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 77 v pondělí po hromnicích [4. února], zachováno býti má.

A jakož jest JMCská stavy království Českého milostivě napomenouti ráčil, aby v témž království veřejná hotovost nařízena byla, kterážby v tomto království pro všelijaké případné potřeby trvanlivě zdržána a zachována býti mohla: i na tom jsou se všickni tři stavové snesli, že jsou osoby volili, z stavu panského Bohuslava Felixa Hasištejnského z Lobkovic a na Ličkově a Chomutově, nejvyššího komorníka království Českého, Zdeňka z Vartmberka a na Buštěhradě, JMCské radu a hejtmana Nového města Pražského, Jaroslava Libštejnského z Kolovrat a na Petršpurce, JMCské radu a markrabství Dolních Lužic landfojta a Hanuše Oprštorfa z Dubu a z Fridštejna, na Dubu a Týništi; z stavu rytířského Humprechta Černína z Chuděnic a na Chuděnicích, JMCské radu a hejtmana hradu Pražského a Její Mti císařové podkomořího měst v království Českém, Jana Markvarta z Hrádku a na Nekmiři, Viléma Miřkovského z Tropčic a na Mirkově, Vinoři a Vrchlabí, a Radslava Vchynského ze Vchynic a na Petrovicích, tak aby se ty osoby na hrad Pražský ve čtvrtek po svatém Matouši [25 září] nejprve příštím konečně sjely a to mezi sebou, kterakby taková veřejná hotovost v království tomto nařízena, zachována a zdržána býti mohla, bedlivě rozvážily, vyhledaly a v spis pořádný uvedly. A potřebovaly-liby ty osoby čeho z kanceláří, což by se té veřejnosti dotýkati chtělo, totiž z jiných zemí nařízení, to aby jim pro vyrozumění vydáno bylo; a potom při nejprve příštím sněme, kterýžby na hradě Pražském držán byl, stavům to přednesli a v známost uvedli. Však nicméně v tom času všecka ta veřejná hotovost, o kterouž jsou se všickni tři stavové království tohoto snesli, na sněmu obecněny kterýž držán byl na hradě Pražském léta 77 v pondělí po hromnicích [4. února], totiž aby jeden každý z stavův tohoto království z statku svého vždy ze tří tisíc kop gr. česk. jeden kůň zbrojný a jednoho pěšího se vším tím dostatkem, což rejtaru i také pěšímu zbrojnému náleží, oupravně v hotovosti měl, tak bylaliby tomuto království a vlasti naší v tom času jakákoli toho potřeba, aby jeden každý s tím se tu, kdež by toho svrchu dotčená potřeba v tomto království nastala a oznámeno bylo, v též oupravné hotovosti najíti dal, zachována býti má.

Co se starých reštantův berní předešlých zadržalých dotýče, poněvadž někteří takových zadržalých berní za těmi příčinami vyplňovati se zbraňují, pravíc, že by jim JMCská zase proti zadržení takových berní jistými dluhy povinovat býti a o ty s nimi podle předešlého sněmem vyměření se | scisti dáti míti ráčil, což až posavad žeby k místu přivedeno nebylo: a aby již aspoň jednou tomu spomoženo býti mohlo, na tom jsou se všickni tři stavové s JMCskou snesli, tak aby ty všecky osoby, kteréž se koli za JMCskou jaké takové dluhy míti praví, v pondělí po svatém Matouši evangelistu Páně [22. září], ten celý týden sem do Prahy se sjely a na hradě Pražském v místě jim ukázaném najíti daly, dluhy své, kteréž se tak při JMCské míti praví, před osobami níže psanými, k tomu od JMCské i také od stavuov volenými, ukázaly a o to se pořádně sečtly. A jestližeby se pak za kým více zadržalých berní aneb posudného, nežliby jemu JMCská dlužen býti ráčil, našlo, tehdy což by výšeji tak kdo JMti dlužen zůstal, to aby ihned ode dne téhož sečtení ve čtyřech nedělích pořád zběhlých zřízeným berníkuom konečně dal a spravil a to beze všech dalších odtahův; a jestližeby se pak našlo a vyhledalo, žeby JMCská komu z těch osob víceji, nežli jest berní a posudního zadržal, dlužen zůstati ráčil, tehdy také aby JMCská to v komoře své české milostivě naříditi ráčil, aby jednomu každému také v tom terminu, v těch čtyřech nedělích, konečně zaplaceno bylo, anebo se s ním o to umluvilo. A jestližeby pak co toho mezi kým na odporu bylo, tak žeby skrze ty osoby k tomu od JMCské a stavův volené tu tehdáž porovnáno býti nemohlo, tehdy aby ty osoby k tomu volené při nejprvnějším soudu zemském na Jich Mti pány a vladyky na plný soud zemský to vznesly, a coby tak na odporu bylo, a skrze ty volené osoby se porovnati nemohlo, Jich Mtem to v známost uvedli; a jakžby koli Jich Mti z uvážení svého spravedlivě uznati a o tom vyměřiti ráčili, při tom to také aby zůstaveno bylo.

Jestližeby pak kdo na svrchu jmenovaný čas k takovým oučtům se najíti nedal, aneb na místě svém nevyslal, aneboližto příčin hodných, proč jest se k tomu času bezelstně najíti aneb na svém místě vyslati nemohl, by neoznámil: o ten a takový dluh svůj, kterýžby se při JMCské míti pravil, aby přišel a žádné další výmluvy nedání zadržalých reštantův berní aneb posudního aby užiti nemohl; než oni berníci podle pokut předešlými sněmy vyměřených k těm všem osobám ihned se zachovati mají.

A k takovému oučtu a porovnání zejména tyto osoby nařízeny jsou: Zdeněk z Vartmberka a na Buštěhradě, JMCské rada a hejtman Nového města Pražského, Jiří Borita z Martinic a na Smečně oc, Jindřich z Valdštejna a na Dobrovici, JMCské rada, Mikuláš z Lobkovic a na Chyšech, JMCské rada, z pánův; Jan Vchynský ze Vchynic a na Nalžovech, purkhrabě Karlštejnský, Ctibor Sluzský z Chlumu a na Tuchoměřicích, Hendrych Štampach z Štampachu a na Hostivici, Vojtěch starší Vřesovec z Vřesovic z vladyk; Filip Redlfester z Vilderštorfu, Tomáš Groff z Greiffnperku, měšťané Starého města Pražského a Mikuláš Kůže z Vorličné, Martin Masopust, měšťané Nového města Pražského.

A jakož předešlým sněmem, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 71 v pondělí po svátosti [30. dubna], jisté osoby k přijímání počtův berničních voleny jsou byly, ale že se to nevykonalo, až i někteří prostředkem smrti z světa sešli: i protož všickni tři stavové JMCské poníženě prosí, aby JMCská osoby k takovým počtům milostivě naříditi ráčil, a vedle toho stavové k týmž počtům volili jsou, z stavu panského Joachyma Novohradského z Kolovrat a na Kosatkách, purkhrabí Karlštejnského, Jindřicha z Valdštejna na Dobrovici a Kunšberce, JMCské radu; z stavu rytířského Albrechta Bryknara z Brukštejna a na Libni nad Vltavou, JMCské radu a Albrechta Kamejtského ze Lstiboře a na Vobřiství; z Pražan Mistra Matěje Bydžovského z Aventinu, měštěnína Starého města Pražského, a Ondřeje Zutera, měštěnína Nového města Pražského, a ti aby o jistý den mezi tímto časem a budoucím soudem zemským snesouce se, na hradě Pražském se sjeli, a tu aby jim od JMCské pokoj ukázán, poručen byl, tak aby na ty počty zasedli a je s pilností již aspoň jednou k místnému konci přivedli, a o tom o všem při budoucím soudu zemském Jich Mtem nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským zprávu učinili; a kdyžby Jich Mti takový počet za pořádný poznali, dává se Jich Mtem tímto sněmem moc, aby mohli jednoho každého z týchž předešlých i potom volených bemíkuov dskami zemskými vykvitovati.

A jakož jsou sobě nemálo mnoho osob stavu panského a rytířského ztěžovaly a to vznášely, co se jim od některých měst i jiných osob, které jezy a mlýny na řekách v tomto království mají, cly a vytínáním vejtonu dříví z vorů i jinak v plavbách ubližuje, a kterak od nich ztěžovány a zdržovány jsou, což to proti starobylým svobodám panskému rytířskému stavu jest, a tou příčinou dříví i obilí, kteréž se na tom dříví i jiné potřeby plaví, se zdržují a zastavují a nemalé škody dělají: protož jsou se stavové s JMCskou, jakožto králem českým, na tom snesli, aby plavba po všech řekách a silnicech svobodných bez překážky jednomu každému byla, a po dnešní den žádnému z panského a rytíř ského stavu a jich vyslaným v tom se překážka více nedala, a jakž po zemi tak i po vodách žádnými cly, mejty a vejtony, aneb jakžkoli jinak, panský a rytířský stav aby v tomto království Českém v nižádném místě, což by kdo sobě ku potřebám svým vézti a plaviti dal, zdržován, zastavován a ztěžován nebyl. Pakliby kdo z kteréhokoliv stavu aneb jiných osob koho tak čím tím ztížil, an by k tomu žádného práva a spravedlnosti pořádné neměl, ten každý aby tomu, komužby tak v tom překážku učinil, dvadceti pět kop grošův českých pokuty propadl, a stalaliby se tomu, číž by to věci byly, na tom jaká škoda, tehdy bude mu ji povinen, což by se provedlo a prokázalo, zaplatiti a z takové pokuty i z toho, což by se jednomu každému škody stalo, bude moci do soudu zemského menšího před ouředníky pražské menší desk zemských obviniti. A kdož jsou pak koli kdekoli, na kterých silnicech co komu, tak na vodách dříví i jiné věci zdrželi a vejtony zvytínali, to aby ihned zase zpropouštěli a navrátili, a jestližeby toho, kdožby co tak za sebou zdržel a měl, ihned zase nepropustil a nenavrátil, tehdy jej ten, čížto dříví jest, bude moci z svrchu dotčené pokuty dvadceti pěti kop grošův českých i ze škod, ač stalaliby inu se jaká skrze to, pohnati. Však jestliže kdo jaké pořádné svobody, privilegia, obdarování a spravedlnosti na to se míti praví, to aby při nejprvnějším soudu zemském, kterýž se držeti bude, pokázal; pakliby kdožkoli při témž soudu toho nepokázal, ten žádný více se na nic toho, k čemuž by se tak právo a spravedlivost míti pravil, potahovati a navracovati, ani toho požiti nemá, a moci nebude nižádným právem a skutkem na časy budoucí a věčné.

A kdež jsou také mnohé osoby sobě i to nemálo ztížily, kteří na řekách jezy a v nich vrata mají, že ne tudy těmi vraty, než kudy se jim dobře líbí, přes jezy dříví plaví, a tím jim na jezích velikou škodu činí: i kdežby tak jez opatřený a vrata, žeby se skrze ně plouti mohlo, byla, tehdy všickni plavci skrze ta vrata a ne jinudy plaviti dříví a jiné věci mají, tak aby lidem od nich škoda se nedala; pakliby, kdo moha vraty se plaviti, zoumyslně jinudy přes jez se plavil, a tím plavením, čížby jez byl, škodu mu učinil, touž pokutou i s škodami, jakž se nahoře píše, povinen bude, a ten, komuž se škoda stala, bude moci tím zpuosobem k němu, jakž nadepsáno, o to hleděti; avšak v kte-rýchžby jezích vrat nebylo, na ty se tento artikul nevztahuje.

A poněvadž Pražané i jiná města v království Českém na JMCskou a stavy vznesli a oznámili, že k obecním potřebám městům, k opatření kostelů a špitálů, škol, mlýnů, mostů, nemálo každého roku dříví na opravu potřebují, žádajíc, aby jim dříví, což by tak k tomu a ne jinam potřebovali, též bez cel a zadržování pouštěno bylo: i k takové žádosti JMCská na tento čas tak povoliti jest ráčil a stavové povolují, kdyžby se kdy trefilo a kterému městu žeby takového dříví potřebováno bylo, tehdy aby jim takové dříví beze všech cel a zadržování a jich ztěžování pouštěno bylo a jim v tom plavení od žádného se nezdržovalo a překážky nečinilo, pod touž pokutou, jakž o tom o všem napřed psáno stojí; však s takovou při tom znamenitou výminkou, aby oni Pražané a jiná města v tom žádných obmyslův a fortelův plavcům svým činiti nedopouštěli, aby pod tím oni jiného dříví mimo obecní, tak jakž se nadjmenuje, k těm potřebám a ne jinam sobě ani žádnému jinému pod žádným vymyšleným způsobem nekupovali a neplavili. Pakli by se to vyhledalo a našlo, an by se pod tím jaký obmysl a fortel od kohožkoliv z nich aneb plavcuov jich v tom dříví skoupení a plavení stal, tehdy kdožby to na koho z nich přezvěděl, aby jej mohl z té pokuty napřed psané dvojnásobně, to jest z padesáti kop grošuov českých před ouředlníky pražské menší do soudu zemského menšího viniti, a prokázal-liby na koho, že jest se v tom tak fortelne a obmyslně zachoval, tehdy tu pokutu jemu i s škodami, podle nálezu jim o to učiněného, dáti každý povinen bude. A když pak které město takové dříví nahoře skoupí k dotčeným potřebám a dolů plaviti dají, mají plavcům svým na to od sebe, jak mnoho dříví se jim plaví a k čemu toho potřebují, listy pod svou pečetí městskou dávati, a odkud se takové dříví plaviti bude, i při všech clech, mají na tom listu ouředníci neb celní poznamenati a napsati, že ten list v rukou svých měli, a takový počet podle znění téhož listu dříví spatřili a jej propustili, a jinač mimo to a takové listy a poznamenání nemá se jim žádného dříví k týmž potřebám pouštěti.