1579, 6. července. - Orig. v arch. česk. místod.

Léta Páně 1579 v pondělí den památky svatého Mistra Jana Husi.

Jakož podle jistého sněmovního nařízení na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském v pondělí po hromnicích léta tohoto 79, a JMCské, pána našeho nejmilostivějšího, milostivého dovolení v krajském městě Litoměřicích osob všech tří stavuov téhož kraje. Litoměřického v pondělí po prosebné neděli (25. května) téhož léta sjezd jest byl, na kterémžto sjezdu o těch toliko artikulích, jakž sněmovní svolení o sjezdích v sobě obsahuje a zavírá, a nic jiného jednáno bylo. Že pak pro krátkost času všecky artikule k plnému a celému uvážení přijíti nemohly, co se artikule strany drahot a nadsazování díl všech řemeslníkuov dotyce, snesše se toliko o osoby, které by na to nasednouti měly, k dalšímu té věci vyřízení stavové dotčeného kraje Litoměřického sou den ten pondělí památky sv. Mistra Jana Husi obrali.

I které sou se tak na den určitý osoby z stavuov kraje Litoměřického do města krajského Litoměřic, podle jich na předešlém sjezdu o tom společném zuostání, aby v tom JMCské, jakožto králi českému, pánu svému nejmilostivějšímu, poddánu povolnost a poslušnost prokázaly, sjely, jako z stavu panského JJMti urození páni, páni Jan Šlejnic z Šlejnic a na Libochovanech, JMCské rada a markhrabství Horních Lužic lantfojt, Jaroslav Ouštěcký z Sezimova Oustí a na Hostenicích, dědičný kráječ v království Českém, Heinrich z Vartmberka na Kamenici a Zvířeticich, dědičný šeňk v království Českém; z stavu rytířského urození páni Jan starší z Vřesovic a na Vchynicích, Tobiáš Kaplíř z Sulevic a na Sulevicích; z stavu městského z města Litoměřic JMCské rychtář M. Jindřich Mráz z Milešovky, Jan Balbin primas, Jan Trnovanský z Jelení Hory, Mistr Vondřej Lucinius, Jiřík Houška z Adlerperku; z Oustí nad Labem Jakub Mollernt, Petr Šillink; z Mělníka Václav Liběchovský, Jan Zajíček, poněvadž jiné osoby, které tak na předešlém sjezdu od stavuov kraje Litoměřického k tomu voleny byly, na ten den do města krajského Litoměřic sou se najíti nedaly, v tom se skrze psaní omluvná učinivše, artikule v JMCské nařízení mezi řemeslníky a některými jinými obchodníky obsažené před sebe sou vzaly, a davše je sobě pořádně přečísti, je sou uvažovaly a o nich své toto dobré zdání jednomyslně učinily, a v tento spis uvésti daly.

Předně o pekařích. Poněvadž v městě krajském Litoměřicích a v jiných téhož kraje Litoměřického, kdež toliko v obilí a v víně živnosti a obchody své mají a vedou, a k tomu čeládky přístavní a nadenní, téměř mimo jiná města království tohoto českého, u velikém znamenitém počtu potřebují, jim samým na to mysliti a to s pilností opatřiti náleží, aby při rovnosti a v mírnosti, pokudž nejvýše býti muože, podle ceny a prodajuov obilé, chlebuov a nápojuov dostávali, a dělníky sobě nezdražili; nebo kdyby to od nich pominuto a zanedbáno bylo, že by sobě sami, by pak rok ourodnější a hojnější byl, drahotu tím zpuosibili. Osoby dotčené stavuov kraje Litoměřického své dobré zdání o tom činí, že tomu srozumívají, kdyby v tom artikuli kraj Litoměřický s městy Pražskými vedle nařízení JMCské vuobec k vytisknutí vydaného se srovnati měl, že by mnohem větší drahota z toho v tom kraji, nežli nyní jest, pojíti musela, z příčin mnohých, že v tom kraji míry a váhy sou větši, dříví v větších a dražších penězích se kupuje, a jiné věci zvýšeny sou nežli v městech Pražských; a také že sami ouřad v městech královských své jisté o tom svolení a nařízení mezi sebou v obci mají, kterýmž drahotám v cestu kráčejí a ji všelikterak přetrhovati usilují, a netoliko podle JMCské nařízení dvě osoby k tomu zřízené, anobrž pět i také do šesti osob mezi sebou ustanovené mají. Protož že se stavuom kraje Litoměřického vidí, že by strany pekařuov podle zpuosobu a povahy toho kraje při tom zuostaveni býti mohli. Však nicméně aby JMCská milostivé o tom do téhož kraje všem stavuom poručení učiniti ráčil, aby jedna každá vrchnost v tom kraji na to podle svých povinností bedlivý pozor a péči měla, aby drahoty v upřímnosti přetrhovali, a v tom obecného užitečného dobrého bedlivě vyhledávali.

O sladovnících. Co se tkne sladovníkuov, poněvadž sou tomu stavové téhož kraj e Litoměřického srozuměli, že by též v tom artikuli rovnost s městy Pražskými zachována býti nemohla, z příčin těch, že sudy nejsou jednostejné a rovné, a dříví mnohejm dráže a jiné věci, jakž nahoře dotčeno, v tom kraji Litoměřickém se kupují, a o tom také sami mezi sebou, když toho čas a potřebu uznávají, buďto že by obilí přiskočilo neb spadlo, v obci o tom usazují a se snášejí (a sladovníci a obchodníci sami sobě piv neusazují), tak aby v slušnosti statky vybývajíc dělníky k svým díluom užiti mohli a nadsazováním nemírným jich neodrazili, nad to že k dohlídání toho vždycky hned od starodávna jisté osoby nařízeny a každého roku obnoveny bývají: snáší se u stavuov téhož kraje, že by v tom také artikuli při tom zuostaveni býti mohli.

O vína a piva šenkování. Strany toho artikule a zvláště co se vína dotyce, poněvadž to na oko spatříno a v skutku shledáno jest, že vino v kraji Litoměřickém mnohejm nížeji, nežli o tom JMCské nařízení ukazuje, se prodává a šenkuje, tak že po čtyřech penězích malých, po třech a některého vína žejdlík po bílém penízi dávají, sud vína některého za sedm i za šest kop míš. prodávají: co se měst královských dotýče, toho při tom zanechávají, než co se jiných panských měst a městeček dotýče, vidí se stavuom kraje Litoměřického, aby ti, kteří tak vína jinde na šenk skupují, vrchnosti své aneb osobám k tomu ustanoveným, prvé než by je načali a šenkovali, vykoštovati dali; a ta vrchnost jich aneb osoby k tomu zřízené aby taková vína podlé dobroty a hodnosti v slušnosti a v mírné ceně, po čem by vydáváno býti mělo, šacovali a dali. Však bílá vína nad šest peněz bílých a červená nad sedm peněz bílých aby šacována a sazena nebyla.

O řeznících. Uznavše to stavové kraje Litoměřického, že z řemesla řeznického jiná mnohá řemesla a obchodové jako svůj původ a začátek mají, anobrž že se v tom artikuli kraj Litoměřický s městy Pražskými dobře trefiti nemuože, protože kupci do měst Pražských některý dobytek přihánějí a řezníci Pražští podle tohoto JMCské nařízení v kupování dobytkuov, souce tu v Praze domácí, přednost mají, ale z kraje Litoměřického řezníci do Prahy práci vážiti, tam některý dobytek, když se ho již řezníci Pražští […]upi a někdy od nich samých oč dráze koupiti, a než je na místo své dopraví a přiženou, z toho cla dávati a jinak outraty nemalé činiti musejí; nad to také, že v tom kraji váha větší nežli v městech Pražských jest: ty všecky příčiny a jiné podle nich majíce stavové v svém pilném rozvážení, své dobré zdání učinili, že by, rovnajíc zpuosob a povahu kraje Litoměřického proti městuom Pražským i některým jiným, v některých věcech v tom artikuli o řeznících přivejšení se státi mohlo, a to takové, aby jedna kuože z najlepšího vola uherského neb polského za dvě kopy míšeňské prodávána byla, loje kámen za jednu kopu a deset grošů míšeňských, a sádla kámen za jednu kopu míš., tak aby se centnýř sádla za šest kop míšeňských dostal. Při jiných pak věcech podle JMCské nařízení v tom artikuli o řeznících se zuostavuje.

O koželuzích, ševcích, mydlářích a svíčnících. Co se tkne koželuhuov, ševcuov, mydlářuov a svíčnikářuov, poněvadž ti, jak předoznámeno, od řezníkuov věci potřebné k řemesluom svým docházeti musejí, jimžto v některých věcech podle zpuosobu a povahy kraje Litoměřického jest nadvětšeno: vidí se stavuom kraje Litoměřického, že by podle toho tak řeznikuom přivejšení i těmto řemeslníkuom v mírnosti a slušnosti přivejšeno býti mohlo. Však to všecko k milostivému JMCske uvážení pozuostavují.

Jiné všecky artikule v JMCské nařízení vyměřené, jakž v kterém jest pořadně nařízeno, stavové kraje Litoměřického při tom zuostavují. Actum ut supra.