zahájený dne 9. února a sjezdové krajští.

Komora dvorská zahájila jednání o sněm r. 1579, Jako již předešle, vyličováním smutných poměrů finančních. Pevnosti na hranicích Uherských pustly i nedostávalo se jim potřebného vojska, dvůr císařský byl v nemalých nesnázích, věřitelově žádali zaplacení půjčených peněz, nedostávali však ani úroků: a poněvadž takové bídě odpomoci mohli sněmové jednotlivých zemí, radila komora dvorská císaři, aby svolal sněm království Českého, jehož povolnost aby sobě zjednal slibem a ujištěním, že stavové i své vlastní záležitosti projednávati budou moci a že příznivé resolucí císařské na to se jim dostane. Z rozpočtu komory dvorské viděti, že roční náklad na pevnosti hranic Uherských obnášel za času míru 1,600.000 zl., k čemuž přispívala říše německá asi 600.000 zi. a tolikéž také ostatní císaři poddané země; nedostávalo se tudíž 400.000 zi. a při tom hrozilo ještě i to nebezpečí, že říše pomoc na dále odváděti nebude, poněvadž antagonismus náboženský v Německu čím dále vždy více se šířil a protestante nic dávati nechtěli. Vedle dobrého zdání komory dvorské měl císař na stavích českých žádati ročních 150.000 kop grošů míšeňských na placení žoldu vojsku na hranicích Uherských a jistou částku na stavbu uherských pevností; rovněž na vychování dvoru císařského aby svolena byla pomoc, poněvadž dřívější důchody královské zvláště horní vždy více ubývaly. Komora dvorská také radila, aby císař neuspokojil se obyčejným svolením posudného (poněvadž při odvádění takové berně pokladna královská oklamána prý bývala), ale aby na místě toho žádal jistou sumu a vybírání aby ponechal stavům samým. Přibývání dluhů mělo, ospravedlněno býti tím, že císař i otec jeho po deset let přidávati museli ze svého na vydržování hranic proti Turku 600.000 zl., kteréž buď obmezením výdajů na vychovávání dvoru císařského nebo půjčkou sehnány bývaly. Na uhrazení všech výdajů bylo vedle rozpočtu dvorské komory zapotřebí ročně dva miliony. Dluhy obnášely již přes deset milionů, mimo to musel císař vypláceti ročně každému ze svých bratří 45.000 zl., dohromady 225.000 zl., mateři své 20.000 korun, a poněvadž na uhrazení takových sum nebylo důchodů, navrhovala komora dvorská, aby stavové království Českého převzali část dluhů na sebe.

Dobré zdání komory dvorské nebo obsah jeho sdělen byl nejvyšším úředníkům zemským, kteříž vidouce, jak veliké požadavky císař příštímu sněmu by předložiti chtěl, odpověděli, že na svolení tak velikých postulátů malá jest naděje, i toužili, že dobrá zdání jich v téže příčině ze dne 29. listopadu 1577 a 15. března 1578 nebyla dostatečně uvážena. Císař odpověděl na takové ztížné předkládání, že odepřel jim k tomu práva a zvýšené požadavky peněžité ospravedlňoval neodbytnou nouzí. Nevíme, zdali císař nebo někdo z jeho důvěrníků při nejvyšších úřednících zemských v téže příčině se přimlouvali, snad že zemští úředníci o skutečném nedostatku pokladny královské se přesvědčili, uznali oprávněnost císařských žádostí, nechtěli však ničeho věděti o vyplácení ročních podílů mateři a bratřím císařovým, poněvadž stavové království Českého při korunovací císaře Maximiliana takových závazků zejména sproštěni byli. - Zvýšené požadavky berní a pomocí vztahovaly se na všechny země koruny České, za kterouž příčinou navrhovali nejvyšší úředníci zemští svolání českého sněmu jenerálního a rozepsání sněmů přivtělených zemí ke dni 2. ledna 1579 v příčině zvolení a udělení plné moci zástupcům na sněm do Prahy. Císař nesouhlasil se svoláním jenerálního sněmu, poněvadž se obával, že by svolení potřebných peněz se prodloužilo a přivtěleným zemím nemalé útraty způsobilo; chtěl, aby svolení zvýšených berní a pomocí projednalo se na sněmích jednotlivých zemí, na sněmu pak jenerálním, kdyby se "sejíti měl, aby vyřízeny byly některé jen záležitosti nikoli však svolování berní a pomocí. V příčině vyplácení ročních důchodů mateři a bratřím císařovým oznámil císař (1578, 1. prosince) nejvyšším úředníkům zemským, že s nimi o tom ústně mluviti bude. Ačkoliv císař původně nesouhlasil se svoláním jenerálního sněmu, svolil později předce, a vedle návrhu nejvyšších úředníků rozepsal sněmy v přivtělených zemích ke dni 2. ledna 1579, aby zvolily poselství k sněmu jenerálnímu do Prahy, jenž svolán býti měl na den 9. února t. r.

Komisařům do Olomouce, Vratislavi, Budyšína a Lubna k sněmům vypraveným dána instrukce, že na sněmu jenerálním v Praze jednati se bude o svolení berní a pomocí na obranu hranic Uherských proti Turku, na silnější opatření hraničných pevností, dále o řádu trvalé společné obrany všech zemí koruny České. Komisaři měli na sněmích přivtělených zemí žádati stavy, aby r. 1578 svolená berně ještě na půl léta dále vybírána byla, poněvadž na sněmu v Praze později teprv svolení se stane, potřeba však peněz že jest neodkladná.

Přivtělené ku království země nebývaly nikdy přátely jednotné organisace české vlády, spíše ale opatrovaly s nemalou žárlivostí svou samostatnost, a protož ne s velikou ochotou a radostí vypravovaly posly své na sněm jenerální do Prahy, jakož o tom některá již uveřejněná akta dostatečné podávají svědectví. Když královští komisaři dne 2. ledna 1579 sněm Dolnolužický v Lubně zahájili a stavy vyzvali, aby súčastnili se sněmu jenerálního v Praze: zdráhali se stavové učiniti nějaké svolení dříve, až jim známo bude usnesení Slezanů, Moravanů a Hornolužičanů, i prohlásili, že nedají zástupcům svým plnou moc k ničemu jinému, jedině k jednání o defensí, poněvadž poslové jich 1. 1570 na sněmu v Praze k ledačemus svolili, co se jim nelíbilo. Mimo to žádali stavové ještě na císaři ujištění, že dobrovolné jich usnesení o obeslání jenerálního sněmu nemá býti na ujmu jich svobod a za povinnost vykládáno. Královští komisaři snažili se všemožně přemluviti stavy, aby usnesení změněno bylo na ten rozum: že jenerální sněm obešlou a poslancům svým dají plnou moc nejen k jednání o defensí, ale i jiných věcí, když rovněž tak ostatní přivtělené země učiní.

Podobné usnesení učiněno na sněmu Horno-Lužickém: že stavové na ťsněm obecníŤ (tak nazývali sněm jenerální) poselství vypraví, když i ostatní přivtělené země tak se zachovají. I na tomto sněmu žádali stavové na císaři revers, že dobrovolné jich o tom snesení nemá býti do budoucnosti na ujmu jich svobod a za povinnost vykládáno.

Sjezd slezských knížat odpověděl na vyzvání císařovo v příčině jenerálního sněmu: ačkoliv nejsou povinni na sněm do Prahy se vypraviti, a králové předešlí všechny proposice stavům ve Vratislavi předkládali, však že předce vedle žádosti císařovy se zachovají, když jim bude dán revers, že sněm knížat Slezských není povinen nikam mimo zemi Slezskou a tudíž ani do království Českého k sněmům se vypravovati a že pobytí vyslanců jich v Praze nebude déle trvati nežli šest týhodnů, a kdyby do toho času uzavření sněmovní učiněno nebylo, že mají poslanci jich na vůli domů odejíti, a konečně, aby úřada všech zemí koruny České na sněmu byla společná. Když takový slovně napsaný revers od Slezanů na hrad Pražský k podpisu císařovi zaslán byl, zrazoval nejvyšší komorník Bohuslav z Lobkovic císaře od podepsání takového listu hlavně z té příčiny, poněvadž k ukončení jednání sněmovního vyměřuje se určitá lhůta. Proti podmínkám státoprávním ani proti žádosti, aby úřada všech zemí koruny České byla společná, Lobkovic neučinil žádných námitek. - Císař požádal biskupa Vratislavského za přímluvu k stavům slezským, aby od žádaného reversu upustili a s předloženým od něho se spokojili. Biskup vyhověl žádosti císaře Rudolfa na tolik, že svolal sjezd knížat a stavů na den 15. února do Vratislavi, aby jim přání císařovo oznámil. Císař takové jednání schválil, uděliv svolení k položení sjezdu; komisařům pak k takovému sjezdu vyslaným nařídil všemožnou pilnost, aby knížata a stavové na sjezdu shromáždění pro předložený jim revers získáni býti mohli. Vedle jiných komisařův jmenován byl také kníže Jáchym Bedřich z Lehnice, jenž však hodnost takovou nepřijal. Otce téhož knížete Jiřího a jiné zástupce ostatních knížectví požádal císař za přímluvu a přičinění, aby na sjezdu předložený revers přijat byl. K takovým všem žádostem odpověděli knížata a stavové dne 17. února: že jednání v příčině reversu odkládají, zástupce své do Prahy vypraví, však že nesmí na sněmu jenerálním podvoliti se usnesení, kdyby peněžité požadavky císařovy byly veliké, nýbrž že o nich teprve na sněmu knížat a stavů slezských rozhodnuto býti má; kdyby však v Praze k nějakému závaznému usnesení přistoupiti měli vyslanci slezští, musel by dříve revers vedle návrhu sjezdu knížat a stavů stvrzen býti. - Po takovém usnesení žádali do Prahy přibylí zástupcové knížectví Slezského, aby jim přede vším vydán byl žádaný od nich revers královský.

I Moravané na sněmu v Olomouci o Novém létě svolili k obeslání jenerálního sněmu a dali vyslancům svým plnou moc do šesti neděl, kterouž na druhém sněmu t. r. v Brně 15. března ještě o tři neděle prodloužili, však žádali císaře na jednom i druhém sněmu za vystavení reversu, že vypravení jich poselství na jenerální sněm do Prahy není a býti nemá k žádné škodě a ujmě jich svobodám, kteréž obojí žádosti císař reversy ze dne 20. ledna a 6. dubna 1579 také vyhověl.

Na jaký konec záležitost reversu slezských stavů vyřízena byla, o tom nemáme zpráv; že však hlavní jednání na sněmu jenerálním opožděným příchodem slezských poslanců se prodlilo a teprv až v měsíci březnu započalo, o tom jsou zprávy v uveřejněných zde aktech.

Mezi tím časem, kdy se vyjednávalo o obeslání jenerálního sněmu, radili se císařští radové, jaké asi sumy by se na sněmu žádati a odkud by ještě peníze sehnány býti mohly. K radě jich učinil císař dotaz k nejvyšším úředníkům zemským, zdali by nebylo možno pohnouti duchovenstvo v zemích koruny České k dobrovolnému zaplacení 60.000 tolarů dluhu císařského a zdali by při statcích klášterních nemohlo zavedeno býti lepší hospodářství, z kteréhož důchodu by přebytek obrácen býti mohl k potřebám státním. - Válečná dvorská rada sepsala dobrozdání pro sněm. český, v kterémž vylíčila potřeby na udržení hraničných pevností a ukázala na zhoubu a škodu, jakáž z neopatření hranic by pošla. Konečně vypracován byl návrh na zaplacení dluhů, mnoholi by země koruny České přispěti mohly. Čechy a Lužice měly dáti 2,500.000 zl., Morava 1,000.000 a Slezsko 1,500.000, tudíž dohromady 4,000.000 zl. na všechny císařské dluhy.

Proposice královská přednesena byla na sněmu stavům království Českého a přítomným zástupcům přivtělených zemí dne 11. února. Od stavův království Českého žádal císař ročních 150.000 kop m. pomoci na zaplacení vojska na hranicích Uherských, připojené ku království země měly předešle svolenou pomoc zouplna odvésti. Aby však dobrý řád v spravování té pomoci, placení vojska zachován býti mohl, žádal císař, aby stavové takovou pomoc do několika let svolili, a takž tudy sami sobě k dobrému mnohé outraty při častých za tou příčinou poradách si ušetřili. Kdyby však stavům království Českého a vyslaným z přivtělených zemí užitečnější se býti zdálo, že by, na místě složení žádané sumy, placení vojsku a opatrování hranic Uherských k ochraně zemí koruny České nejblíže příležejících sami převzíti chtěli, že císař s tím jest spokojen. Mimo to žádal císař, aby nějakou pomoc na stavení, opevnění pomezních míst svolili, a jakým by způsobem taková roční pomoc na stavení k největší bezpečnosti království Českého a připojených zemí vynaložena býti mohla, bedlivě uvážili.

V příčině nařízení veřejné hotovostí, a aby v království Českém a zemích připojených v dobrý řád uvedena a stále v svém způsobu udržována býti mohla, žádal císař, aby snesení o tom učiněno bylo, tak aby jedna země druhé rychle ku pomoci přispěti mohla.

O veřejném tažení proti Turku ven z království a zemí připojených, žádal císař, aby pro snadnější odolání nepříteli mezi korunou Českou, Uherskou a zeměmi Rakouskými v čas potřeby dobré srozumění a nařízení ustanoveno a zachováno bylo, za kterouž příčinou aby stavové království a vyslaní přivtělených zemí některé osoby zvolily, kteréž by se zástupci království Uherského, zemí Rakouských a arciknížete Karla strany takového společného tažení v Praze vyjednávaly, usnesení pak aby císaři jako nejvyššímu válečnému pánu v moc dali.

V příčině posudného žádal císař, aby mu na místě takového důchodu jistou sumu povolili, na kteréž by přestati mohl, poněvadž výnos té berně, ačkoli více nežli předešle ze sudu svoleno, stále se umenšoval, což asi dělo se z nerovného přiznání várky. Posudné aby stavové sami si vybírali a dobývali. Konečně žádal císař na splacení dluhů královských, aby stálou, trvanlivou pomocí do jistých let mu přispěli, k čemuž že jim některé prostředky předloží. Což také se stalo.

Jednání o předloze královské protahovalo se, poněvadž Slezané dlouho do Prahy nepřišli a když již na sněm přibyli, rozličné ztížnosti [č. 221], zvláště v příčině vystavení jim žádaného reversu předkládali.

Konečné uzavření sněmovní nevyhovělo úplně žádostem císařovým, poněvadž stavové království Českého na místě žádané sumy 150.000 kop m. svolili obvyklou berni domovní z lidí poddaných po 20 gr. č. ročně, od kteréž daně žádná duchovní osoba, dědiníci, dvořáci, nápravníci, ani manové k ouřadu purkrabskému v Praze aneb k purkrabství Karlšteinskému náležející, ani jiní osvobozeni nebyli. Zároveň určeno, jakou daň poddaní z hrabství Loketského, krajiny Chebské odváděti mají. Pražané a města královská uvolili se dávati podomovní berně na hotové sumě 12,500 kop gr. č. Dědiníci, nápravníci, dvořáci vedle odhadův každého statku z jedné každé kopy 4 /s peníze č., domy pak panské, rytířské, duchovní v Praze a městech králových po jedné kopě gr. č., fary na panstvích a statcích i v městech po 30 gr. č. odváděti měli.

Svolená berně domovní, kteráž časně a zouplna měla odváděna býti, neměla na žádnou jinou potřebu vydávána býti nežli na zaplacení lidu válečnému na hranicích Uherských proti markrabství Moravskému a knížetstvi Slezskému rozloženému, a na zverbování a vydržování 250 rejtarův zbrojných a 100 střelců s dlouhými ručnicemi pro lepší ochranu hranic Moravy a Slezska. Mimo to mělo z berně té vyplaceno býti 10.000 kop gr. m. pomoci Moravanům na stavení pevnosti Ujvaru (o svolení žádané zvláštní sumy na stavení a opevnění míst na hranicích Uherských není v usnesení sněmovním zmínky) a 500 kop gr. na ingrosování desk zemských.

A podobně jako stavové království Českého zachovali se i vyslancové ostatních přivtělených zemí při svolení pomoci na opatření hranic Uherských. Moravané svolili též sbírku podomovní tím vším způsobem, jakž vůbec předešlých let ode všech čtyř stavův dávána byla, z kteréž berně 2500 kop gr. č. na stavení Ujvaru vynaloženo býti mělo. Slezané prohlásili, že na sněmu jich k sv. Jiří svolená berně 17.500 kop gr. č. také jen na potřebu lidu válečnému na hranicích Uherských, a 2.500 kop gr. č. na stavení zámku Ujvaru obrácena býti má; druhý pak termin že na sněmu příštím také svolen bude. Stejně i vyslanci Horních i Dolních Lužic vyhlásili, že na sněme jich již svolenou pololetní berni jen na často jmenovanou potřebu válečnou vydají, a druhý termin také k témuž účeli vynaloží; z kterýchž peněz 750 kop gr. č. na opevnění Ujvaru také vymínili.

Císař žádal při stavích království Českého a vyslancích přivtělených zemí, aby místo posudního na vychování dvoru královského dána mu byla jistá suma, stavové pak sami aby posudné si vybírali: však stavové království a delegati zemí přivtělených svolili po starém obyčeji, a sice Čechové, Moravaní a Lužičané 5 grč. ze sudu, z kterýchž dva groše na vychování dvoru královského, ostatní pak tři groše na potřeby zemské obráceny býti měly. Slezané zůstali na předešlém na sněmu jich svolení čtyř grošů č. ze sudu, z kteréž sbírky tři groše na vychování dvoru královského a čtvrtý groš na zemské potřeby vydávati se svolili, o pátý groš že na příštím sněmu jich jednáno býti má.

Ačkoli stavové žádost císařovu v příčině převzetí části dluhův císařských anebo svolení jisté stálé sumy na jich zaplacení do budoucího sněmu odložili, poněvadž o tom, že by ti dluhové za jakou potřebou a příčinami království Českého aneb s jakou vědomostí a radou zemskou zděláni byli, žádné vědomosti neměli: však předce k tomu povolili, aby ze zbývajících tří grošů posudného některým obyvatelům království Českého úrokové spravedlivých dluhů královských zaplaceni byli, poněvadž nemalá ztížnost obyvatelův byla, že k dluhům ani úrokům od císaře přicházeti nemohli.

Mimo domovní daň a posudné svolili také jisté sbírky k potřebě zemské, a sice Čechové z vyšenkování vědra českého a moravského vína 1¹/₂ gr. č., z rakouského 4 gr. č. a z uherského, rýnského vína po 6 gr. č.; z vývozu vína domácího i přespolního platiti se muselo z každého sudu 7¹/₂ gr, č. podobně z obilí, z jednoho korce po 2 gr. č., z koní větších 1¹/₂ kopy gr. č., z malých 30 gr. č. Obchodníci cizí, kteříž v království Českém obchody vedli a užitky vyhledávali, museli dávati k této sbírce, mimo Němce, 30 gr. č. z hlavy. - Židům mužského pohlaví uložena byla daň z hlavy nad 20 let starým 1¹/₂ kopy gr. č., od desíti do dvacíti polovice toho. Poněvadž ale stavové mimo daně předešlých let svolované ještě jiné sbírky na sebe uložili, měli židé také ještě jednou tolik, tudíž dvojnásobnou daň z hlavy odváděti.

Moravané uložili na sebe z prodeje nebo vyšenkování vědra vína domácího jeden groš bílý, z rakouského 4 gr. b., z uherských, rýnských po 6 gr. b.; vývozu ven z markrabství z měřice obilí jeden gr. b., z koní větších 30 gr. b., z menších po 7¹/₂ gr. b.; cizí obchodníci, krom Němců, z hlavy daně 30 gr. b. aby dali; židé nad 18 let a novokřtěnci po 4 gr. b.

Slezané a Lužičané též svolili z prodeje nebo vývozu vín domácích, českých a moravských z vědra po jednom gr. č., z rakouských po 4 gr. č., z uherských, rýnských po 6 gr. č.; z vývozu obilí z jednoho každého korce po 1 gr. č.; z vývozu koní větších po 30 gr. č., z menších 7¹/₂ gr. č. Židé mužského pohlaví nad 18 let stáří z hlavy po 10 gr. č., židovky v témž stáří po 4 gr. č., obchodníci cizozemci 30 gr. č.

Po svolení berní projednána ťdomácí hotovosťŤ. Usneseno, aby každá osoba podle odhadu statku svého (i peněz na ourocích) ze 4.000 kop gr. č. vypraviti povinna byla kůň jízdný, dobrý, zbrojný a rejtara s dobrým rystuňkem na témž koni, jenž by měl na sobě zbroj černou, přední i zadní kus, obojček s dlouhými náramky, šturmhaub, šorc a zárukaví, dvě ručnice a meč dobrý při boku. Každý pak obyvatel s počtem vypravených koní svých povinen byl osobně najíti se dáti k mus trunku do krajského města, do kteréhož se byl přiznal, kdo tak učiniti nemohl, měl na místě svém osobu stavu panského neb rytířského vypraviti. Jestližeby někdo tak neučinil, měl na hradě Pražském tak dlouho zatčen býti, až by za jeden každý kůň 20 kop gr. č. složil. Kteříž vedle odhadu tolik neměli, mohli s jinými o výpravu téhož koně se snésti. Kdyby pak k vyzdvižení takové hotovosti přišlo, měl každý, poněvadž taková hotovost pro potřebu království nařízena byla, jako milovník vlasti své, takový oupravný lid vypraviti a penězi jej dostatečně opatřiti, aby v poli bez škod činění jiným vytrvati mohl. Kdyby nejvyšší hejtman byl našel při kterém rejtaru jaký nedostatek peněžitého opatření, mohl jej domů poslati a na místo jeho, na útraty 10 zl. služby měsíční toho, kterýž jej vypravil, jiného najmouti. Dále uzavřeno, aby ze čtyřidceti lidí osedlých dán byl jeden pěší střelec zmustrovaný s dobrou dlouhou ručnicí, pátý pak muž z těchto střelců aby místo dlouhé ručnice měl halapartnu anebo dobrý oštip, ručnici krátkou při pasu a na sobě zbroj, přední a zadní kus, obojček a šturmhaub; každý pak praporec pěších čítati měl 400 střelcův a 100 s halapartnami anebo oštipy. Mustrování lidu pěšího díti se mělo na statcích té které vrchnosti. Taková všechna hotovost sloužiti měla pro samé toliko opatření, ochranu Českého království.

Moravané svolili ze tři tisíc kop gr. č. kůň zbrojný, a z osedlých čtyřidcátý, třidcátý, dvacátý i desátý člověk měl jako pěší vyzbrojen býti. Slezané a Lužičané odložili projednání hotovosti na příští své sněmy. Všecky země koruny České slíbily sobě v čas potřeby jedním nebo druhým dílem jízdného i pěšího lidu pomoc vzájemnou, v případu velikého nebezpečí zavázaly se i se vší hotovostí sebe neopouštěti.

Mimo to usnesli se ještě na jiných vnitřních i zevnitřních záležitostí se dotýkajících artikulích, a sice 1. o nařízení strany drahot v krajích, 2. o vyřízení starých při na soudu zemském, 3. o nevkračo-vání cizozemcův do království Českého, 4. o obnovení erbanuňků s knížaty říšskými, 5. o připuštění knížat Saských k lénu, 6. o zastavení zámku Mělníka Jiřímu z Lobkovic, 7. aby hrabství Kladské při komoře krále českého zůstávalo a žádným způsobem odcizováno nijakž nebylo, 8. povolena pomoc 3.000 kop m. na opravu hradu Karlštejnského, 9. o vyplácení služby prubýři zemskému a jeho povinnosti, 10. učiněna přímluva k císaři za Rakovnické, aby do stavu třetího přijati byli, 11. o sjezdech krajských a 12. o jiných méně důležitých osobních zájmů se dotýkajících záležitostech.

Nad jiné artikule pro publikací ťSněmů českýchŤ jest důležité usnesení sněmovní ťo srovnání práv horníchŤ. V Čechách vydány nejstarší zákony hornické 1234, 1278 a za Václava II. 1300. Poslední práva z r. 1300 byla dvojí: Kutnohorská a Jáchymstálská. Poněvadž však byla zastaralá a s pokrokem doby se nesrovnávala, dal nejvyšší mincmistr království Českého Vilím z Oprštorfu je znovu přehlídnouti, opraviti, v jiný řád uvésti a předložil je stavům na sněmu shromážděným s žádostí, aby stavové k přehlídnutí a uvážení toho všeho jisté osoby volili [č. 292]. K čemuž sněmem deputováno bylo pět osob stavu panského a pět z stavu rytířského a na císaře vzložena prosba, aby vedle mincmistra, osob sněmem zvolených, také z komory české někteří radové vysláni byli k uvažování takových práv. Později žádali také Kutnohorští, aby při přehlížení nových práv horních přítomni býti mohli a aby bez jich vědomosti nic na místě staveno nebylo, poněvadž v novém právu horním nejen mnohé nedostatky se nacházejí, ale také jim Horám Kutnám na ujmu, škodu vymyšleno, sepsáno jest; což také jim povoleno bylo [č. 284, 288 a 291]. Uvažování práv horních započalo dnem 11. listopadu 1579, hlavní jednání vedeno však roku 1580, kamž další o věci té úvahu odkládáme.

Císař nebyl s usnesením sněmovním spokojen, mnohé se mu nelíbilo [č. 233], snad i takovou nespokojenost stavům oznámiti dal; však usnesení zůstalo ve své platnosti.

Z ostatních akt k sněmu roku 1579 položených zvláště hodný jsou povšimnutí: 1. odpověď kapitoly Pražské radám komory české, že králi peněz půjčiti nemohou, 2. přijetí některých cizích šlechticů za obyvatele království Českého, 3. mocný list od stavů na sněmu shromážděných daný nejvyšším úředníkům a soudcům zemským v příčině urovnání hranic zemí koruny České, 4. svolení sněmu na zástavy královské panství zemských, 5. přijetí do stavu panského Mikuláše Trčky z Lípy, 6. ztížnost konsistoře utrakvistické k císaři na útisky, které se kněžím pod obojí způsobou dějí od některých měst královských a kollátorův, 7. instrukce daná komisařům ke kurfirštu Braniborskému vyslaným v příčině splavnění Labe až do moře; kterýžto zajímavý akt [č. 285] proto sem klademe, poněvadž v záležitosti té na sněmích českých několikráte zvláště 1575 a 1577 se jednalo, a 8. opětovaná žádost Kutnohorských v příčině pomoci na zvelebení hornictví. Konečně zmiňujeme se ještě o listině [č. 235], v kteréž jasný jeví se rozdíl mezi komorními a královskými komorními statky; korunní statky směly totiž jen s přivolením sněmu prodány, zastaveny býti, s komorními mohl král po vůli své nakládati.

V dobrém zdání komory dvorské [č. 237], kterýmž připomínalo se císaři, jaká opatření učiněna by býti měla v příčině zvyupominání starých dlužných berní v Čechách i na Moravě na ochránění ohrožených hranic Uherských proti Turku, vylíčena jest bída, nouze v pohraničních pevnostech, kteráž tam zavládla pro nedostatečné placení žoldu. Vojsko odcházelo jako na dovolenou, nevracelo se však

více, dalo se jinde naverbovati. Tím způsobem stalo se, že místa Jager, Tokaj a Kalo byla bez po sádky, bez obrany proti nepříteli. Arcikníže Arnošt vypisuje v jednom listu, že posádky pevnostní opouštěly své kvartýry a po vůkolí se toulajíce loupily, drancovaly obyvatelstvo a zpěčovaly se na vrátiti na Svá místa, dokud jim nebude dlužný žold zaplacen. Kdyby i jenerální sněm český byl císařem žádaný počet berní svolil, předce by nedostávalo se ještě (jak již nahoře dotknuto) na 400.000 tolarů na uhrazení potřebných vydání, aby taková bída na hranicích Uherských zamezena býti mohla. Obranná místa, pevnosti na hranicích Uherských nebyly v dostatečné bezpečnosti, nedostávalo se jim mužstva i jiných potřeb k obraně, a tudíž také vysvětluje se, že Turci beze všeho říkaje odporu křesťanské krajiny i za času míru si podmaňovali a obyvatelstvo trápili. Pro nedostatek peněz, kterémuž odpomoženo býti mělo svolením vydatné pomoci na sněmu českém, aby uspořádány byly finance při císařském dvoře, odmítl také Rudolf II žádost komory české, aby z peněz, za propuštění statků komorních v dědictví, zaplaceny byly úroky věřitelům, i žádal za strpení, poněvadž již na 200.000 zlatých dvornímu služebnictvu svému dluhoval a je zaplatiti musel, nechtěl-li aby na hanbu císařského dvoru jinam odešli.

V takové tísni peněžité předložily komora dvorská a česká císaři své dobré zdání, jak by potřebné peníze na vychování dvoru císařského sehnány býti mohly; radily císaři, aby s nejvyššími úředníky zemskými království Českého o tom se uradil, jim slíbil, že výdaje své na kolik možno obmeziti chce, však nedostatku jeho aby odpomoženo bylo napřed zaplacením svolených berní, neboť kdyby prý taková jeho peněžitá tíseň v cizině na známost přišla, nebylo by s pochvalou jeho poddaných; mimo to, aby po příkladu v Bavořích z.důchodů klášterních mnichům jen deputáty vyměřeny, ostatní pak přebytek aby na válečné a na osobní potřeby královské vynaloženy byly. Podobným způsobem přispěti že by mohla biskupství Olomoucké a Vratislavské. Císař vedle rady dvorské a české komory se zachoval a vyzval nejvyšší úředníky zemské, aby mu podali v příčině té své návrhy. Odpověď nebyla zrovna velice potěšitelná. Úředníci zemští omlouvali se, že bez vědomí, svolení stavův nemohou napřed dáti žádnou pomoc z berní, připomenuli, že velkými, stálými berněmi země jest vysátá, království České, na kteréž svaluje se skoro všechno břímě, povinnosti své svrchovaně že zadosti činí, a kdyby ostatní země také tou měrou povinnost svou vykonávaly, že nebylo by při císařském dvoře nedostatku. V příčině visitací biskupství, klášterů a jiných duchovních statků, aby se věděti mohlo, mnoholi by takové statky na válečné potřeby a na vychování dvoru královského přispěti mohly, že by snad muselo býti svolení papežovo, kteréhož by se dosici mohlo tehdy, kdyby takové důchody jen na válku proti Turku však nikoliv na potřeby dvoru královského obráceny byly; tomu však že by se odpomohlo tím způsobem, kdyby důchody ze statků duchovních jen na válečné potřeby a zase část pomoci proti Turku na sněmích svolené pro dvůr královský vynaloženy byly (1579, 1. července). Z oznámení komory dvorské a listů arciknížete Arnošta viděti, jaká nouze na hranicích Uherských, jaký nedostatek peněz při dvoře císařském panoval i po svolených berních na sněmu jenerálním.

Na sněmu stalé usnesení v příčině vyhledání a sečtení lidí osedlých všech stavů i jiných osob, jak duchovních tak světských, kteréž statky a poddané, i kteréž peníze na ourocích mají, též také všech domů v městech královských, mělo provedeno býti na sjezdích krajských, císařem za tou příčinou rozepsaných. Sjezdové započali svou činnost v druhé polovici května. Krajský sjezd v Boleslavi Mladé ke dni 18. května položený rozešel se pro malý počet několika jen osob ze stavu panského i rytířského a poslů z města Nymburka, kteříž se byli sjeli, což omluviti hleděli tím, že mnozí tištěných artikulův sněmovních do té doby neměli a psaní císařské, co by jednáno býti mělo, teprv v den jich do Boleslavi příchodu v 10 hodin ráno primasovi města a od něho jim dodáno bylo. Však i druhý na konec června do téhož města rozepsaný sjezd se nesešel, jakž Erazim Hiršperger z Kyniksheinu na Vartmberce oznamoval nejvyšším úředníkům zemským: "poněvadž některé osoby panské ze země vyjely, jiní přijíti se zdalovali a takž pro nastávající dobu takový sjezd sotva již že odbývati bude se moci."

Stavové kraje Hradeckého sešedše se v městě Hradci nad Labem, jako milovníci obecního dobrého, usnesení sněmovní pro dobré království v bedlivé uvážení dne 19. května vzali a komisí po čtyřech osobách z každého stavu zvolili, kteráž aby, rozdělíc kraj na čtyry díly, všechna místa prošla, osedlé domy sečtla, v popis uvedla a jestli komu jaká škoda buď ohněm, krupobitím, vodami aneb jinak se stala, ohledala. Při kteréžto práci měly vrchnosti panského, rytířského i městského stavu komisařům po kraji vyslaným všelijak nápomocni býti. Mimo tyto věci vyřídili také vedle usnesení sněmovního artikul strany nařízení drahot řemeslníků v krajích tou měrou, že nařídili městům, aby vedle nařízení drahotního z r. 1578 i vedle povahy, způsobu kraje všecky věci, což by nejmírněji býti mohlo, prodávány byly.

Sjezd kraje Čáslavského, ačkoliv stavové ke dni 20. května do Čáslavi se sjeli, neodbýval se, poněvadž mandátem královským rozepsán nebyl, a stavové za tou příčinou se obávali, aby proti zřízení zemskému, kterýmž sjezdové po krajích bez povolení královského pod přísnou pokutou se zapovídali, něčeho se nedopustili.

Stavové kraje Bechyňského, sjevše se dne 20. května v městě Táboře, nechtěli o artikulích sněmem svolených a sjezdu odkázaných jednati, poněvadž vedle vyměření sněmovního žádného z nejvyšších úředníkův a soudcův zemských přítomného nebylo. Odložili jednání na druhý den; zdali o přikázaném sněmem artikuli jednali a na čem postavili, nemáme zpráv; víme jen na tolik, že sjezdem zvolených devět osob dne i. června podalo císaři zprávu, že v příčině drahoty s předními městy v jich kraji Budějovicemi a Táborem se snesli, poněvadž "prvé za dobrý řád mezi sebou to zachovávají, že nad každým řemeslem obzvláštní přísežné lidi hodnověrné nařízené mají, kteříž nad tím bdíti a to opatrovati povinni jsou, aby v jednom každém řemesle spravedlnost se nacházela a zbytečné drahoty se nedaly, že jiného užitečnějšího a lepšího nemohli nic obrati."

Stavové kraje Prachenského sjeli se ke dni 23. května do města Písku, poněvadž však mandát královský, kterýmž by sjezd rozepsán byl, jim ukázán, znám nebyl, chystali se k odchodu. Nejvyšší purkrabí Pražský Vilím z Rožmberka přečetl jim ale list královský purkmistru a radě města Písku dodaný, všem stavům kraje Prachenského svědčící, aby sjezd se vykonal, a tak ihned k jednání o ty artikule sněmovní, které sjezdu náležely, přistoupili. Odvedli listy přiznávací, zvolili osm osob k sečtení lidí osedlých, čtyry osoby k obvozování škod, i vybrali některé osoby, kteréž by vedle řádu drahotního r. 1578 vydaného podle způsobu a povahy kraje jisté nařízení sepsaly, jak by řemeslníci v městech a městečkách chovati se měli. Přidrželi se všech nařízení často jmenovaného řádu, jen při kovářích pro nesmírnou drahotu štýrského železa v jich kraji výminku učinili. Více usnesli se na podání prosebné žádosti k císaři v příčině vyhledání jiné, spravedlivější daně na místě domovní, kteráž by s takovou záhubou a nemožností kraji Prachenskému nebyla, což již také na ne jednom sněmu obecním předkládali, však k místu a konci přivésti nemohli. I omlouvali žádost svou důvody: "způsob kraje toho považujíce i také živnosti rozdílné od jiných krajův království tohoto, vidí se, že v této nerovnosti dáváni a skládání berně domovní nikterak možné není s jinými kraji abychme mohli setrvati, neb tak jakž v tomto kraji osedlých jest lidí mnoho a živnosti malé, odbyty na všeliké věci ne tak hojné jako v jiných krajích, tak se vidí, že s těžkém který kraj jest v tomto království, na kterýž by podle malosti jeho více se dostalo dáti, jako v kraji tomto". Ze žádost byla skutečně spravedlivá jest na jevě, neboť malé domy v kraji, v němž jen polní hospodářství se vzdělávalo, nebyly tak výnosné, neměly takové ceny jako v jiných krajinách, buď poblíže větších měst anebo kde také vedle hospodářství obyvatelé obchodem se živili. Naposledy usnesli se na tom, poněvadž z kraje Prachenského nemnoho osob při jednání sněmovním přítomno bývá (čehož příčinu pokládali příliš prodloužený čas sněmování, při kterémž netoliko chudším, nemožnějším, ale i jiným trvati se postýskuje), aby před položením každého sněmu stavové kraje Prachenského na sjezd se sjeti, na něm osoby jisté voliti a na sněm vypraviti mohli, kteréžby i platem opatřili. V žádosti k císaři za povolení takového usnesení odvolávali se stavové, že již za předkův jich tak bývalo.

Stavové kraje Žateckého, sešedše se ke dni 25. května do města Žatce, vedle nařízení vykonali své povinnosti; však strany vyhledání drahot a nařízení mezi řemeslníky nesjely se všechny na sjezdu zvolené osoby k poradě dne 6. července, a tudíž nic nevyřízeno.

Páni, rytířstvo a města z kraje Slánského v městě Slaném všemu dosti učinili, za to však stavové a obyvatelé kraje Kouřimského na krajském sjezdu v městě Kouřimi shromáždění s nepořízenou se rozejeli, poněvadž sjezd mandátem královským rozepsán nebyl a žádný z nejvyšších ouředníků nebo soudců zemských, kteříž by věci na sjezdu vedle vyměření sněmovního vyříditi pomáhali, nepřijel, a pro nerozepsání sjezdu ne všickni ze stavův najíti se dali.

Na krajském sjezdu v Litoměřicích, odbývaném dne 25. května, (o němž nemáme žádných zpráv) pro krátkost času nemohl artikul strany drahot řemeslníkův projednán býti, zvoleny byly toliko osoby aby věci takové vyřídily. Což také dne 6. července učinily. I usneseno: v příčině pekařův že se s vytištěným nařízením drahotním z r. 1578 srovnati nemohou, poněvadž v kraji tom míry a váhy jsou větší a dříví v dražších penězích se kupuje nežli v městech Pražských, protož aby strany pekařův podle způsobu a povahy kraje zůstaveni byli. Se sladovníky že by také rovnost s městy Pražskými zachována býti nemohla, poněvadž sudy nejsou jednostejné, rovné, a dříví i jiné věci mnohem dráže se kupuje. Strany vína a piva šenkování, zvláště co se vína dotýče, poněvadž víno v Litoměřickém kraji mnohem nížeji se.prodává a šenkuje nežli řád drahotní z r. 1578 ukazuje, aby při dosavadním způsobu zachováni byli. Strany řezníků sneseno, že se v tom s Prahou také dobře srovnati nemohou, poněvadž kupci do měst Pražských některý dobytek přihánějí, a řezníci z kraje Litoměřického dobytek z Prahy kupují, mimo to že v kraji tom váha také větší jest, tudíž že za vyšší ceny prodávati musejí. Rovněž koželuhům, ševcům, mydlářům a svíčníkům že na ceně přivejšeno býti má. S jinými artikuli v řádu drahotním se srovnali.

Konečně stavové kraje Chrudimského, sjevše se v uložený den 25. května na sjezd krajský do města Chrudimi, zvolili jisté osoby, kteréž dne 13. července se sešly a v příčině drahot usnesly se o pekařích, sladovnících, koželuzích, hospodářích na domích hostinských, překupnících, aby vedle způsobu kraje zůstaveno bylo. O jiných krajích nemáme žádných zpráv.