A ačkoliv od stavuov království Českého a zemí k němu připojených, nicméně jako z jiných království a zemí, JMCské pro svedení takových velikých ztížností a dluhuov předešle z upřímné náchylnosti svolení se stalo: však to všecko proti takovým velikým a stížným dluhuom nic nevystačovalo, aniž se ourokové z peněz zapůjčených do konce spraviti jsou mohli, nébrž na větším díle k hlavním sumám se přiráželi, tak že takoví stížní dluhové mnohem vejše zrostli a jim o znamenitá veliká sumu přibylo.

A poněvadž ty všecky věci na jiném, než jakž nahoře široce oznámeno, postaveny nejsou, a JMCská k sproštění toho velikého a nesnesitedlného břemene vždy jinam žádné outočiště své, nežli k královstvím, zemím a věrným poddaným JMti, jmiti věděti neráčí; neb za všech časuov ta přirozená a společná náchylnost mezi vrchností a poddanými bejvá, že poddaní jakožto oudové k vrchnosti od pána Boha nad sebou vystavené, a zase vrchnost k poddaným v nastalých ztížnostech a potřebách útočiště své mají, a tak jako za jedno tělo zuostávají a podle sebe drží, z čehož potom ten prospěch přichází, že jsou poddaní při vrchnosti své vší otcovské obrany hledali, a odtud také v jich časných nastalých potřebách milostivé pomoci, rady a všeho dobrého docházeli, a proti tomu za takové přijaté dobrodiní jsou poddaní pánuom svým dobrovolné pomoci činili; tím spuosobem pán Bůh všemohoucí toto království České, jakožto hlavu a oudy, před nepřítelem mocí a sílou jeho i jiných protivníkuov předsevzetím až posavad pospolu v pokoji zachovati, a ta nepochybná naděje k jeho božské milosti jest, když tak stále v tom trvati a JMCské upřímně a věrně pomáhati budou, že je dále v své otcovské ochraně ostříhati ráčí.

A protož JMCská k stavuom, věrným poddaným svým milým, té celé milostivé nepochybné naděje býti ráčí, že to všecko, jakž se nadpisuje, čímž tak JMCské, jakožto vrchnosti své, z božské a přirozené časné povinnosti v takových duoležitých nastalých potřebách zavázáni jsou, k srdcím svým připustí a při sobě zdravě a bedlivě pováží, a JMt podle jiných království a zemí skutečnou pomocí neopustí, tak jako i jiné země, kteréž sou vrchnostem svým v podobných případnostech, kteří z strany dluhuov svých ne tak vysoce duoležité toho příčiny měli, jakž JMCská míti ráčí, též činily, povážíce toho při sobě, jestliže by JMti v takových vysoce duoležitých ztížnostech časně spomoženo nebylo, že by již netoliko JMti samému, ale zemím a poddaným JMCské k dokonalé záhubě se vztahovalo, a nercili takový pád při přátelích i nepřátelích po všem světě domu rakouskému a království Českému a zemím k němu příslušejícím k nemalému posměchu a k zlehčení i k veliké potupě by bylo. Ano také i příměří s dědičným nepřítelem tudy by k zrušení přijíti mohlo, z čehož potom by netoliko nemožnost placení dluhuov pošla, ale také příkladem jich země a křesťanské hranice k konečné ztrátě, a lidé s statky a jměním svým k dokonalému zavedení přivedeni býti by museli, a tak by potom žádné pomoci, jakákoli by veliké byly, neprospívaly a místa jmíti nemohly, nébrž všecko již pozdě a nadarmo by bylo. A jak jim stavuom, věrným poddaným, takové jejich z poddané lásky činěné pomoci netoliko po všem světě poctivé a chvalitebné, a při tom také, když taková ztížnost přemožena, jim potomně samým k dobrému prospěchu a vzdělání budou, tak také podle příležitosti tohoto království, kteréž od pána Boha před jinými zeměmi mnohými dary a hojnou ourodou obdařeno a znamenitými možnými obyvately a poddanými osazeno jest, k tomu na snesitedlných prostředcích míně nežli jiné země nedostatky jmá, jakž jim pak některé takové prostředky předešle k dalšímu rozvážení předloženy byly; neb také s pomocí pána Boha všemohoucího a pokudž nejvejš možné to tak opatřeno a již dále nařízeno býti má, že z takových dluhuov dělání sejde, a stavové tou měrou dále ztěžováni nebudou.

JMCská i to toliko pro správu před stavy tajná činiti neráčí, ačkoli jiné země JMCské před tím časem až do sedmi a třidcetikráte sto tisíc k zaplacení na se přijaly, však s tím se vším JMCská takového těžkého břemena dluhuov z sebe svésti a sobě pomoci neráčí. A protož JMt stavuov tohoto království, věrných poddaných svých milých, milostivě žádati ráčí, aby JMCské sumu jistou do několika let k spravení a zapravení jistin a ourokuov dotčených ztížných dluhuov svolili, anebo sami na sebe k zaplacení přejali, však na ten zpuosob: aby věřitelové ven z země z toho vymíněni a vypuštěni nebyli, nébrž tak dobře jako obyvatelé tohoto království v to pojati byli. Nebo vuobec vědomé jest, že, při těchto vejš dotčených ztížnostech a velikých vydání, ty všecky zapůjčené peníze i svolené pomoci na zdržování zpuosobu válečného daleko by nevystačily, kdyby cizozemci pomocí svou nepřispěli; protož vždy slušné jest, aby oni tak dobře jako obyvatelé tohoto království v tom opatřeni býti mohli, tak aby v čas potřeby v půjčkách tím volněji se najíti dali, a při nich peníze objednány býti mohly.

Jaké pak prostředky stavuom při jminulém sněmu k zaplacení dluhuov ukázány byly, ty se jim nyní také k dalšímu v to nahlédnutí a uvážení příležitě podávají.

Podle toho JMCská stavuov milostivě žádati ráčí, co jest se tak té nové a na jminulém sněmu svolené sbírky z některých jistých věcí sešlo, aby ta JMCské na zaplacení některých vypověděných a rukojměmi zjištěných sum, pro kteréž se na JMCskou nyní těžce nastupuje, a těch déle čekati nechtl, nyní ihned vydati a propustiti nařídili.

Také JMCská stavuov dále milostivě žádati ráčí, aby na ty cesty a prostředky pomyslili, skrze kteréž by ty osoby, kteréž tak svolených pomocí až posavad nespravily, k tomu aspoň jednou skutečně přidržány byly, aby takové svolené pomoci pro záplatu tomu ubohému lidu válečnému spraveny býti mohly a JMCská dalších škod objednáváním peněz pod těžkými ouroky zniknouti moci ráčil.

Naposledy JMCská stavuom milostivě také v známost uvésti pominouti neráčil, poněvadž JíMti římské císařové, paní mateři JMCské nejmilejší, jakožto po králi českém zuostalé vdově, věno každého roku dvadceti tisíc korun na některých obzvláštních panstvích a místech v cechách a v Lužicích zjištěno; pak táž místa jako i jiná z nahoře oznámených duoležitých nastalých potřeb jinam rozzastavována jsou, i také na spravení těch dvadceti tisíc korun žádná příležitost, odkudby JíMti spraveny býti mohly, před rukama není, jakž pak JíMti od smrti císaře Maximiliana nic toho zaplaceno není: protož aby stavové i ten artikul mezi sebou povážili a na ty cesty a prostředky pomyslili, kudy by JíMt náležitě v tom opatřena býti mohla.

A což tak stavové království Českého na tyto nahoře psané milostivé žádosti, znajíce toho netoliko JMCské, nébrž i jich stavuov a vlasti vysoce duoležité znamenité pilné potřeby býti, z upřímné poddané lásky, odsud bez jistého vědomí a povolení JMCské před zavřením tohoto sněmu nerozjíždějíce se, učiní, mohou tím jisti býti, že to JMCské v žádné zapomenutí přijíti nemá, nébrž vejš dotčeným stavuom všem společně i jednomu každému zvláště vší milostí císařskou spomínati a nahrazovati ráčí, a v potřebách jich obecních i obzvláštních podle vší náležitosti opouštěti neráčí. A také nicméně Jmt se uvolovati milostivě ráčí stavy království českého, podle starobylého chvalitebného pořádku, že jim takové dobrovolné svolení na jich privilejích, svobodách, starobylých zvyklostech, pořádcích bez škody a ujmy býti má, dostatečným reversem opatřiti, a jich milostivým císařem, králem a pánem býti a zuostati ráčí.