334. Uvažování nuntia Piacentina o prostředcích, kterými by mohlo pomoženo býti, aby jednota v království Českém zachována býti mohla.
Bez datum. [1580.] — Opis souč. v arch. Třeboň.
Uvažování pana nunciusa Piacentina strany prostředkův, kterými by mohlo pomoženo býti království Českému v religí, aby jednota v Čechách býti mohla.
Základ tohoto uvažování první jest tento: mysliti, že království České má se nápodobně člověku na zdraví poraženému, aneb lidu Israhelskému na poušti putujícímu do země zaslíbené.
Pokudž tehdy člověku nemocnému aneb lidu putujícímu jest podobné, potud také lékařův dvojích a správcův dvojích potřebuje; nebo lékař jeden na vnitřní neduhy hojí a ten jest doktor, druhý na zevnitřní rány a ten jest barvíř. Tak správcové dva jsou, jeden cestu ukazující a druhý vůdce kroky spravující. Všeho toho příkladný skutek na lidu židovském, kterýž dvěma správci a lékaři byl řízen, totižto Mojžíšem a Aronem; z nichž tento duchovních věcí, onen pak časných v tom lidu řiditelé byli, a obě moci sobě jednomyslně napomáhaly.
Základ druhý: mysliti, že dokudž takoví doktoři nemocnému a potulujícímu vůdcové přístojící jsou, takový nemocný aneb putující dobře se má, a jemu ani neduh k smrti, ani cesta ke škodě býti nemůže.
Vedle podoby tohoto základu s prvním rozuměti sluší, že království českému dvouch přístojící ch osob jest zapotřebí, z nichž by jedna o vnitřní zdraví se starala, a ta jest náměstek Kristův, kterémuž by duchovní služebnosti a řízení religí, pořádkův a obyčejův jich při kostelích, klášteřích, školách, v učení a vedení lidu k boží bázni a pravému vyučování víry, jako Aronovi vrchnosti náležeti měly. Druhá pak osoba o zevnitřní zdraví starati by se měla, to jest o zachování náležitého práva, neodporujícího právu božímu, jsouc nápomocna vrchnosti první, jako Mojžíš řízením lidu vedle politíae prostředkem soudcův a starcův 72 nápomocen jest byl Aronovi, kudyž lid ochraňován byl od poblouzení tak na cestě jako i v pobožnosti. A taková druhá osoba jest každý král Český. I kdež toto bedlivě znamenati sluší, že dokudž ty dvě osoby, král a papež, jednomyslnou jsou péči měli o toto království, tehdy v dobrém zdraví stálo. Přiklad: dokudž císař Karel Čtvrtý a Kehoř papež Dvanáctý spolu sou v dobrém srozumění byli a jednostejně se o obecné dobré království tohoto podle obojího zdraví starali, potud království České jest kvtelo a bylo všeho křesťanstva i říše okrasa, tak že jeho pobožnost všem okolním ku příkladu jest byla a národ český tehdy za slovutnější jmín a držán byl. Ale jakž jsou přístojící počali ustávati a Karel císař smrtí sešel, též i Řehoř papež, a nebyli jiní, kteříž by rovnou péčí a starostlivostí tohoto člověka se ujímali, ihned jest počal těžce stonati, tak že ve dvou hlavních a předních oudech byl jest velmi těžce poražen, totižto, že jest stolice arcibiskupská klesla a slavné učení Pražské zkažené zhynulo. Z toho pošlo, že nemocný jako k zmámení a smyslem pominutí přišel, a nemocí svou ztížený, té nerozumějíce a sám u sebe za zdravého sebe počítajíce, netoliko o to jest starosti neměl, aby jemu jaký lékař aneb přístojící ku pomoci byl, ale i těm se z moci dobývaje, kteříž ho hlídali, duchovním, řeholním mnichům a kněžím, na ně se obořil a je zahubil; což tehdáž se stalo, když klášterové od Žižky, sirotkův a Pražan byli zbořeni.
Však jako ne dokonce nad nemocným takovým, kterýž v smyslu pominutý jest a někdy i lidem, kteříž by mu pomáhati chtěli, škodí, zoufáno bývá, ale na to pozor mají, kteříž ho hlídají, když k sobě přichází, aby ho pamatovali, a on je zase znáti počíná a jich poslouchá: tak i království toto a tento nemocný, že jest se drobet z toho svého protržení probral, po tom poznáno býti může, nebo těchto časův ty lidi, kterým se v své nejtěžší nemoci protivil, již snáší i při sobě zase trpí; a protož čas jest, aby pamatován tento nemocný byl a to s rozšafností, aby mu mozek nebyl zase skormoucen.
Třetí základ: jakožto není možné, aby správce a doktor ustavičně při nemocném trvali, tak potřebné jest, aby opatřeny byly osoby hodné, správné, rozumné, nemocnému příjemné, kteréž by v nepřítomnosti výš jmenovaných dvouch osob o nemocného věrně i pilně starati se mohly a jemu vždy přístojící byly.
Protož užitečné by bylo, aby obmýšleno bylo přístojících takových osob království tomuto při nejmenším devět, z nichž by tři byly jmenovány od papeže, tři od krále a tři jako nemocnému příjemné od stavův; a ty osoby takové aby byly vybírány z obojího náboženství, totižto z pod jednou a pravých pod obojí. Ty aby slouly assistentes religionis, to jest rady dobrého řádu strany náboženství, tak aby prostředkem obojího práva, tak světského jako duchovního, k sjednocení vedly a lid zase k svornosti vésti obmýšlely. A ti takoví assistentes, kromě samého nunciusa, aby bráni byli z domácích vlastí a přirozených Čechův. Jich starost, práce a povinnost aby ta byla: třikráte do téhodne aby se v jisté místo scházeli a tu o ty věci jednali, které by potřebné byly k nápravě dobrých pořádkův a zdržání religí v pokoji a odvrácení příčin tomu odporných. A což by tak v takových věcech mezi sebou za dobré a potřebné, platné a užitečné poznali, to aby JMKské od nich předneseno bylo; k čemuž když by vůle JMti přistoupila, tehdy to aby pod jménem JMti samým, aneb jménem JMti i papežským spolu (jakž by potřeba ukazovala) za poručení vycházelo, kterýmž by se všickni v zemi řídili. V té pak takové radě vedle ouřadův aby takový byl rozdíl: nuncius aby byl presidentem (aneb arcibiskup); z osob od krále jmenovaných, přední osoba mající ouřad přednášení i dopomáhání k vyřízení, totižto promotor et executor; z osob od stavův jmenovaných přední osoba aby byl výběrčím pokut a uložených důchodů, též i vydavatelem. Nebo do té rady bude potřeba ňáké důchody, třebas z některého duchovenství obmysliti, aby, důkladem na typografie i jiné druhdy pomoci osobám některým, obecné dobré meškáno nebylo, a o takové náklady s komorou královskou též aby nebylo potřeba se nesnaditi.
Položíce takové základy, k léčení a uzdravení nemocného, takto přikročeno býti má.
Nejprve, aby starost byla o to, kteří by byli pokrmové, ježto by mu nejlépe sloužiti mohli a jeho síliti přirození, i také k zažití těžcí nebyli. A takoví pokrmové býti mohou nížepsané věci: nejprve, aby bylo uvedeno v lid učení katechismu, a to sprostné, krátké, tak aby nejsprostějším lidem bylo pochopitelné; vedle toho, aby bylo krátké navedení k dobrým mravům skrze malé spisky, traktátíky a nějaké příjemné v kostelích a školách předkládání. Tomu když by lidé obvykli, již tehdy, aby k vyššímu a dostatečnějšímu katechismu bylo přistoupeno, k čemuž by výborně concilii katechismus sloužil, kdyby lidem obecní byl učiněn přeložením na česko.
Item, aby na školy byl pozor, totižto v těch, mimo takové prosté navedení, aby v knihách mírnost a střídmost zachována byla podle pochopení mládeže; také aby byly předkládány takové knihy, kteréž by netoliko v náboženství vyučování, ale i v mravích a politických věcech zvedení v sobě obsahovaly; jako knihy pěkných příkladův, podobenství a poctivých připovídek a pohádek, moudrých, pěkných sentencí a řečí sebraných z rozličných mudrcův a učitelův, ano aby i písní o dobrých, příkladných, svatých historicích, aneb také i o katechismu kniha vůbec byla, tolikéž knížka aneb traktátík každodenního křesťanského cvičení aby vydána byla obecním jazykem. Těmi a takovými prostředky chuť a sladkost vnitřní duše a pokrm pobožnosti byl by tomuto nemocnému způsoben.
Druhé nemocného léčení pro obmýšlení zdravých, příjemných, přirození posilňujících pokrmův jest toto: čisté prostředky a potřebné nástroje i léky vyhledávati, kterýmiž by nemoc odháněna a zdraví hledáno býti mohlo. A prostředkové takoví jsou, jedni způsobující nemocného přirození k snesení lékařství i toho připuštění. Mohou býti tito:
1. Uvedení v zvyklost učení svobodných umění.
2. Obnovení akademie všech profesorův, aby ti byli milovníci řádu dobrého o obojí policii tak duchovní jako světské.
3. Z rady asistentův jim práva naříditi, vedle kterýchž by se všemi studenty chovati se měli.
4. Všecky knihokupce, knihovazce i knihotlačce, tolikéž Mistry, písaře a počtenáře, i jiné, kteříž se v těch věcích obírají, kteréž svůj základ z svobodných umění berou, uvésti pod moc týchž asistentův aneb akademie.
5. A aby akademie kvésti i hodnými osobami osazena býti mohla, k tomu místo příležité, tolikéž důchody dostatečné, obmysliti a naříditi.
Tyto věci tak oznámené budou jistí prostředkové způsobující nemocného k tomu, aby recepty líčné v něm operovati mohly.
Třetí léčení z recept. Recepta jedna může býti tato: majíc učeni spravené a věci napřed oznámené spořádané, vydati knihu jednu vůbec, již latiníci rituale, jiní agendou jmenují, vedle kteréžby všickni ve všem království jednostejných ceremonií užívati při služebnostech posvátných v kostelích i jinače mohli. A tak též aby byl jednostajný mšál, jednostajný breviář ve vší zemi. Tou receptou všeliké nesvornosti při službách božích a výtržky, nimiž nás (nesvornost předkládaje) odporníci stíhati obyčej mají, složeny budou. A bude veškeren lid v zemi plniti to, qui habitare facit unius moris in domo matrem filiorum letantem.
čtvrté léčení a hojení nemocného jest ohledání jeho na všech oudech, a k tomu sloužiti bude visitatio, z níž otevříny budou oči, aby bylo poznáno co rychlejšího opatření potřebuje; čemuž i recepta, to jest decreta, k zhájení zlého budou moci obmýšleny býti.
Páté léčení a hojení k oudům po poznalé nemoci, kteříž trpělivější jsou a snadšího hojení, o nichž čáka jest, že těch prvním léčením také jiní snadší k hojení budou, předně a časně přistoupiti, a to může níže psaným způsobem býti
1. Nejprve, aby král města svá, kteráž stavu neužívají, poručil reformovati strany religí, tak v správcích kostelních jako školních.
2. Druhé, rady ty (assistentes řečení) aby podobně na svých gruntech činily v městech i v mě stečkách, též i v vesnicech svých touž reformací nařizujíce.
3. Aby se ouřednlci zemští a osoby vyšších stavův něco na to pooddali a čítali letopisy historií svých předkův, zvláště pak poznamenání těch příkladův, kteréž se staly mezi časy Karla císaře čtvrtého, krále českého, a časy krále Václava, císaře Zigmunda, králův Ladislava a Jiřího.
4. Aby král český zjevným listem aneb mandátem se strany religí vyhlásil, tak aby mezi poddanými nebyla ta nedorozumění, podle kterýchž mnozí jinače o něm smýšlejí.
Šesté lékařství jest: podněty nemoci odvracovati, což níže psanými prostředky se vykonati může.
1. Konsistoř dolejší pod moc asistentův a její právo k těm přenésti: tomu assistentes aby pro středek našli.
2. Vypověditi cizí religie všecky, a s nimi věštce, čarodějníky a všecky jiné, kteří se s věcmi všetečnými a pověrčivými obírají.
3. Stav duchovní ve větší vážnost a vzáctnost uvésti: poněvadž toho potupa, jest učení od nich pošlého zlehčení.
4. Nad výpověďmi proti jakýmkoliv, tak duchovním jako světským, neřádům ruku držeti a skutečnou exekucí zachovati, bez ostýchání a mnohých respektův.
Sedmé lékařství nemoc pudící.
1.Opatřiti, aby před rukama bylo dosti preceptorův, písařův a jiných katolických literátův, z nichž by k farám, radám, ouřadům a jiným, tak obecním jako zvláštním službám panským, lidé hoditi se mohli, a tomu cestu obmysliti, aby dříve, než na ouřady vstoupí, vyznání víry kato lické učinili.
2. Naříditi po krajích tovaryšstva z katolických osob, kterážby bedlivou péči a starost o roz množování, též zachování religí měla.
3. Obmysliti poctivé prostředky zaneprázdůování lidu ve dny tak sváteční jako všední, jimižby lid od zahálky i rozpustilosti a marnotratnosti mohl odveden býti.
4. Zápověď ustanoviti, aby knihy kacířské i jiné škodlivé do země nebyly voženy; což tím spraveno bude, jestli asistentově rejstřík časně přehlídnou i kupcům výpovědi o jistých knihách znáti dadi, aby jich do země nevozili.
5. Naříditi, aby domácí rodičové ven z země bez vědomí asistentův do cizích zemí na učení nejezdili ani vysíláni nebyli. A každoročně všickni profesorové i studenti, aby professionem fidei činívali; kteříž by také do jiných academií vypraviti se chtěli, před tím aby za tři léta nejprve v Praze se učili a mezi studenty, po učiněné zpovědi i professi fidei, zapsáni byli, potom pak teprva s listy fedrovními od asistentův aby se vypravili.
6. Kupci všickni, dříve nežby z země vyjeli, aby své víry u svých farářův vyznání učinili.
7.Zápovědí zjevnou aby zahájeno bylo všechněm v zemi všeliké obcování, jednání spolkové i jiné obchody s kacíři a vypověděnými.
8. Kolleje chudých žákův aby se množily.
9. Cizí a přespolní všelijaké náboženství aby zahájeno bylo, i všeliké nepořádné schůze a sborové.
10. Všickni duchovní společně ať sobě obecné seminarium vyzdvihnou.
11. Pohoršliví mniši a duchovní lidé, i jiní takoví kněží, ať jsou vypovědíni, a na jich místa pobožní a počestní uvedeni.
12. Všecka marnost a zbytečnost v oděvích a šatstvu ať jest přetržena.
Osmé lékařství zdraví sílící; k tomu tyto recepty napomáhati mohou:
1. Uvésti v obyčej ustavičnou modlitbu 45 hodin.
2. Uvésti v zvyklost časté přijímání, a svatých v tomto království zanedbalou poctu obnoviti.
3. Zbditi zašlé působení skutkův milosrdenství, i zádušních chrámův opravek a stavění.
4. Duchovní lidi a správce poctivým uživením opatřiti.
5. Na ouřady duchovní osoby, ne podle lásky aneb přízně, ale podle hodnosti, promovovati.
6. Jistí prostředkové aby byli před rukama proti těm, kteřížby snad zase na šlak starý bludův nastupovati chtěli.
7. Všeckno žákovstvo v věcech ceremoniálních, k služebnostem božským i víře příslušejících ať kněžstvu podáno jest.
8. Všichni držitelé duchovenství a statkův, k těm náležejících, z obtížení svědomí ať sou pro puštěni; což jednou obecní na všecky se vztahující dispensaci objednanou opatřeno býti může.
9. Kteřížby pak touto dispensaci pohrdali, ať sou z obce vyloučeni.
10. Těm, ježto zadusí zvelebovali a chrámy k první okrase navracovali, odpustky zjednati.
11. Kolátury duchovní a všecka podací znovu v lepší pořádek zříditi, a nejistá aneb pochybná jistým kolátorům na moc uvésti.
12. Všecky klatby a jiné pokuty právem duchovním za předešlé výstupky vzešlé s tohoto království sníti.
13. Obecním zaklínáním všecky ďábly z království tohoto vypověditi a ty ven ze země této do dalekých pustin k kacířům zaslati.
14. Všecka vrchnost duchovní aby své zření k asistentům měla a nimi se řídila.
15. Osoba jedna aby v zemi byla, kterážby dostatečnou mocí a plnou milostí svobod stolice apoštolské obdařena byla, aby nebylo zapotřebí o každou malou věc do Říma psáti a tam jednati.
16. Aby jménem země v Římě jeden jako posel chován byl, kterýžby věcí asistentův při svatosti papežské stálým byl agentem.
17. Aby v zemi byl jistý počet lidu válečného ku potřebě, kterýmžby zpurní a svévolní, aneb odporující, mohli skroceni a k poslušenství přivedeni býti; a nad těmi ať sou hejtmane osoby dvě katolické. Nebo když taková hotovost před rukama bude, přestane všeliký strach, bázlivost a choulostivost, kteréž sou příčina obmeškání mnohého dobrého; exekutorové také vzbuzenější i ochotnější budou ke všemu, a královské důstojenství tudy větší zřetel míti bude.
18. Když to vše tak, jakž výš psáno stoji, nařízeno bude, ať se začne visitatio obecní.
19. Ať se dvoje vyzdvihne biskupství, poněvadž sám arcibiskup dostačiti nemůže.
20. Aby vyhledáni a obmýšleni byli ke všemu tomu stálí a jistí důchodové, z nichž by svůj ouplatek mohli míti za svou práci: 1. asistentově, 2. legát v Římě, 3. exekutorové, 4. profesorové akademie, 5. faráři, 6. kolleje chudé, 7. lid válečný, 8. visitatorové, 9. biskupové.
A takoví důchodové mohou tím způsobem shledáni býti: každého řádu z mnoha klášterů bratří aby byli sraženi do jednoho kláštera, a tu slušně je opatříc, ostatek důchodův z ostatních klášterův aby na to bylo obrácen.
Až potud Placentinus.
Mimo výš položené věci toto mi se zdá, že může doloženo býti.
Aby někdo byl, kdožby JMCskou ke všemu tomu mohl vzbuditi, aby JMt ráčil s ochotností těch věcí se ujímati, a z všelikého rozpakování za příčinou bouřky JMt vyvozoval.
Tolikéž páni katoličtí téhož ducha aby ráčili míti a sebe samých v tom posilňovali.
Aby ze všech těch věcí, které by nejprve mohly v exekutii přijíti, jisté obrány byly a v skutek uvedeny.
Ničehož začátek aby se nedál, cožby dokonce na místě nemělo brzo postaveno býti.
Arcibiskup aby byl osoba stavům obojího náboženství příjemná, kterýž by uměl srovnávat se s všemi osobami, tak světskými jako duchovními, a takový, kterémuž by všecky tyto věci srdečně šly k mysli.
Tolikéž kapitula Hradská túž podobu i téhož ducha aby měla s arcibiskupem a pány katolickými, zanechajíc na straně záští a péči, kteráž toliko o časné věci jest. Táž kapitula s jinými duchovními, aby z svých kolatur bludné kněžstvo vybyli a jich netrpěli.
Při kostele hradu Pražského korálii, vikáři a jiné kněžstvo s žákovstvem aby jisté lekcí mívali každého dne, aby tím zdržáni byli od toulek a po krčmách potloukání.
Ad ordines sacros bez vysvěcení, tříletého učení aby žádný nebyl promován ani fedrován. Na obecném sněme ode všech stavův aby byl artikul svolen, jímž by se poddaným dovolovalo: pokudžby testimonium od profesorův přinesli dobrého vtipu a naděje, že od učení odtrhováni býti nemají; tolikéž, kteřížby sobě stavu duchovního povolání oblibovali, v tom aby hyndrováni býti nemohli.