V PRAZE. 1580, 15. dubna. — Opis souč. y arch. kons. Pr.

Purkmistra a radě Starého města Pražského. Slovutné a mnoho vzácné poctivosti, páni přátelé nám v pánu Bohu milí! Podána jest nám odpověď pánů osadních svato-Jilských, a druhá pánů osadních Matky boží nad Louží, které na připsání vaše jedno i druhé k ouřadu našemu učiněné VMtem dávají, vymlouvajíce se z toho, což jsme na VMt vznesli. Ale nám, po bedlivém té vší věci uvážení, vidí se, že příčinami těmi od nich předloženými, slušné výmluvy míti nemohou. Předkem, páni osadní sváto-Jilští, jsouce collatores fary a osady Zlatnické, neměli jsou a slušně nemohli, proti řádu dobrému, sami o své ujmě na tu faru kněze bez vědomí a dovolení konsistoře naší přijímati a uvozovati, jakož jsou toho kněze Kašpara tu přijali; kterýž jsa kněz nepořádný, bludný a výtržný, s nějakým řezáčem sobě podobným, Modřanským, neknězem, kněžstvo pořádné, zejména pak těchto měst Pražských, nicméně řád a náboženství pod obojí starobylý, který se v těchto městech od starodávna zachovával a zachovává, bez studu a ostýchání lehkomyslně haní a zjevným modlářstvím křivě a nepravě naříká, tak že skrze to mezi lidem veliké zhoršení a odpor čím dále vždy více povstává. Neb již i z měst Pražských mnozí na ta jejich všetečná a bludná kázání v nemalém počtu chodí i jezdí. A když jsme jej do konsistoře naší jednou i podruhé, aby své pořádné kněžství ukázal, a takového svého zlého předsevzetí náležitě se spravil, pominulých dnů obeslali: on, potupiv ouřad náš, nepostavil se, ani neomluvil; nýbrž nejsa pod řádnou vrchností, svou vůli provozuje. I kdyby takový nepořádný, bludný a výtržný kněz z té fary vybyt a spravedlivě vyzdvižen a na to místo jiný, pořádný a věrný kněz podán a přijat byl, nejsme té naděje, aby okolní páni poddané své, kteří od starodávna k témuž záduší přináležejí, měli a slušně mohli od téhož zadusí odtrhovati; a by pak chtěli, aby páni osadní neměli kollatury své a téhož záduší, jsouce tím povinni, spravedlivě hájiti, jakž tomu, jakožto páni křesťanští a spravedliví, výborně rozuměti ráčíte.

Také aby oni páni osadní konsistoře naší za kněze Jiříka, faráře Novoveského, žádati měli, o tom vědomosti nemáme; a by žádati chtěli, s těžkostí by se k nim obrátiti mohl, poněvadž jest pořádného odpuštění od svých osadních nevzal.

Co se pak odpovědi pánů osadních Matky boží nad Louží dotyce: ti nejvíce tím se vymlouvají, že se obávají, kdyby faráře podle řádu předešlého přijali a chovali, aby se fara na něho nesbořila. Ale vidi se, poněvadž se na ty, kterým tuž faru jakož i školu pronajímají, nesbořila a nesboří, že by se ani na faráře nesbořila. A byloli jest co potřebí opraviti, mohli jsou to v tom čase, kdyby chtěli, dobře spraviti. A budouli tak opravovati, jako jedni osadní v Novém městě Pražském, takby ještě za mnoho let faráře neměli. Strany pak školy, nemajíce žádné slušné výmluvy, proč by v ní rektora ex universitate Pragensi s kantorem a jiným žákovstvem, jakž od starodávna tu bylo, nechovali, zprosta mlčí. I aby tím způsoben? při jich kostele služba boží rozmáhati se mohla, nerozumíme. A protož VMt, jakž předešle tak i nyní, přátelsky žádáme, (nechtějíce toho ještě tu, kdež náleží, vznášeti), že to spravedlivě a časně opatřiti ráčíte. Předkem, aby páni osadní Jilští toho kněze nepořádného a bludného z kolatury své vybyli, a na to místo jiného, pořádného a věrného, který před rukama jest, od konsistoře naší přijali; druzí pak páni osadní, jak faru tak i školu v řád starobylý uvedli. Kdež jsme té celé a nepochybné naděje, že té jedné i druhé věci bez náležitého a brzkého opatření zanechávati neráčíte. Odpovědi přátelské očekávati budeme. Dán v Praze v pátek den památný Svátosti.