MS. současný v arch. města Prahy, č. 1080.

JMt římský císař, uherský, český etc. král etc. pán náš nejmilostivější, ráčí toho od stavuov království Českého, jakožto od svých věrných poddaných milých, že jsou se k tomuto nynějšímu od JMCské rozepsanému a položenému sněmu obecnímu sem poddaně a poslušně sjeli a najíti dali, s obzvláštní milostí přijímati a to tolikéž ve vší milosti jim oznamovati, že by JMCská nadepsaných stavův, věrných poddaných svých milých, rozepsáním a uložením jim tohoto sněmu obecního a zvláště nynějšího času, aby se soudu zemskému žádná překážka nestala, nýbrž chudí i bohatí k svým spravedlnostem přicházeti mohli, rád ušetřiti a ušanovati byl ráčil, ale poněvadž toho velké a vysoce duoležité příčiny a potřeby podle tohoto nynějšího běhu jsou a těch netoliko nic až posavad neubývá, nébrž ty se čím dále vždy více rozmnožují, a menší potřeba větší časem ustoupiti musí, protož JMCská jest toho nikoliv pominouti moci neráčil, nežli pro dotčené vysoce duoležité potřeby JMCské, království a zemí JMti tento sněm již tak položený milostivě dáti rozepsati a držeti. A JMCská ó tom milostivě pochybovati neráčí, že z počátku jmenovaným stavům tohoto království Českého v dobré paměti zuostává, co jest jim na předešlých minulých sněmích obecních strany nastávajícího nebezpečenství od dědičného a krve křesťanské žíznivého nepřítele Turka v jistých artikulích obšírně předloženo bývalo, což aby nyní opět široce opakováno a vypisováno býti mělo, JMCská to za bezpotřebnú věc uznávati ráčí.

Nebo ačkoliv tohoto již pominulého roku z daru pána Boha všemohoucího toho tak zhusta a často, jako předešlých let, o takových vpádích tureckých, ukrutenství a tyranství jejich pálením a zajímáním lidu křesťanského i jiných téhož nepřítele Turka předsevzetích slyšeti nebylo, ale to snad na větším díle za tou příčinou, že teď těchto časuov týž Turek nepřítel proti Ziofii (sic) perskému válku vede a tam se poněkud s mocí svou obrátil; nebo kdyby jemu takové jeho polní tažení nebylo překáželo, jest se obávati, že by své tyranské předsevzetí a ukrutenství proti těmto zemím, zvláště pak proti království Uherskému a věrným poddaným JMti byl obrátil, jakž pak i pod tím lid jeho válečný na týchž hranicích Uherských nic toho neobmeškali, nýbrž všelijak, pokudž jim možné bylo, k tomu jsou se snažili a o to pokoušeli, kudy by těmto zemím a hranicím jakýmžkoliv způsobem uškoditi a překážku činiti mohli; čemuž podle nejvyšší možnosti až posavad odpíráno bývalo. Protož z nyní oznámených a jiných bezelstných příčin toho veliká duoležitá potřeba jest, vždycky se na paměti a péči míti a bez ulevení všech hranic a pevností proti témuž zchytralému a obmyslnému a oukladnímu nepříteli Turku osazením lidu válečného v dobré bezpečnosti držeti, tak kdyby koliv jaké nebezpečenství od téhož nepřítele nastávati chtělo, tomu ihned v hotovosti s pomocí pána Boha všemohoucího aby odpíráno býti mohlo.

Kdež pak stavuom, věrným poddaným JMCské, vědomé jest, že pomoci na předešle minulém sněmu obecním od nich stavuov svolené na díle vyšly a jíž vycházejí, a JMCské bez přičinění a pomoci skutečné jich stavuov i jiných království a zemí JMti, věrných poddaných milých, možné by nikoliv nebylo místa hraničná a pomezní v království Uherském proti tak veliké téhož nepřítele moci a jeho oukladným předsevzetím (čehož jest se každého času obávati a to ustavičně na péči míti) zdržeti a obhájiti: protož JMCská stavuov království českého, věrných poddaných svých milých, milostivě žádati ráčí, aby přivedouc sobě ku paměti ty všecky příčiny a potřeby, tak dobře své vlastní jako JMCské a taková nebezpečenství při výš dotčených předešlých sněmích předložená, ta u sebe zdravě a bedlivě uvažovali a na pomoc bránění a zdržení již jmenovaných hranic v království Uherském, z této strany Dunaje proti markrabství Moravskému a knížetstvím Slezským, JMCské jistou sumu domovní berně, totiž puol druhéhokráte sto tisíc kop podle předešlého zpuosobu za jeden rok pořád zběhlý, na dva terminy rozdílné k spravení a vyplněni, z poddané lásky svolili.

Co se pak posudního dotýče, za to JMCská stavuov tolikéž milostivě žádati ráčí, aby JMCské takové posudní, totiž z každého sudu piva pět grošů bílých, jakž na předešle minulém sněmu, a to od vyjití téhož posudního posledního terminu nebo kvartálu, za jeden rok pořád zběhlý poddaně svolili.

Podle toho také stavové sobě ku paměti přivésti mohou, že jsou se na minulém sněmu obecním na tom snesli, aby předešle svolená sbírka ku potřebě zemské dále vybírána a vejběrčím krajským odvozována byla, a vejběrčí krajští aby takovou sbírku při každém kvartálu s posudním nejvyšším berníkuom sem na hrad Pražský dodávali; a jestliže by ty dva groše svoleného posudního na zaplacení JMCské ourokuov v království tomto stačiti nemohly, tehdy aby takové ouroky z té sbírky, což by jí mimo to vydání na potřeby zemské svolené zbývalo, placeny byly. I poněvadž JMCské z též sbírky na placení týchž ourokuov až posavad nic vydáno není, protož JMCská stavuov, věrných poddaných svých milých, milostivě žádati ráčí, aby JMCské netoliko to, což se též sbírky až posavad sešlo, z upřímné náchylnosti vydali a propustili, nýbrž takovú sbírku dále svolili a to tak nařídili a opatřili, aby taková svolená sbírka, tak jakž se JMCské od stavuov k dobrému míní, pořádně, s pilností, na čemž nejvíce záležeti chce, vybírána a JMCské k dobrému obrácena býti mohla.

A jakož jsou stavové království Českého na sněmu obecním léta sedmdesátého devátého, na předložení a žádost posluov vyslaných z markrabství Moravského, na stavení zámku Ujvaru jistou pomoc a sumu peněžitou svolili, kterážto suma již na též stavení podle jiných pomocí a nákladův, které se na to činí a vedou, vynaložena a prostavěna jest, a týž stavení a dílo začaté na ty pomoci od stavuov a jiných zemí učiněné ještě dostaveno a dokonáno býti nemohlo: i poněvadž na témž zámku Ujvaru, když by tak dostaven a náležitě zpevněn byl (jakž pak sobě stavové před jmenované předložení nadepsaných posluov vyslaných z téhož markrabství Moravského ku paměti přivésti mohou), tomuto království a zemím k němu příslušejícím pro obránění nenadálých škodlivých vpádův a štráfuov od téhož nepřítele Turka do markrabství Moravského mnoho a vysoce záleží, nebo tu v těch místech a na těch hranicích z této strany Dunaje od již dotčeného markrabství Moravského a knížetství Slezských žádných takových pevností, kdež by lid válečný se v bezpečnosti zdržovati a před nepřítelem chrániti mohl, není, nébrž taž všecka pomezí a hranice takměř zcela otevřena zůstávají, protož JMCská jich stavuov tohoto království, věrných poddaných, též žádati ráčí, aby rozvážíce bedlivě ty všecky příčiny ještě pomoc slušnou na dostavení téhož zámku Ujvaru a té pevnosti, za kterouž by tyto země bezpečny býti mohly, učinili, tak aby to dílo začaté k svému dokonání přivedeno býti a ten lid válečný, kterýž by se v tom místě na hranicích držel, v lepším a bezpečnějším opatření pro obranu týchž škodlivých vpáduov a záhub se tu držeti a přechovati mohl. Jakž pak JMCská o stavích milostivě pochybovati neráčí, že se v tom volně najíti dadí. Nebo kdyby takové začaté a tomuto království a zemím k němu příslušejícím potřebné a platné stavení dostaveno a dokonáno býti nemělo, tehdy by, jakž stavové při sobě sami zdravě rozvážiti mohou, to všecko, což až posavad na takové stavení vynaloženo jest, daremné a těmto zemím k nemalé škodě a záhubě bylo.

A JMCská toho milostivého a jistého oumyslu býti ráčí o takové pomoci netoliko s stavy tohoto království a zeměmi k němu příslušejícími, nébrž také s jinými JMti královstvími a zeměmi, tolikéž také i při stavích svaté říše o stálé a trvanlivé pomoci proti témuž nepříteli ukrutnému všeho křesťanstva Turku, jakž jednom nejprve k tomu s pomocí pána Boha postačiti moci ráčí, jednati; protož JMCská k stavuom, věrným poddaným svým milým, té jisté a milostivé naděje a důvěrnosti býti ráčí, že na sobě v tom stavuom svaté říše i jiným všem poddaným JMCské dobrý příklad dadí, aby oni také tím chtivější a volnější k činění takových a větších pomocí byli a se najíti dali.

A kdež stavové, JMCské věrní poddaní, o tom bez pochyby dobrou zprávu a vědomost míti mohou, co jest se při dvojím placení lidu válečnému na týchž některých hranicích v království Uherském při městech bahanských (sic) mezi komisaři od JMCské k tomu nařízenými a Vilímem Malovcem Kosořem z Malovic, jakožto od týchž stavuov voleným colmistrem, zběhlo a jaké odpory, roztržitosti a nedorozumění mezi nimi jsou byly: i poněvadž jest tomu rozuměti a sám skutek to ukazuje, nestane-li se v tom od stavuov jiného nařízení a skutečného opatření při takových mezi sebou rozdílných komisařích a colmistřích rozdílná poručení majících, totiž bude-li, tak jakž jest se to až posavad dalo, témuž lidu válečnému na hranicích na jednom místě penězi, na druhém sukny a na třetím ničímž placeno, a o to o všecko, což by sobě týž lid válečný ztěžoval, jim na stavy ukazováno, tolikéž také dosazování prázdných ouřaduov při zpuosobu válečném JMCské, jakožto pánu polnímu, odjato, tehdy by všecky starobylé dobré zvyklosti a řády válečné k proměnění a k zrušení musely přijíti, a tak by tomu nebezpečenství, kdyby toliko některá místa hraničná opatřena a placením fedrována a jiná proti tomu opuštěna, neopatřena a tak zanechána býti měla, málo spomoženo bylo, nébrž skrze takové neřády běhu válečnému ještě větší zavedení a nebezpečenství nastávati a pojiti by mohlo. Avšak JMCská k stavuom království tohoto Českého, věrným poddaným svým milým, té milostivé duověrnosti býti ráčí, že, uvážíc mezi sebou všecky ty příčiny, bedlivě a pilně k tomu se snažiti budou, aby JMCské takového opatření a nařízení hranic a pomezí v království Uherském s tím vším, což k tomu náleží, docela poddaně duověřili a to JMti v moc dali; a JMCská proti tomu stavuom se zakazovati ráčí, že takové svolené pomoci nikam jinam než toliko pro zachování a zdržení hranic a míst pomezních proti nepříteli Turku vynaloženy a obráceny býti nemají.

Také JMCská proti tomu býti neráčí, aby stavové k každému placení osoby nebo osobu, kteráž se jim líbiti bude, s penězi na hranice vypraviti a k tomu dohlídati neměli, tak aby na to pozor od nich byl, že jich stavuov svolené pomoci nikam jinam než toliko k ochraně království českého a zemí k němu příslušejících, hranic a pomezí z této strany Dunaje obracovány budou, však na ten zpuosob, jakož jest se až posavad vypravováním mustrhera a colmistra v mnoha osobách dalo a na takovú výpravu téměř tak veliký náklad a outrata se činila, kterouž by na dvou místech hraničných a pevnostech lidu válečnému záplata se státi mohla, aby napotom pro uvarování zbytečných outrat a uspoření času, pokudž nejvejš možné, takový počet osob uskrovněn byl; tolikéž v instrukcí, kteráž se jim dávati bude, toho doloženo bylo, aby ve všem své zření na JMCskou anebo na JMt arcikníže Arnošta, anebo na ty, kteříž by v ta místa od JMCské nařízeni byli, měli a jimi se spravovali. A aby oni mustruňky a placení lidu válečnému toliko podle JMCské aneb těch od JMti k tomu nařízených osob rozvržení před sebe brali a peníze ty svolené ne podle vuole a libosti své v jedno anebo v druhé místo vezli a vydávali, a toho, což by přebíhalo a vedle zavření sněmovního na jiná místa hraničná by se obraceti mělo, zase zpátkem domů nevozili, ani ouhrnkem dříveji a prvé, nežli se s lidem válečným pořádný počet stane a to s nimi na místě postaveno a v dobrý řád uvedeno bude, neplatili; také lidu válečného hotovou anebo nějakou větší záplatou mimo poručení a nařízení JMCské netroštovali, nébrž sumou to všecko podle JMCské anebo těch osob od JMti k tomu nařízených nařízení a jisté instrukcí řídili a jednali, s nimi o tom v dobrém srozumění a svornosti stáli, hejtmanům a lidu válečnému na dotčené osoby ukazovali a k nim náležitou uctivost zachovali, jakž se pak naproti tomu oni tolikéž k vyslaným osobám od stavuov každého času všelijak náležitě, přívětivě a uctivě chovati mají. A když lid válečný to uhlídá a sezná, že se placení podle JMCskó anebo komisařův k tomu vyslaných a nařízených snesení a vůle děje, tím snázeji s nimi o ulevení a sčekání se jednati bude moci. A tak těmi trošty jim od colmistruov předešle dávanými, na kteréž jsou až posavad spoléhali a se bezpečili, dále se zastírati a sobě jich ku pomoci bráti nebudou a mnohem lepší řád skrze to pojde, tolikéž také tudy JMCské reputací a duostojenství zdržána a zachována bude.

Z té příčiny JMCská k stavuom té milostivé naděje býti ráčí, že nad takovým nařízením, kteréž k prospěchu a zachování rovnosti často jmenovaného zpuosobu válečného na hranicích se obmejšlí a děje, žádné příčiny slušné, aby sobě to mělo ztěžovati, míti nebudou.

Podle toho JMCská stavuov, věrných poddaných svých milých, obzvláštně milostivě napomínati ráčí, aby při tomto nynějším i napotom budoucích sněmích obecních to také skutečně nařídili a opatřili, aby, prvé před tím nežli se pryč rozjedou, o to se snesli a mezi sebou nařídili, aby to, což tak z poddané lásky JMCské svolí, pořádně a zouplna beze všeho zadržování od jednoho každého vyplněno a spraveno bylo.

Také i to stavové, věrní poddaní JMCské, bezpochyby v dobré paměti míti mohou, jak mnoho restantuov na předešlých a až posavad svolených pomocech tak dobře při některých osobách z stavuov, jako při zřízených bernících a k nim přidaných osobách, zuostávalo, kteréž až posavad v tak dlouze prošlém času s velikou prací, nesnadností a nákladem, však i to dosti na mále zvyupomínány jsou a na větším díle až posavad ještě zvyupomínány nejsou a za nimi se zadržuji, a tak tudy mezi stavy v spravování svolených pomocí, když jich všichni jednostejně zároveň nevyplňují a od sebe neodvozují, veliká a dosti ztížná nerovnost jest; z čehož i pochází, že co se od stavuov z upřímné náchylnosti JMCské svolí a toliko od některých vyplní a kdež náleží odvede, z toho ještě na nemalých a dosti velikých sumách za berníky a colmistry a služebníky jejich zuostává a tu v táž místa, kdež pro obranu vuobec všeho křesťanstva od stavuov svoleno bývá, se zouplna nevydává a neodvozuje, nébrž od některých k jich vlastnímu oužitku se obrací a častokráte mamě promrhá a utratí, a zase se toho od nich dostati nemůže. Pročež při placení před jmenovanému lidu válečnému na hranicích peníze nevystačují a v tom nedostatek veliký bývá, kterýž žádným jiným prostředkem nežli objednáváním peněz a děláním nových ztížných dluhuov a půjček pod velikými ouroky, na znamenitou škodu JMCské, anebo hledáním při nadepsaných stavích, věrných poddaných, tím častější pomoci napraven býti nemuože, a to za těmi příčinami se děje, že pomoci svolené nečasně a ne zouplna se spravují a poctové od týchž berníkuov a colmistruov, jakž by toho pro uvarování takového neřádu potřeba ukazovala, každého času pořádně přijímáni nebývají, z kterýchž by se každého času vyhledati a vyrozuměti mohlo, co se na takových pomocech sešlo, jak mnoho vydáno, aneb co ještě peněz před rukama jest.

I aby takové JMCské i vší zemi a tomu válečnému zpuosobu náramně škodlivé věci a neřády vyhledávány býti mohly, tolikéž také taková zadržování svolených pomocí přetržena a zastavena býti a ty zouplna bez zadržování vycházeti mohly a v táž místa, v kteráž od stavuov, věrných poddaných, JMCské svoleny bývají, obráceny byly, a tím spíšeji a po delší čas vystačovati mohly: JMCská též stavuov milostivě žádati ráčí, aby při tomto nynějším sněmu obecním to mezi sebou bedlivě rozjímali, vážili a o jistý řád, jakým by zpuosobem netoliko budoucí ale také i minulé pomoci všecky zouplna od jednoho každého vyplňovány a odvozovány a ty zadržalé restanty zvyupomínány a zdobývány, tolikéž také z toho i ze všech jiných příjmuov a vydání počty berničné od berníkuov a colmistruov pořádně beze všech odtahuov přijímány býti mohly, se společně snesli a tím se dlouho, jakž až posavad, JMCské i vší zemi ke škodě a ublížení neprotahovalo. Zatím pak aby stavové při bernících království Českého nařízení učinili a o tom poručili, aby oni JMCské k rukám komoře české ihned pořádného poznamenání podali, z čehož by se vyrozuměti mohlo, co jest se pomocí svolených na dvou předešlých sněmích již minulých teď nejposlednějších všeho sešlo, též co toho na dvoje již minulé placení hraničně skrze colmistry dolův do Uher odvezeno a co z těch peněz ještě za berníky a stavy zuostává a jest, aby JMCská strany budoucího placení, kteréž pro nastávající nebezpečenství a duoležitú potřebu lidu válečného dáleji odloženo býti nemuože, vědomost míti a jisté nařízení učiniti moci ráčil.

Při tom JMCská stavuov tejna činiti neráčí, jakž pak jim bezpochyby to na díle vědomo jest, že mezi královstvím Českým a markrabstvím Míšeňským na gruntech panství Krupeckého v místech, jenž slove Pýchov, strany mezí a hranic pomezních již od dávných časuov nevole a rozepře vznikla, a tomu se od JMti kurfiršta saského srozumívá, že by o též meze a hranice k přátelskému a sousedskému porovnání nachýlen byl, kdyby toliko JMCská a stavové království českého komisaře své na ta místa nařídili, co by JMt kurfiršt saský tolikéž učiniti chtěl. I poněvadž JMCské a království tomuto na vyřízení a na místě postavení takových hranic nemálo záleží, a v tom před jmenovaného JMti kurfiršta saského náchylnosti, tolikéž i takové příležitosti k platnému toho vyřízení šetřiti sluší, protož JMCská to stavuom k uvážení připouštěti ráčí, jestliže by se při tomto nynějším sněmu obecním o komisaře snésti a některé k tomu hodné a podstatné osoby z prostředku svého naříditi, jim plnou moc, jakž obyčej a toho pořádek jest, dáti chtěli, a JMCská by potomně s kurfirštem saským o jistý den a místo se snésti, a co by dále v té věci potřebného a náležitého bylo, milostivě naříditi ráčil.

Také stavové království českého sobě ku paměti přivésti mohou, na čem jest se JMCská Maximilian, slavné a svaté paměti, na onen čas léta minulého etc. 75 na sněmu obecním strany nařízení jistého řádu horního a mezi jiným i na tom s stavy zuostati ráčil, aby pro přetržení a zastavení těch všech horám škodlivých různic a nevolí, kteréž jsou mezi některými obyvately království Českého a pány gruntuov, na kterýchž se pavování hor nachází, a JMCské ouředníky, tolikéž také nákladníky a kverky horními povstávaly a zbíhaly, a pro lepší fedruňk k vyzdvižení a zvelebení týchž hor v království českém dva řády nebo dvoje práva horní v obojí řeči české i německé, jedna na Horu Kutnu, podle zpuosobu a příležitosti týchž hor, i na jiné některé hory, kteréž by od starodávna takovými řády a právy jako táž Hora Kutná se spravovaly, a druhá na Joachymstál a jiné k týmž horám podobné hory, což by jim k platnosti a zvelebení sloužiti mohlo, se vztahující, skrze některé JMCské rady a jiné osoby horám a tomu všemu zpuosobu hornímu rozumějící s přičiněním k tomu a pomocí osob z stavuov k tomu nařízených sepsána i skorigována a vuobec na světlo k imprimování neb vytisknutí vydána byla, kterýmiž by se jeden každý vuobec spraviti mohl. Potomně pak také co jest v též věci na sněmu obecním, kterýž léta pominulého etc. 79 držán byl, nařízeno, že k tomu jisté osoby z stavuov jmenovány byly, kteréžto osoby spolu s radami JMCské komory české, s nejvyšším mincmejstrem království českého taková oboje práva a řády horní přehlídnouti a uvážiti měly, aby to potomně, na čem by to sneseno a zavřeno bylo, jakž vejš dotčeno, vuobec vyjíti mohlo. I ačkoliv jest v tom JMCskou nic nescházelo, jakž pak JMCská již jmenované osoby k tomu sněmem volené více nežli jednou sem na hrad Pražský obeslati a o tom jim, aby podle nařízení a snesení sněmovního to konaly a na místě postavily, jisté a milostivé poručení učiniti ráčil, podle čehož jsou se zde i nacházeti daly a toho jednání [i začátek učinily. Však poněvadž táž věc a to jednání] za některými příčinami a překážkami, kteréž jsou tehdáž připadaly, k odkladuom přicházelo a to až posavad k vyřízení svému přivedeno býti nemohlo, a na tom netoliko JMCské ale také i stavuom tohoto království i všem obcem a obyvateluom v něm vysoce mnoho záleží, protož JMCská ještě na tom býti ráčí, takové začaté potřebné a platné uvažování týchž řáduov a práv strany hor, což nejspíše možné, k vyřízení svému a dokonání přivésti, milostivě stavuov za to žádajíc, aby na tomto sněmu obecním se o to tolikéž snesli a jisté nařízení učinili, aby to, což jednou na týchž sněmích obecních ode všech stavuov svoleno jest, také k svému jistému a místnému vykonání bez dalších pruotahuov a překážek přivedeno bylo.

A což tak stavové království Českého na tyto přednesené milostivé žádosti JMCské, znajíce toho netoliko JMCské, nýbrž i jich stavuov vlastní vysoce duoležité a pilné potřeby a příčiny býti, z upřímné a poddané lásky, jakž pak JMCská jich stavuov věrnou a ochotnou povolnost k sobě vždycky v skutku seznávati ráčil, odsud bez jistého vědomí a povolení JMCské před zavřením tohoto sněmu se nerozjíždějíce, učiní, budou se na to konečně moci ubezpečiti, že na to JMCská obzvláštně pamatovati a jim stavuom všem společně i jednomu každému zvláště vší milostí císařskou to zpomínati a nahrazovati ráčí. Nicméně je podle starobylého chvalitebného obyčeje a pořádku dostatečným reversem, že jim takové, na tyto milostivé a snažné žádosti JMCské, dobrovolné svolení na jejich privilejích, svobodách, starobylých zvyklostech a pořádcích ovšem beze škody a ujmy býti má, opatřiti a jich milostivým císařem, králem a pánem býti a zuostati ráčí.