Listem daným na hradě Pražském dne 26. prosince 1580 svolal císař Rudolf II. sněm království Českého ke dni 13. února 1581. Stavové vedle starého obyčeje na paláci v ustanovený čas se sešli, královská předloha přednesena však teprv dne 14. t. m. za nepřítomnosti ochuravělého císaře. Král žádal za 150.000 kop na ochranu a udržení hranic Uherských k markrabství Moravskému a knížetství Slezskému příležících, za svolení posudního 5 grošův z každého sudu piva a za jistou pomoc na stavení zámku Ujvaru; mimo to za vydání r. 1580 povolené sbírky ku potřebě zemské a za další její svolení. Vedle toho žádal císař, aby stavové svolenou pomoc na obranu hranic Uherských úplně v moc mu odevzdali, v příčině srovnání mezí a hranic k Míšni s kurfirštem aby komisaře volili a strany nařízení jistého řádu horního aby sněmovní snesení učinili.

Stavové byli ochotni žádanou berni svoliti, chtěli však, aby na obranu hranic Uherských svolená pomoc na tak dlouho v království Českém zůstala, až by mezi zeměmi koruny České dohodnutí se stalo v příčině poměrně rovného placem a které pohraniční pevnosti jedna každá země vydržovati má. Aby stavové od takové výminky upustili, slíbil jim císař, že v příčině žádoucího dohodnutí sezve delegáty ze všech zemí koruny České k poradě. Posudné mělo býti vybíráno a vydáváno jako předešle, totiž 3 groše na vychování dvoru královského a dva groše na placení úroků z dluhů císařských obyvatelům království Českého. Na stavení Ujvaru však nechtěli stavové ničehož svoliti, pročež obnovil císař žádost s tou podmínkou, že pomoci české teprv tehdy by užito bylo, kdyby podpory z Rakous a Moravy nestačovaly.

Po takovém s komisaři císařskými projednávání svolili stavové žádanou pomoc na obranu hranic Uherských, a sice berni domovní, kteráž jako roku předešlého od pánů, rytířů, osob duchovních, dědiníků, dvořáků, nápravníků vybírána býti měla po 20 groších č. Pražané a jiná města královská na místě podomovní berně 12.500 kop gr. č. svolili; dědiníci, dvořáci měli ještě vedle odhadu z každé kopy gr. č. dáti po 4¹/₂ penízi č., z domův panských, rytířských v městech Pražských a královských svolena jedna kopa gr. č., farářové vůbec po 30 gr. č. I panství Loketské, hrabství Kladské a krajina Chebská k takové berni přispívati měly po svém způsobu. Vymíněna byla jen města horní a ti, kterýmž se ohněm nebo jakýmkoli způsobem živelní pohroma stala. Sebraná pak berně domovní měla zůstávati na tak dlouho pod správou stavův, až by vydána byla colmistru, kterýž by stavy na Uherské hranice vyslán byl, aby, což by na díl království Českého se dáti mělo, zaplatil. Nebyla tudíž žádost císařova splněna, aby mu pomoc na obranu hranic Uherských k volné disposicí vydána byla. Jakým způsobem placení vojsku na Uherských hranicích od českých a moravských colmistrův se dělo, vidíme ze zprávy vojenského písaře Stytzla, kterouž podává dne 19. června 1581 arciknížeti Arnoštovi; z přípisu pak císaře Rudolfa k nejvyšším úřadníkům zemským ze dne 2. července 1581 poznáváme, že se správou a vyplácením peněz colmistrem stavovským nebyl spokojen.

Při svolení berně ztěžovali si stavové, že v příčině pomoci na lid válečný proti Turku veliká nerovnost mezi královstvím Českým a zeměmi přivtělenými panuje, Čechové, ač nejdále od ohrožených hranic se nalézají, že největší břemeno takového placení nésti mají, kdežto oudové koruny České nebezpečenství nepřítele Turka bližší málem toho odbývají, nebo dokonce nic skládají; i žádali císaře, aby nejdéle k sv. Bartoloměji svolal zástupce zemí korunních k úřadě v příčině srovnání takové nerovnosti. Kdyby však takové snesení se nevykonalo a placení v nerovnosti zůstávalo, tehdy polovice na pomoc proti Turku svolené berně v zemi zůstati měla. K jednání v příčině té s delegáty ostatních zemí zvoleni byli sněmem ze stavu panského Zdeněk z Vartmberka, Jaroslav Libštejnský z Kolovrat, Jaroslav Bořita z Martinic, ze stavu rytířského Petr Baubinský z Oujezda, Jan Kapoun z Svojkova a Jindřich Dobřenský z Dobřenic. Jmenovaným komisařům dána také moc, aby s delegáty z přivtělených zemí uvažovali žádost o pomoc na stavení Ujvaru, je-li potřebné a zemím koruny užitečné, tak aby, kdyby při budoucích sněmích v příčině té jednáno býti mělo, stavové věděli čím se spraviti. Předložená žádost císařova za svolení jisté pomoci nebyla tudíž příznivě vyřízena.

Posudné svoleno vedle předlohy. Židé dávati měli berni z hlavy jako předešle. V příčině porovnání o meze a hranice mezi královstvím a zeměmi sousedícími zmocnil sněm nejvyšší úřadníky a soudce zemské. K odstranění nedostatků a zjednání nápravy při horách zvolil sněm vedle komisařů císařských také komisi, kteráž odpory mezi lidmi hornickými na místě postaviti, nepřístojnosti v dobrý řád uvésti a což by za dobré a potřebné uznala, naříditi měla. V příčině konečného uznání horních práv Kutnohorských a Jáchymovských neučiněno žádného usnesení.

Vedle těch a jiných méně závažných věcí učiněno také usnesení o ztížnosti purkrabí Karlštejnského Jana Vchynského ze Vchynic do děkana Karlštejnského, že povinností svých, kterýmiž zavázán jest, nevykonává, na Karlštejně nebydli, osoby lehké, cizozemce, aby na místě jeho tam zůstávaly, vysílá a jemu purkrabímu poslušenství zachovati nechce. Poněvadž však také děkan některé ztížnosti do purkrabího sobě pokládal, zvolena sněmem komisí, kteráž s komisaři císařskými na Karlštejn se vypraviti, všechno vyšetřiti a v dobrý řád uvésti měla.

Stavové království Českého i zemí přivtělených usnesli se při sněmích r. 1581 držaných na tom, že na jistý den a místo, kteréž jim císařem jmenováno bude, vyslané své vypraví, aby v příčině nerovnosti při placení lidu válečnému na hranicích Uherských dobrý řád zaveden byl. Společná úřada, kteráž vedle přání stavův při sv. Bartoloměji držána býti měla, odložena z příčin neznámých. Císař chtěl k takovému jednání den 28. října ustanoviti, skutečně však sešli se zástupcové teprv dne 24. listopadu.

Pověděli jsme, že Rudolf II. nebyl se zařízením způsobu placení vojsku na hranicích Uherských spokojen, i zamýšlel při schůzi delegátů stavovských užiti vhodné chvíle, aby zjednal sobě volnější disposicí nad svolovanou pomocí válečnou, poněvadž jemu, jako císaři, všechna správa vojenská byla podřízena.

Komisaři císařští předložili delegátům stavovským spis, v němž připomínali usnesení sněmovní z r. 1579, kteréž jasně ukazuje, že svolené pomoci proti Turku nikam jinam než toliko na zaplacení lidu válečného na hranicích na straně Dunaje k zemím koruny České obráceny býti mají, a usnesení takovému rozumíno býti musí po náhledu jich na tolik, že císaři jako "vrchnímu pánu vojenskému" nařízení a spravování způsobu válečného v moci zůstávati má. Však proti takovému ponětí že stavovští "colmistři" placení lidu válečnému podle své vůle a libosti vykonávají, hranice Uherské, na kteréž by jedna každá země koruny České platiti měla, bez vůle a vědomosti císaře rozdělili, k ustanoveným císařským komisařům válečným v příčině rozvržení placení žádného zření nemají, ano ani nejmenšího oznámení neučinili, mnoho-li peněz s sebou na hranice od stavův byli přivezli a i komisařům císařským na odpor se postavili. Z čehož všeho nepořádky ve správě a mezi lidem válečným neposlušenství povstávají. Mimo to, že některé země svolenou pomoc všechnu neodvádějí, skrze což nemalé těžkosti povstávají. A poněvadž císař nijakž tomu věřiti nemůže, že by stavové jedné nebo druhé země více snad colmistrům nežli jemu císaři samému se důvěřovali, aby totiž pomoci na sněmích svolené při vůli a rozdělení colmistrův zůstávati směly: protož že císař s plnou mocí vyslané žádá, aby dotčené usnesení sněmovní na ten rozum vysvětlili, že císaři netoliko správa vojenská, ale také rozdělení placení lidu válečnému na hranicích ze svolených pomocí náleží; colmistři pak aby vedle nařízení komisařův císařských peníze na hranicích vojsku vypláceli.

Výklad, jejž komisaři císařští usnesení sněmovnímu z r. 1579 podkládali, jakoby císaři jedině všechno administrativní řízení, tudíž také rozdělení a vyplácení svolených pomocí náleželo, nebyl správný, poněvadž téhož 1579. roku císař sám v proposici sněmovní předkládal, že "kdyby se království Českému i jiným přivtěleným zemím za užitečné býti zdálo, že by hraničně opatření a zaplacení k ochraně království a zemí připojených nejblíže příležející na sebe vzíti chtěly, tehdy to proti vůli císařské není, nébrž to také lidu válečnému k většímu pohodlí a platnosti býti by mohlo." Zkušenost však ukázala, že císařem samým učiněná koncessí osvědčila se na nemalou škodu zřízení vojenského. Tak na př. Moravané a zvláště Slezáci svolené pomoci zouplna neodvedli a tudíž některá místa hraničná bez záplaty a drábové ve veliké bídě zůstávali. Posádky některé hrozily se rozutéci, pakli jim povinný žold řádně vyplácen nebude.

Však nedůvěra stavův k administrativní správě finanční císařského dvora a oprávněné šetření samostatnosti byly příčinou, že stavové nechtěli upustiti od svého práva a výhody, volení a vysílání colmistrův a jiných důstojníkův, kteréž ze svolené pomoci platili, a podříditi se jednotné centrální správě zřízení vojenského. Komisaři císařští žádali, aby pro ušetření outrat při vyplácení lidu válečného s penězi jen jeden colmistr a mimo něho žádní důstojníci k mustrování lidu válečného vysílán byl; i poukazovali konečně na to, má-li osazení míst pohraničných proti Turku v dobré míře býti zachováno a pevnosti nemají-li pro nedostatek posádky nepříteli Turku v šanc býti dány, že žádostem císaře vyhověno býti musí.

Delegáti stavovští na předložené žádosti komisařův císařských odpověděli po úřadě teprv dne 2. prosince 1581. Nemile nesli, že z přivtělených zemí království Českého Lužice při úřadě zůstaly nezastoupeny, i ohrazovali se proti tomu, že by císaři, jako vrchnímu pánu vojenskému, v disposicí správy válečné colmistry stavovskými sahali, oficírové pak k mustrování že proto vysíláni bývají, aby o spůsobilosti vojska a dovednosti jeho vůdců se přesvědčiti a nabyté zkušenosti pak doma krajanům svým sděliti mohli; stavové že vykonávali jen to, k čemu usnesením sněmovním zavázáni byli.

Zástupcové stavovští prohlásili dále, že nemají plné moci, aby dřívějším snesením sněmovním v příčině pomocí na placení vojska na hranicích Uherských jiný výklad dávati mohli, nežli že císaři, jako vrchnímu pánu, náleží zjednání vojska a volná nad ním disposicí, stavům pak vyplácení vojska skrze jich colmistry. Moravští delegáti omlouvali obmeškané placení svolených pomocí úmrtím zemského jich hejtmana, Slezané nemajetností, slíbili však, že na příště správně požadavkům vyhověno bude. Konečně odkázali zástupcové společně předložené požadavky císařské v příčině placení vojsku i nově obnovenou žádost za svolení pomoci na stavení Ujvaru na sněmy zemské. Císař nebyl konečnou odpovědí spokojen, vytýkal Moravanům i Slezanům, že svolené pomoci válečné v náležitý čas neodvádějí, o výkladu sněmovního usnesení z r. 1579 více se nezmínil. Několik mimo to vyměněno ještě mezi císařem a zástupci stavovskými návrhů a odpovědí, kteréž však zásadní otázky málo se dotýkaly. Jaké učiněno urovnání mezi zeměmi koruny České v příčině poměrně rovného placení na obranu hranic Uherských, nevíme.

Svolení císaře, jako krále Českého, k vložení, zapsání do desk darovaných nebo odprodaných částí, nebo zadlužení královských, podobně i duchovních komorních, statků, jako zase zápisy některých domův Pražských do desk zemských týkají se nejen práv stavovských i státoprávních záležitostí zemských, jsou ale také doklady finančních zájmů císaře Rudolfa II., kteréž tvoří podstatnou část všeho sněmování. Za tou také příčinou položena do tisku instrukce královská daná komisařům v příčině visitací komory české, podobně i dobrozdání komory dvorské o podmínkách činěných Janem Vchynským při půjčce 60.000 tolarů a jiné kusy.