V BŘETISLAVI 1582, 30. ledna. - Orig. v arch. Třeboň.

Předkem a nejprve, aby komisaři naši napřed jmenovaní stavuom království našeho Českého milost naši císařskú a všecko dobré oznámili, a že to od nich stavuov, jakožto poddaných našich věrných milých, že jsou se k tomuto nynějšímu tak od nás rozepsanému a položenému sněmu obecnímu sjeli a v tom poddaně a poslušně najíti dali, s obvzláštní milostí a vděčností přijímati a že bychom byli před jmenované stavy rozepsáním a položením jim tohoto sněmu obecního rádi ušetřiti a ušanovati byli ráčili, ale poněvadž toho veliké a vysoce duoležité potřeby a příčiny, podle tohoto nynějšího běhu a časův nebezpečných, jsou a těch netoliko až posavad nic neubývá, nýbrž ještě vždy větší nebezpečenství nastává, protož že jsme toho nikoliv pominouti moci neráčili, nežli pro takové vysoce duoležité potřeby naše císařské, království a zemí, našich věrných poddaných milých, tento sněm již tak položený milostivě dáti rozepsati a držeti. A ač jsme týž sněm vlastní osobou naší císařskou byli rádi držeti chtíti a všem potřebám obecním a ztlžnostem podle předešlého zakázání našeho spomoci ráčili, však pro rákos, kterýž jsme v království Uherském pro znamenité, pilné a duoležité příčiny a potřeby naše, na kterýchž netoliko nám a témuž království Uherskému, též království Českému i jiným všem zemím a poddaným, našim věrným milým, ale také i všemu křesťanstvu vysoce náleží, rozepsati a položiti ráčili, a na týž rákos, nemohouce toho nijakž pominouti a zjinačiti, než osobou naší císařskou se vypraviti a tomu přítomnu býti, toho že jsme učiniti nemohli, jsouce k nadepsaným stavuom té milostivé naděje, že nás v tom jako věrní poddaní omluvná míti budou a tou příčinou sobě strany téhož sněmu nic překážeti nedadí.

Dále komisaři naši na před jmenované stavy království našeho českého, věrné milé, vznésti mají, že nepochybujem, než že jim v dobré paměti a vědomosti zůstává, co jsme jim strany nastávajícího nebezpečenství od dědičného a žíznivého krve křesťanské nepřítele Turka na předešlých minulých sněmích obšírně předkládali, čímž aby nyní zaneprázdňovati se mělo, se nám za potřebné nevidí. Nebo ačkoliv těchto dvou let (z čehož pán Buoh pochválen býti ráčí) ne tak velmi zhusta jako předešle tak škodlivé, záhubné a tyranské vpády téhož nepřítele se nedaly, však proto témuž a takovému schytralému a ukrutnému nepříteli a pohanu věřiti a na to spoléhati nesluší, nébrž kdyby takového opatření dostatečného na hranicích a místech pomezních v témž království Uherském (tak jakž posavad bylo a jest) nařízeno býti nemělo, tehdy jest se obávati (tak jakž týž nepřítel Turek časem dosti dlouho na svuoj fortel obyčej má očekávati), aby, vyzvědouc, že na těch místech pomezních a hraničních žádného náležitého opatření není, svého tyranského předsevzetí nezačínal a zemím, našim věrným poddaným, zajímáním, pálením a vyléváním krve křesťanské škoditi neusiloval. A protož stavové, věrní poddaní naši, to u sebe zdravě uvážiti a na to pomysliti mohou, že bez dostatečného a trvanlivého opatření a osazení hranic a takových míst pomezních nikoli býti nemuože, nébrž potřeba toho duoležitá že ukazuje ty hranice a místa pomezní dostatečně osazovati, opatrovati a, vždycky se na péči majíc, proti témuž ukrutnému a oukladnému nepříteli pohotově býti, a když by co takového nebezpečného přišlo ihned v hotovosti s pomocí všemohoucího pána Boha odpírati.

A poněvadž jest pak jim stavuom království Českého vědomé, že již předešlé pomoci na sněmu pominulém, kterýž předešle léta etc. 81 držán byl, svolené již vycházejí, a nám že bez takových pomocí skutečných jich stavův i jiných království a zemí našich míst hraničních a pomezních v témž království Uherském proti téhož nepřítele Turka tyranské moci, síle a jeho oukladuom obmyslným, čehož jest se od něho, jakž výš dotčeno, vždycky obávati a to na bedlivé péči míti, tak jakž na to náleží, s dostatečným opatřením zdržeti a obhájiti nijakž možné není: z těch a takových příčin duoležitých komisaři naši jich stavuov království Českého, našich poddaných věrných milých, jménem a na místě našem žádati mají, aby přivedouce k sobě ta všecka nebezpečenství a příčiny, což na předešlých sněmích předkládáno bývalo, k paměti, to u sebe zdravě a bedlivě uvažovali a na pomoc bránění a zdržení již jmenovaných hranic v království našem Uherském z této strany Dunaje proti markrabství Moravskému a knížetství Slezským jistou sumu domovní berně, totiž puoldruhéhokráte sto tisíc kop podle předešlého na dva terminy rozdílně, totiž první termín o svatém Duše a druhý na den svatého Ondřeje nejprve příštího roku tohoto etc. 82, z poddané lásky jednomyslně svolili a vyplnili.

A co se placení lidu válečnému dotyce, to aby nám v moc dali i toho se všeho duověřili, abychom my skrze komisaře naše k tomu zřízené každého času lidu válečnému podle uznalé potřeby z též berně svolené záplatu učiniti mohli; nebo se na to stavové, věrní poddaní, konečně ubezpečiti mohou, že též sumy nikam jinam nežli na zaplacení témuž lidu válečnému na hranicích v království našem Uherském z této strany Dunaje proti markrabství Moravskému a knížetství Slezským obraceti neráčíme, jakž pak colmistr od stavuov nařízený, kdyžkoliv s penězi na pomezí království Uherského vypraven bude, k tomu dohlídati bude moci, aby takové pomoci nikam jinam obráceny a vydávány nebyly a býti nemohly.

Co se pak posudního dotýče, aby před jmenovaní komisaři naši při stavích již jmenovaných království našeho Českého se vší pilností to jednali, aby oni stavové posudního z každého sudu nebo věrtele bílého i ječného piva pět grošuov bílých, tak jakž na předešlém sněmu minulém, a to od vyjití téhož posudního předešle svoleného posledního terminu nebo kvartálu počnouc, to jest od svatého Jiří nejprve příštího až do roka pořád zběhlého, tolikéž z poddané a upřímné lásky svolili a vyplnili.

Při tom jim stavuom království našeho českého i toho oznámiti ti komisaři naši pominouti nemají, že toho jistého a konečného oumyslu býti ráčíme o takovéž pomoci netoliko s nimi s stavy království českého a zeměmi k němu příslušejícími, ale také s jinými královstvími a zeměmi našimi (tak jakž již nyní i za tou příčinou tento rákos v království našem Uherském držeti ráčíme), a tolikéž také i při stavích svaté říše o stálé a trvanlivé pomoci proti témuž nepříteli ukrutnému a krve křesťanské žíznivému a žádostivému Turku, jakž jenom nejprve k tomu s pomocí pána Boha (poněvadž jsme se již i s kurfiršty též svaté říše o jistý čas i místo držení sněmu říšského snésti ráčili) dostačiti budeme moci, s pilností, žádné práce naší ani nákladu v tom nelitujíc a nešanujíc, jednati. Protož, že té jisté a konečné naděje a důvěrnosti k nim stavuom, poddaným našim věrným milým, býti ráčíme, že v tom na sobě, jakožto bližší téhož nepřítele Turka, stavuom svaté říše, podle toho i jiným všem poddaným našim dobrý příklad dadí, aby oni také tudy lepší chuť k činění takových a větších trvanlivých pomocí měli a v tom volnější se najíti dali.

Jakž také podle předešlého roku na minulém sněmu svolení neb snesení a zavření sněmovního některé jisté osoby k přijímání počtuov berní od léta 74 až do vyjití léta 78., nic méněji počtuov těch starých zadržalých reštantuov, tolikéž k vyhledání osob, kteréž ještě až posavad berni nespravily, od stavův voleny a k nim také obzvláštní osoby od nás přidány byly, kteréž teď času nedávno minulého nám relací své o tom s vystavením nedostatkuov z týchž počtuov jsou podaly: i nachází se z výtahuov týchž počtuov, že ještě nemalé sumy a reštanty na díle za výběrčími a něco za těmi osobami, kteréž jsou své přiznavací listy k berni bez dání peněz a té pomoci složily i nesložily, zůstávají. I poněvadž pak výběrčí (jakž dotčené osoby k tomu nařízené zprávu dávají) tím se vymlouvali, že po častém a mnohém napomínání jsou těch osob k spravení těch berní a pomocí přivésti nemohli, kteřížto odkladové a nečasné vyupomínání neb dávání a spravení týchž svolených pomocí nám na nemalou nébrž velikou škodu a ujmu přicházejí a jsou: a protož komisaři naši jich stavuov jménem naším aby napomenuli, aby pořádně o těch vystavených nedostatcích při týchž počtech vyhledaných, a též o těch osobách a reštantích, kdož jsou tak berně po předešlém napomenutí nespravili, jisté a konečné nařízení učinili, aby jeden každý skutečně k tomu v jistém uloženém času přidržán byl, aby to všecko zouplna, což jest zadržel, anebo co by se od osob k tomu zřízených ještě vyhledati mohlo, že by kdo povinovat "ji" vyplnil. A kdož by se tak, jsouc k tomu již napomenut, v tom čase nezachoval, k tomu jednomu každému, nešanujíc v tom žádného, pokutami na to podle sněmovního zavření vyměřenými konečně a neprominutedlně, aby přikročeno bylo, s tím doložením, že my té naděje býti ráčíme, že oni stavové, kteříž jsou se tak v tom poslušně zachovali, a to, což jsou svolili a povinni byli, vykonali, od sebe odvedli a nám jakž posavad dali a spravili, a když tak stavové o tom zprávu od osob k týmž počtům nařízených míti budou a tomu vyrozumějí, že nad tím žádného oblíbení míti nebudou, nébrž na ty cesty všelijak pomyslí, aby v tom rovnost zachována byla, a což tak nám od stavuov věrných poddaných jednomyslně svoleno, jakž pak i slušné jest, toho také abychom užiti a oučastni býti moci ráčili.

A kdež také o tom pochybovati neráčíme, než že jsou stavové, věrní poddaní, pomoci na minulých sněmích svolené tím oumyslem svolili, abychom těch na potřebu a zdržení hranic, pokudž vystačiti budou moci, zouplna dostati mohli a nám dávány a spraveny byly, však až posavad o tom žádné zprávy a vědomosti míti neráčíme, co jest se těch pomocí svolených od léta minulého etc. 79 až posavad sešlo a zase z těch peněz vydáno, anebo co ještě z té sumy před rukama jest. I poněvadž vždy slušné, a náležité jest, abychom, jakožto král a pán jejich, o tom vědomost měli, a pokudžby se při tom jací nedostatkové našli těch napraviti, též také při zpuosobu válečném strany placení lidu válečnému a jiných potřebných věcí nařízení učiniti moci ráčili: protož komisaři naši stavuov, věrných poddaných, jménem a na místě našem císařském za to žádati mají, aby při tomto nynějším sněmu obecním o tom dostatečné nařízení učinili, když bychom koliv od nejvyšších ouředníkuov zemských sněmem obecním k berni nařízených počet takového přijmu a vydání berně, co jest se dotčené berně minulých let sešlo a napotom sejde a před rukama jest a bude, potřebovali, a to při nich hledáno bylo, aby nám toho všeho pořádný počet vydáván byl.

A jakož také někteří věřitelově, obyvatelé téhož království Českého, mnohé ztížnosti pro nečasné placení a nespravování ourokuov z sum jejich, pro kteréž jsme my jim stavuom dva groše bílá z každého věrtele z posudního v jich moci zanechati ráčili, mají, což za příčinou nečasného spravování posudního některých osob (jakž zpraveni býti ráčíme), že přichází a pro tu příčinu nám sumy své vypovídají: protož aby komisaři naši jich stavuov tolikéž s pilností od nás napomenuli, aby též jisté nařízení mezi sebou učinili, aby jeden každý, čímž tak strany téhož posudního dání povinen jest, to ihned, bez takového zadržování a všelijakých odtahuov, na jisté a vyměřené terminy spravil a vyplnil, tak abychom my pro takové zadržování a nečasné spravování posudniho takové ztížnosti nenesli a k vypovídáním od věřitelův našich sum jejich, kteréž za námi mají, a k takové nepříležitosti a zbytečnému zaneprazdňování přivozováni býti neráčili; jakž pak stavové pro zachování mezi sebou rovnosti budou věděti jaké náležité, dostatečné i skutečné, jakby jeden každý k tomu, aby toho za sebou nezadržoval, přidržán býti měl, nařízení učiniti.

Také toho komisaři naši jich stavuov aby tejna nečinili, kterak jest při nyní minulém sjezdu a shromáždění na hradě našem Pražském osob z království Českého a zemi k němu příslušejících, k tomu na předešlých sněmích v jedné každé zemi volených a nařízených, strany zachování rovnosti v placení lidu válečnému mezi jinými artikuli strany přijímání počtu od colmistruov na tom zuostáno a od nich postaveno, aby nám z jedné každé země poctové colmistrští časně odesláni byli, abychom do nich dostatečně nahlídnouti a ty proti počtům našich vlastních colmistrův přehlídnouti a spruobovati dáti moci ráčili, pro tu příčinu, aby nedostatkové, kteří by v nich nalezeni býti mohli, stavům jedné každé země na sněmích obecních, kteří by se potom v týchž zemích drželi a držeti budou, předneseni byli, a tak v tom náležitá rovnost udělána a nařízena býti mohla. I poněvadž pak nám ještě až posavad od často psaných stavův království Českého, tolikéž ani z jiných zemí k témuž království příslušejících, takoví poctové colmistrští odesláni a podáni nejsou, protož že jsme neráčili moci toho pominouti, o to jim stavům připomenutí učiniti, milostivě jich žádajíc, aby stavové což nejspíš možné to tak, jakž nahoře dotčeno, nařídili a fedrovali, aby takoví poctové nám bez dlouhých odtahuov odesláni a dodáni byli; nebo kdyby se s tím tak dlouho až opěty do jiného budoucího sněmu odkládati a to tak nevyřízeno a v takové nesprávě zuostávati a trvati mělo, to by vše netoliko nám a stavuom, ale také i všemu válečnému běhu k dobrému a k žádné platnosti býti a sloužiti nemohlo, nébrž škodu přinášelo. A protož aby stavové, poddaní naši věrní milí, o tomto artikuli těm osobám od nich k tomu předešlým sněmem nařízeným a voleným poručení učinili a plnu moc dali, aby též osoby při každém času, když bychom od týchž zemských i našich colmistruov všecky ty věci a potřeby k tomu náležité pospolu míti a též osoby k tomu tak volené a nařízené napomenouti ráčili, aby to před sebe vzaly, to uvažovaly a v jistý užitečný řád uvedly, jakž pak my k nim stavuom, věrným poddaným našim, že se v tom tak poslušně zachovají, té milostivé naděje býti ráčíme.

Naposledy pak aby komisaři jich stavuov království českého, poddaných věrných milých, obzvláštně napomenuli, aby se o to prvé a před tím, nežli by se rozjeli, snesli a mezi sebou skutečně nařídili, aby to, což nám tak z poddané a upřímné lásky svolili, pořádně a zouplna bez zadržování od jednoho každého vyplněno a spraveno bylo; nebo se na to konečně oni stavové království českého ubezpečiti mohou, že což tak na tyto jim přednesené milostivé žádosti naše císařské, znajíce toho netoliko naše ale také jich stavuov a vlasti své vlastní vysoce důležité a pilné příčiny a potřeby býti, z upřímné a poddané lásky (jakž již dotčeno) učiní, jakož pak my jich stavuov věrnou a ochotnou povolnost v tom vždycky k sobě v skutku seznávati ráčíme, budou se moci na to konečně ubezpečiti, že na to obzvláštně pamatovati a jim to všechněm i jednomu každému zvláště vší milostí naší císařskou zpomínati a nahrazovati chceme; tolikéž je podle starobylého, chvalitebného obyčeje a pořádku dostatečným reversem, že jim takové na tyto snažné a milostivé naše žádosti dobrovolné snesení na jejich privilejích, svobodách, zvyklostech a pořádcích ovšem a všelijak beze škody a ujmy býti má, opatřiti a jejich milostivým císařem, králem a pánem býti a zuostati ráčíme. A my k komisařům té jisté důvěrnosti a milostivé naděje býti ráčíme, že v tom ve všem, aby tyto všecky věci a žádosti naše při stavích království českého, poddaných našich věrných milých, dobře vyřízeny a zjednány býti mohly, bedlivostí a pilností svou nic sjíti nedadí, nébrž což tak vyřídí a při stavích objednají, o tom nám zprávu a relací svou tím neprodlévajíce učiní. Na čemž jistou a milostivou vuoli naši císařskou naplní. Dán na zámku našem Prešpurce v outerý po památce obrácení sv. Pavla na víru křesťanskou léta etc. 82.