NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1582, 28. března. - Malé desky zemské 128. L. 13.

Nejjasnější a nejnepřemoženější Římský císaři, Uherský a Český králi etc. Jest nám oznámeno, jaké milostivé psaní VCMt jste ráčili učiniti pánuom místodržícím strany těch osob, které sou ode všech stavuov království tohoto s obzvláštním dobrým poddaným oumyslem, souce té naděje, že tím bohdá v mnohých příčinách bude moci VCMti k lepšímu a mnohé platnosti poslouženo býti, na tento sněm říšský nařízeny, v kterémžto psaní se nachází, že VCMt to ještě na milostivé rozmyšlení sobě bráti, a mají-li ti páni posli od stavův takovou [cestu] vykonati, že o tom dále oznámiti milostivě ráčíte. I nejmilostivější císaři! O tom dobrou vědomost máme, že sou stavové ne tím oumyslem, jako by snad někdo jich vykládati chtěl, aby v těchto jednáních strany říšských pomocí, nebo jinak v čem nejmenším, VCMti jakou překážku aneb něco na škodu činiti měli; nýbrž o tom obzvláštní poručení jim jest od stavův učiněno, že to, cožkoli jednati budou míti, to všecko s volí, vědomím a jistým povolením VCMti činiti mají, jakž v sněmě to zřetedlně doloženo jest, souce té naděje, jestli bychom při stavích říše pomoci obzvláštní na tím lepší opatření i také námi upevnění některých míst hraničných vyjednati a obdržeti mohli, že to proti VCMti nic nebude, ale však to se k uvážení a jisté vůli VCMti připouští a v jednání VCMti v ničemž překáženo, jak oznámeno, aby nebylo.

Podle toho i to z těch příčin jest nemálo pošlo, když sou při nyní minulém sněmu zdejším království Českého páni Moravané posly své v některých příčinách k stavům království tohoto vyslali, ti sou nám v známost vedle pana biskupa Olomúckého uvedli, že stavové markrabství Moravského jisté posly a osoby, aby na týž sněm říšský jeli a tu o pomoc těch hranic proti Turkům aby jednali a žádali, nařídili, nás napomínajíc a žádajíc, abychom též tak učinili, i také v těch příčinách při stavích říšských se za ně přimlouvali, čemu sou stavové slušně odepříti nemohli, nýbrž to tak učiniti dovolili. Obzvláště pak, nejmilostivější císaři, přivedouce sobě stavové i to ku paměti, jak za císaře Ferdinanda, slavné paměti, na veliké JMCské žádosti sou k velikému a vděčnému JMti oblíbení více nežli jednou poslové z tohoto království na sněmy říšské v takových příčinách vysíláni bývali, a tak v té jisté naději, že i toto poselství, které se tak dobrým a poddaným oumyslem od stavův nařídilo, VCMti vděčné a od nich to milostivě příjemné že bude.

A podle toho i na to sou stavové obzvláštní paměť měli a při poslích našich to tak objednali a nařídili, že v slušné skrovnosti ti páni posli na svou outratu sou se spokojiti dali, tak že v tom není potřebí se obávati, aby tudy stavóm veliký náklad přijíti anebo v jiném místě co velikého ujíti mělo. A tak, nejmilostivější císaři, poněvadž nám všem vědomé jest, že takové vysílání, jak nahoře dotčeno, od stavuov tohoto království z nahoře oznámených příčin konečně dobrým, věrným, upřímným oumyslem a to vše pro dobré VCMti a království tohoto i zemí připojených se stalo, děje a nařídilo, a nic toho bez jisté vuole VCMti se tu působiti a jednati nemá: my se obáváme, kdyby stavové tomu potomně porozuměti měli, že to VCMti od nich milostivé a příjemné není, že by mohli při sobě to za to ujíti, jako by snad VCMti od nich vděčné nebylo a v budúcích případnostech v takových věcech nějaké uvážení užívati chtěli, čeho sme VCMti z upřímné poddanosti zatajiti nemohli a vedle toho. poddaně prosíme, že pánuom místodržícím VCMti milostivě a tím dříve oznámiti poručiti ráčíte, aby těm pánuom poslům od stavův za času oznámeno býti mohlo, čím by se měli spraviti a tak vůli VCMti ve všem vykonati. A my se VCMti ve vší poddanosti poručena činíme. Dán na hradě Pražském v středu po vtělení Krista pána léta etc. osmdesátého druhého. VCMti věrní poddaní