V PRAZE. 1582, 8. srpna. - Orig. v arch. arcib. Pražsk.

Modlitbu naši vzkazujem. Nejdůstojnější a osvícené kníže a pane, pane otče v pánu Bohu nám laskavě příznivý! VKMsti zdraví výborného a jiného všeho dobrého na pánu Bohu žádáme. A podle toho k VKMsti posla s tímto psaním naschvál a na rychlost odsíláme v příčině této znamenité, která rychlého a opravdového opatření potřebuje. Když jsme tohoto času morního to shledali, že by u některých far, zvláště v Novém městě Pražském, při pohřbu lidí mrtvých žáci písně neobyčejné, aniž víme. od koho složené, jazykem českým zpívali, mimo zpívání latinská církevní obyčejná a v městech Pražských i jinde od starodávna zvyklá, tu jsme ihned taková česká zpívání jako nová a neobyčejná farářům zapověděli. Však když žáci farářův svých poslechnouti a od takového českého zpívání z ponuknutí některých osob z vosadních přestati nechtěli, učiněno jest od nás panu rektorovi universitatis přátelské psaní s napomenutím, aby takovú vejtržnost při oficialích školních a žákovstvu podle ouřadu svého zastavil. Kterýž (jakž zprávu máme) jim o tom poručení učinil, a když ani tak toho nepřestali, tím se vymlouvajíce, že by jim od vosadních poručeno bylo, aby ani na ouřad náš ani na faráře nic nedbali, žádali jsme skrze jedno i druhé psaní ouřadu Nového města Pražského, aby podle poručení JMCské, jim v konsistoři naší učiněného skrze psaní i oustně, aby při vosadách takové nové a neobyčejné zpívání časně zastavili a to tak opatřili, aby světské osoby v jurisdikcí naši a duchovní věci kněžím náležité se nevkládaly; předloživše jim, kterak jest to proti řádu dobrému starobylému církevnímu a proti jisté vůli a poručení JMCské, nad to jaká roztržitost a odporové skrze to mezi kněžstvem, žákovstvem a lidem obecním povstávají. Však aby to od nich opatřeno bylo, toho se nevidí, aniž jest nám jaká odpověď od nich dána, nebo žáci čím dál vždy více, majíce posilu od světských, takové zpívání nám na vzdoru i s posmíškem zpívají, a skrze to dále vždy větší odporové povstávají; a jestliže to časně zastaveno a přetrženo nebude, ještě horší povstati mohou, zvláště poněvadž na ten čas v městech Pražských žádné vrchnosti vyšší není.

Že pak ty české písně světští uvozují a zastávají, žádné jiné příčiny nemají, než tu, že podle zdání jejich nic v nich scestného není a aby lid sprostný rozuměti mohl, co se zpívá; ale z toho zpívání rozumí se tomu, poněvadž v něm žádné zmínky o modlitbě za mrtvé není, že to proto činí, aby latinská zpívání církevní starobylá s modlitbami za mrtvé vyprázdněna a tím spůsobem i k jiným větším věcem cesta odevřína byla; jakož pak pro vyrozumění VKMsti jednu z těch písní odesíláme. I nevědouce jiné lepší na ten čas v tak veliké potřebě rady, VKMsti se vší náležitou uctivostí prosíme, že VKMst nás radou a pomocí v té věci fedrovati a odpovědí svou, co bychom dále činiti měli, po tomto poslu laskavě spraviti ráčí. Neb bychom jistě neradi nic nového prvé nebývalého proti řádu starobylému a poručení JMCské dopustili, ani proti pokoji dobrému co učinili, a z druhé strany i toho šetříme, aby lid tento čas morní v nepřítomnosti vrchnosti mohl v pokoji zdržán býti. S tím VKMst milosti božské poručena činíme. Za odpověď laskavú a otcovskú žádáme. Dán v Praze v středu po památce proměnění pána Krista léta Páně osm desátého druhého.