V BŘETISLAVI. 1583, 2. května. - Opis souč. v rukop. č. 1080 arch. města Prahy.

My Rudolf II. etc. Všem poddaným našim v království Českém a markrabství Moravském, obyvatelům jakého ti koli stavu, řádu, povolání neb důstojenství jsou, jimž tento mandát náš ukázán neb čten bude, milost naši císařskou a všecko dobré vzkazujíc věděti dáváme. Věrní milí! Ačkoli všickni vůbec o nejednom, než mnohdykrát vyšlých mandátích, rozkazích a nařízeních, nimiž jsou někdy císař Ferdinand etc., pan děd náš, též i císař Maximilian etc., pan otec náš najmilejší, oba slavných pamětí, nicméně potom i my tolikéž nejednou vyvozování a vynášení z království našeho Českého a zemí k němu přináležejících do jiných cizích zemí všelijakého zlata a stříbra, též zrněného a lámaného zlata a stříbra a pagamentův pod skutečným trestáním přísně zapověděti ráčili, dobrou vědomost a paměť máte: však nás zprávy docházejí, že se takovým, jakž předkův našich i našim mandátům a nařízením zadosti neděje, nýbrž nešetříc takových rozkazů, a že se bez toho podle jistého našeho v zemích našich nařízení zlato a stříbro vysoce a draho, při čemž slušně každý zůstati může, skupuje a platí, mnozí, svého vlastního užitku a kořisti vyšetřujíc, proti tomu činí a všelijaké obmysly vyhledávají. I poněvadž to k zlehčení našeho císařského a královského důstojenství, nicméně také našim zemím a věrným poddaným k zřejmé a patrné škodě a ublížení býti chce a jest, protož se nám za slušné vidělo, abychom vám všem i jednomu každému obzvláště takové vyšlé mandáty a zapovědí milostivě připomenuti ráčili, přístně poroučejíc, aby se toho dále a více v najmenším žádný nedopouštěl. Bylli by pak kdo v tom, že proti týmž předešlým i našim mandátům a zápověděm činí, jakož jsme pak k tomu obzvláštní osoby naříditi a jim, aby na to svůj bedlivý a pilný pozor držely a měly, poručiti ráčili, shledán a postižen, k takovému každému, buď ten kdokoliv, zřízením zemským vyměřenou pokutou a trestáním bez milosti a ušanování přikročeno býti má. A aby se žádný nemohl nevědomostí vymlouvati, poroučíme všem, kteříž panství a statky pozemské máte, též i v městech Pražských i jiných a městečkách vrchnostem od nás aneb na místě našem i od jiných ustanoveným, abyste jednomu každému k vejstraze podle předešlého našeho nařízení takové mandáty a zapovědí a zvláště mandát náš, kterýž jsme v pondělí den svaté Barbory [4. prosince] minulého osmdesátého prvního léta vydati ráčili, ve dni trhové a o jarmarcích zjevně vyvolávati a obnovovati dali a nad tím skutečnou ruku držíc proti tomu činiti nedopouštěli. Na tom jistou a konečnou vuoli naši císařskou naplníte. Dán na zámku našem Prešpurce ve čtvrtek po svatých Filipu a Jakubu apoštolích Páně léta etc. osmdesátého třetího etc.