216. Mandát Rudolfa II., kterýmž nařizuje se, mnoho-li "perkrechtu" dáváno býti má.
VE VÍDNI. 1583, 16. září. - Opis souč. rukop. č. 1080 v arch. města Prahy.
My Rudolf Druhý etc. Věrní milí! Jakož vejsady na hory viničné od slavnejch pamětí císařův Římských a králův českých, předkův našich, městům Pražským dané, to v sobě světle obsahují, co by se z každého strychu vinice, kteréž ve třech mílech okolo měst Pražských rozsázeny jsou, perkrechtu ročně, totiž vosm pinet z každého strychu dávati a platiti mělo, ale že sme nejedny neřády při dávání a spravování perkrechtu na nemalou ujmu takového duochodu našeho poznati a shledati ráčili: i protož, aby v tom rovnost a lepší řád zachován byl a nákladníkům hor viničných pohodlí se stalo, zvláštní milostí to sme naříditi ráčili, aby od nákladníkuov hor viničných za každý žejdlík vina perkrechtního po třech penězích bílých se platilo. I poněvadž čas vína sbírání již nastává, všech vuobec, kteříž vinic od bergrechtův pořádnými majestáty aneb schválenými vejsadami od předkův našich osvobozených a na sebe pořádně a právně převedených nemáte, napomínati ráčíme, aby jeden každý, šetříc v tom pohodlí a milosti, která mu se tu od nás děje, po sebrání vína ve dvou nedělích pořád zběhlých k perkmistru hor viničných najíti se dal a jemu místo vína perkrechtního za každý žejdlík po třech penězích bílých, jak za letošní i loňský perkrecht, tak také i za jiná léta zadržalý, na hotově dal a vyčetl. Pakli kdo na toto naše napomenutí tak by se nezachoval a místo vína perkrechtního za tento letošní i také loňský rok, ano i za jiná léta, za která ho nevyplnil, za každý žejdlík po třech penězích bílých na hotově tak a na ten čas, jakž se nadpisuje, nedal a nespravil, ten každý ať ví, že perkmistr náš již poručení od nás má, aby se takovému každému v vinici jeho k ruce naší právně uvázal a bez meškáni zpeněžil. A tak vědouce o tom všickni vuobec i jeden každý budete se věděti před škodami a těžkostmi jak vyvarovati. Dán v městě našem Vídni v pondělí den sv. Lidmily léta Páně 1583 etc.